DATE Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Nunc sed cursus metus, quis facilisis nunc. Nunc in nunc facilisis, posuere risus non, feugiat magna. Praesent sed metus dolor. Curabitur id rhoncus ipsum, in ornare tellus. Suspendisse potenti.
DATE Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Nunc sed cursus metus, quis facilisis nunc. Nunc in nunc facilisis, posuere risus non, feugiat magna. Praesent sed metus dolor. Curabitur id rhoncus ipsum, in ornare tellus. Suspendisse potenti.
Kvůli všudypřítomnému lesu se v Heathens nenachází park, kde by lidé mohli venčit své psi, nebo tam jednoduše vyrazit učit se a relaxovat. Možná i proto se někdo rozhodl, že jednoduše utratí své peníze a vytvoří veřejnou zahradu na jednom z větších obytných domů ve městě. Zahrada byla nedávno renomovaná a proto vypadá skvěle i v dnešních dnech. Naleznete zde lavičky, pár stolů a dokonce i houpačku. Protože se inspiroval i vedlejší dům, je možné po menším mostku přejít i na další střechu, kde můžete odpočívat úplně přesně jako v první zahradě. Dá se sem dostat tak zevnitř domu, tak po schodech, které sem vedou z boku domu.
Bylo tu prázdno, dokonalé prázdno. Nakonec, bylo to pochopitelné. Pršelo. Když pršelo, chodili sem jen obyvatelé domu, na jehož střeše se zahrada nacházela. Tedy, nejen obyvatelé domu. Taky ti, kteří chtěli soukromí a nebo jednoduše využít zahrad k rozloučení se životem, protože se následně rozhodli ukončit svůj život. Zahrady... byly jako mosty, těžko je zavřít kvůli nějakému šílenci. Nora si seděla pod jednou zastřešenou částí, upíjela kafe a cosi si četla. Ženské sako, rifle černé barvy a nízké kozačky. Pod sakem bílá košile s vázankou a makeup s naprosto dokonalé formě. S tím konec konců ven vylézt nemohla. Možná čekala na někoho... nebo na něco. Každopádně vypadala, že je sama a nic a nikoho nevnímá. Nakonec, pro obyčejného pozorovatele by připomínala jednoduše nějakou paničku, která si udělala volno. Nora však... nebyla panička. Někoho čekala. Velice netrpělivě.
Dopadající kapky bubnovaly o střechu. Na betonových, nebo dlážděných částech se již začínaly tvořit kaluže, odrážející obraz věcí nad sebou. Krom dívky, která se právě vydala z druhé střechy přes mostek. S roztaženýma rukama pokládala bosé nohy jednu hned za druhou. A odraz ji ignoroval, jakoby vůbec nebyla z tohoto světa. Nasvědčovaly tomu i kapičky, které naprosto ignorovaly dívčino tělo. A vlastně, pro lidské oko ani nebyla vidět. Byla tu z nějakého důvodu.. Jistě. Nechodila na Zem jen tak na procházku. Její důvod seděl přímo před ní. Nora poutala pozornost, dokonce to vypadalo, že se o to i snažila. Dlouho nebyla pro Alisu zajímavá, nyní to však vypadalo, že bude jednou více než schopná s věcmi v Heathens pohnout, a ona chtěla být u toho. Věděla že ji vidí, i tak předstírala, že ji ignoruje. Jakoby byla na střeše sama. Co víc, přizpůsobila tomu i své myšlení. Nechala ji vstoupit, pokud chtěla, to co v její hlavě viděla si však Alisa dokonale koordinovala. Tak jako všechny své city ve svém životě.
Post by Sawyer Adonis Blackburne on Dec 26, 2018 23:22:50 GMT
Pomalým krokom prechádzal po mokrej streche. Jeho cieľ bol jasný, teda asi. Vyhľadával niečo, čím by ukončil ten hrozný pocit nudy, ktorý ho sprevádzal už pár dní. Bola to jedna z vecí, ktoré fakt nemal rád a preto by bol ochotný spraviť mnoho vecí, aby zmizla, najlepšie navždy. Trvalé riešenie však zrejme neexistovalo a tak to musel riešiť zakaždým znova. A teraz bolo snáď úplne jasné, čo ho prilákalo presne na toto miesto. Presnejšie šlo o osobu, sediacu neďaleko, avšak nebola tu sama a to sa Sawyerovi prinajmenšom nepáčilo... hlavne keď vedel o koho ide. Ostal preto stáť opodial a viac-menej nerobil vôbec nič, len sledoval čo sa bude diať s tým svojím nehraným nezáujmom a nenávisťou.
Dva. Byli dva. Mohla mít větší štěstí? Snad ani ne. Upila si svého kafe a přehodila nohu přes tu druhou. Přetočila na další stránku, ale přejížděla řádky slepě. Vypadala sice, že čte, ale četla něco jiného, než slova v knize. Jistě, přímo slyšela ten zurčivý potůček myšlenek jednoho z nich. A ten druhý? Klid, neutralita. Tak neutrální a chladný nemohl být nikdo, kdo nevěděl, že ho sledují. Navíc... cítila tu husí kůži. Znala ji, už dlouho. Jako míšenec ji měla často. Nepoznala sice jako vlkodlak o jakou bytost se jedná, ale tady měla docela jasno. ,,Už dlouho jsem se necítila jako večeře. Zajímavá změna," otočila další list, aniž by zvedla oči. ,,Jste oba vidět, nebo vypadám, že mluvím samomluvou?" konečně zvedla oči k dvojici. Jeden se tvářil jako všichni démoni. Otravné. Protočila oči a podívala se na tu druhou, která zjevně věděla, co umí. Možná byla starší a silnější. A poznala, kdo je. Nebo ji poslal otec.
Alisa si naprosto v klidu dokráčela na druhou stranu mostu a tam zastavila. Vzhlédla k dívce a mírně se usmála. Než ji však odpověděla, ohlédla se po druhém příchozím. Mírně naklonila hlavu. Nechápala, proč tu je, snad ho ani nikdy neviděla. To značilo jediné. Musel být nový. Na oko zaujatě pozvedla jedno obočí. Na mladého si troufal. Často trvalo dlouho, než se noví démoni odhodlali pronásledovat míšence. Nora navíc nebyla jen tak ledajaká. Cítila velký potenciál, zároveň to však bylo pošetilé. Démon však stál a dával ji prostor. Byl chytrý, a nejspíše, na rozdíl od ní, on tušil, kdo Alisa je. Ještě, aby ne, ten kdo se s ní pustil do křížku nekončil dobře. Zhoupla se v bocích a s tím se obrátila zpět na dívku. ,,Zdá se, že jsi žádaná" Pronesla uznale. Aby taky ne. Pomalu udělala další dva kroky, přičemž roztáhla svá havraní křídla, aby se trochu protáhla. Neměla potřebu se přetvařovat. ,, Zhmotnit se? Teď v tom dešti? Nebuď směšná." Znělo to povrchně, to se však okamžitě změnilo s dalšími slovy. Ty byly nad míru zaujaté. ,,Pověz, jaký je to pocit, cítit se jako kus flákoty? " Trochu ji však dělal starost druhý démon, který ji mohl zkusit zabít, jen co by ona odešla. A upřímně, přišlo ji to jako plýtvání potenciálem.. tedy zatím. ,,Na procházce, nebo sháníš oběd? " Pronesla víc nahlas k démonovi, aniž by se otočila. ,, Nestůj tam, jako bys sledoval zvířata v zoo, zapoj se" Ušklíbla se. To však viděla jen Nora
Post by Sawyer Adonis Blackburne on Dec 27, 2018 0:27:36 GMT
Stál tam ešte len chvíľu a predsa sa dočkal prvého ťahu dievčaťa, alebo teda skôr jej slov. Nijak však nereagoval, akoby snáď chcel zakryť fakt, že tam bol, aj keď to skutočne nebolo jeho úmyslom. Len nevidel zmysel v tom, niečo hovoriť. Hneď na to, sa toho ujala démonka, o ktorej toho počul už viac. Možno by ju už stretol aj skôr nebyť toho, že sa takmer vždy zdržoval všade tam, kde ostatní nie. Hneď pri jej prvých slovách sa mu len tak chvíľkovo nadvihol jeden kútik, ktorý sa však hneď vrátil na pôvodné miesto a potom naďalej stál bez pohnutia jedinej brvy. Dokonca sa však dostalo aj jemu pozornosti, po ktorej vonkoncom vôbec netúžil. ,,Ešte som sa nerozhodol" odpovedal na jej otázku svojim obvyklým ľahostajne-znudeným hlasom. Aj napriek jej vyzvaniu zapojiť sa, ostával na mieste. Možno to bola chyba a možno nie, no on radšej niekoho ako je ona, sledoval aspoň s určitým rozostupom a ten, ktorý bol medzi ním a tými dvomi mu prišiel celkom ideálny.
,,Pravda, déšť je docela nepříjemný. Oblečení se pak lepí na tělo... a peří k sobě, že? Nechtěla bych vědět, jak dlouho schne," uchechtla se. Nakonec, mokré peří bylo nechutné. Pozornost opět věnovala knize, jakoby dávala démonům najevo, že je mnohem zajímavější než oba dva před ní. Jenže... jednalo se skutečně jen o předstírání. Nakonec, věřila sice, že má jistou ochranu, ale nevěřila, že by kvůli ní umírali démoni, kterých by se zbavit nechtěl. Pořád byla dost slabá na to, aby se ubránila. Mohla se alespoň snažit o rozeznávání jejich reakcí a při nejhorším o rychlý útěk. ,,Vždycky jsem byla žádaná. Ani mě to nepřekvapuje. Nakonec, na nás se skvěle krmí, co jsem slyšela. Myslím, že bych byla lepší démon, než svačina," opět si upila kafe a vrátila jej na jeho původní místo. Démony potkala už dřív a někteří se jí skutečně snažili ublížit. To bylo... jisté. Tahle se však nezdála. Tu kapku šílenství ale Nora poznávala. Měl ji každý z těch, kteří plně podlehli tomu impériu, co Lucifer vybudoval. Dokonce ji párkrát napadlo, jak by ti parchanti reagovali, kdyby Zdroj, který se o ně staral, zmizel. Tak mocná bytost... by je už nikdy nevedla. Ne, byla si jistá, že byl nenahraditelný. Ta moc, kterou krmil anděli a měnil je, zatrácel. Cesta, po které se nově padlí museli vydat. ,,Jaký to je pocit? Nejsem si jistá. Cítila jsem tu touhu a hlad spoustukrát předtím. Zvlášť u těch, kteří věděli, že mě nemůžou mít. Tak tedy... je to zvláštně uspokojující. Být ta malá ryba, na které se někdo nakrmí, jen aby nakrmil někoho ještě silnějšího. Nakonec, proč ne. Ráda podpořím jeho postavení," zaklapla knihu, jakoby se konečně rozhodla, že za její pozornost stojí. Pravdou bylo, že ji už nebavilo předstírat, že čte. Jen jí utíkala zajímavá zápletka. ,,Není dobré váhat, někdo tě může předběhnout." Ani tomu démonu nevěnovala pohled. Dívala se na tu před sebou. Impozantní. Skutečně impozantní. ,,Uznávám, že křídla jsem vám vždycky záviděla. Ale konec her. Vím, v jakém jsem pozici a zjevně to víte i vy dva," vrátila knihu do kabelky. ,,Je vlastně docela štěstí, že jsem někoho z vás potkala. Mám vzkaz. Chci si pohrát s jedním vlkodlakem, ale nevím komu patří, pokud vůbec, a nechci se do toho pustit, než budu přesně vědět. Hodily by se mi odpovědi."
Alisa přirazila paty k sobě a napřímila se. Vypadala, že přemýšlí. Dívka měla silné řeči. Tvrdit, že by byla dobrým démonem. Jak ji tak však poslouchala, nebyly to úplně plané řeči. Nora měla talent, jaký už dlouho neviděla. Nebezpečně se ji zablýsklo v očích. ,, Jsi nový, tak ti dám radu. Tohle se nejí." Kývla směrem k dívce. ,,minimálně bychom přišli o trochu té zábavy" založila si ruce. Očí z Nory nezpustila. ,,Dobrá tedy, ptej se." Pokývla jí. Její zájem se změnil, když zaslechla, že se jedná o vlkodlaka. Mezi démony nebylo tajemstvím, že právě Alisa se v minulosti nejvíce činila, aby těmto příšerám jakkoli uškodila.,,Který má být ten šťastlivec? A máš alespoň plán? Jsou to nestabilní najivky, pro člověka vsak stále nebezpeční. Jak to chceš provést? Pořád, nejsi tak silná" neměla důvod teď být neupřímná.
Post by Sawyer Adonis Blackburne on Dec 27, 2018 11:56:45 GMT
Musel uznať, že to dievča si vedelo dobre vyberať slová. Na jej poznámku smerovanú na neho opäť nijak nereagoval. To nebolo nič nové, zatiaľ čo iné veci čo povedala, mu prišli zrovna tak. Nemôžu ju mať? Zrejme o niečom nevedel a o chvíľu na to, mu to potvrdila aj démonka, ktorá skonštatovala fakt, ktorý mu čiastočne skazil plán, aj keď vlastne žiaden presný plán nemal. Iba ak ten, zbaviť sa nudy a na to je vždy viac spôsobov. Aj napriek tomu, by jej možno mal byť vďačný, keďže mu pravdepodobne práve pomohla vyhnúť sa problémom, o ktoré fakt nestál, no vďačnosť ako takú neplánoval prejaviť. Došlo na zaujímavejšiu tému. Žeby konečne niečo na zahnanie nudy? Možno. No zatiaľ sa ho to vôbec nijak netýkalo, aj keď možno áno, keďže si plánoval vypočuť ich plán. V každom prípade ho to celkom zaujalo. Dosť možno to bolo spôsobené len tou nudou a možno to predsa len mohlo byť niečo skutočne zábavné.
Nora zvedla ukazováček. ,,Nono, nedávám spoilery. Ale mám plán. A nezáleží na tom, jak moc silná jsem nebo ne. Stačí jim dát začátek... oni se zničí sami. Nakonec ano, jsou nestabilní. Stačí lehce popostrčit," usmála se a její oči znovu přelétly k démonovi, který stál stranou. Jeden z těch, kteří se nezajímali o nic než svůj žaludek. Škoda. A nuda... ,,Victor. Victor Murphy," stáhla obočí. ,,Dorazil nedávno. Myslím, že bude mít co dočinění se zdejší smečkou." Nakonec netušila, že se jedná právě o nového alfu. Démoni... možná mohli mít tušení, ale Lucifer se o chod na zemi už nějaký ten pátek nezajímal. Možná ho ale zrovna tenhle zvrat událostí mohl zaujmout. Kdo ví, byla by to hezká zpráva. A možná i informace, co by se dočkala jisté odměny.
Alisa si mírně odfrkla s doprovodem protočených očí, když začala dívka dělat tajnosti. To už dávno nebylo v módě, každopádně měla pravdu a nápad byl dobrý. Vlastně by sama nepoužila příliš odlišnou taktiku, kdyby to nebylo zapotřebí. Když však Nora řekla ono jméno, mírně se zarazila. Její pohled se pozvolna změnil v úšklebek. ,,Řekni mi jednu věc, co je na téhle jedné ubohé bytosti tak zvláštní?" Slovo ubohé bylo vyřčeno tónem, že jde spíš o urážku, než nějakou formu politování. Nora nebyla sama, komu nový alfa hnul žlučí. ,, Něco ti řeknu.. není horší věc, než když se o něco roky snažíš, a pak si přijde jeden prosťáček a všechno pokazí" Neskrývala hněv a opovržení, cítila ho však opravdu? Měla pocit, že uvnitř je prázdná, tahle reakce se však nejspíše v takové situaci očekávala. Její výraz se opět v mžiku změnil na zvláštně tajemný úsměv. Ještě neprohrála. Smečka je na pokraji zhroucení a žádný samozvaný někdo odnikud ji dohromady neslepí. A Nora v tom mohla dost pomoct. Věděla, že nemá cenu ani zkoušet se Victora jakkoli dotknout. Nora však byla něco jiného. Obzvlášť v téhle situaci. ,,Dobrá, tvůj dotaz stojí za vyřízení, takže si možná i zahraju na pošťačku" Natáhla ruku před sebe a začala si zvolna prohlížet své dlouhé nehty. ,, Asi máte v rodině stejný vkus" Pokrčila rameny. ,, Navíc tvůj otec o své hračky už nejeví takový zájem, takže si troufám říct, že jde snad jen o formalitu." Neměla potřebu ji něco vysvětlovat, prostě ze sebe chrlila slova, jak ji napadla. Ačkoli toho o dění jak mezi démony, tak na Zemi, věděla docela dost. Pak se pohledem opět zaměřila na Noru a ruku stáhla. ,,Každopádně, co za to, když to vyřídím? Doufám, že nečekáš, že se tam potáhnu jen tak"
Post by Sawyer Adonis Blackburne on Dec 30, 2018 7:39:31 GMT
Vlkodlaci. Áno, už o nich počul veľa, rovnako ako o Alisinej "láske" k nim. Rád počúval... a tým sa zaúčal. Už počul o ich nestabilite a preto mal taký pocit, že nech im to dievča spraví čokoľvek, určite to pre nich neskončí dobre. Mal by ich varovať? Ani náhodou. Možno keby bolo pri sile jeho bývalé ja, ktoré len práve padlo do Strieborného mesta, možno. Ale teraz určite nie. Síce nemal ani tucha, kto presne je Victor Murphy, ale už teraz mu vôbec nezávidel. Vĺčkov zrejme nečakalo pekné obdobie a síce sa ho to vôbec netýkalo, rád by bol pri tom a sledoval by to s popcornom v ruke, akoby bol v kine alebo... vlastne by bolo celkom na mieste Alisino nedávne prirovnanie k pozorovateľovi v zoo. No potom sa ešte chvíľkovo zamyslel. Varovať ich, alebo teda len toho jedného by vlastne nemusel byť taký zlý nápad. Nie, neurobil by to preňho či tých ostatných vĺčkov. Spravil by to jedine preto, aby sa to viac zamotalo a skomplikovalo. No celú túto situáciu musel predsa len poriadne zvážiť. Rád ostával totiž to neviditeľným a za toto by sa mu dosť možno niekto chcel pomstiť... napríklad tieto dve pred ním, z ktorých však len pred jednou sa bolo čoho báť.
,,Že je to vlkodlak. Je vzrušující pokusit se obalamutit mysl zvířete, které si myslí, že všechno okolo sebe dokáže ovládnout a potlačit. Hrát si a tahat za strunky, dokud nezešílí," zahihňala se. Když se však Alisa zmínila o odměně, Nora našpulila rty. Jistě, démonům nebylo radno něco dlužit... A ptát se jí, co by chtěla za vyřízení zprávy? To by bylo hloupé. ,,Uspokojení... a jak jsi řekla, můj otec o své hračky už nejeví zájem. Doteď jsi se jich ale nemohla dotknout. Se mnou... bys mohla získat tu možnost," mlaskla a mrkla na Sawyera. ,,Klidně to tomu hloupému vlkovi řekni. Nemá důvod věřit démonovi. Nakonec... nenávidí vás." S tím se spokojeně protáhla. ,,Myslím, že se budeme muset rozloučit. Mám ještě nějakou práci... Záleží na vás, jestli uděláte to, co vám oběma vrtá v hlavě," lehce se ukazováčkem dotkla spánku. Pršet... už nakonec přestalo. S tím se Nora vydala pryč.
Alisa mírně uraženě nadzvedla obočí. Ta holka byla drzá. Troufala si. Byla si dobře vědoma svých možností, stejně jako své imunity. Skoro ji až bylo líto, že mladého démona nenechala udělat to, co zamýšlel. Konec konců, problém by z toho měl on a ona by moc ráda viděla jak by se tahle nafoukaná dáma tvářila. Třeba ještě někdy dostane šanci. Pro tentokrát se rozhodla přistoupit na její hru. Přece jen by se ji někdy mohla hodit a tak nebyl důvod zbytečně rozpoutávat rozbroje. Sledovala jak odchází a pak se s mírně nadzvednutým obočím otočila po mladém démonovi. Nořina slova byla více než zajímavá, vzhledem k tomu, že dokázala nahlédnout do cizí mysli. To mladý démon nemohl tušit. Alespoň to nepředpokládala. Neřekla však nic. Jen se ďábelsky pousmála. Konec konců, měla by mu to vymlouvat? Hloupost, a zakazovat už mu to nebude vůbec. Každá páka se hodila, ať byla proti komukoliv, a tady její nový ,,přítel" by se jistě nerad dostal na tenký led, kdyby se někde zmínila.Očekávala tedy jistou loajalitu, to mu snad bylo jasné. Konec konců, nemyslela si, že by to někoho zajímalo, ale ona sama se mohla snadno postarat, aby se stala malá nehoda, ze které by moc dobře nevyšel ,,Dávej si pozor, nad čím přemýšlíš" Dodala s úšklebkem a s tím roztáhla křídla a zmizela.