DATE Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Nunc sed cursus metus, quis facilisis nunc. Nunc in nunc facilisis, posuere risus non, feugiat magna. Praesent sed metus dolor. Curabitur id rhoncus ipsum, in ornare tellus. Suspendisse potenti.
DATE Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Nunc sed cursus metus, quis facilisis nunc. Nunc in nunc facilisis, posuere risus non, feugiat magna. Praesent sed metus dolor. Curabitur id rhoncus ipsum, in ornare tellus. Suspendisse potenti.
Post by Nino Whitehorn on Jan 13, 2019 0:09:04 GMT
Její smích se mu až tak moc nezamlouval, měla mu právě brečet na rameni, nebo se aspoň tvářit tak vážně, jako on. Vlastně to ani ne, protože s aktuálním stavem mu přišla vážná tak praprababička Augustína, které před týdnem utekla protéza. „Příště tě nechám napospas těm prasatům,“ odfrkl si. Docela si i zvykl na to, že ho tak krásně tahala napříč celým davem a on se jen tak rozhlížel, co se děje, dokonce si dokázal koupit i muže! Ani nevěděl, kdo to je, ale díkybohu si půlku vzal od Pandy. Protože až tak bohatý vážně nebyl, obvykle měl peníze jen na to, aby si koupil svačinu do práce, právě teď daroval do kasičky, a ještě si kupoval člověka. Nechal ji, ať mu pěkně dopije ten alkohol, který mu byl docela i ukradený, protože většina z něj se právě někde nacházela na zemi, nebo na botách chudáků kolem. Takže jestli si myslela, že to vypila jako nějaká vážně cool holka, tak byla na omylu, protože právě vypila takové čtyři kapky. K jejím slovům přikývl, šampáňo nebylo jeho. „Nechceš jít říct našemu muži, kdy přijít?“ otázal se, určitě měl chuť puknout nervozitou, protože on nevěděl, co za psychopaty si ho koupili, a on zase nevěděl, co za chudáka si koupili oni.
Post by Cadance Queen Sykes on Jan 13, 2019 0:29:09 GMT
Keď dohovorila, začal hovoriť on. Fajn. Takže William, to by si mohla zapamätať. Bola mierne zmätená... Prečo ju chcel William ochrániť pred Lucianom? Pozorne počúvala každé jedno jeho slovo. Zvrátený démon, ktorý chce zničiť každú nevinnú dušu... no... tá pravá otázka je, čo si mala pod týmto Cadance vybaviť. Chcela vedieť odpovede na otázky, no mala taký pocit, že tých otázok bolo zrazu len omnoho viac. Slová, že sa Cadance nemá čoho báť, mu však veľa z jej dôvery nepripísali, pretože hej, je to knižný fanatik a keď niekto povie 'nemusíš sa ma báť' alebo 'mne môžeš veriť' či niečo podobné, väčšinou to býva práve ten had, ktorý je presným opakom toho čo vravel. No zároveň na ňu vôbec takým dojmom nepôsobil... Skutočne sa správal velice šarmantne... doslova ako z nejakého presladeného románu. A Cadance nevedela, čo si má o ňom myslieť. Williamovo varovanie... je to niečo, čo by mala brať skutočne vážne, alebo je to len dôsledkom nejakého ich konfliktu a faktu, že sa William Luciana z nejakého dôvodu bojí? Alebo to bolo úplne inak? Opäť ju napadlo hneď niekoľko možností a aj keby jedna z nich možno bola správna, nemala to ako zistiť. Bolo toho jednoducho na tú jej hlávku priveľa. A potom prišlo pozvanie na obed? Zrejme. Boli asi len dve možnosti. Prijať, alebo odmietnuť. No tak, ako si nebola istá tým, aký je vlastne muž pred ňou, tak si nebola istá odpoveďou. A tiež jeho slová 'na začiatok'... mal nebodaj nejaké iné, ďalšie plány? Opäť niečo, čo Cadance nevedela rozluštiť a bol to jeden z tých momentov, kedy by najradšej vedela čítať druhým myšlienky... potom by sa určite jej dilema o tom, čo sa tu vlastne deje, vyriešila. ,,Obed?" zopakovala s úsmevom. Mal pravdu, boli si celkom cudzí. Nevedela o ňom nič a možno ju to v istej miere štvalo. Chcela vedieť čo je zač... či je takýto naozaj, alebo nie, či skôr aký vlastne je. ,,To znie fajn" povedala po krátko-dlhšom zvažovaní. Nečakane dúfala, že sa dozvie niečo viac.
Prohlížel si Alisu, poslouchal, co říká. A vypadal plně přesvědčený o tom, že to, co momentálně pronáší, je pravda. Sklopil hlavu. Ano... ano. ,,Nemusíš se snažit vyhovět společnosti za každou cenu," sklouzl k tykání. Vypadal... otřeseně. Možná netušila hlava, kdo Alisa je, duše ji ale poznala. Opatrně jí prsty prohrábl vlasy. ,,Nikdy jsem tě je jim neměl nechat." Mluvil z cesty? Pro nezaujatého pozorovatele by to bylo patrné. Ale ten, kdo by snad viděl trochu do hloubky, by poznal, že co říká, dává smysl. Sám si to ale neuvědomoval. Jednoduše... mluvil. Sevřel ji v náručí, ne nijak pevném. Jakoby se bál, že jí ublíží, kdyby ji stiskl pevněji. ,,Já... já netuším, kdo jsem," řekl pak, jakoby to všechno vysvětlovalo. Úplně všechno. ,,Ale z nějakého důvodu... cítím, že jsi mi chyběla," přiznal tiše, tvář měl u jejího levého ucha. Šeptal. Miloval ji, stejně jako ostatní. A cítil to. Prožíval to plnými doušky. Pokud se však Alisa chtěla odtáhnout, nejspíš by ji nechal. Byl z ní ale nejspíš víc vykolejený, než ona z něj. ,,Kde jsi byla, celou tu dobu?" vydechl do démončina krku, do jejích vlasů.
Jenže Alastor, ať chtěl nebo ne, v tom sám nezůstal. Protože se nakonec ukázala dobrá duše, která zachránila Alastora od bolestivé smrti nad kočičími záchody. Docela nečekaná záchrana. Honey ji totiž taky nečekala. Takže... na sebe mohli vyděšeně zírat později. Dalších 450 liber na charitu. A to jen stačilo vrátit se ke starému, dobrému obchodu s bílým masem! Výdělek byl jasný a velký. A dále? Dále tu nebyl nikdo jiný, než blonďák s modrýma očima. Anděl, William. Mikrofon mu skončil v ruce, ale jako u ostatních, nikdo nečekal, až se anděl představí. Dražba začala okamžitě. Kdo by nechtěl domů blonďáčka s modrýma očima? ,,Čtyřicet!" ozývalo se rovnou. ,,Padesát!" překřikovala nějaká dívka. Dokonce i nějaký muž se přidal. Divné, co? ,,Padesát pět!" K pódiu byli mezitím vyzváni poslední tři: Cadance, Charles, Felix. Poslední dívka a dva pánové. Zajímavá nabídka, no ne?
Byla spokojená. Tohle vypadalo, že zatím vychází. A bylo to snadné. Pak se ale stalo něco, co nečekala. Prohrábl ji vlasy. U to ji zarazilo v dalším hovoru, který chtěla vést. Když pak promluvil, její tvář se změnila. Výraz byl neutrální. Poznal ji nakonec? Alisa už viděla tolik situací. Málo která ji překvapila. Tohle ale byla jedna z nich. Když ji sevřel v náručí, veškerá její snaha o přetvářku zmizela. Dívka se jen zahleděla kamsi do prázdna. To co cítil.. co říkal.. To snad nikdy nezažila. Bylo to nové. Tak upřímné. A přitom si nepamatoval nic. A ona nerozuměla. Nemohla mu tenhle cit vrátit. Necítila ho. Mohla jen předstírat. Pomalu ho objala a trochu se o něj opřela. ,,V bezpečí. Za nic nemůžeš. Vybrala jsem si svou cestu. Buď za mě šťastný." Zašeptala potichu. Ona sama netušila, jestli je schopná toho, být šťastná. To nebyla ale ani tam, kde se narodila. Pohladila Gabriela po vlasech. Cítila jakési pouto. Byl teď tak zranitelný.
Viděl to zmatení. Tu touhu po poznání. Ano, tu znal. Krásné, když jste se dozvěděli, co vlastně před vámi bylo tajeno. Sám si tím obdobím prošel. Uspokojení, jaké získával tehdy, si teď už dopřát nemohl. Věděl příliš. O mnoho víc, než kolik byl schopen pojmout. Tedy, byl archanděl. Nejspíš přesně to byl jeho úděl... a trest. Vědění. Byla to zajímavá myšlenka, ale odsunul ji na později, protože nebyla dost zajímavá jako to, co stálo před ním. Tedy, kdo a taky už jen pár následujících chvil. Číšník totiž procházel mezi lidmi a zvědavě si prohlížel právě Cadance. A pak? Pak ji vyzval, aby se připojila na pódiu. Lucifer se na ni usmál. ,,Je to na štěňátka," zopakoval slova, která dívka předtím řekla, když na ni promluvil prvně. ,,Takže směle do toho," popohnal ji na pódium. ,,S tím obědem počítám," zasmál se a po dlouhé době se smál upřímně. Chudák dívka. Nemohla tušit, s čím to vlastně má dočinění. A on ani nechtěl, aby to tušila. Proč taky? Zkazilo by to celou hru.
Post by Cadance Queen Sykes on Jan 13, 2019 1:14:08 GMT
O chvíľku bol už pri nej jeden z čašníkov. Fajn, takže ďalšou obeťou dražby bola ona. Síce jej bolo úplne proti vôli, aby šla na pódium pred všetkých tých ľudí, ale bolo to na dobrú vec a preto to bola viac než ochotná podstúpiť. A Luciana to zrejme pobavilo... no nemohla mu to zazlievať, keďže aj ona sa mala na tom chuť zasmiať... Len nečakala, že použije jej slová. Ale to bolo vlastne jedno. Venovala mu len úsmev a potom šla smerom k pódiu, ktoré v nej vyvolávala hroznú nervozitu a neistotu. Dávala si pozor, aby sa nepotkla o šaty, či nebodaj o vlastnú nohu. To by bol poriadny trapas... a také niečo už zažila. A preto popracovala na tom, aby sa to nezopakovalo a tak nejak sa dostala na pódium, kde tak ako každý, povedala o sebe pár slov a bola až príliš nervózna z toho, jak prebehne 'jej dražba'. Takmer sa zasmiala pri myšlienke, že je "predajná žena". V každom prípade ju celkom zaujímalo, kto sa rozhodne dopriať si časť dňa v jej spoločnosti... ten dotyčný to podľa jej názoru bude ľutovať.
Jistě, byl zranitelný. Kdyby chtěla, mohla jej lehce zničit. Nakonec... možná by se teď i nechal. Unavený, zmučený... jeho malá holčička roztáhla křídla a chtěla vyletět u hnízda. Nebo spíš... už vyletěla. Jinak by mu neříkala to, co právě pronesla. ,,Jsem. Jsem za tebe šťastný. To neznamená... že tě nechci zpět," pronesl unaveně. Pak chvíli mlčel. Mohla by mu říct, kdo je. Ale chtěl to vědět? Zabořil obličej hlouběji do místa, kde se jí spojoval krk s ramenem a dlouze vydechl. ,,Jsem tu pro tebe. Vždycky tu budu pro tebe." Její jméno. Ucítil ho na jazyku, jak ho lechtá. Ano, znal ho. Jak na něj mohl zapomenout? Byl takový hlupák. ,,Aliso." I to jedno jediné jméno v něm probudilo eufórii. Pamatoval si ji. Znal její jméno. Její tvář. ,,Mohla bys jít se mnou. Byl bych rád. Nebo... já s tebou. Kamkoliv." Byl by ochotný ji teď následovat i na konec světa, jen kdyby si řekla. Nezáleželo na tom, že se cítil trochu nervózní. Že z ní podvědomě cítil, co je zač. Chtěl zůstat s ní - a to jednoduše platilo.
Post by Pandora Benton on Jan 13, 2019 1:21:22 GMT
Koukla na něj s náhle zamračeným pohledem, jako by ho snad napomínala. "To samozřejmě neuděláš, že." zamrkala štěněcíma očkama, možná se tak snažila napodobit kukuč, který před chvílí předvedla Honey a donutila ji tím zúčatnit se dražby jako vystavená váza. Totiž Ninova váza. Když se zastavili, vzala si jeho šampaňské, vlastně tam už moc nebylo, a dopila ho. Co už. Skleničku postavila na nejbližší rovnou plochu, která nebyla země a pozornost opět přenesla na Nina, který už cosi navrhoval. "Můžeme ho odchytit pak, nebo, hm, jak chceš." krčila rameny. Tak nějak doufala, že Connor bude v pořádku a že ho Nino moc nevyděsí. Nebo ona. Nebo naopak. I když sama věděla, jak je Connor milý. "Nebo bych mu mohla napsat." navrhla potom ještě jako záložní plán, kdyby se náhodou Ninovi nechtělo za ním chodit. Věděla kdo je, znala ho, no a protože měl veterinu, předpokládala, že někde na internetu by se kontakt na něj najít dal.
Když Peggy sešla dolů, zjistila, že u pódia stojí Adrian a s tím i další dva lidé. Popravdě teď jen přemýšlela, co přesně se stalo, proč je tady a proč vypadá, jakože vyskočí z kůže. A když ne on, tak ti všichni okolo. ,,Co se děje?" zeptala se tak zmateně, jak jen znít mohla. ,,Proč jsi nepočkal tam u stolu?" zeptala se svého syna, ke kterému si dřepla. Vypadal vyděšeně, ale Peggy momentálně ani nenapadalo, proč by byl. Jistě, nevysvětlila mu, co se děje, ale taky nemohla vědět, že mu ten 'číšník' řekne, že ji prodávají. Koho by to taky napadlo? A když už, mohl zvolit lepší slova. A lépe vysvětlovat. Teď to jen vyvolalo zbytečné nedorozumění. Tázavě se podívala po Connorovi a po Honey, kteří byli tomu zhroucení jejího syna přítomni. Chtěla vysvětlení a tak nějak jí nezáleželo na tom, od koho vlastně to vysvětlení bude.
Will byl mírně zmatený ale na pódium si stoupl.Byl tu dobrý rozhled po místnosti. Stejně tak ale všichni viděli na něj. Co pochopil, bylo to na dobrou věc. Mikrofon stále třímal v rukou. Pak ho ale jen znovu vrátil. Nic moc neřekl. Připadal si, jakoby napůl spal. Všiml si však, kdo si ho koupil. I toho, kdo stál vedle. Dívku pak však vybrali jako další. Přiblížila se tedy k pódiu. Věnoval ji pohled. Vlastně teď ale nevěděl, co chce dělat. Jednou se ji snažil pomoct, když se však ona sama nechtěla od Lucifera držet dál, co víc mohl dělat? Netušil, co ji k tomu vede. Ani proč si koupila právě jeho. No vypadalo to, že se to dozví. Nakonec slezl z podia a postavil se bokem, aby nezacláněl
O Williama se tentokrát poprala druidka s dívkou, která unikla ze spárů samotného Lucifera - tedy až potom, co přijala jeho pozvání na oběd. Prodán za dalších, krásných 400 liber. Zdálo se, že se jedná o oblíbenou částku, ale kdo se mohl divit? Jeho 'majitelka' ale nakonec nahoře skončila taky. Chudák Cadance, jedna ze tří dívek dnešního dne. Jistě, každou z dívek si zatím dnes koupil někdo, kdo nemohl být klasifikován jako muž. Tedy, žena, Honey a chlapec, Adrian. Možná měla být Cadance výjimkou! Jenže i ohledně ní se začali překřikovat hlavně mladí muži, co se dorazili na večírek. Jako supi. Hrůza, co? Ale šlo to na štěňátka! ,,Šedesát!" křičel kdosi. ,,Šedesát pět!" dosadil si další okamžitě. No jo, pěkné slečny dělaly v dnešní době divy.
Post by Adrian Brennan on Jan 13, 2019 1:38:01 GMT
Adrian popotáhl, když se za něj však muž nabídl že zaplatí, utřel si oči do rukávu a poděkoval. Když mu pak Honey řekla, že jeho máma už jde, okamžitě ji skočil kolem krku a pevně ji objal. Tak moc se bál. Hned na ni začal chrlit informace a přitom se ji rozvzlykal do ramene. Nebylo mu teda nejlíp rozumět. Tak nějak se však dalo pochopit, o co vlastně šlo. ,, budu si uklízet, a umývat nádobí. A už nebudu potají sledovat horory slibuju.. " Kňoural a přitom to pořád prokládal slovy o tom, jak moc ji má rád, a ať nikam nechodí. Asi to pro něj byl opravdu šok. Teď už to ale bylo v pořádku. Pomalu se začal uklidňovat. Jen se prostě lekl.
Měla by se pro něj cítit špatně. Uměla si představit, že spoustu jiných by to položilo. Stále ho držela v objetí, jakoby ho snad chtěla ukonejšit. Ne.. Tohle chování neznala. Opravdu mohla někomu chybět? Být pro někoho důležitá? Cítila lásku, kterou ji chtěl dát. vstřebávala ji, jako teplé sluneční paprsky. Zavřela oči. Co všechno ji jeho láska ještě mohla dát? Co všechno se mohla naučit? Opravdu uvažovala, že by se nějakou chvíli zdržela na zemi s ním. Vážně ano, jen dokud však neřekl onu větu. Její oči se otevřely a mírně se v nich zablýsklo. Zrovna teď neměla v plánu mu ublížit. Ani nechat kohokoli jiného mu ublížit. Jeho city ji však zajímaly. Snad pro mi byly i.. důležité. Opatrně se od něj poodtáhla. ,,Tak pojď se mnou. Zůstaň u mě." Vydechla. Netušila, coby ji na tohle řekl Lucifer. Když se však podívala jeho směrem.. vypadal, že má jinou zábavu. Ne že by se ji to nějak dotýkalo. Měla mnoho tváří, mnoho podob ale stálo to za to? Konec konců, nepotřebuje mu dělat šaška, když mu to není dost dobré. Ona dívka s ním ji však zaujala. Co na ni vlastně mohl vidět. Chtěla to zjistit.Vypadalo to jako zábava.
Connor se usmál, když se mladý chlapec dostal ke své matce. Bylo to pro něj, skoro až bolestivé. ,, Máte moc hodného syna. Jde vidět, že vás opravdu miluje nade všechno" nemohl si to odpustit. Obdivoval takový vztah. Usmál se a začal vytahovat z peněženky bankovky. S těmi pak dřepl a dal je Adrianovi. ,,Tady máš, aby sis to mohl zaplatit sám" usmál se a strčil ruce do kapes. Po očku znovu vyhledal Thomase. Pořád si na jeho přítomnost tak úplně nezvykl a tak sem tam odvážel mladý anděl jeho pozornost.