DATE Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Nunc sed cursus metus, quis facilisis nunc. Nunc in nunc facilisis, posuere risus non, feugiat magna. Praesent sed metus dolor. Curabitur id rhoncus ipsum, in ornare tellus. Suspendisse potenti.
DATE Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Nunc sed cursus metus, quis facilisis nunc. Nunc in nunc facilisis, posuere risus non, feugiat magna. Praesent sed metus dolor. Curabitur id rhoncus ipsum, in ornare tellus. Suspendisse potenti.
Post by Victor Murphy on Dec 21, 2018 17:23:38 GMT
Victor si mírně povzdechl a poněkud uvolněněji se opřel o opěradlo. Nezapíral, že byl po všech těch událostech mírně unavený a pohodlné sedadlo bylo prostě.. pohodlné. Věnoval vděčný úsměv Camille ale nakonec zavrtěl hlavou. ,, Ne, klidně se posaď. Ale díky" Její výběr oblečení nebyl zrovna jeho šálek horké čokolády, ale přece jen, svoje věci tu neměla a těžce se to vysvětlovalo, ale přes jeho vychování si na veřejnou nahotu u vlkodlaků celkem zvykl. Přece jen, byla to jejich zvířecí přirozenost a touha po volnosti, ne snaha upoutat na sebe pozornost. Teda alespoň většinou ne. Cody se vrátil a muž odešel do koupelny. I Cara se už dostavila ale zůstala stát v rohu. Nechápal proč. Jistě, byla opatrná, ale přece tu nebyla sama. Rád by ji viděl trošku uvolněnější. No, nedivil se ji, když nebyla. Když muž zmizel v koupelně, začal mít Cody svoje poznámky, jako už klasicky. Tak nějak mu došlo, že na tohle si prostě bude muset zvyknout. Spolkl prvotní zpětnou vazbu, kterou chtěl Codyho poctít, jelikož by nebyla moc vhodná a s menším úšklebkem se narovnal. ,, Řekl, že neví jak se jmenuje, nemá, kam jít a vlastně bych řekl, že pořádně netuší, co tam dělal." Ohlédl se na Caru, která dala najevo své pocity, které však byly na jejím výrazu zřejmé od začátku. ,,Ano, jistě je to divné, ale sám neví, co se dělo a jistě, nemusí to být pravda.. ale myslím, že nemá důvod nám lhát" Pokrčil rameny. ,, Nevíme co je zač ale to, že tam byl náhodou, a i to ostatní co říkal mu věřím." přiznal. ,, I tak by mě zajímal váš názor" Ohlédl se po zbytku. ,, Hlavně musíme vymyslet, co dál. Nemyslím si, že by o nás mluvil před lidmi ale..." Na chvíli se odmlčel. ,,Nemůžeme to vědět jistě" Victorovi se navíc dost příčilo, že by někoho bez domova jen tak vyhodil na mráz. ,,Takže nějaké návrhy?" Napadlo ho i, že by mu měli nějak říkat, pak se ale rozhodl, že jeho jméno nechá na něm. Nebyl to žádný jejich mazlíček, kterého by si měli pojmenovat. ,, Jo a ještě něco." Vytáhl z kapsy několik klíčů a položil je na stůl. ,,Jsou od hlavních dveří. Kdybyste někdy potřebovali, je vám to tu k dispozici" pousmál se. ,,Chovejte se jako doma"
Cody poslouchal slova každého jednotlivého z nich, i když vypadal trošku mimo. Nakonec zvedl klíček a zazubil se. Jo, měl kam zdrhat. ,,Já bych ho dal do Útočiště. Tady by být neměl a Camille má poslední dobou hodně volna," koukl směrem po albínce a zakřenil se na ni. Pak rukou s klíčkem mávl. ,,Každopádně díky, ale musím jít. Zítra jdu do baru už ráno," rozloučil se. A brzy na to? Brzy na to se vypařil i s klíčkem.
Post by Cara O‘Conner on Dec 29, 2018 23:34:50 GMT
,,No můj názor znáš, nevěřím mu. Ale taky se můžu plést." pokrčila rameny a mávla na odcházejícího Codyho. ,,No nic, měla bych jít. Přeji pěkný zbytek dne." ohlédla se po ostatních a vyrazila směrem ke dveřím. Bude ještě její oblečení ještě tam kde ho nechala? Snad, měla jej ráda. Pak už jen za ní zaklaply dveře a Cara byla fuč.
Noc padla už dávno. Vlkodlaci převzali své klíče a muž, který zde byl s nimi, byl prozatím ubytován zde. Kdo ví, kam jej v blízké době vítr zanese. A kam zanese jeho mysl... rozchod byl hladký a klidný. Taky krátký. Po Caře zmizela i Marina, Gaston i Camille. Tak snad zase někdy příště?
Byla to skutečně krásná noc. Tedy, až na to, že byl Silvestr. Codyho uši tedy měly trpět. Přesto vyšel ven, na studený vzduch a chvilku seděl na verandě před chatou. Jakmile se ale ozval ohňostroj, sám se vrátil dovnitř. Včera byl poprvé od té události v městě, ačkoliv krátce. Koupil šampaňské a whisky, což možná Victor už zjistil, ale neříkal mu o tom - a whisky si nechal v pokoji, kam, jak doufal, Victor nechodil. Z venku zamířil hned ven a začal mu hrabošit v kuchyni. Ten velký třesk venku znamenal nový rok. Nenašel sice skleničky na šampaňské, ale nějaké nízké ano. Proto když se vrátil do obyváku, donesl jak nízké skleničky, tak láhev, se kterou vesele zamával. Na knihovně seděla Světlana, která vše sledovala zkušeným okem. ,,Alkoholik! Alkoholik!" mávala křídly slovo, co slyšela v baru snad tisíckrát. ,,Ale ticho buď," sykl Cody. Musel ji vzít sem, když teď doma nebyl. Postavil sklenice na stůl. ,,Tak si snad přiťukneme, ne?" zakřenil se na alfu a jednu skleničku mu strčil. Pak stáhl plastový obal z hrdla lahve a následně rychle vytáhl špunt. Vlkodlak s tím holt neměl problém, okamžitě však láhev nalil k Victorovi, aby se mohl napít. Pak si nalil sám a láhev odložil. ,,No, tak šťastný nový rok, Victore," natáhl se k Victorově sklenici, aby si přiťukl. Díval se mu přitom do očí, byla to slušnost a ne výzva.
Victor byl po celé té záležitosti na náměstí stále trochu mimo. Nebylo to poznat. Ne pro někoho, kdo ho neznal. Byl vyrovnaný a na smečce se to nijak nepodepisoval. Někdo jemu blízký by však poznal, že ho něco trápí. Věděl, co se na náměstí dělo.. Věděl, s kým měl tu čest.. Mrazilo ho při tom v zádech. Nikomu to ale neřekl. Měl pocit, že je to jeho problém, kterým ohrožuje všechny ostatní. Neměl ten přepych moct o sobě pochybovat. Neměl k tomu však daleko. Kdesi hluboko uvnitř pocítil i strach. I proto se teď prakticky přestěhoval na chatu. Učil se, jak se ovládat prakticky celý život. Věnoval tomu úplně všechno a měl pocit, že to už plně ovládá. Tváří v tvář jemu to však bylo úplně něco jiného. Už si i řekl, že se neměl vracet. Žít a dožít někde, kde by měl klid a byl by tak v bezpečí on, i jeho blízcí. Jenže on měl snad talent na vyhledávání problémů, a tentokrát mu ještě přišel naproti. Zadumaně si udělal horkou čokoládu a s tím se uvelebil na gauči. Jak mu teď chyběl zapálený krb a heboučká deka, na které by se mohl stočit a neřešit vůbec nic, krom toho, jak se zavděčit, aby byl podrbám za uchem. Donutil se vstát. Alespoň ten krb zapálit mohl. Když to udělal, znovu se vydal ke své čokoládě. To už se objevil i Cody. Zdržoval se tu teď dost. Vlastně taky skoro pořád. Jen si sem vzal i papouška. Byla s ním někdy legrace, to ne že ne. Cody teď ale nepřišel s prázdnou. Nesl šampaňské. Victorovi to napřed nedošlo. A´pak si uvědomil, že od incidentu na náměstí už uběhl týden, a rok končí. Sebral skleničku, kterou mu Cody podal a pousmál se. Děkuju, tak šťastný nový rok přikývl na Codyho přání a zvedl se, aby si mohli přiťuknout. Úplně na to zapomněl. Skleničky o sebe cinkly a Victor pak obsah obratem vypil. Codyho pohled do očí mu nevadil, přecejen, o nic tentokrát nešlo. A to bylo přímo uvolňující. Možná to bylo znamení, že příští rok nebude tak hektický. Byl by za to rád.
Cody do sebe skleničku taky překlopil, jakoby se nechumelilo. Asi byl zvyklý z baru. Nakonec, barman si občas taky nalil, když tam nebyl šéf, aby ho kontroloval. ,,Spíš na smečku," pronesl, i když byla sklenička už prázdná. Každopádně pokrčil rameny a Cody jim jednoduše nalil další. ,,Na smečku," a taky ji do sebe hodil. Byl vlkodlak, věděl, že tak rychle a tak málo na něj nezapůsobí, takže s tím neměl problém. ,,Tak co, nějaké předsevzetí?" optal se pak a praštil sebou vedle Victora. Vypadal, že je spokojený, ač s Victorem měl doteď nevysvětlený problém. Teď však vypadal klidně a snad i přátelsky naladěn. Po žádném problému ani vidu, ani slechu. Jakoby neexistoval. Možná byl Cody prostě osamělý a tak se rozhodl spolupracovat a nehrát si na nepřítele. No, kdo ví. Každopádně vesele Victora pozoroval a zdálo se, že zvažuje další skleničku. V jeden moment se zahleděl z blízkého okna, kde zahlédl zbytky třpytek z ohňostroje. ,,Nechápu tuhle kratochvíli. ,,Lidé se hodně změnili. Jako dítě bych se nejspíš na ohňostroj podíval rád, teď mi ale jenom trhá uši. Škoda. Měl jsem se narodit o dvě století později. Třeba by pak spousta věcí byla jinak." Nostalgie. No, Cody zjevně už pil nějakou chvíli, ještě před tím, než šel za Victorem.
Victor byl mírně zaskočený Codyho přístupem. Bylo to však milé překvapení. ,,Na smečku přikývl, když mu podal druhou skleničku. Tu taky vypil celkem rychle a udělal Codymu místo, když si vedle něj sedl. Nikdy se s ním tak v klidu nebavil. Cody vždy vypadal, že o to ani nestojí, tak mu nechával prostor. Nemohlo to být jen tak. A taky nebylo. Bylo z něj cítit, že už nejspíš něco pil. ,,Ty ještě děláš předsevzetí? Já přestal před stopadesáti lety, když jsem stejně žádné nedodržel" Mírně se zaculil. Vlastně už dávno neslavil ani Silvestr. Šlo přece jen o další rok.. Takových už zažil. ,,Ohňostroje.." přikývl a zaculil se. ,, jen co nejdál od nich" Oproti sdílnému Codymu vypadal Victor nezvykle uzavřený. A snad i unavený.
Codyho výraz byl neskutečně uvolněný, dnes ani nepřicházela neustálá kritika od Světlany, po které by nejspíš asi sklenici hodil, kdyby musel. Nakonec, papouška chtěl občas darovat komukoliv, kdo by si řekl - byl neskutečná drbna. Měl ho ale i rád. Teď na ně oba hleděl s neidentifikovatelným výrazem a jen sem tam mrkl. ,,Předsevzetí jsou dobrá, i když je nesplníš. Je fajn mít chvíli ten pocit, že je tu něco, co musíš dělat, protože sis to slíbil." Odmlčel se. ,,Přijdeš mi poslední dny, jako bys plánoval, že se zahrabeš do peřin, usneš tam a už se nevzbudíš," pronesl upřímně. ,,Věř mi, barman je nejlepší psycholog, i když nestojí za barem," vydechl a přivřel oči. ,,Zlobí se na mě šéf. Do února si mám dát volno. Netuším, jestli mě ještě vezme zpět. Takže možná budeš poslední 'zákazník'," zakřenil se, ale spíš to bylo smutné. Pro něj. Znovu si nalil. ,,Napadlo tě někdy, že by bylo lehčí, kdybys prostě nebojoval, zešílel a nějaký vlkodlak tě jednoduše zabil?" podíval se na Victora s nově nabitým zájmem. Ale oči měl spíš smutné. ,,Třeba by to zachránilo hodně životů."
Alfa tiše poslouchal a místo dalšího pití si znovu přitáhl hrneček s čokoládou. Zabořil se do sedačky a přitáhl si i nohy k sobě, pro co největší pohodlí. Upil si slaďoučkého nápoje a čekal, až Cody domluví. Možná měl ojedinělou šanci si s Codym promluvit alespoň trochu otevřeně. Nedivil by se, kdyby byl z události taky vykolejený. Byl to průšvih, co se tam stalo. Tohle však nebyla jen Codyho vina. Po Codyho poslední větě si povzdechl a protřel si kořen nosu. ,Ne.. Ne jednou" povzdechl si. Přitom se zahleděl do šálku. Nikdy to nikomu nepřiznal ale už si často říkal, o kolik by to bylo snazší, a jestli o tenhle život vlastně stojí. ,,Jenže o tom to není.. Jednou tenhle život máme, a jistě to má nějaký důvod" Možná by se mu mohl otevřít.. Tenhle vlkodlak byl však nevypočitatelný. Možná byl teď v pohodě ale co když to jednou všechno použije proti němu? Na Codym mu záleželo, jako na všech vlkodlacích ale co všechno od něj může čekat stále netušil. ,, Nemyslím, že tě Alastor vyhodí. Byla to vyjmečná situace a cítili jsme to všichni. Řekl bych, že ti chce dát čas.. A co se týče mě.. na chvíli se zarazil. Kdyby se otázce vyhnul, jen by potvrdil, jak ho to zasáhlo. Asi by mohl být otevřenější. Přece jen, kdo jiný by tohle měl pochopit, když ne právě prokletý. ,,Pravda je že nejsem v Heathens poprvé. Kdysi jsem tu žil.. a ta moc na náměstí... to byl starý známý." Odmlčel se. ,,Všechny jsem ohrozil.. Mrzí mě, žes to odnesl zrovna ty Cody.. Měl bych dělat mnohem víc" vypadalo to, že aby se otevřel Victor, nebylo třeba se ani opít. Připadal si osamělý už dlouho. A dostat alespoň část svých problémů ven bylo tak uvolňující.
Povzdechl si. No, chápal, co mu Victor říká. Ale on na osud už nějakou dobu věřil. Bylo to pro něj jen snůška nesmyslů. Pousmál se nad tím. ,,Nevěřím, že to má nějaký důvod. Ne všechno má nějaký důvod. Pokud pomineš to, že byl démon škodolibí," jistě to důvod byl. Jen se nad tím ušklíbl a položil hlavu na opěrku, zírajíc na strop. Poslouchal Victorova slova. ,,Nevyčítám ti to a nemáš se mi za co omlouvat. Víš, možná se občas chovám, jakože tě nemám rád. Ale nejde o to, že bych tě neměl rád. Nelíbí se mi, že jsi přišel, přebral smečku a tak všechno. Prostě... mi přijde, že přišel někdo cizí, převzal smečku a nikomu to nevadí. Nevím kdo jsi, co jsi udělal, odkud jsi, doteď jsem ani nevěděl, že už jsi tu byl a to jsem v téhle smečce už docela dlouho. Caru máš pořád ve svých stopách... Kdybych si na ni jednu dobu sám nemyslel, snad by mi to tak nevadilo. Ale pomalé dvoření se dnes už asi nenosí," povzdechl si. ,,Marina tě uznala jako vůdce. Nahradila alfu, jakoby si tím měla napravit všechno, co udělala. Camille tě odmítá a chová se jako dítě. Gaston nezná nikoho z nás a přijal tě okamžitě. Nevím, jak se mám cítit. Co zešílela moje první alfa, Moira, neměl jsem se nikdy dost pod kontrolou. A teď, když se znovu zhroutilo všechno, co jsem budoval, se cítím unavený. Nechce se mi přilnout k další alfě, jen abych viděl, jak šílí a ztratil kontrolu. Znovu," zavřel oči. ,,Možná jsem moc starý na to, abych se smířil s tolika změnami ve svém životě. Není pozvolná jako změna techniky. Je rychlá a krutá. Prostě ses objevil. Odnikud." Oči otevřel a posadil se, nyní měl rovná záda. ,,A teď mi říkáš, že jsi toho démona z náměstí znal. Buď jsi uzavřel pakt a nebo jsi jako já." Postavil se a vydal k oknu. Ohňostroj neutichal. ,,Je těžké věřit někomu, o kom nevím nic. Kdo se prostě ukázal a je možné, že stejně tak zmizí." Protřel si oči. ,,Buď upřímný. Věříš ty mně?"
Tiše sledoval každý jeho pohyb. Tyhle slova nebyla příjemná, na druhou stranu, alespoň někam se snad posouvali.. Nad tím teď ale nepřemýšlel. Cody mu o sobě řekl spoustu věcí a nejspíš... nejspíš by mu to neměl zůstat dlužen, i když si stále nebyl jistý, jestli je připravený o sobě něco říct. Měl tu ale být pro ně. A pokud chtěl, aby k němu byli ostatní upřímní, měl by se tím řídit sám. Obzvlášť, když se mu někdo otevře první. Povzdechl si. Některé věci ho nepřekvapovaly, jiné už víc. Nechtěl však, aby ho ostatní viděli takhle. ,,Upřímně.. Ne. Nemůžu říct, že ti věřím, protože tě neznám. Ještě nevím, čeho všeho jsi schopný. To se ale netýká jen tebe.. V tuhle chvíli, ačkoli bych asi měl.. nevěřím nikomu víc, než sobě. A Sobě jsem nikdy nevěřil naplno. Chápu tvoje obavy.. rozumím ti. Na tvém místě bych se cítil stejně. Nejsem dokonalý.. Nejsem ani ta nejlepší volba já.. zasekl se. Nechtěl se do toho zbytečně afektovaně zamotat. Nechal si chvíli na utřídění myšlenek. ,, Ano, jsem jako ty. A v životě mě nenapadlo, že bych se dostal sem. Byl jsem nezvladatelný, když mě tvůj starý alfa našel. Vlastně mě zachránil. Ovládat se učím celý život. Nikdy tomu není konec.. nemůžeš přestat.. a stejně máš pořád pocit, že to není dost. Díky smečce jsem se uklidnil.. To ale nestačilo. Cítil jsem, že kdybych ji ztratil, byl bych na tom stejně, jako dřív. Proto jsem odešel. Smečka mi dala cíl a směr.. ale tu cestu, tu za mě nikdo neprojde. Tak jsem to bral. A asi jsem se i bál svého stvořitele a tak jsem chtěl podvědomě co nejdál. Nevím. Tehdy jsem to tak nevnímal ale je pravda, že teď mám strach.. a chci pryč znovu. Jenže už to nejde. přimkl si horkou čokoládu blíž k sobě a vnímal to teplo. Na chvíli se mu chtělo prostě přestat mluvit. Když už však začal, měl pocit, že by to měl dokončit. ,,Podle bývalého alfy jsem dokázal něco velkolepého. Chtěl, abych zůstal ve smečce a pomáhal učit ostatní, se stejným problémem. Já ale cítil, že nejsem úplně vyrovnaný.. Že bych pořád mohl být nebezpečný. Pustil mě s podmínkou, že až bude jednou potřeba, budu to já, kdo ho zbaví utrpení a zaujme jeho místo. Doufal jsem, že si to rozmyslel ale když se pak ukázala Marina..Bylo to narychlo. Nechápal jsem, co se stalo. Myslel jsem, že až se vrátím, bude to ještě nějakou dobu trvat. Že budu mít čas seznámit se.. Stav smečky jsem.. nečekal. Rád bych byl nápomocný víc. Kdybych to zjistil dřív. Souhlasím, že si nezasloužím tady být, když jsem tu nebyl, když bylo nejvíc potřeba. Něco jsem však slíbil.. a chci se snažit zachránit, co se dá. Ačkoli netuším, jestli je to ještě možné. Chápu tvůj odstup. Měl bych ho taky. Svou cestu jsem si však téměř prošel a možná.. bych ti teda mohl zkusit pomoct najít tvůj směr, pokud mi to dovolíš. Nutit tě nemůžu" Mírně pokrčil rameny. Cítil se divně. Zranitelně. Příjemné to nebylo. ,,Camille mi dělá trochu vrásky ale rozumím, že máte asi na mé postavení podobný názor a Gaston.. no, každý máme nějakou minulost. A já doufám, že sem zapadne. Je dost opatrný, co se prokletých týče a .. no já se mu vlastně nedivím. Znám se. Co se ale Cary týče, jsme jenom přátelé. Nemyslím, že je v tom něco víc. Vlastně si to neumím představit" musel se trochu pousmát. Cara byla vnímavá a někdy trochu děsivá. Vlastně díky své vyrovnanosti byla snad nejlepší kandidát na jeho zástupce, díky kterému by mohla být smečka dál v bezpečí. Ale zamilovaná zrovna do něj? Ani náhodou. ,,Třeba je brzo to vzdávat. Já si partnerku nehledám, a ona by byla mnohem šťastnější s někým jiným"
Cody se během toho, co alfa mluvil, přesunul na gauč naproti němu. Poslouchal a dolil dvojici do sklenice pití, které znovu vypil. To, co mu alfa řekl, si všechno ukládal do paměti. Vypadal u toho tak nějak klidně. Nakonec, Victor mu říkal věci, které nevěděl. Novinky. Takže tu kdysi býval. Dobře, to bylo důležité. Víceméně jej po celou dobu jen sledoval. Neměl co k tomu říct, co dodat. Až ke konci. ,,Ona partnera nehledá, našla si ho. A on zjevně její zájem nevidí," odpověděl a naklonil lehce hlavu, jako vlk. ,,Vlastně jsem překvapený, že se chytila tak rychle. Konec konců, tváříš se, jakobys ji ani neznal. Nepotkali jste se těsně před tvým odchodem ze smečky? Žije tu celý život." Vypadalo to, že dál otázku partnerství řešit nehodlal. Nakonec, byly to tři měsíce, co vzhlížela k Victorovi a viděla ho jako své jediné slunce. ,,Proč tě proměnil?" optal se pak náhle. ,,Normálně bych se na tohle neptal, ale mám pocit, že jsem opilí a navíc jsem nikoho jako jsem já nepotkal.. snad padesát let. Je docela zajímavé zjistit i pár dalších příběhů." Chvilku mlčel. Mohl začít, ne? ,,Narodil jsem se v Anglii. Žil jsem dobrý život ve špatné době. Londýn za viktoriánské éry. Lidé žili ve špíně, žili v kanálech... vracel jsem se domů, pozdě v noci. Čekala na mě žena," pousmál se. Pak ale zaplašil myšlenku na tvář, kterou si ani nedokázal vybavit. Přeskočil tu část s tím, co přesně se stalo. ,,Když mě našla, umíral jsem. Původně jsem myslel, že je to prostitutka. Normální žena by do takových míst nikdy nešla. Její otázka byla jasná. Jestli chci žít," přivřel oči. ,,Jistěže jsem chtěl." Hodil do sebe celou skleničku. Doufal, že jeho upřímnost bude oplacena.
Victor si vzal skleničku, kterou nalil. On na tohle ještě dostatečně opilý nebyl. Ovšem, vážil si Codyho upřímnosti. Ačkoli tu byla jen díky alkoholu, který vypil. To co říkal o Caře bylo zvláštní. Možná by ji měl začít věnovat víc pozornosti. Pokud Cody říkal pravdu, musela se trápit. On ale družku nehledal a cítil se teď mírně v pasti. Rozhodl se to protentokrát ale pustit z hlavy. ,,Je možné, že by mě znala. Snad. Nevím. Pokud jsme se viděly, nepamatuju si ji." Ke všem těm špatným pocitům se přidal tenhle další. Určitě se to všechno ale nějak rozumě vysvětlí. ,,Promiň ale.. to jak jsem se stal vlkodlakem, je soukromé.. já o tom asi nedokážu mluvit.." sklopil oči. ,,Byl jsem arogantní a na dně. Myslel jsem, že dokážu všechno.. ale pak.." Zmlkl. Tohle nešlo jen naznačit. Nenapadala ho slova. I přes to, co řekl, chtěl, aby to šlo ven. ,,Já.. ho nezachránil.. Byl jsem doktor, když propukl mor, byl jsem na dobré cestě k tomu, abych našel lék.. Tak blízko.. A stejně jsem ho nezachránil.. Nikdy si to neodpustím. Můj bráška umřel jen kvůli mě.. A.. spousta dalších, kvůli mé aroganci. Když se démon ukázal, Necítil jsem nic.. tehdy se mě zeptal, kolik životů bych byl schopný obětovat pro jeden jeho.. Řekl jsem, že všechny.. že kdybych měl vyměnit všechny, které jsem zachránil za život Ethana, udělal bych to. A to stačilo.. Jednou neuváženou větou jsem zpečetil život sobě, a spoustě dalších.." Sklopil oči. Vzpomínky na bratra bolely. ,,Cody .. mohl by sis tohle.. nechat pro sebe? Prosím" Vypadal teď.. slabý. Skleničku, kterou držel v ruce do sebe vyklopil a rovnou si nalil další, která v něm zmizela stejně rychle.
Prsty vyjel nahoru, k řetízku. Vždycky okolo krku. Mlčel, když Victor mluvil o své aroganci. Sám byl arogantní... myslel si, že ho nic nedokáže překvapit. Ach, jak moc se mýlil. Život mu dal tvrdou lekci a zjevně nebyl sám. ,,Zlo nepřijde, dokud ho nepozveš dál," souhlasil s Victorem tiše. Když se ho ale Victor zeptal, jestli si to nechá pro sebe, jen stáhl obočí. ,,Poslouchám. Neříkám. Nakonec, je to moje práce." Na začátku jejich rozhovoru mu přeci řekl, že jako barman tak funguje. ,,Je to docela vtipné co? Jsme v tom sami. Nikdo ve smečce by nám nerozuměl, kdybychom mu o tom řekli. Ani jeden, jediný." Natáhl se po lahvi, ale byla prázdná. ,,Moment," pronesl jednoduše a odešel. Po chvilce se vrátil s jinou. ,,Je sice hřích to pít v takové sklenici..." přejel poněkud lítostivě nízké skleničky, ,,ale potřebujeme to oba." Nenechal se pobízet, nalil. A posadil se zpět vedle Victora. Necítil úlevu, cítil sevřený žaludek. Měl smíšené pocity o tom, komu se svěřil. Alkohol mu ale krásně rozvázal jazyk. ,,Vypadáš... jinam, než jak tě znám. Je to zvláštní, vidět tě takhle." Sám nevypadal moc dobře. Sklenici do sebe hodil. ,,Ale jsem rád, že jsi se o to podělil. Myslím... že mi to pomůže tě lépe pochopit." Jistě, bylo mu jeho bratra líto, ale už s tím nemohl absolutně nic udělat. Stejně jako jeho žena. Ani s tím nemohl nic udělat. Stejně tak jejich syn. Přežil? Dobrá otázka. Utekl, ale přežil? Znovu si nalil, znovu to do sebe hodil. Vypadal zasmušile, sešle. V očích měl svůj skutečný věk. A... únavu. Takovou únavu, z jaké by se jeden nedokázal vyspat. Nedokázal by se jí zbavit. Jednoduše jej požírala zaživa.