DATE Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Nunc sed cursus metus, quis facilisis nunc. Nunc in nunc facilisis, posuere risus non, feugiat magna. Praesent sed metus dolor. Curabitur id rhoncus ipsum, in ornare tellus. Suspendisse potenti.
DATE Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Nunc sed cursus metus, quis facilisis nunc. Nunc in nunc facilisis, posuere risus non, feugiat magna. Praesent sed metus dolor. Curabitur id rhoncus ipsum, in ornare tellus. Suspendisse potenti.
Post by Adrian Brennan on Nov 5, 2018 21:49:15 GMT
Adrian se nechal tisknout. Rád by ji slíbil, že už to neudělá. To ale nemohl tušit. A přece by ji nelhal. ,,Mami.." vzal ji za ruku. ,,Hrozně moc mě mrzí, že jsem nezůstal na místě.. Ale pak tam byl malej kluk, co se ztratil, a já sem ho tam nemohl nechat pobíhat samotného.. Moc mě to mrzí.. Měl jsem si dát větší pozor, kam jdeme.." spolkl větu, že kdyby chodili ven častěji, tak náměstí zná a vyznal by se i v takové spoustě lidí. Chápal ale, že se o něj jen bojí. ,, Ale nemůžu ti slíbit, že se to nikdy nestane znovu. Vždycky se k tobě ale zase vrátím. To slibuju.." Znovu ji objal. ,, Viděl jsem stánek s cukrovou vatou. Doma jsem si vzal kapesné. Můžu ti koupit cukrovou vatu?" zeptal se. Věděl, že to není moc zdravé, ale sladké je prý dobré na nervy.
Peggy se tiše zasmála a pohladila chlapce po hlavě. ,,No jo... ty jsi takový můj malý pomocník, viď? Vždycky pomůžeš, když to je třeba." Taky ho tak vychovala, že? Aby byl poctivý, nelhal a pomáhal slabším a potřebným. Ten chlapeček byl určitě jak slabší, tak potřebný. Zhluboka se nadechla a povzdechla si. ,,Příště přijď za mnou i s ním a půjdeme hledat společně, ano?"I když doufám, že žádné další příště nebude. ,,Ne, nechci vatu. S někým tě seznámím, ano? Je to vlkodlak. Chci, aby o tobě věděl a ty o něm. Navíc... pomáhal tě najít, měl bys mu osobně poděkovat," pokývla svému synu a podala mu ruku, aby se jí chytil a šel s ní. Chvilku čekala, než to tedy udělal a pak se s ním vydala k alfě, která... překvapivě nezmizela. Myslela si, že už bude pryč, ale byl tam s nějakou cizí ženou, která... zvracela? Peggy ji přejela pohledem a byla nucena nadzvednout obočí. Slabí žaludek, skutečně. Jistěže si okamžitě kontrolovala, co je zač. Stačilo se podívat a použít trochu magie. Mimoděk se dotkla okrasného stromku, na kterém byly zavěšené nejrůznější dýně z papíru. ,,Tak ne jeden, ale rovnou dva," pronesla k Adrianovi.
Post by Adrian Brennan on Nov 5, 2018 23:44:33 GMT
Byl rád, že se nezlobila. Taky ho mohlo napadnout, dovést chlapce za ní. Pak by na něj ta dáma, které ho předal určitě nekoukala, jako na někoho, kdo to celé zavinil. A kdyby jo, Peggy by se o to určitě postarala. Byl trochu zklamaný, že nechtěla cukrovou vatu. Vlastně se těšil, že ji udělá radost. Rozhodl se si to ale vynahradit později. Zmínka o vlkodlakovi ho nadchla. Chytl ji za ruku a vydal se za ní. Dnes už se neplánoval vzdálit víc, než na 10 kroků. Už jen pro mámin klid. Mírně pokyvoval a pak se usmál. ,,Poděkuju" souhlasil. Nakonec došli k dvěma osobám. Pamatoval si, že muže už viděl. Jak předtím s Peggy, tak ještě dřív, když do něj narazil. Tehdy si myslel, že to může být vrah, nebo psychopat ale teď se zdál celkem milý. Strach asi dělal hodně. Zařekl se, že s horory končí. Podíval se na mámu. Vypadalo to, že si prověřuje slečnu vedle. Už to poznal. Vždycky když to dělala, mírně se ji cukalo levé obočí. Když mu pak odhalila, že před ním stojí dva vlkodlaci, pousmál se ještě víc. Rád objevoval cokoli nové. Kdyby to bylo na něm, asi by je hned oslovil, rozhodl se, že pro její klid to však nechá na mámě. Místo toho si oba měřil, a přemýšlel, jak by mohl bez schopností takového vlkodlaka rozeznat od člověka. Zdálo se to dost těžké.
Alfovu přítomnost vycítila, smysly však měla ještě zmatené, takže ji přece jen trochu poděsil. Škubla sebou. Ale rychle se vzpamatovala. "To ano ale pro mě je moc už tři lidé. Otec mě nepouštěl z lesa. Do nedávna jsem si vážně myslela, že když vystrčím nos ven, zastřelí mě stříbrnou kulkou... Je to všechno zvláštní... Na chvilku mě omluv, experiment se opět hlásí o slovo." Stihla ještě říci, než se vrhla k dalšímu z košů. Žaludek se jí znovu zhoupl, asi z těch zmatků nebo spíš pachů. Nebyla zvyklá na tolik vůní všeho možného. A tak se věnovala své soukromé očistě, že si ani nevšimla, že se k ní a jejímu alfovi blíží někdo další.
Marina vypadala, že nejen lidi ji nedělají dobře. Vlastně nevypadala vůbec dobře. Skoro o ni začal mít až obavy. ,,Jsi v pořádku?" optal se pro jistotu. Pak si všiml Peggy s Adrianem, kteří se k nim blížili. Pousmál se. Vzpomínal si, že chtěla druidka představit synovi vlkodlaka. A tak trochu chtě nechtě zachytil i její poznámku, kterou měla k Adrianovi. Dobrý sluch se nezapřel. Šel by jim naproti, ale pro jistotu zůstal stát u Mariny, kdyby potřebovala pomoct. ,, Peggy, Adriane" kývl na oba dva zvlášť. ,, Tohle je Marina" Nevěděl, jestli se znají, ale dle stylu Marinina života usoudil, že asi ne. Nasvěčovala tomu i Peggyina reakce a fakt, že Adrian se s žádným vlkodlakem nepotkal. ,, Marino.." koukl přes rameno, aby zjistil, jestli už je to lepší. ,,tohle je Peggy a Adrian."
Adrian nepromluvil, ale Peggy pro tentokrát chtěla, aby se vyjadřoval sám. Něžně ho pobídla lehkým tlakem své dlaně na jeho záda. Alfa se zjevně okamžitě ujal představování, což... se Peggy moc nelíbilo, uměla se představit i sama. Přesto to nekomentovala a jen se podívala na zrzavou vlkodlačici. Mimoděk zvedla pravačku a lehce prsty projela své vlasy. Nebyly tak mrkvové, vlasy Peggy měly barvu víc do hněda, přesto padala do kategorie zrzek. Věděla, že barvit se dnes na zrzavo je něco jako novodobá móda, ale dívka před ní vypadala, že to vážně bude její barva. Hezké, hezké. ,,Peggy a Adrian Brennan," pronesla i sama za sebe, aby všechnu tu 'práci' nemusel 'odedřít' alfa. Vlastně to tam teď vypadalo jako sraz zrzků. Pěkné, pěkné. Až na jejího syna. Jediný blonďáček... o to víc ale byl jedinečný a úžasný. Její. ,,Těší nás, Marino," usmála se ještě, ale ruku jí nepodala. Nebyla si jistá, jestli nemá v plánu pokračovat ve zvracení. No. nyní to nechtěla riskovat.
Post by Adrian Brennan on Nov 6, 2018 18:39:44 GMT
Matčina jemná pobídka mu stačila. Mile se usmál a vydal se směrem k vlkodlakům. ,,Těší mě! Hrozně rád vás poznávám!" Strčil hned ruku muži před sebou. Už vlastně zapomněl, že by z něj měl někdy předtím strach, což byla u vlkodlaků nejspíš chyba. S tím si ale hlavu nedělal. Vlkodlak podání ruky opětoval. Trochu víc mu ji sevřel, což Adriana vybídlo taktéž k většímu stisku, už jen proto, aby ukázal, že má taky sílu. Victor uznale pokývl a Adrian se nadšeně otočil po mámě. O co šlo ale věděli jen oni dva. Pak se otočil k zrzavé vlkodlačici, ke které přistoupil už o něco obezřetněji, aby něco neschytal. ,, Když je vám špatně, je na to dobré živočišné uhlí" pronesl, ve snaze pomoct. Nemohl tušit, z čeho nevolnost pramení a jakožto maminčin andílek nemohl vědět, že tyhle stavy pocházejí i z alkoholu. Vlastně na to kolik mu bylo, nikdy si k alkoholu ani nečichl. Trochu se k Marině přiklonil a zašeptal, ve snaze, aby to máma neslyšela. ,, mě ale víc pomáhá coca cola"
"Jo, už by to mělo být dobré. Kombinovat byliny a víno se mi nevyplatilo." Zamumlala zahanbeně ke svému novému alfovi a styděla se, jako už dlouho ne. Styděla se totiž tím normálním způsobem a ne tím osudovým. Ať už jí bylo zle, byl to krok k normalitě, který musela ocenit. Stejně jako starost alfy. Cítila vůči němu rozporuplné pocity. Zachránil smečku, udělal, na co ona neměla sílu ale taky zabil někoho, kdo jí byl tak drahý... V dobrém úmyslu, i ona to věděla že to bylo nutné ale stejně jí to nechávalo na jazyku hořkou pachuť. Poněkud rozpačitou chvilku však narušilo seznamování. Ta mladá žea Marině přišla trochu rezervovaná ale takovým tím důstojným způsobem. Působila mladě ale v očích měla něco starého. A cítila z ní zvláštní moc. Moc, která voněla zemí a byla slyšet jako šumění listí stromů. Pocítila k ní hned respekt, byl to instinktivní respekt ale Marina na svoje instinkty dala. A pak tam byl ten milý chlapec. "Mě také velmi těší a ráda vás poznávám." Promluvila proto formálně na oba, ženě se i trochu uklonila, k chlapci se pak sklonila a také zašeptala: "O uhlí vím ale co je to ta coca cola?" Musela se zeptat. O takové bylině neslyšela. A pak se obrátila zase na alfu, s nevyřčenou otázkou v očích. Nejistá jak se má před těmi lidmi chovat, nevěděla, jestli se může ptát nahlas a tak jen rty naznačila otázku, co jsou ti dva zač.
Cara byla lehce unavená z práce. Přece jen zkrotit bandu malých dětiček, když zrovna měli Halloweenské akce není zrovna sranda. Připotácela se na náměstí s úmyslem koupit si čokoládu. Horká čokoláda se šlehačkou a sypáním. No co víc si může přát? Zapátrala po stánku, kde si ji může koupit, když v tom si všimla dvou známých tváří. Lidé okolo ji ani tak nezajímaly, protože Victor byl pro ni jako bůh. Úplně zapomněla na důvod, proč šla na náměstí a vydala se směrem k vlkodlačí dvojci.
Victor se zhluboka nadechl. Co se Mariny týkalo, nebyl si tak úplně jistý jejím postojem k němu. Nedivil by se, kdyby nebyl moc kladný. Neznal ji, zatím to však vypadalo, že vztah bývalého alfy k ní byl opravdu výjimečný. Tohle on ji dát nemohl. Na druhou stranu z jeho skromného názoru ji spíš až škodil. Nebylo dobré držet vlkodlaky od lidí, ať byl důvod jakýkoli. A ona žila bez lidí zdá se hodně dlouho. Při jejím nejistém pohledu však odtušil, že na něj vážně spoléhá. To zahřálo u srdce. Otočil se na druidku. Vysvětlovat, co je zač přímo před nimi přišlo už i jemu hloupé. ,,Tady Marina se dost zajímá o bylinky a přírodní medicínu. Možná by ji expertka jako ty mohla naučit pár novým věcem" nadhodil a mile se zaculil. Jeho pohled se pak zaměřil za Peggy. Známých tvářích zdá se přibývalo. Když Caru rozpoznal, nahodil zvláštně neurčitý výraz, který osobám kolem jistě neunikl. Ve vteřině se však změnil v úsměv, když si potvrdil že jde opravdu k nim. ,,Ahoj" mávl na ní a pak si zastrčil ruce do kapes.
Málem se začala smát nad nadšením svého syna a jen za ním němě stála jako něco na způsob opory. Poslouchala, jak se nadšeně seznamuje. Byla opravdu ráda, jak je živý. V jeden moment se dokonce málem natáhla ruku, aby mu rozcuchala vlasy. To si ale odpustila a jednoduše jej nechala, aby se socializoval, jak jen uzná za vhodné. To, jak mluvil o živočišném uhlí, ji neskutečně pobavilo - hlavně protože druhá zrzka prohlásila, že by neměla míchat bylinky s alkoholem. Zacukal jí koutek. To už ji ale alfa dohazoval k nějakému společnému lovu bylinek. Teda, ne že by jí vadilo, že byla nazvána expertkou - ne, to vůbec ne. ,,,Možná někdy, až nebudu mít tolik práce s tím cvrčkem," podívala se na Adriana a usmála se. Stihla však pohled zvednout dost rychle na to, aby uviděla alfův výraz. Sama se otočila a spatřila ženu, která k nim mířila. Musela si přitisknout ruku na ústa, protože se začala neskutečně smát. Jop, ženská dedukce zapracovala - nejspíš za to ale i mohl ten výraz blondýnky. Zatímco se hroutila v záchvatech smíchu, měla nejspíš blondýnka možnost dojít.
Post by Adrian Brennan on Nov 6, 2018 22:37:38 GMT
Adrian byl mírně zmatený. Jak je možné, že neznala coca colu. Vždyť byla tak strašně dobrá! ,,No.. to je přece strašně...um... no.." zarazil se před mámou. ,,Sladká a nezdravá věc, po které se kazí zuby a tloustne se po ni!" pronesl se zdviženým prstem. Když najednou propukl smích jeho matky. Překvapeně se otočil. Co bylo na coca cole tak zábavného? Naklonil hlavu a sledoval ji. Když si všiml k nim mířící blondýnky. Neznal ji. Samozřejmě. Vypadala ale mile. Jen stále nechápal, co je tak směšné
„Zdravím.“ Řekla vesele. Pak se však lehce zarazila, když si všimla zrzky, která se asi dusila smíchy. Nadzvedla nechápavě obočí. „Neruším?“ tázavě pronesla a podrbala se při tom na hlavě. Cukal jí koutek, protože měla lehkou potřebu se smát. Znáte to… Jeden se začne smát a ostatní se smějí, jen proto, že se ta jedna osoba směje. Velmi rychle změnil výraz, když nenápadně koukla po Victorovi. Pak si pořádně prohlédla smějící se zrzku. Že by nějaká rivalka? Někdo kdo by jí mohl Victora ukrást? Přece jen, ten malý kluk vypadal jako její syn, tak proč by se o něj zajímala.
Atmosféra byla.. zvláštní. Spousta různých pocitů, mísících se dohromady.. Victor z toho byl trochu nesvůj. Obzvlášť v přítomnosti tří žen, přičemž každá byla úplně jiná osobnost a působila na něj úplně jinak. Ještě když jedinou jeho mužskou posilou byl třináctiletý Adrian. Cítil, jakoby se dělalo dusno.. aa uplně nechtěl riskovat, že by se strhla bouřka. Stačil mu však Cařin pohled na zrzku, aby odtušil, že je nejvyšší čas, podívat se za Codym. ,,No nic.. nechci dál nějak zdržovat.." pronesl tak nějak, mezi chvilkovými přestávkami v Peggyině smíchu. Nutno poznamenat, že mu to nebylo dvakrát příjemné. Bylo mu jasné, co ji tak rozesmálo. Zhluboka se nadechl a zachoval si profesionální výraz. Pak si dřepl k Adrianovi. ,, Ty si určitě spolehlivý kluk. Dáš mi na mou kamarádku pozor?" Kývl k Marině. Vlastně tím chtěl i docílit toho, aby měla šanci se s druidkou lépe poznat a jelikož se mu Peggy smála, byl Adrian ideální volba pro jeho plán a zároveň menší odplata pro Peggy. Pak si uvědomil, že odejít hned po tom, co Cara přišla by bylo, přinejmenším neslušné a asi i trochu divné. Podíval se na ni a mírně se usmál. Přecejen to byla nadějná podpora pro smečku, tak co je na tom. ,, Není zrovna slušné dívku zvát do baru, pokud však mohu být pro jednou neslušný, byl bych rád, kdybys mě doprovodila." Pozvat všechny naráz si netroufal, navíc Marina vypadala, že má dost a Peggy by s Adrianem do baru dostal asi těžko.
Mrkla na Marínu a zpátky na smějící se neznámou. Začala si myslet, že ten smích má něco společného s její společnicí ze zmečky a to se jí nelíbilo. Chtěla něco říct, ale zastavil ji hlas Victora. Cože on chce už odejít? Pak si všimla jak promlouvá na kluka, který tam jen zmateně postával. Byli roztomilí. Vykouzlilo jí to úsměv na tváři. Co ji ale rozveselilo víc, bylo pozvábí do baru. Sice v baru nebude čokoláda na kterou už dávno zapomněla, ale bude tam Victor. Co je o proti němu hloupá čokoláda. "Velmi ráda půjdu." přikývla.