DATE Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Nunc sed cursus metus, quis facilisis nunc. Nunc in nunc facilisis, posuere risus non, feugiat magna. Praesent sed metus dolor. Curabitur id rhoncus ipsum, in ornare tellus. Suspendisse potenti.
DATE Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Nunc sed cursus metus, quis facilisis nunc. Nunc in nunc facilisis, posuere risus non, feugiat magna. Praesent sed metus dolor. Curabitur id rhoncus ipsum, in ornare tellus. Suspendisse potenti.
Victor zmateně zamrkal a pak se musel usmát. Zbytky napětí, které z jejich setkání cítil se vypařily. Vypadalo to, že dnes je Camille zvláště dobře naladěná. A možná to taky bylo tím, že byli na pro oba celkem neznámé půdě a nebyl tu Cody. Victor její chování v jeho přítomnosti chápal. Znali se nejdéle. Sdíleli spolu část své minulosti. Nebylo překvapením, že měli potřebu si krýt záda. Někdy možná až přehnaně. Teď, když tu ale nebyli rušivé vlivy z obou stran, stáli před sebou prostě jen oni. Bez zaujatosti, bez škatulkování. Byla to příjemná změna. ,,Překvapuje mě, že to říkáš. Myslel jsem, že mě nemáš moc v lásce. Ale taky tě ád vidím" mluvil upřímně. K čemu by teď bylo snažit se přetvařovat. Jistě by to ničemu neprospělo. ,,Ano, chtěl jsem si projít historii města. Někdy se na místech, jako jsou tyto dají nalézt celkem zajímavé informace." Porozhlédl se po okolí a nakonec se očima znovu zastavil na ní. ,,Jak se daří tvé nové žačce?" Pousmál se. Samozřejmě tím myslel Armiu. Byl celkem zvědaví, jak si vedou. Camille si ji vzala dost rychle pod křídla a on ji od té doby neviděl.
Post by Camille Bellerose on Feb 11, 2019 12:44:44 GMT
"Může to tak vypadat, ale není v tom nic osobního." Mírně zavrtí hlavou, když Victor začne mluvit o tom, že jej patrně nemusí. "Ono je to v mé hlavě. Mám tendence srovnávat, jsi můj třetí alfa. A vzpomínky na tu první, pod kterou jsem strávila většinu života jsou... silné." Možná byla svého času dost upnutá na Moiru, která má stále své drápy v životě Camille, byť to chudák mrtvá vlčice neplánovala. Chvíli poslouchá, jak mluví o městu. Pohledem uhne k fotografiím a trochu zesmutní. Tohle bylo něco, nad čím nikdy nepřemýšlela. Nad městem, kde vyrůstala... Vždyť už si ani nepamatuje jeho jméno. Ale nevyjadřuje se k tomu, místo toho se zaměří na Armiu. "Celou tuhle vlčí věc zvládá lépe, než jsem čekala." odpoví popravdě. "Ale blíží se úplněk. Ten i s vlky, kteří vypadají vyrovnaně kolikrát dělá divy. To mi trochu dělá starosti." na čele se jí vytvoří zamyšlená vráska. Přeci jen, právě si vybavila sebe, jak byla ze začátku v pohodě, až úplněk jí zcela rozhodil. "Máme něco v plánu? Možná by to ostatním pomohlo se zaběhnout." To bylo něco, co jí skutečně zajímá.
Post by Victor Murphy on Feb 11, 2019 15:31:38 GMT
Victor tiše přikývl. Camillina minulost byla jen její, a on sám věděl, jaké to je, když se vám někdo zaryje hluboko do vašeho života. Zároveň s tím ale nemohl nic dělat. Tyhle případy byly snad ještě složitější, než kdyby měla problém přímo s ním. No, mohl se jen snažit co nejvíc. Dál tohle ale nekomentoval. Nebyl důvod proč. Rád slyšel, že to Armia vzala dobře. Potěšilo ho to. Byla však pravda, že až úplněk bude opravdovou zatěžkávací zkouškou. ,,Chci je přijmout do smečky. Ještě před úplňkem." Potvrdil její otázku. ,,Myslím, že by je i jejich vlky uklidnilo, kdyby měli místo kam skutečně patří. Mohlo by to jejich situaci za úplňku trochu ulehčit" Zauvažoval. ,,Každopádně ti děkuju, že sis ji vzala na starost. Dva mladé vlkodlaky najednou jsem vážně nečekal"
Post by Camille Bellerose on Feb 12, 2019 10:39:48 GMT
"Nedělej si s tím starosti." možná to nebylo úplně nejuklidňující co může říci, ale cítí potřebu ještě naposledy navázat na předchozí téma. Svým způsobem si vlastně vede docela dobře. "Bylo by to dobré." přikývne. Čím dříve se stanou členy smečky, tím lépe. Nebylo by dobré, kdyby jim ti běhaly dvě nesmečkový vlkodlačice které se neumí ovládat. Alfa tak bude mít nějakou možnost je kontrolovat. "Ne, já děkuju za důvěru. Hodně to pro mě znamená." mírně zavrtí hlavou. "Přijde mi, že nejsem asi nejvhodnější kandidát. Že něco dělám pořád špatně, ale nevím co." odpoví klidným hlasem ve kterém jasně zazní otázka. Snad by jí Victor mohl odpovědět? "Ale... Kdykoliv, když bys něco potřeboval, můžeš mi říci. I kdyby byla hluboká noc a všichni spali. Kde bydlím víš?" pohlédne alfovi do tváře hledajíc nějakou reakci. Tohle určitě je jednorázová nabídka, vlastně od toho tu je ona a její Útočiště, ne? Nabídla by mu to i kdyby nebyl její alfa.
Post by Victor Murphy on Feb 12, 2019 11:10:19 GMT
Camille se začala ptát a její otázka nebyla zrovna příjemná ale na druhou stranu, asi bylo lepší říct věci na rovinu. ,, Omlouvám se. Je to asi jen špatný pocit. Ale chápu, že pro vás není jednoduché, že si do vašeho života nakráčí cizí člověk a začne si vám hrát na Alfu. Rozumím tomu, že se jenom snažíš dělat to, co je pro tvé blízké nejlepší. Dělal bych to stejně. I tak bych byl rád, kdyby sme spolu dal vycházeli" pousmál se. Ač chtěl být upřímný, nemohl říct nahlas, že je z té její malé smečky ve smečce nervózní. Vlastně teď když s ní mluvil, už mu to nepřipadalo tak horké, jako předtím. Chtěla se jen prostě starat. To nebylo nijak špatně. ,,Děkuju za nabídku. Ne, myslím, že nevím, kde přesně žiješ" řekl po pravdě. Pak mu ale zazvonil telefon.,,Promiň" řekl a sáhl pro něj do kapsy. Když se na něj ale podíval a přečetl si zprávu, jeho pohled mírně zvážněl. ,, Omlouvám se ale budu muset jít." Řekl trochu zamračený, s pohledem stále upřeným na telefon. Pak se na ni ale podíval. Možná by nebylo špatně ji do některých věcí zasvětit. Nerad by měl jako alfa před svou smečkou tajnosti. Stačily jisté nevyřčené skutečnosti. ,,Budu tě teď muset opustit, pokud bys tedy nechtěla jít se mnou"
Post by Camille Bellerose on Feb 12, 2019 12:02:19 GMT
Přikývne. Měl pravdu a ona nebyla jediná, kdo to takhle cítí a svým způsobem mu rozumí. Přeci jen... Všichni dělají to, co považují za správné. "Je to trochu z ruky, chatka u lesa. Začalo se jí říkat Útočiště při událostech... S minulým alfou." nechce moc mluvit o tom co bylo, není to příjemné téma. "Vlastně k ní patří celkem velké pozemky, zahrádka k pěstování zeleniny, ovocný sad... Pokud narazíš na to, tak tě cesta povede až k Útočišti." vysvětlí. To už ale Victorovi zazvoní telefon, na který se zvědavě podívá. Sama mobil nemá, a tak ji tyhle malé šikovné věcičky fascinují. Poté zvedne pohled na jeho majitele, přeci jen jí neujde ta změna. Musel odejít, ale přesto... Má jít s ním? Je to pozvání? Znělo to tak. "Pokud to není problém... Půjdu s tebou." třeba mu bude k užitku.