DATE Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Nunc sed cursus metus, quis facilisis nunc. Nunc in nunc facilisis, posuere risus non, feugiat magna. Praesent sed metus dolor. Curabitur id rhoncus ipsum, in ornare tellus. Suspendisse potenti.
DATE Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Nunc sed cursus metus, quis facilisis nunc. Nunc in nunc facilisis, posuere risus non, feugiat magna. Praesent sed metus dolor. Curabitur id rhoncus ipsum, in ornare tellus. Suspendisse potenti.
Post by Nino Whitehorn on Jan 13, 2019 19:40:27 GMT
Už si potřeboval sednout. Vážně ho bolely nohy, a dokonce i začínal mít chuť si stěžovat jako malý dítě, ale ta kapka hrdosti mu v tom překvapivě stále stála. Což bylo samozřejmě dobře, protože kdyby měl být doopravdy opilý, tak se z něj stává zcela jiný Nino, který spíše připomíná svého bratra. Takového idiota, který přetrhává holky stejně jako struny na svý kytaře. Už jen té myšlenky se mu dělalo zle, tak tedy kdyby se náhodou stalo, že by udělal kaluž zvratků, bylo by to pravděpodobně z toho. „Chceš po sobě snad uklízet ty?“ podíval se na ni tím svým vážným kukučem, jelikož bylo docela patrné, že ani jeden z nich to nebude chtít uklízet. On by tedy musel, ale když už si koupili kamaráda, tak by ho k něčemu mohli mít. „Jen za kamaráda snad tolik neutratíš.“ Pak už jen ostře zabočil a narazil do nejbližší židle, kterou viděl. Byl u stolu, možná prázdného, a jestli tam někdo byl – a on jej neviděl –, tak pravděpodobně už odešel.
Post by Adrian Brennan on Jan 13, 2019 19:56:13 GMT
Adrian si utřel oči ale pak se pousmál a přikývl. Na to jak byl starý mohl svým chováním působit možná maličko.. zaostale. Kdo ví. Dětem v jeho věku už se nestává, že by si mysleli, že jim chce někdo prodat rodiče. Adrian ale vypadal, že to myslí opravdu vážně. Mohl to být nějaký druh autismu, nebo mu možná prostě chyběl kontakt s okolím. Ne, že by byli pořád zavření doma. Vlastně dost času zabralo jeho učení se druidem. Život v odloučení jen v přírodě měl však na vývoj dětského mozku určitý vliv. Vlastně chování jakékoli srny rozuměl víc, než tomu lidskému. A pomalu to začínalo být zjevné. Možná nebyl špatný nápad ho do světa mezi lidmi více začlenit. Nechat ho samotného řešit překážky, které před něj život postaví. To však muselo být těžké pro milující matku, která trpí strachem, že o své dítě může přijít. I tak by snad nebylo na škodu vyzkoušet alespoň školu, ačkoli se Adrian dost dobře učil s Peggy i sám doma. Už kvůli kolektivu.
Stál tam a nervózně pozoroval, jak převážně dívky zvyšují příhozy. Byl tam s ním ještě někdo, na koho se pořádně nepodíval. Teď měl možnost. Velmi ho zarazilo kdo to vedle něj byl. Otočil se rychle zpátky k obecenstvu a nahodil přiblblý úsměv. Ale co tam vůbec dělal? Proč? Docela ho to vyvedlo z míry. Jakoby už tak nebylo dost stát a pódiu a nechat se prodat. Dále jen vyčkával na konečnou cenu a kdo bude tím 'šťastlivcem'.
Post by Pandora Benton on Jan 13, 2019 20:20:08 GMT
Pokrčila rameny. "Ale prosímtě, zase tak velkej bordel nenadělám." mávla nad tím rukou, ač oba moc dobře věděli, že po jejím chystání byla rozházená polovina bytu. Jednou měla dokonce pocit, že je během jejího chystání někdo vykradl. Dokonce se i převrátil stolek v obýváku, o ten se ale zvládla postarat. "Ale víš, že kdybychom si pořídili nějakou uklizečku na jedno použití, tak bychom tolik taky nezaplatili?" povytáhla zvědavě obočí, zda ho to vůbec napadlo. Nakonec ale, co by neudělala pro štěňátka? Jakmile se posadili, na její tváři se objevil spokojený úsměv. Ano, ráda si sedla. A taky seděli, ovšem ne příliš dlouho, jelikož při pohledu na hromadící skupinku se Pandora rozhodla, že se také na chvíli vydá na čerstvý vzduch. "Hej, Nino, nechceš na vzduch?" zeptala se a jemně do něj drkla loktem, když už byla vedle něj a stála na nohou. Aniž by čekala na odpověď, už mířila za Honey a její skupinkou většinou neznámých tváří.
Felix se prodal docela rychle. Koupil si ho, překvapivě, nějaký jiný muž. Sice jen za 120 liber, ale i tak na něj fanynky zíraly tak nevraživě, jak to jen šlo. Další na řadě byl člověk, který... podle slov organizátora, byl poslední. A tak tam postavili poslední prodejnou osobu, na kterou momentálně zíraly všechny oči. A příhazy na pohledného muže, kterého prakticky neznal nikdo z města, mohly začít. Zjevná nervozita z něj táhla a možná i o to víc se líbil některým slečnám. ,,Třicet!" ,,Padesát!" ,,Šedesát!" přisadila si nějaká dívka. A války o poslední, prodejné maso, mohly začít.
Dívka byla opravdu milá. Přesně jak tipoval. Ne, někdo takový nemohl padnout do rukou démonů. Měl jakési zvláštní nutkání ji ochránit. Když v tom se najednou zeptala na jeho stav. Zaskočilo ho to. Byl tak průhledný, nebo ona tolik empatická? Vlastně by se nedivil ani jednomu z toho. ,,Ne já.. o nic nejde, jen se mi teď, dá se říct mírně změnil život" Nechtěl ji zatěžovat svými problémy ale její oči byly tak upřímné.. Nemohl ji lhát, nebo nechat její dotaz nezodpovězený. Cadance. To jméno se mu líbilo. Na téhle dívce bylo opravdu něco zvláštního. U člověka by se snad dalo říct, že mu padla do oka. Andělé to však měli jinak. ,,Velice mě těší. Máte krásné jméno." Pak se začal dražit jeho starý známí. Mírně zpozorněl a věnoval k pódiu krátký pohled, než se obrátil zpět na dívku. Ve stavu, v jakém Gabriela viděl teď cítil snad něco jako zodpovědnost. Vlastně měl obavu v rukou koho by se mohl ocitnout. Mírně se podrbal na hlavě. ,,Um... mohla byste pro mne něco udělat? Já vím, zní to zvláštně ale ten muž na pódiu, myslím, že stojí za menší investici, pokud mohu poradit" Netušil, jak hloupě to muselo znít. Pro dívku však teď bylo to nejlepší, obklopit se dobrými lidmi. A Gabriel, kterého znal byl pro to skvělá volba. Tedy, věřil tomu, že ten muž na pódiu je stále ten samí anděl, kterého znal.
Charles chvíli stál poněkud vyjeveně na pódiu, snažil se věnovat pár úsměvů a jen poslouchal, jak se o něj rvou lidé. Tedy, snad lidé. Kdo jiný by si jej chtěl koupit? Vlkodlaci tu přeci nebyli a on byl tedy na pódiu sám. Plný očekávání jen polkl naprázdno a přejížděl pohledem všechny ty okolo. Byl poslední, ale zas tak velký humbuk okolo něj nebyl, za což byl rád. Brzy totiž mohl slézt slézt dolů a úlevně si oddychnout. Byl totiž prodán. Znělo to tak zvláštně, že se nechal prodat. Jen otočil pohled k pódiu, kde bylo jen poslední rozloučení. Dnes už večírek bavili pouze hosté a jejich interakce s ostatními. Docela se mu to líbilo, že s někým bude trávit odpoledne - no, aspoň by pořád neotravoval Victora a ostatní. Zamířil tedy... někam dál. Zatím se nechtěl vidět s ženou, která si jej 'pořídila'. Nebyla sama, nehodlal rušit.
Post by Cadance Queen Sykes on Jan 13, 2019 21:06:04 GMT
,,Ak sa vám tak mierne zmenil život, nepovedala by som, že o nič nejde" povedala, no nechcela príliš vyzvedať. Samozrejme, že by sa rada dozvedela viac a poprípade spravila čo je v jej silách aby mu nejak pomohla, keby bolo treba, no určite z neho nechcela páčiť, čo presne sa stalo. Ak by jej o tom niekedy chcel povedať, určite by sa na to našla príležitosť. ,,Ďakujem" poďakovala pri pochvale jej mena. William bol vážne milý... až jej to prišlo zvláštne... Najprv Lucian, teraz on... aj keď istom bode akoby boli úplne rozlišní... a stále ju trápil ten konflikt medzi týmito dvoma osobami. Nad jeho slovami chvíľu pouvažovala. Úprimne, nemala čo stratiť a aj keď na pódiu stál muž, o ktorom nič nevedela, ak William vravel že za to stojí, tak prečo nie. ,,Budem veriť vašemu úsudku" povedala s úsmevom a tak teda prihodila na neznámeho muža. A aj ho vyhrala. Zrejme sa nebude mať čas nudiť, keď má teraz "zakúpených" dvoch mužov a ešte ona sama bola vydražená. Vlastne... každého z týchto... stretnutí sa bála. Toho s Williamom už nie tak moc, ale z tých zvyšných dvoch mala strach. Tak trocha dúfala, že to nebude také zlé.
Post by Ryley Campbell on Jan 13, 2019 21:08:54 GMT
Viděl, že po tom chudákovi letí až nějak moc velká řada dívek, no, jednoduše mu připadal vystrašený. Seděl a díval se, jak dívky do vzduchu křičí cenu, za kterou by si mohli koupit potenciální rande. Kdyby tam stál, bylo by to s ním stejně? No, řekl by, že by si ho koupila nějaká babička z lítosti. Dala by mu lízátko a možná i obejmutí. Tak tedy zakřičel i on, 120 liber. Částka, která mu trhala vlasy, ale i taková, kterou by dokázala málokterá z těch holek vyrovnat. On na to měl, byla to část jeho domu, kterou právě hodil na Korejce. Pravděpodobně kuchyň. Z největší pravděpodobností se i na to rande s nějakou krasavicí musel těšit i on, ale moc nedával pozor jeho výrazu, jen se postavil a šel blíže k pódiu. Vražedné pohledy dívek kolem zcela ignoroval, přeci jen stačilo to šuškání, aby se z úšklebů mohl stát povzdych, popřípadě jen nějaké to slovíčko navíc. Jo, v novinách si dovolili říct něco o jeho mámě. „Jste volný,“ pousmál se na svůj úlovek ve formě cizince, připomínal mu jednoho z těch, o kterém ty holky v práci často mlely.
Začal se bát, toho, že přihazují jen dívky. Však ještě více ho vyděsilo, že vyhrál muž. Nevěděl co očekávat a tak jen polkl. Pomalu se rozešel a zamířil přímo k tomu, který za něj zaplatil onu částku. Dvě slova stačily k tomu, aby si zhluboka oddychl. Snad ho ty dívky někde v rohu neubijí. Není zrovna dvakrát příjemné, když se vám do nohy zaryje tenký podpatek. Je to možná větší bolest, než když si dívka přivede svého prvního kluka domů a musí si podat ruce s otcem. ,,Děkuji." pronesl jeho hlubokým hlasem. Na to jakou měl tvářičku, se k němu jeho hlas vůbec nehodil. Vlastně ani ta černá křídla, ale to je vedlejší. Byl velmi rád, za zachránce a taky, že už nemusí stát na tom pódiu přede všemi.
Will se usmál. Byl vděčný, že dívka dala na jeho radu. Vlastně se teď cítil uvolněný. Byl rád, že se moc neptá. Jak ji měl vysvětlit, že je anděl a právě teď je v pasti ve stříbrném městě. Sám netušil, jak dlouho dokáže čelit tomu všemu tlaku. Možná by si měl užít těch posledních několik chvil, kdy je stále andělem a pak se tomu všemu prostě odevzdat. Chmurné myšlenky ho neustále srážely na kolena.Teď tu však stála ona a William měl najednou pocit, že tohle všechno má svůj smysl. Že je anděl a že chce chránit čisté duše. Nedopustí aby nad ním vyhrály temné síly stříbrného města. Stejně tak, jako nad ní. ,,Děkuji vám. Já vím, že je to zvláštní ale.. je to můj starý známí a právě teď tak úplně nevím, jak na tom je. Ale mám pocit, že poznat někoho, jako ste vy by mu mohlo pomoct" Jemu samotnému tak nějak pomáhala. Cítil se andělem, jako nikdy předtím. Možná to mělo takový účinek jen na něj, ale bylo to lepší, než nic. Na chvíli měl nutkání, zeptat se na Lucifera, se kterým ji dnes jednou viděl. Asi by to ale nevyznělo nejlépe, proto toto téma raději odložil, pokud ho nezačne sama.
Post by Cadance Queen Sykes on Jan 13, 2019 21:43:21 GMT
,,To bola maličkosť" povedala s úsmevom. ,,Neviem či mu teda pomôže spoznať ma, ale snáď nesklamem" dodala ešte. Ona sa nepovažovala za niekoho, koho by druhí chceli poznať. Koniec-koncov nevedela, prečo by sa za niekoho takého mala považovať. Jednoducho bola taký priateľský blázonko, ale takých bolo podľa jej názoru veľa. Nič výnimočné. No ak William veril tomu, že by mu mohlo nejakým záhadným spôsobom stretnutie s ňou pomôcť, tak prečo nie. Vlastne ani nevedela, ako by mu toto stretnutie malo pomôcť, ale spraví zrejme čo sa bude dať, aj keď z toho mala zmiešané pocity, keďže oni dvaja sa vôbec nepoznali, vlastne ho asi nikdy ani len nevidela a jediné čo ich spájalo bolo zrejme to, že obaja poznali Williama, čo bolo zvláštne, pretože ani toho Cadance moc nepoznala. ,,Môžem sa spýtať jednu otázku mimo témy?" opýtala sa pre istotu pred tým, ako plánovala začať s tým istým, čo u Luciana. Chcela vedieť Williamovu otázku na rovnakú odpoveď.
Will mlčky přikývl. Tak nějak ho nepřekvapilo, že se chce ptát. Taky by se ptal. Jen nevěděl, jestli ji bude moci odpovědět. I když byla pravda, že se na něj pravidla bílého a zlatého města už nevztahovali, a i kdyby, co mu mohli udělat? Ve stříbrném městě už byl. I tak si ale nemyslel, že vykládat o andělích a démonech na potkání je dobrý nápad. Už pro dívčino bezpečí. Na vyslechnutí dotazu však nebylo nic zlého. ,,Jistě, o co jde?" Pousmál se a čekal její dotaz.
Post by Cadance Queen Sykes on Jan 13, 2019 22:18:21 GMT
S otázkou súhlasil, čo bolo fajn. Len dúfala, že sa v jeho odpovedi keď-tak bude vyznať viac ako v tej Lucianovej. Vlastne... možno by bola lepšia otázka, keby sa opýtala na to, čo mala znamenať Lucianova odpoveď. Možno by to vedel. Vynaložila všetko úsilie na to, aby vymyslela nejakú zmysluplnú a dobrú otázku. ,,No, chcela som sa spýtať... pri tom našom prvom stretnutí ste spomenuli, že pri ňom nie je nič dobré... Keď som sa s ním dneska stretla, povedal mi svoju... zaujímavú verziu a neviem presne jak tie jeho slová pochopiť... preto som sa chcela opýtať, či by ste mi vedeli upresniť čo presne zlé by sa mohlo stať" vyslovila napokon niečo, v čo dúfala že dáva zmysel a zároveň bolo zcela jasné koho myslí slovami "ňom" a "ním". Nechcela Williamovi presne hovoriť to, akú odpoveď jej poskytol Lucian. Teda zatiaľ nie... jedine že by to bolo na niečo dobré. No v každom prípade dúfala, že jej povie niečo, čo by jej pomohlo... nejaký záchytný bod. Nie, nemala ani tušenia čo všetko by od Luciana či Willa mohla čakať, no už len skutočnosť že Will pôsobil otvorenejšie ju viedlo k tomu, že mu dôverovala možno o trochu viac.
Willa otázka nepřekvapila. Spíš ho překvapilo podání. Měl vysvětlit Luciferovu odpověď? Neuměl si ani představit, co přesně ji on mohl říct. Mluvit uměl dobře, to se muselo nechat. Mírně si povzdechl. ,,Neumím si představit, co vám mohl říct. Je to skvělý manipulátor a člověk si musí dávat dobrý pozor, aby mu nesedl na lep. Na druhou stranu, chápu, že vás může přitahovat. Muži jako on tohle umí, ano.. Pokud vám však mohu radit, nevěřte mu. Jeho slova jsou protkaná lží a překroucenou pravdou.. Nikdy si nemůžete být jeho slovy jistá, i kdybyste měla pocit, že není možnost, jak by v určitých věcech mohl lhát.. Chápu, není důvod mi věřit ale prosím, buďte opatrná. Nejsem nikdo přímo zasvěcený ale.. nebudete jediná. Rád ničí čisté duše, jako jste vy." mírně si povzdechl. Ne.. nenapadlo ho, že by mu křivdil. Byl démon, a jeho skutky ho předcházely. Přece jen, byl to pán stříbrného města, tak nebylo na místě dělat si iluze.