DATE Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Nunc sed cursus metus, quis facilisis nunc. Nunc in nunc facilisis, posuere risus non, feugiat magna. Praesent sed metus dolor. Curabitur id rhoncus ipsum, in ornare tellus. Suspendisse potenti.
DATE Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Nunc sed cursus metus, quis facilisis nunc. Nunc in nunc facilisis, posuere risus non, feugiat magna. Praesent sed metus dolor. Curabitur id rhoncus ipsum, in ornare tellus. Suspendisse potenti.
V tomto malém bytečku bydlí Jacob Lopez a vlastně tady bydlí sám. A i když zde bydlí jen jeden člověk, byt stále působí útulně. Většinou v tom smyslu, že Jacob mívá většinou ze šuplíků vytažené různé věci a neschovává je. I když… to by se dalo pojmenovat i jinak. Binec. Dobře… není to zas takový mega velký bordelář, ale je dobrou ukázkou typického chlapa. Prostě si představte chlapa žijícího samotného v jednom malém bytě. Jacob má problém si poskládat oblečení a dávat je na jedno místo, proto se po bytě občas povaluje nějaké tričko nebo je oblečení přehozené přes židle nebo gauč. O kuchyni bychom pomlčeli, ale dejme tomu, že se zde nádobí myje až, když je dřez fakt plný. A lednička bývá většinou napůl prázdná… nebo napůl plná. Ve své ložnici má skříň na zámek, kde má schovaných pár důležitých věcí. Například trezor, kde má schované i zbraně a náboje. Takové věci se musí důkladně schovávat. V závěru je to prostě od pohledu zcela normální byt.
Jacob padal. Jakoby to nemělo konce. Měl pocit, že každou chvíli musí přijít tvrdý náraz. Slyšel pištění holčičky. To se však nějak vzdalovalo, až nakonec zmizelo úplně. A pak.. Onen stav, kdy letěl vzduchem, aniž by si uvědomoval svou vlastní tíhu, náhle zmizel. jakoby ho gravitace dostihla. Nebyl to však náraz. Jeho končetiny ztěžkly, jakoby je snad měl z olova. Ležel.. v něčem měkkém. Když otevřel oči, zjistil, že je doma. Ve své ložnici.. své posteli.. Vypadalo to, že tahle šílená noční můra skončila a on se probudil. Nebo ne?
Náhle se probudil. Cítil, jak byl snad celý zpocený a udýchaný. Když otevřel oči, chvíli nevěřil tomu, že se probudil doma. Že vidí svůj vlastní strop, lustr, skříně, postel... Rychle se posadil a zmateně vydechl. Byl opravdu doma? Byly ty hrůzné nekonečné můry pryč? Chvíli tam tak seděl, rozhlížel se a snažil se nabrat ty správné myšlenky. Už nebyl ve snu. Byl doma. Určitě ano. Už to určitě musel být konec. Jake se poté začal smát a protřel si rukama obličej. Debilní noční můry. Pěkně mi hráblo... Už to byl jistě normální den. Žádné hořící domy, žádní vlkodlaci nebo stínové příšery. Takové živé sny neměl snad nikdy. Kdo ví, čím to bylo. Po chvíli vstal z postele, ale jakoby jej bolelo celé tělo. Jak dlouho spal? Podíval se do mobilu, který mu ležel na nočním stolku. Naštěstí měl dnes volno, ale potřeboval se z těch snů víc probudit. Proto se rozhodl, že nejlepší bude si jít pročistit hlavu ven. Udělal si kafe, dal si jedno cigárko a poté se už oblečený rozešel z bytu pryč.