DATE Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Nunc sed cursus metus, quis facilisis nunc. Nunc in nunc facilisis, posuere risus non, feugiat magna. Praesent sed metus dolor. Curabitur id rhoncus ipsum, in ornare tellus. Suspendisse potenti.
DATE Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Nunc sed cursus metus, quis facilisis nunc. Nunc in nunc facilisis, posuere risus non, feugiat magna. Praesent sed metus dolor. Curabitur id rhoncus ipsum, in ornare tellus. Suspendisse potenti.
Vážně, bylo až roztomilé, že tomu věřil. Vážně si o ní nemyslel, že je tak nevinná, že? Potřásla hlavou a černé vlasy okolo ní zavířily jako křídla vran. Její pohled následně padl na jeho ruku na jejím rameni a zase ji zvedla k jeho tváři. ,,Nemám nic, co by stálo za vyslechnutí, drahý andílku. Mám dobrý, jednoduchý život. Mám přátele i nepřátele. Jsem obyčejná živá bytost jako každá jiná, nic zvláštního, čemu by ses musel věnovat," pouze pokrčila rameny. Ustoupila z jeho dosahu a sesbírala své věci ze země. ,,Ale zachovej se takový, jaký doteď jsi. Je to hezké. Tvůj svěřenec bude mít štěstí." S tím se k Willovi ještě jednou otočila. ,,Myslím, že se vydám domů... pro čaj, nebo kafe. Kdyby jsi něčím takovým nepohrdl... jsi někdy zván. Jen se pokus o vhodný okamžik." S tím dostal Will krátkou pusu na tvář. Nora byla už předtím na odchodu, ale zdálo se, že nyní skutečně odchází. Udělala pár kroků od něj pozpátku. ,,Tak nashledanou." S tím se otočila a vydala se směrem domů, do tepla.
Jeho svěřenec jednou bude šťastný? Bylo hezké slyšet, že si to někdo myslí. Ačkoli si moc jistý nebyl. Někdy si nebyl ani jistý, jestli je správný anděl, jaký by měl být, ale ničím jiným nikdy nebyl, takže pokud ne anděl, tak co? Najednou měl pocit, že místo toho, aby on podpořil ji, ona podporuje jeho. Byl to zvláštní, ale hezký pocit a tak nějak ho to zahřálo u srdce. Když řekla že odchází, bylo mu to skoro až líto? Líbilo se mu mluvit s někým .. živým. Proto, když řekla něco o návštěvě, s úsměvem přikývl. Nadechoval se, že by i něco řekl, jenže pusou na tvář ho dokonale rozhodila. Zrudl a zarazil se mezi nádechy. Když se tak nějak vzpamatoval, už se otočila. ,,na..nashledanou!" zavolal za ni ještě rychle. Pak se vydal zpět nahoru.
Post by Cadance Queen Sykes on Jan 14, 2019 20:22:44 GMT
Prechádzala sa po brehu jazera, no držala sa bezpečný odstup od okraja, aby sa náhodou nestalo niečo, čo by sa jej vôbec nepáčilo. A s jej šťastím by to vlastne mohlo byť docela pravdepodobné. Prečo tu vlastne bola? Ťažko povedať. Mala vo zvyku sa túlať a jednoducho ju nohy zaviedli až sem. Neplánovala to, no bolo to tu pekné... a bola tu sama. Snáď jediná chybička krásy tohto miesta. Vždy keď tu bola, tak tu nebol nikto iný, akoby snáď to miesto bolo trvalo opustené, alebo jednoducho mala šťastie na to, že nikdy nikoho nestretla. A tak sa prechádzala aj naďalej. Pohľadom prechádzala po okolí, no aj tak sa tomu v skutočnosti moc nevenovala... venovala sa skôr svojim myšlienkam a nedokázala nad všetkým prestať rozmýšľať.
Dívka si mohla myslet, že je sama. Byla to hezká představa. Obzvlášť, když žijete ve světě, jako je tenhle. A ve městě, jako je Heathens. Tady si člověk nemůže být jistý ničím. Bylo však roztomilé, jak si někteří lidé stále připadají bezpečně, a to dokonce natolik, že se vydají na opuštěné místo, a to úplně sami. Démonka se pomalu procházela po molu, společně s Cadance, aniž by ji dívka mohla spatřit. Vypadala zajímavě. Vlastně nebyla ani tak nudná a tuctová, jako ji přišla, když ji s Luciferem uviděla poprvé.Mladá dívka, hezká tvářička.. Blondýnka.. Ne, nebylo se čemu divit. Konec konců, tuhle dívku si však nakonec koupila ona. Musela uznat, že přihazovat proti Luciferovi bylo značně.. vzrušující. Co přesně s ní chce dělat však zatím netušila. Možná by však té milé tvářičce slušelo několik šrámů. Rozhodla se vybrat si svůj čas hned. Vždyť za to přeci zaplatila pěknou sumu. Ačkoli ji to nijak žíly netrhalo. Peníze byly jen lidská slabost. Pomalu přešla po molu až k domku a opřela se o stěnu. Poté, když byla Cadance otočená jiným směrem, prostě se tam objevila. Založila si ruce na hrudi a zvedla bradu. ,,Zdravím, na procházce?"
Post by Cadance Queen Sykes on Jan 14, 2019 20:45:28 GMT
Prechádzala sa ďalej a ďalej a okoliu nevenovala takmer žiadnu pozornosť... dávala tak akurát pozor na to, aby ostala suchá. O to viac sa zľakla, keď sa zrazu odniekiaľ ozval hlas. Samozrejme, že sa hneď otočila k miestu, odkiaľ hlas šiel a uvidela tam to dievča, ktoré si ju vydražilo. ,,Zdravím..." povedala až váhavo. No hej... stále tak nejak nevedela, ako dlho tam vlastne stojí a či ju prehliadla alebo vyšla z domčeka... ,,Niečo také" odpovedala už s úsmevom na jej otázku. Opäť to bol niekto, koho pred dražbou ani nevidela... niežeby to neplatilo o mnohých ľuďoch z tohto mesta, no stále to v nej dokázalo vyvolať akúsi neistotu. Teraz ju však zaujímalo, prečo si ju daná osoba vydražila, no prišlo jej zvláštne sa na to opýtať a preto by bola radšej, keby jej to vysvetlila sama.
Alisa se odrazila od stěny domku a se založenýma rukama se celkem elegantním krokem vydala k ní. ,,Ty jsi Cadance viď? Ta z aukce. Mám takový pocit, že jsem si tě koupila, Takže mám teď nárok na jedno tvé odpoledne" uculila se a zastavila se až kousek před ní. Mírně naklonila hlavu a přitom si ji snad až moc hodnotícně přejela pohledem. ,,Co myslíš? Stálo to za to?" Zkoušla sebedůvěry. Chtěla zjistit, jak moc si sebe dívka cení. Zatím vypadala jen mírně vyvedená z míry. Asi tak, jako by byl kdokoli jiný.
Post by Cadance Queen Sykes on Jan 14, 2019 21:05:02 GMT
To dievča na ňu pôsobilo... kto vie ako. Určite však nie niekto príliš priateľský a srdečný, no nevypadala zatiaľ ani ako nejaké veľké zlo. Pri jej prvej otázke len prikývla. Čo iné by aj mohla spraviť, aby ju neprerušila, všakže. ,,Záleží od toho, čo presne odo mňa očakávaš" skonštatovala tak trocha zamyslene. Podľa nej sa až taká vysoká cena za jedno poobedie s ňou až tak neoplatila, ale samozrejme záležalo na situácii... zrejme. Skutočnosť, že nepovedala ešte svoj úmysel ju minimálne trocha stále znepokojovalo, no stále trvala na to, že sa nebude pýtať. Dala jej predsa taký menší podnet na prezradenie tejto informácie, no bolo zrejme na nej, čo povie svoje úmysly čo pohnútky stojace nad jej rozhodnutím.
Alisa se ušklíbla. Diplomatická odpověď. Bude zjevně i inteligentní. Nebo se alespoň snaží být. ,,Musíš být jistě zmatená. Proč někdo jako já vyfoukl mladou krásnou dívku tak charismatickému a šarmantnímu gentlemanovi. Za to se ti omlouvám. Jistě bys raději uvítala jinou společnost." Zaculila se a pak o pár kroků ustoupila. Přitom roztáhla ruce a zaklonila hlavu, jakoby se potřebovala nějak uvolnit, protáhnout, nebo cokoli na ten způsob. ,,Ale když já si nemohla pomoct" zasmála se a mírně se zatočila, možná trochu, jako malá holka, co si prostě užívá toho, že svítí sluníčko a život je krásný. Byla to celkem změna od jejího předchozího napjatého postoje. Pak se zastavila a znovu na dívku upřela pohled ,,Byla jsem zvědavá, koho že to našel tentokrát, promiň, zase mu tě vrátím. Každopádně, měla bych se alespoň představit. Jsem Alisa. Stačí Ali" Mávla nad tím rukou, jakoby na tom vůbec nezáleželo. Přece jen, její jméno už znala, tak by měla i ona znát to její. Lidem na tom aspoň z nějakého důvodu tak záleželo.
Post by Cadance Queen Sykes on Jan 14, 2019 21:32:25 GMT
,,Nie ani tak zmätená, ako zvedavá" podotkla, avšak nie tak, aby to vyznelo tým spôsobom že by ju chcela za každú cenu opraviť, ale skôr takým tým priateľským štýlom. Zvyšok čo povedala, si Cadance až tak nevšímala aj keď pri poslednej časti že by radšej uvítala inú spoločnosť sa len tak chvíľkovo zachmúrila. Čo presne tým chcela povedať? Teda... Cadance mala tušenie, no nepáčilo sa jej to. Isté ale bolo to, že aj ona Luciana poznala. A práve vtedy sa ozval v jej hlave majáčik, ktorý dával naznámo, že chce odpovede. Tentokrát však nemohla. Nejednalo sa o Luciana a už vonkoncom nie o milého a otvoreného Willa a tak radšej držala v tomto smere jazyk za zubami. Pozorne ju sledovala a počúvala. Vyzerala tajomne... a hlavne tie jej slová... Cadance akoby sa do toho stále len viac a viac zamotávala. Akoby pomaly každý poznal ju ale ona nikoho. Akoby sa s ňou hrali... ako s bábikou. ,,Koho si našiel tentokrát? Vrátiť ma jemu? To znie akoby som mu snáď mala patriť..." skonštatovala fakt, ktorý sa jej však nepáčil. Nebola bábika, ktorá mala vlastníka. A už vonkoncom by jej vlastníkom nebol Lucian... však ho ani nepoznala, čo sa však o osobe pred ňou zrejme nedalo povedať. Pri jej predstavení, len prikývla, akoby tým chcela povedať, že ju vnímala. Inokedy by povedala tú bežnú frázičku "teší ma" no teraz nevedela povedať, či by to bola pravda a tak to radšej preskočila.
Alisiny oči se mírně zablýskly a její výraz tak získal mírně temný podtón. Ubohá dívka, neměla ani tušení o tom, jaké řetězy se kolem ní stahují. ,,Chuděrko, jsi tak naivní. A přitom už je tvůj osud dávno zpečetěný." Spokojeně se zaculila. Pomalu udělala několik kroků, jakoby kolem ní kroužila. Přitom ji nespouštěla z očí. Nic netušila. Hloupoučká mladá dívka. Tak naivní. Neviděla pravé barvy světa. Byla vlastně slepá. Aniž by to dala nějak výrazně najevo, stoupla si na molo, mezi ni a břeh. Odřízla ji cestu. Stále zvažovala, co s ní. Lucifer si chtěl zjevně hrát na milého a neškodného muže. Konec konců, tyhle jeho hry ji byly docela ukradené. Chtěla vidět ten výraz. Výraz člověka který prozře. Výraz někoho, jehož dny jsou již takřka sečteny. ,,Ty tu neurčuješ pravidla hry.. a je pošetilé myslet si, že bys je mohla nějak ovlivnit." zareagovala na jistou vzdorovitost v jejím hlase. Byla jen hračka. Nikdo důležitý.
Post by Cadance Queen Sykes on Jan 14, 2019 22:18:31 GMT
Fajn, už vedela kam ju zaradiť... teda čiastočne. Očividne vedela minimálne časť z toho, čo chcela vedieť ona... no pravdepodobne aj oveľa viac. A nie, jej slová sa jej ani prinajmenšom nepáčili. Naivná možno trochu bola... možno. Ona to tak nikdy nevnímala. No zrejme to tak bolo a bola to chyba. Začala sa báť ešte viac ako pred tým... možno ani nie tak Alisy, ako toho, čo jej pravdepodobne povie. Už aj ten začiatok ju vlastne desil... Má dávno spečatený osud? Čo? Ako? Kým? Zrejme nikto by na jej mieste neostal pokojným. ,,Kto presne ich určuje?" odvážila sa opýtať, predpokladala, že na konkrétnu osobu. Možno týchto osôb bolo viac, no v každom prípade chcela vedieť kto to je. Kto je ten, čo má moc nad jej životom? Nad ňou? Zrazu sa cítila úplne bezmocne. Možno by sa nemala, možno jej to dievča nehovorilo pravdu, alebo... Ťažko povedať, čo vlastne. No aj keby to bola pravda, určite neplánovala len tak zostať na mieste, ako bola práve teraz, a prizerať sa ako sa s ňou niekto len tak hrá.
Dívka se rozesmála. Musela se smát. Lidé byli tak hloupí. Celý tenhle rozhovor ji přišel tak hrozně pod úroveň. Bylo na čase kvalitu hovoru pozvednout na vyšší úroveň. ,,Takže ty chceš znát pravdu?" S úšklebkem se pomalu vydala blíž k ní. ,,Chceš vědět, o kom mluvím? Před kým by ses měla klanět a třást?" její pohled zvážněl a věnovala ji vcelku nepříjemný oční kontakt. ,,Jsme to my" Pronesla teď už vážně. V tu chvíli se zastavila. Na jejich zádech se cosi objevilo. A pak.. roztáhla na denním slunci svá temná křídla, jejichž stín dopadl až ke Cadance. Chtěla pravdu? Tak tady ji měla. Alisa jen mírně pozvedla koutek. ,,Někdo jako ty má jen dvě možnosti. Přijmout svůj osud loutky a prodloužit tak svůj zbytečný život o trochu déle." Pak jen prostě pokrčila rameny. ,,A nebo taky ne"
Post by Cadance Queen Sykes on Jan 15, 2019 5:06:03 GMT
Jasné. Kto by nechcel vedieť pravdu? V poslednom momente jej však napadlo, či ju vlastne chce poznať ona. No zrejme už bolo neskoro na to, čo povedala. My. Najprv presne nechápala, no len moment na to... Krídla. Čierne krídla. Aj s jej mizernými vedomosťami v tomto obore vedela zrejme čo to znamená... Teda... utrpela taký menší šok, to bolo jasné. Predstavte si, že si žijete normálny život človeka, s takou tou istotou, že nič nadprirodzené neexistuje a potom stretnete niekoho ako je tu Alisa a dozviete sa... kto vie čo všetko. Stále tomu tak nejak nedokázala uveriť. Snívala, alebo to bolo fakt skutočné? Faktom však bolo, že si nepamätala, že by zaspala, takže bola zrejme len jedna možnosť. Nanešťastie, zrejme každé jedno slovo, ktoré Alisa povedala, sa jej nepáčilo. Ani jedna z dvoch uvedených možností, nebola pre ňu. Keby si musela vybrať, zrejme by bolo jasné, čo si vyberie... ale stále to nebolo ono. Ona vlastne nevedela čo povedať. Zrejme prišiel čas na otázky... ,,Kto všetko ešte je niečo iné než.... človek?" opýtala sa. Samozrejme že už tak trocha očakávala Lucianove meno a aj Willove. Keď by sa v odpovedi ocitol jeden, musel by aj druhý... A zrazu Lucianova odpoveď na jej predošlú otázku nabrala úplne iný význam. Žeby to naozaj bolo celkom doslovné čo povedal, že si Will myslí? Je to skutočne zvrátený démon túžiaci po zničený všetkých čistých duší? ,,A aké všetky... bytosti ešte existujú?" nemala ani tušenia, do akej miery má to nadprirodzeno brať. Teda... celé to bolo úplne zlé a ona sa z toho mohla zblázniť, ale keďže už zrejme vedela teraz viac ako podaktorí, chcela prekvapivo vedieť všetko. A čím je lepšie začať, ako vymenovanie všetkých možných bytosti a najlepšie aj zatriedenie ľudí, ktorých poznala do jednotlivých skupín... niežeby tých ľudí (teda ľudí, ehm) čo poznala bola veľa.
Dívka byla zaskočená. Zřejmě i vystrašená. Ale neutikala. Místo toho se ptala. To bylo celkem působivé. Alias křídla mírně stáhla a vydala se k ní. Přitom se mírně zamýšlela a zacala, zatímco ukazovala daně body jejího hovoru na svých prstech, vyjmenovávat. ,,Hmm.. Démoni, andělé, epifanie, tenebris, vlkodlaci" vydechla a přehodila na druhou ruku protože prsty na první ji došly. ,,Astromágové a druidi" pak se ušklíbla,,To té vážně ani nenapadlo, že lidé nejsou jediní na planetě?" Zavrtěla hlavou. Jména? Proč by měla říkat jména? ,,Jsem snad wikipedie, abych si pamatovala o kdekom lecjakou kravinu? Neumíš si některé věci taky spojit sama? Já jsem démon, je pomůcka pro hlupáky." Protočila oči. ,,každopádně, co teď s tebou? Máme ještě celé odpoledne." Stále se k ní blížila.
Post by Cadance Queen Sykes on Jan 15, 2019 11:20:32 GMT
Alisa začala vymenovávať všetky nadprirodzené druhy. Pod všetkým z toho si vedela predstaviť aspoň niečo, až na tenebris a astromágov. Netušila čo sú tieto dva pojmy zač, no tie ostatné jej boli celkom známe... Aspoň z kníh. Alisa sa k nej znova začala približovať, čo jej strachu len pridalo na sile, no napriek tomu sa ani nehla. ,,Napadlo... No to bolo už dávno..." povedala. V ľudskom svete sa niečo takéto nikdy moc neujalo. Všetci boli názoru že takéto bytosti neexistujú a tak bola aj Cadance donútená myslieť si ze niečo takéto existuje len v tých jej úžasných knihách. Očividne bola ale chyba myslieť si to. Mená sa nedozvedela, ale už tušila. Možno si bola aj istá ale v tejto situácii bolo ťažké to určiť. Na jej otázku jej nevedela dať odpoveď... Zrejme to však Alisa od nej ani neočakávala a skôr to malo spôsobiť ešte väčšie napätie, či strach, čo sa jej aj podarilo.