DATE Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Nunc sed cursus metus, quis facilisis nunc. Nunc in nunc facilisis, posuere risus non, feugiat magna. Praesent sed metus dolor. Curabitur id rhoncus ipsum, in ornare tellus. Suspendisse potenti.
DATE Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Nunc sed cursus metus, quis facilisis nunc. Nunc in nunc facilisis, posuere risus non, feugiat magna. Praesent sed metus dolor. Curabitur id rhoncus ipsum, in ornare tellus. Suspendisse potenti.
V Heathens nenajdete bazény, pokud se teda nezaměříte na něčí soukromou zahradu. Ale máte štěstí! Pokud je vám na schlazení během parného léta, můžete navštívit zdejší jezero. Je neskutečně čisté a až na pár ryb vás tu nikdo otravovat nebude. Platí přísný zákaz odhazování odpadků a kontrola tu je pořádná. Nikdo nechce, aby bylo jezero znečištěné. V jeho středu je taky postavená drobná, dřevěná stavba, která se dá pronajmout. Majitelem je totiž právě město Heathens. Stavba zde stojí už nějakou dobu a občas zde spí turisti či někdo ze zdejších, kdo si jednoduše chce užít delší randovánky u vody, než slunce dovoluje. I přes krásu jezera v noci se totiž nedoporučuje, aby se někdo na břehu toulal za svitu měsíce. Už několik let žádný incident nebyl, ale ruku 1968 zde nalezli tělo dívky, která zemřela za podivných okolností - dodnes se přesně neví, kdo a nebo co to způsobilo.
Nora se pokoušela zavolat otce už nějakou dobu. Problém byl v tom, že nevěděla jak na to, a krom krve je nepojilo nic. Ani její duše, ani nic jiného. Jistě musela mít možnost jej vyvolat, nějak... Nyní to k ní však nepřicházelo a ona z toho byla docela zmatená a frustrovaná. Poslední dobou však frustraci cítila skoro ze všeho, co se jí stalo. Byla naštvaná, unavená a přála si prosadit se v Heathens jakožto magická bytost. Zatím jí však nikdo nevěnoval pozornost, což bylo k jejím zatím slabím schopnostem asi dobře. Nyní měla na zemi roztáhnutou celtu, před ní byla jedna svíce, která nyní hořela. Proč byla tady? U jezera byla smrt, způsobená něčím zlým. Jistě že ji to přitáhlo, vždyť ona bylo taky něco zlého. Tedy, tenebris byli něco zlého, údajně. Po asi půl hodině neměnného sedu se cítila ztuhle a rozčarovaně. Zamračila se na plamen svíčky, která už se dávno voskem přilepila na celtu. ,,Fajn, tak ještě zkusíme... natáhla k plamínku ruku se sušenou bylinou, kterou zapálila. Začala s ní zlehka mávat okolo sebe, což způsobovalo, že se vůně kouře a byliny šířila okolo. Žádný rituál, prostě wicca. Byla zoufalá, vážně. ,,Krve mé krve. Krve mé krve... Krve mé krve...
Jezero se stalo v posledních letech klidným a krásným místem. Obzvlášť, když tu nikdo nebyl. I proto sem Will často rád chodíval. Místo pro něj mělo zvláštní význam. Kdysi, už celkem dávno, tu viděl člověka, znaveného životem, který tu hledal klid, stejně, jako teď on. Chybělo málo a vybral si ho za svěřence. Nakonec to ale neudělal. Cítil se stále ještě úzce spjatý se zlatým městem a tak zaváhal, a nechal si šanci proklouznout mezi prsty. Poslední dobou často přemýšlel, jestli udělal dobře. Teď už by byli někde daleko odtud a Will by měl důvod, trávit na zemi tolik času. Neprustřelný a dobrý důvod.Bylo však správné, vybírat si svěřence i pro svůj užitek? Ne.. i proto to Will stále ještě neudělal. Dnes však nebylo jezero klidné, tak jako tomu bývalo vždy. Panovala tu.. zvláštní atmosféra a kolem se linula vůně spálených bylin. Anděl netušil, co že to tu dívka provádí, vzdáleně to však připomínalo něco jako přivolávací rituál? Tohle fungovalo málo kdy.. neboli, málo kdo to uměl správně. I tak se tyhle ,,rituály" většinou nedělaly z dobrých důvodů. Dívka taky vypadala.. zoufale. Věděl, co je zač, avšak nemohl tušit, koho volá a proč mluví zrovna o krvi. To bylo neobvyklejší, než neobvyklé. Nelíbilo se mu to. I proto se za ní nakonec zhmotnil. Pořád tu byla šance, že nebude vědět, kdo že vlastně je, takže se nechtěl prozradit nějakým zjevováním přímo před ním. Navíc, tohle bylo tušil i zakázané. ,, Co to tady vyvádíš?" Řekl co nejmileji a při tom se usmál. Tušil, že ji asi vyděsí, chtěl tedy vypadat co možná nejvíc přátelsky.. a taky lidsky
Nezáleželo na tom, zda byl hmotný a nebo ne. Konec konců, tenebris viděli neviděné, tudíž i anděly. K tomu byla Nora telepatka, takže jeho mysl cítila. Možná i proto byla poněkud roztržitá, ačkoliv do hlavy se mu nedívala. Nechtěla se rozptylovat. Přesto byl hlasitý zvuk tak náhlí, že sebou skutečně trhla. Nečekala, že ta osoba, která tu celou dobu sleduje její pokusy, vydá nějaký zvuk. Netušila, kdo to je, jelikož pro ni byl stejně skutečný jako jakýkoliv jiný člověk. ,,Wiccu. Jsem Wiccan. Je to docela zábava, věřit na magii, ne? otočila hlavu s širokým úsměvem a malými ohýnky v očích. ,,Přišel jsi mě sledovat?" vesele na něj mrkla a pak se otočila zpět na svíci. Pomalu vyhasínala. Škoda... Bylo třeba si pořídit novou. Nespokojeně mlaskla. No, internet sloužit dobře a stejně tak klasické obchody, kde si mysleli, že ví něco o okultismu. Hlupáci, hráli si s ohněm. Natáhla se po svíci a sfoukla její plamen. Byla z ní už jen rozteklá hroudička. Nora se postavila, protáhla a otočila se na muže za sebou. To, že vystavila při protahování své přednosti, nebyla věc náhody. Už teď vrtala muži v mysli aby viděla reakci. Věnovala mu zářivý úsměv. ,,Venku v takové zimě... Možná to byl osud se setkat," pronesla koketně. Nebavilo ji to, ale potřebovala si držet masku.
Will ji koukal do očí. V hlavě se mu honily otázky, co tu dělá, proč to dělá, nebo třeba odkud přišla. Co se však týkalo jejího koketného chování, zůstalo naprosto bez reakce. Jakoby to, co na lidi působí muž ani nevnímal. ,, Zábava" pousmál se. Netušil, co ji na tomhle přišlo zábavné. Jemu tak připadalo, když sledoval lidi na kolečkových bruslích, nebo když si dva lidé na letišti omylem vyměnili kufr. Tyhle spojitosti s nadpřirozenem pro něj byly naprosto běžné, spíš bylo až smutné, jak se někteří snažili zabrousit do věcí, které nechápou, a při tom se chovali, jako šašci. Byl rád, že alespoň obětní obřady už se v moderních civilizacích nedělají. Rozuměl však tomu, proč ji to zajímá. Mohl to přirovnat ke svému zájmu o lidské věci. ,,Ano, asi je to docela zábavné" Připustil. ,,Otázkou však je, jestli si vymýšlíš obřad pro zábavu, nebo jim chceš něčeho dosáhnout.. Tyhle temné věci se nedělají jen tak z nudy.. teda většinou, pokud nepatříš k sektě rádoby životem zhrzených lidí, kteří se rozhodli, že jim všichni strašně ubližují a černé stíny, rozcuchané vlasy a pohřební oblečení jim pomůže vypadat víc.. cool?" Naklonil hlavu. Nebyl si tím slovem úplně jistý. Nakonec však usoudil, že ho použil správně. ,,Každopádně ano.. možná to byl osud" Mírně přivřel oči a o dva kroky se přiblížil. Sice nevypadala jako lidé, které popsal. Nezdálo se však ani, že by byla šťastná a spokojená. Bylo možné, že by potřebovala.. jeho pomoc? ,,Jsem William. Rád vás poznávám" přátelsky ji podal ruku.
Nora se musela zasmát, když muž nijak nereagoval na to, co dělala. Jaká to nevinná duše. Potenciál na anděla měl... nebo to možná byl gay. Jenže dle žádných reakcí usoudila, že se jedná o první možnost. Znovu si přejela muže pohledem. Možná to i anděl byl. Ten by se tu s ní ale nevybavoval, když patřila k druhé straně, no ne? Jistě, byl to člověk jako ona, byla si tím jistá. Moc se jí nelíbilo, jak se přiblížil, ale ruku přijala a stiskla ji. ,,Těší mě, Williame. Jsem Nora," pronesla jednoduše, již bez zbytečného natřásání. Když ji pustil, natáhla se po kabelce a vytáhla z ní balíček se žvýkačkami. Jednu si hodila do úst a následně nabídla Willovi. ,,Abych pravdu řekla, moje magie je... řekněme proměnlivá. Nevymýšlím rituály, ale proč to nezkusit? Jistě, mají cíl. Ale kdo ví, jestli ho splní, no ne?" usmála se a vytáhla z kabelky ještě zrcátko a rtěnku. Světlý odstín, když byla sama, neměla potřebu zářit. Neměla pro koho, tady se žádný obchod nekopal. Přejela rtěnkou po vrchním rtu a pak jej krátce třela se spodním. Pak spokojeně zrcátku zaklapla a vše vrátila tam, kde bylo. Vytáhla ale i nožík, kterým odloupla z celty svíčku.
Dívce nevadilo přiznat, že disponuje uměním magie. To Will nečekal. Možná ale už věděla, kdo je. Přece jen, lidské chování mu ještě moc nešlo, i když se snažil. ,, Jo.. no u rituálů si jeden nemůže být jistý, ale nic dobrého z nich většinou nevzejde. Zvlášť, pokud to někdo neumí. Co za účel vlastně mají ty vaše? Pokud se můžu zeptat" Pousmál se. Nabídnutou žvýkačku si vzal. Zajímalo ho, jak to chutná, často viděl lidi ji používat. Sám ale žádnou nikdy neměl. Trochu rozvážně si ji vložil do úst a párkrát skousl. Bylo to.. divné, ne jako většina lidských jídel. Will miloval jídlo. Vždycky se po něm cítil tak.. lidsky. Po chvíli už se žvýkačka žvýkala dobře, ačkoli měl napřed trochu problém nemlaskat. Sledoval Noru, jak odloupla svíčku a při tom zase trochu poodstoupil. Blíž šel vlastně jen kvůli podání ruky.
Nora zvedla na okamžik oči. Byl nějaký zvědavý. Konec konců, dle toho jak mluvil, na magii věřil. Znamenalo to tedy, že snad vážně magii znal? Mohl to být anděl? Démon jistě ne. Leda... By si s ní hrál. Znala démona, co umí měnit podobu a je dost silný, aby před ní skryl myšlenky? Ne, neznala. Ale znát jej nemusela. Konec konců, ve Stříbrném městě moc nepobyla. ,,Chci někoho vyvolat. Okatě mě ale ignoruje, což je dost sprosté. Chci jeho pomoc. Asi mu není můj problém dost dobrý," pronesla jednoduše a srolovala to, na čem doteď seděla, zbytky svíčky dala do igelitu. Schovala jej do kabelky a onu plachtu poskládala. Zdálo se, že v tom má praxi. Dělal to dost automaticky. ,,Kouříš? zeptala se náhle Willa, zdánlivě bez kontextu. Počkala, než odpoví, aby přidala: ,,A co jiné požitky? Jakékoliv? Zvedla se a sledovala jej.
,,Vyvoláváš někoho, kdo tě ignoruje?" Nadzvedl obočí. To asi nebude nikdo moc slušný. Proč se jím zaobíráš? Třeba by ti pomohl i někdo jiný.." pokrčil rameny. Už si o ní tak nějak začal dělat obrázek, ačkoli neodsuzoval. Přišlo mu však, že Nora není z těch lidí, co by se zdráhali odbočit špatným směrem a klidně by to udělali vědomě. Třeba by ji ale nějak pomoct stále mohl. Její otázka ho zaskočila. ,, Ne. ne nekouřím" řekl trochu zakoktaně a při její další otázce se odmlčel. Požitky? Co se tak dalo brát? Nechápal ji. ,,Jak to myslíš? " řekl zmateně a podrbal se na hlavě. ,,Tak.. normálně ale snažím se žít slušně." Uhnul pohledem
,,Protože je jediný, kdo by mi mohl pomoct bez protinabídky. Nerada přicházím o to, co mám jen jednou," odpověděla, zmiňujíc svou duši. Pak, když reagoval na její slova, si jej jen tiše měřila. ,,Ah, jsi tak moc čistý," zasmála se nad tím. ,,Ale uznávám, že se mi to líbí. Je v dnešní době velice neobvyklé potkat někoho, kdo je čistý jako ty. Nejsi člověk, viď?" hodila si do úst další žvýkačku. ,,Překvapuje mě, že se bavíš s někým, jako jsem já. Míšenec a ještě tenebris. Nejsme pro vás nečistí?" pronesla zlehka, na rtech jí pohrával úsměv, ale oči... měla spíš smutné. Nejspíš se jí vybavila nějaká nehezká vzpomínka. Těch měla mnoho, takže to ani nebylo nic divného.
Will si tiše povzdechl a jeho napětí povolilo. ,,Je to vážně tolik poznat?" Pronesl snad až trochu utrápeně s téměř štěněčím pohledem. To co říkala byla pravda. Andělé tyhle bytosti braly jako něco nečistého. Na druhou stranu, bylo hrozně nepříjemné, něco takového slyšet. Alespoň jemu tedy. ,, Nikdo nemůže za to, jak se narodí." Pokrčil rameny. ,, To že jsi se narodila není tvá vina, ani tvůj hřích, proč by si to tedy měla táhnout, jako cejch? Všichni máme právo na čistý štít" Pokrčil rameny. Spíš tím odůvodňoval jeho hovor s ní. Andělská ideologie nebyla uplně přesně stejná. Chápal, proč jsou tenebris pasé. Většina z nich si za moc mohla sama. Pořád tu však bylo nějaké procento, které mělo tyhle schopnosti vrozené a obzvlášť u míšenky by to i typoval. Co má pak někdo takový dělat? Nemá snad právo na to, na co ostatní? Nemohl vědět, co dělala v minulosti, ale stejně jako ve všem živém viděl dobro i v ní a nedala mu žádný důvod přehodnotit názor.
,,Neumíš dobře lhát," odpověděla mu Nora. Ale.. lhaní bylo cosi lidského, co si anděl nemohl dovolit, takže bylo logické, že mu to nejde. ,,Zkus říkat, že se snažíš z rodinných důvodů vyhýbat alkoholu, nebo kouření. Konec konců, ti nahoře jsou tvá rodina, ne?" mlaskla pobaveně po té, co dala adnílkovi tip. Jak jej využije, to bylo na něm. Nadzvedla obočí, když začal mluvit o tom, co si myslí. Věděla, že si to myslí on, protože většina andělů by nesouhlasila. ,,Málem bych si myslela, že u vás nahoře je i myslet sám za sebe hřích. Zdá se ale, že to zvládáš. Čím jsi výjimečný?" zacukal jí koutek v pobavení. Ano, on to zvládal bravurně, mluvit sám za sebe. Potřásla hlavou. ,,Takže, Williame... co pro tebe můžu udělat, že ses mi tu zjevil? Přinášíš mi nějaké hluboké poselství, nebo si dáváš přestávku?" pobaveně se uchechtla. ,,Nikdy jsem neviděla anděla, jak si sám chodí a ještě se zviditelňuje. Jsi viditelný, viď?" optala se a natáhla po něm. Prsty se dotkla jeho hrudi. ,,Hm, jsi. Se vším všudy. Cítím tvoje srdce," s tím zase ruku stáhla.
Její typ nebyl špatný, a vlastně to ani nebyla lež. Andělé byli vážně jako jeho rodina.. Nebo nebyli.. Měl on vlastně rodinu? Vždyť prostě vznikl. Vyskytl se.. jeho matkou je strom.. Někdo by asi mohl polemizovat, jestli se dá o stromu mluvit jako o matce.. Na to by však Will řekl jedině, že když on je anděl a ne jablko, může být strom matka. ,,Ano.. ano jsou má rodina" Přikývl a pousmál se. ,,Díky." Pak se trochu zarazil. ,,Ne.. můžeme si myslet, co chceme... už je na nás, jestli máme špatné nebo dobré myšlenky a jak se s nimi dokážeme vypořádat.." Vypadal zmatený. ,,Nejsem výjimečný. Každý anděl to tak má.." Teda do hlav jim neviděl ale museli to tak mít všichni. ,, Vlastně jsem si napřed myslel, že bych mohl udělat já něco pro tebe.." Sepnul ruce za zády. Asi to znělo trochu hloupě. Pak se dotkla jeho hrudi a on mírně ucouvl. Vlastně se nestávalo často, že by se ho nějaký člověk opravdu dotkl. Chvíli mu trvalo potlačit prvotní šok a krátce si odkašlal. ,,Jsem viditelný.. Proč ne? Když mám být strážný anděl, musím se snažit lidi pochopit ne?" Pokrčil rameny. Trošku se ošil. Dívka ho trochu znervozňovala.
Nora přejela andílka před sebou poněkud skeptickým pohledem. ,,No... Jsi si jistý, že nejsi výjimečný? Protože mi zatím celý můj život přišlo, že cokoliv s bílými křídly jsem potkala, chtělo mě odsoudit na posezení. Ochrana před démony? Ne. Však si toho hnusného míšence sežerte." Prohlížela si Williama. ,,Víš, jsem telepat. Nemá cenu zatloukat," pronesla vesele. No, ona vlastně veselá byla. Nestávalo se jí každý den, že by snad někomu mohla přímo říct, jaká je. Ten anděl... byl první po době. Vyzývavě na něj mrkla, nejednalo se však o nic... jednoduše s ním neflirtovala. ,,Jistě že bys pro mě mohl něco udělat," pronesla jednoduše, už si jej prohlížela s nově nabytým zvědavým pohledem. ,,Tak mi řekni, jsi přece muž. Osoba, kterou jsem dlouhou dobu opěvovala jako idol, přede mnou utekla, protože je ze staré školy a měla ten pocit, že se odhaluju jako... lehké dívky. Přečetla jsem si to. Jak moc pomalá má být jeho smrt?" sledovala Willův výraz, pak jen sklopila hlavu a tiše se zasmála. ,,Jsi až moc čistý. Nemůžeš mi pomoct. Já jsem už moc zkažená," potřásla hlavou. Ne, nechtěla alfu zabít. Momentálně. Každopádně jí přišlo zábavné sledovat Williamův výraz... i když se moc pobaveně necítila. ,,Měl bys najít někoho, kdo si tvou pomoc zaslouží."
,,Um.. to.. si asi moc andělů nepotkala.. nejsem výjimečný..Spousta andělů, by ti pomohlo.." Ať si myslel co chtěl o systému, tímhle si byl jistý. Žádný anděl by přece nenechal ve štychu někoho, kdo to potřebuje.. alespoň on to tak vnímal. Od toho tu andělé přece byli ne? Když však řekla, že čte myšlenky, mírně se zasekl. Předtím ho to vůbec nenapadlo. I tak ale říkal, co si myslí a alespoň to věděla. Její další slova ho však naprosto odrovnala. Vlastně vypadal, že chvíli přemýšlel, jestli slyšel dobře. Hned v druhé chvíli v hlavě hrozně zazmatkoval a nakonec z toho pro svůj vlastní klid v duši vyvodil, že se jednalo o vtip. Potvrdila mu to i její další slova. Opravdu zkažený člověk o sobě zpravidla netuší, že je zkažený. Nebo to takhle neříká. ,,já.. nemyslím, že si ji nezasloužíš" Řekl nakonec pomalu. Nepřišlo mu ani, že by Nora potřebovala hodně. Možná stačil jen.. kamarád? Něco takového pro něj bylo nové a měl pocit, že se to zase vymyká některému z pravidel o stýkání se a komunikací s lidmi. I tak ji však opatrně položil ruku na rameno a mírně se pousmál. ,,Když už nic jiného.. umím dobře poslouchat, kdybys o to kdykoli stála"