DATE Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Nunc sed cursus metus, quis facilisis nunc. Nunc in nunc facilisis, posuere risus non, feugiat magna. Praesent sed metus dolor. Curabitur id rhoncus ipsum, in ornare tellus. Suspendisse potenti.
DATE Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Nunc sed cursus metus, quis facilisis nunc. Nunc in nunc facilisis, posuere risus non, feugiat magna. Praesent sed metus dolor. Curabitur id rhoncus ipsum, in ornare tellus. Suspendisse potenti.
Post by Peggy Brennan on Jan 13, 2019 22:44:54 GMT
Peggy pokračovala mlčky s Adrianem až k jednohubkám. Byla pravda, že by měla Adriana brát víc do společnosti, jako například dnes. Zhluboka se nadechla a dorazila se svým chlapcem až ke stolu. Naštěstí bylo jídlo doplněné. Zahlédla kdesi i Ryleyho, kterému zamávala. Pochybovala ale, že nějak zareaguje nazpět. Přeci jen, co zemřela jeho matka, byl dosti apatický. Ale i u jednohubek kdosi byl. Tuhle osobu však neznala. Tedy, neznala většinu lidí, která byla v tomhle sále. Ryley, Alastor a jim podobní, to byla výjimka. Sledovala mlčky Adriana, dokud se neusmála a nepobídla jej. ,,Dej si. Ještě snad chvilku máme." Nemuseli spěchat.
Post by Cadance Queen Sykes on Jan 13, 2019 22:48:15 GMT
Okienko do Lucianovej duše? Možno. Manipulátor. Aj by povedala, že na ňu tak vôbec nepôsobil, no to je práve to, čo správny manipulátor musí vedieť... Všetko čo Will hovoril, jej však prišlo úprimné... No zároveň nechcela Luciana odsúdiť alebo ho skôr súdiť keď ho nepoznala. Otázne teraz bolo, či ho chcela skutočne poznať. Určite však plánovala byť na pozore. Viac asi ani spraviť nemohla. Minimálne obed s ňou mu už sľúbila, no tam sa pokúsi zistiť aspoň niečo. Jedna vec sa však ocitla v oboch odpovediach... Teda takmer tá istá vec. Dobre si pamätala Lucianove slová. Povedal, že ho Will berie ako démona, ktorý chce zničiť každú nevinnú dušu. A Will, zase čisté duše. Nemuselo to znamenať nič, to bolo jasné, no zároveň jej to prišlo až ako príliš veľká náhoda. Spomenula si aj na jeho slová, že sa nedávno lepšie spoznali... mohlo to mať niečo spoločné s tou menšou zmenou vo Willovom živote? Snažila sa nájsť aspoň nejaké spojitosti, aj keď len chabé. Potrebovala nejaké základy. ,,Rozhodne si budem dávať pozor" skonštatovala a myslela to vážne. Ako sa hovorí, najradšej by si na Luciana posvietila, len či to bude možné. ,,Ešte mám dve otázky, ak smiem. Prvá je, koľko je pravdy na tom, že sa ho bojíte? A druhá, čo môže v jeho slovníku znamenať "zoznámiť sa"?" opýtala sa a nemohla prestať uvažovať nad Willovými slovami a porovnávať ich s tým, ako sa Lucian správal. AK to bola pravda, Lucian v tom pretvarovaní bol fakt dobrý.
Alisa se už začínala docela nudit. U dražba skončila. No, škoda, byl to zajímavý nápad. Se svou koupí byla ale spokojená. K ní se přiblížila nějaká dvojice. Asi rodinka, chlapec byl nejspíše jediné dítě tady. Alespoň teda jiné dítě tu neviděla. Tihle malí lidičkové ji nikdy moc netankovali. Sama pochybovala, že bude mít někdy děti. Zajímalo ji však, co to znamená mateřská láska. Možná by mohla chlapce unést a sledovat, čeho všeho by pro něj byla schopná jeho matka udělat? Zajímavá myšlenka. Ještě si ji promyslí. Teď se však mile pousmála a udělala chlapci víc místa u jednohubek. ,, Dobrou chuť, jsou dobré" Usmála se na chlapce, který každou jednohubku vzal, a nejdříve z ní vyndal kolečko salámu. Které pak položil na kraj tácku. Poté se podívala na jeho, nejspíše matku řekla by. Co jiného by mohla být. ,,Co říkáte párty.Nejste jedna z těch ,,prodaných?" uculila se.
Vypadalo to, že Cadance nasadil brouka do hlavy. Nejraději by ji od Luciferovy přízně odřízl, to ale udělat nemohl. Vlastně se o ni začínal dost bát. Mnoho lidí si dávalo pozor, i přesto byli démoni svou lstivostí napřed.. a tohle byl pán démonů. Jen však přikývl a doufal, že bude dívka v pořádku. Další otázky ho ale zaskočily. Zamrkal a otevřel ústa k popření těch slov. Pak se ale zarazil a sklopil oči. Netušil, co má říct. Nějak ale cítil, že lhát nechce. ,, Bojím se toho, co může udělat.. Já vím, že to asi bude znít zvláštně ale.. víc než o sebe se bojím o lidi, jako jste vy. Dokud budete v bezpečí, ať si se mnou třeba vytírá podlahu.." Znovu se ozval ten anděl v něm. Sám ale nevěděl. Bál se ho? Neřekl by, že to byl přímo strach. Respekt.. jistá forma úcty.. to ano ale strach? Možná to tak Lucifer bral. Ale strach to nebyl. Ne.. znal strach, a ten Cadance právě popsal. ,, Nemůžu přímo tvrdit, co znamená seznámit se v jeho podání.. jen vím, že nic čestného to nebude." Pak se zamyslel. ,,Hmm.. nevím, jak přesně to vysvětlit.. ale, zkuste si představit, že existuje něco jako andělé a démoni aa to, že obě rasy mají nějakého svého vůdce. Kdyby to tak bylo, on by byl vůdce démonů. Pak je otázka, jestli se s takovým člověkem chcete seznámit" Pokrčil rameny. ,,Nemůžu soudit, někomu to vyhovuje." Povzdechl si.
Post by Cadance Queen Sykes on Jan 14, 2019 5:28:48 GMT
Vypadalo to, že jej otázky nečakal. Napriek tomu, ich však zodpovedal. Odpoveď na prvú otázku ju vlastne vôbec neprekvapila. Pôsobil na ňu presne tým dojmom... veľmi dobrého človeka. No pri druhej, použil veľmi zaujímavé prirovnanie. Opäť niečo podobné, čo povedal aj Lucian. V jej hlavičke sa opäť vynorilo kopec myšlienok, spojené so slovami týchto dvoch. Musí to nejak rozlúsknuť, no na to bude ešte čas. Nechcela zaťažovať Willa ďalšími otázkami... aj tak sa toho pýtala už veľa a zrejme sa nejednalo o najlepšie otázky preňho. A ona sa vlastne trocha viac začala obávať toho obedu s Lucianom, ale rozhodla sa, že to nejak zvládne. Vlastne ju to aj trochu prekvapilo... Keby niečo také existovalo, bol by vládcom démonov... Zrejme bol podľa Williama fakt jeden z najhorších. Napadla ju ďalšia otázka... teda bolo ich veľa, ale táto bola pre ňu fakt zaujímavá, no pýtať sa už neplánovala. Nie dnes. ,,Dobre, ďakujem" povedala s náznakom úsmevu. ,,Dúfam, že som vás s tými otázkami moc nezaťažila" dodala ešte s úsmevom.
Will se musel usmát. Bylo prirozené, že se ptala. Zároveň byl však rád, že další otázky teď neměla. Jistě bylo by mnohem snazší ji prostě všechno říct ale jak by to pak vypadalo? Neuměl si představit, že by se o nich svět dozvěděl. Nastal by chaos. Bylo by to.. šílené. Povzdechl si. Uděl andělů byl důležitý, i když si někdy kladl otázku, kdo právě jim dal právo lidí soudit. Andělé nebyli tak dokonale bytosti. Měli k tomu předpoklady, to ano ale i oni dělali chyby. A kromě pak měl soudit je.. Michael? Byl bezchybný? Dřív by o tom asi nepochyboval.. on sám mu však k pochybnostem dal záminku, když s ním mluvil o tom, jak se zkazil jeho bratr.. a pak zmizel Gabriel.. že by byl Michael jediný bezchybný se mu tedy přirozeně nechtělo věřit. Na zcestí se mohl dostat kdokoli z nich. ,,Doufám, že jsem nějak pomohl." Usmál se na dívku, ačkoli mu nepřišlo, že by byla z těch, komu by tohle vysvětlení stačilo. Dělalo mu to trochu vrásky.
Post by Cadance Queen Sykes on Jan 14, 2019 20:04:07 GMT
,,Pomohol" povedala s úsmevom. ,,Ďakujem" povedala akoby aj s trochou nadšenia a úsmev jej tvár neopúšťal... ale to snáď nikdy. Fajn, vyzeralo to tak, že vo Willovi má "spojenca" alebo jej aspoň pripadal celkom dôveryhodne. Z jeho odpovedí síce tiež nevedela nič úplne presne, ale aspoň aká taká pomyslená základná sieť sa tam možno tvorila. Našla tam pár vecí, ktoré so sebou aspoň zdanlivo súviseli, ale od toho aby sa dopracovala k... asi k tomu, k čomu chcela... no od toho bola ešte ďaleko. Každá jedna odpoveď, ju však posúvala aspoň o malý krôčik a tak trocha dúfala, že sa jej raz podarí zistiť všetko. ,,Asi by som už mala ísť" povedala po chvíli. ,,No určite sa čo skoro uvidíme" povedala stále s úsmevom, potom chvíľku ešte uvažovala, že čo spraviť. Nakoniec sa k nemu naklonila, krátko ho objala, venovala mu ešte jeden úsmev a potom sa už odobrala na odchod.
Post by Peggy Brennan on Jan 15, 2019 21:09:26 GMT
Adrianova domnělá matka se otočila na démonku. Ani jedna nyní nemohla tušit, s kým to vlastně mluví. Jak hezky výmluvné. Mohly pronést cokoliv a zůstalo by to mezi nimi. Peggy ale nikdy nebyla fanynka neznáma. Za mlada možná, ale co měla Adriana... Potřásla hlavou. ,,Ano, řekněme... že jsem jedna z prodaných," kývla a zlehka pohladila Adriana po hlavě. Nakonec, koupil si ji on. Za cizí peníze, samozřejmě. Plánovala to ale Connorovi vrátit. Bylo by pro ni nezodpovědné, kdyby si ony peníze nechala. Možná i proto tak spěchala - přeci jen, Connor někam odešel. Nebyla si jistá, jestli toho mladého veterináře ještě zastihne mimo veterinu... ale doufala. I když se jí do chladu venku, pod úplněk, moc nechtělo. Přesto... tu nemohla s Adrianem zůstávat do kdo ví kdy. ,,A vy jste si někoho koupila, nebo se pletu? Tu blonďatou slečnu?" nejspíš byly přítelkyně a brunetka ji chtěla ochránit od spárů mužů. Kdo ví.
Alisa přikývla. ,,Tak trochu se mi ji zželelo. Byl o ni dost zájem. Jako kus masa na tržišti" Nepatrně mrkla směrem, kde naposledy viděla Lucifera ale nijak zvlášť ho v davu nehledala. Pak její pozornost znovu přitáhl chlapec, který teď vytažené maso naskládal na sebe, jakoby to byl komín. Asi se trochu nudil. ,,máte moc pěkného syna. Hotový andílek" Trochu přidrzle se u toho slova ušklíbla, ale byl to jen nepatrný náznak. ,,Jste tu sama? Vypadáte mladá. Byl to úlet, nebo jste ho plánovala?" Netušila proč se na takové věci ptá, ale většinou to lidi vyvedlo z míry. A pak to bylo zajímavé pozorovat. Očividně ji nedělalo problém se zeptat přímo před chlapcem.
Post by Peggy Brennan on Jan 16, 2019 20:59:43 GMT
Peggy se usmála a Adriana přejela pohledem. ,,Občas malý démon," prohlížela si Adriana. Ani sebou necukla, když se zeptala na to, jestli byl plánovaný nebo úlet. ,,Těžko říct. Začalo to úletem, zbytek byl chladnokrevně promyšlený. Proč vy ještě nemáte vlastní dítě?" pronesla jednoduše. S tím se otočila na Adriana. Jistě, nudil se. ,,Půjdeme?" optala se syna a lehce mu prohrábla vlásky. Popravdě byla z dneška docela unavená, ne-li znechucená. Ještě nezažila, aby se jí někdo ptal na tak osobní otázku, aniž by ji znal. Důvod, proč odpověděla tak lehce, byl jednoduchý. Musela vysvětlovat, co je a není Adrian všem, které znala. Odpovědi měla naučené jako básničku.
Post by Adrian Brennan on Jan 16, 2019 22:30:03 GMT
Adrian se vrhl k jednohubkám hned, jak měl tu možnost. Než je však začal jíst, každou jednotlivě vzal, a vytáhl z ní kolečko salámu, které se tam schovávalo. Byla to celkem precizní práce. Kolečka nechával na bočním tácku a mezitím do sebe házel jednohubky, skládající se už je z rohlíku, sýru, papriky a nějaké té okurky. Rohlík byl něčím namazaný ale to moc nezkoumal. Bylo důležité podotknout, že každou jednohubku pak zase napíchl na párátko, jakoby s ní předtím nic nedělal. Po chvíli už byl ale plný. Nikdy toho nejedl zase tolik. Nemíval moc hlad. Vlastně do něj Peggy sem tam musela jídlo páčit. Kolečka salámu tam ale nechtěl nechat jen tak. Začal je tedy skládat na sebe, když si všiml, že se maminka baví s tou zvláštní paní. Když se ho optala na odchod, souhlasně přikývl. ,,Mamí, můžu vzít ten salám té lišce co za mnou někdy chodí?" Optal se celkem bez rozmyslu. Bral to prostě přirozeně.
Dívka v rudých šatech tiše přikývla. Peggiina odpověď ji zřejmě přišla dostačující a vše vysvětlující. ,,Nepřijde mi, že bych měla věk, nebo zázemí pro výchovu dítěte. Možná jednou. Nechci se stát svobodnou matkou.. musí to být.. těžké" Mírně si druidku přeměřila pohledem. Jakoby pátrala v její tváři po čemkoli. Lidé byli většinou alespoň trochu rozpačití.. překvapení.. rozhodně ne tak klidní. Vypadalo to, že právě narazila na celkem obstojnou sokyni. Aspoň, co se mentality týkalo. ,,Nebudu vás dál zdržovat. Přeju příjemný zbytek večera. Snad dorazíte bezpečně domů" Pozvedla skleničku a upila si. Dál si jich už nevšímala.
A tak večírek skončil. Nikdo netušil, co se stalo venku. Nikdo nemohl tušit. Když se všichni rozešli, šramot z venku byl dávno ten tam. Vlkodlak už nedýchal, vlkodlaci stáli nad jeho mrtvolou. Zajímavé, že? Jeden den a tolik událostí. Tolik smrti, tolik změny pro jednotlivé lidi. Bytosti. Dveře rezidence se uzavřely, znovu. A rozhodně ne jednou pro vždy. Dnes ale dobrou noc všem. Sladké sny. Některým tedy spíš... sladké noční můry.