DATE Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Nunc sed cursus metus, quis facilisis nunc. Nunc in nunc facilisis, posuere risus non, feugiat magna. Praesent sed metus dolor. Curabitur id rhoncus ipsum, in ornare tellus. Suspendisse potenti.
DATE Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Nunc sed cursus metus, quis facilisis nunc. Nunc in nunc facilisis, posuere risus non, feugiat magna. Praesent sed metus dolor. Curabitur id rhoncus ipsum, in ornare tellus. Suspendisse potenti.
Vůně nových knih, neskutečně vysoké ceny a přesto tam rádi chodíte? Ano, ano, Heathenské knihkupectví, kde seženete vše. Hledáte vytištěné záznamy města? Hledáte knihy o magii? Hledáte knihu na čtení pro své děti? Ano, opravdu lze na těchto policích najít všechno. Majitel má taky vždy něco zajímavého schované pod pultem a může se to hodit - většinou ty knihy, které pojednávají o skutečné magii a nejde jen o výmysly či prosté fantasy. Možná to bude i tím, že krámek vede starší astromág, který každému věnuje úsměv, jakmile vůbec vejde dovnitř. Ačkoliv nikdo neví proč, často se tu vyskytují epifanie - možná se snaží, aby tomu člověku téměř v důchodě nespadla nějaká police na hlavu. Nebo mu je na hlavu naopak hází, kdo ví.
Bylo chvíli před zavírací dobou, když Gaston rozrazil dveře knihkupectví a vrhl se k policim plných knih. Vypadal jako šílenec který neví co hledá. Lítal od jedné police k druhé. Když se dostal k regálu s medicinskou literaturou, tak se konečně zastavil. Chvíli se po polici rozhlížel a hledal to prave. Po pár vteřinách rejdeni očima se zaměřil na jednu stare vypadající velkou knihu. Vzal si ji do ruky a začal číst. Když v tom uslyšel kroky za sebou.
Post by Victor Murphy on Nov 15, 2018 21:34:14 GMT
Kde kdo by si řekl, že knihkupectví je dům, určený k prodeji knih, pohledů a kdo ví jakých jiných kravin, konče až tužkami se jmény jednotlivých lidí, kde si to své zaručeně najdete. Ne pro všechny měl však tento obchod jen ryze praktické využití, ke kterému byl původně určen. Našlo se pár jedinců, kteří sem chodili, čistě pro tu atmosféru. Prostě proto, že rádi trávili čas mezi knihami, pročítali si obsahy a kochali se hlavní stránkou. Victor alespoň doufal, že není jediný cvok. Jistě, k tomuhle účelu byly určené spíš knihovny, V knihkupectvích však bylo možné narazit nečekané poklady, které si člověk nakonec mohl prostě odnést domů, aniž by je musel někdy vracet. Ano, bylo to tak. Vlkodlak nesnášel půjčování věcí. Když už si přinesl něco domů, i kdyby to měla být knížka, kterou přečte jednou, a už ji nikdy neotevře, stejně ho hřál ten pocit, že je prostě jeho. Projížděl žánry, od románů a hororů, přes fantasy až po kuchařky a domácí kutilství. Nakonec se zastavil u dětské sekce. Úzké knížečky různých velikostí, plné barviček a obrázků, působily tak neuspořádaně a přece na tom něco bylo. Vytáhl jednu z nich s obrázkem štěňátka na deskách. Jak ji tak držel v rukou, u srdce ho bodl fakt, že nikdy nebude mít důvod takovou knížku koupit. Potlačil povzdech a vrátil ji zpět do poličky. Nebyl důvod tu dál být, už si prošel skoro všechno, i když jen tak letmo. Otočil se ke dveřím, když se k němu, krom vůně nových knížek, donesl i známý pach. Vlkodlaka, kterému patřil zatím moc neznal, i tak mu ale přišel jako někdo, se srdcem na správném místě. Co bylo však podstatnější byl fakt, že na svém místě má i mozek. Když se vydal po pachu, za malou chvíli ho uviděl. Vypadal zažraný do nějaké knížky v sekci medicínské literatury. Victor by si to nepřiznal, ale vlastně byl dost zvědavý, proč se zajímá zrovna o tyhle knihy. Nakonec přistoupil dost blízko, nechtěl se mu však natlačit přímo na záda, zastavil tedy o kus dál. ,, Je hezké vidět tu i další členy smečky. Těší mě, že nejsem jediný se slabostí pro knížky." Pousmál se alfa a založil si ruce. Gaston Guran. Zajímavý chlapík. Ještě úplně nevěděl, co od něj očekávat, něco mu ale říkalo, že se neztratí. ,, Tohle je zajímavý žánr, nevěděl jsem, že se zajímáš o medicínu"
,,Uh?" Trhl se sebou Gaston. ,,Promiň, ani jsem si v tom spěchu neuvědomil, že jsi tady." Odvětil a letmo se pousmál. ,,Víš, trápí mě teď trošku zdraví, tak hledám něco čím by se to dalo vyléčit. Nemám moc rád chemii a proto se vždy poohlížím po přírodní cestě. Přesně tak jak to bylo za mého mládí." Když to dořekl otočil přebal knihy na alfu aby se podíval. Kniha byla velmi tlustá a měla drobné písmo. Byl to bylinný receptář se spoustou receptů z nejrůznějších rostlin. ,,Co tu vlastně sháníš ty? Mám velmi rád knihy, tak bych třeba dokázal poradit."
Post by Victor Murphy on Nov 15, 2018 22:27:38 GMT
Vlkodlak mírně naklonil hlavu a znovu přejel očima bichli, kterou Gaston držel v rukou. ,,A to se v tom vyznáš?" nadzvedl obočí. Pak přistoupil k poličkám a vytáhl jednu z knížek. ,, Pro mě je to, jako španělská vesnice.." pronesl s pohledem na obal odborné literatury, a pak ji zběžně prolistoval. Nakonec si odkašlal a vrátil ji zpět na místo. ,, Každopádně, pokud se necítíš dobře, není to moc dobré znamení, zajdi k Marině. Ví toho o bylinkách dost. Myslím, že je to lepší způsob, než se topit v odborných termínech" zaculil se. Napadlo ho, že by ho mohl poslat i za Peggy, ale nechtěl ji obtěžovat kvůli každé maličkosti. Na chvíli se pak zamyslel nad tím, jestli se s Marinou vůbec znají. Aspoň jednou už se určitě viděli.. nebo ne? Měl by asi zorganizovat nějaké shromáždění, kde by se všichni seznámili. ,,No, já nic nesháním, jen se tu rád dívám. Myslím, že ze mě ten prodavač jednou zešediví víc, než už je" řekl trochu tišeji. ,,Vždycky doufá, že si snad něco koupím" zaculil se. Nemohl říct, že by ho prodavačův pohled, ve stylu, no nazdar, už je tu zas, nepobavil.
,,Trošku těmto odporným věcem rozumím, přece jen jsem se v tom nějakou dobu pohyboval.." zaculil se ,,..ale i tak bych možná mohl za tou Marinou zaskočit. Jen tedy úplně nevím o kom je řeč. Přece jen jsem tu poměrně krátce a moc jsem tu toho ještě neviděl a ani nepoznal." Řekl zamyšleně. Jen co to ale dořekl, tak zaklapl knihu a vrátil ji zpět do police. Je to trochu podvodník.. má dobrou paměť, proto když něco hledá, nepotřebuje si knihu koupit. Stačí mu si to párkrát pročíst. Tím ušetří spousty peněz, jelikož si to doma vždy přepíše na svém oblíbeném psacím stroji. Ač je ještě poměrně mladý, tak miluje staré věci. Po vrácení knihy se otočil zpět na alfu ,,No víš, já tady taky asi zrovna moc neutratím. Chodím si většinou jen na čumendu a hledat inspiraci a moudré myšlenky. A abych nezapomněl. Kdo je Marina? To je tady něco jako babka kořenářka?" Zajímal se.
Post by Victor Murphy on Nov 15, 2018 22:55:04 GMT
Takže ji neznal. Vlastně, nakonec ho to ani nepřekvapilo, Marina nebyla moc sociální typ, alespoň teď ne. ,,babka kořenářka.. jo" uchechtl se nad trefným termínem. Aspoň on ji tak vždycky viděl, i když by ji tak nikdy neřekl. ,,Je to léčitelka. Má něco jako chýši v lese. Poznáš ji, je asi takhle vysoká, zrzavé kudrnaté vlasy.." naznačil rukou výšku a pokrčil rameny. ,,Myslím, že bude vědět, co s tebou." Podíval se na hodinky. Už neměli moc času, doba zavíračky se kvapem blížila. I prodavač už vypadal docela nevrle. nejspíš tušil, že si sem tyhle individua opět nepřišli nic koupit. Victor se při pohledu na něj zamyslel a povzdechl si. ,,No.. ale proč ne" řekl sám pro sebe a vydal se zpět do dětské sekce, kde vytáhl knížku o štěněti. Asi to vypadalo trochu vtipně ale vypadalo to, že to alfa s její koupí myslí vážně. S tím se vrátil zpět za Gastonem ,, Takže jsi se pohyboval v oblastí medicíny? Kdy to bylo, pokud se můžu zeptat?" Optal se zvědavě a knížku u toho objal oběma rukama.
,,Zrzka jo? To mi připomíná moje mladá léta." Zasmál se. V tom mu došlo co alfa vlastně udělal. Opravdu šel do dětské sekce, opravdu si vzal knížku o štěňatěch a opravdu měl v úvahu si ji koupit a ke všemu ji objímal? Přišlo mu to zajímávé a docela vtipné. Jako by v něm viděl malého kluka a ten kousek dítěte co v každém vždy zůstane. Ale potom se zamyslel nad tím jestli náhodou nemá nutkání pořizovat si děti. Zavrtěl hlavou aby zahnal podivné konspirační teorie a vrátil se opět k tématu. ,,No... nějaký ten pátek už to bude, ale toto se nezapomíná. Zajímal jsem se o to už od děctví. O to jak pomáhat a jak porozumět celému tělu. Jak funguje a co potřebuje a podobně. Ač se to pro některé může zdát jako nuda, tak je zajímavé jak vše souvisí se vším. A jak můžeš pár slovy způsobit bolest větší než je ta fyzická. Nebo naopak jak můžeš jedním či dvěma slovy někoho povzbudit a úplně změnit v někoho lepšího. Tělo a mysl jsou dvě magické věci spojené zajímavým poutem. Víš jak.. Někdo si umí vsugerovat bolest břicha a jiní si dokáží vsugerováním vyléčit bolest břicha. Ale to tě asi nezajímá moje kecy o těle a myšlení jedinců." Pořád mu ale nedala spát ta kniha kterou si Viktor vzal k sobě. Upřel na ni pohled a potom i na Viktora. ,,A.. toto..? Plánuješ děti? Psa? Nebo jen potřebuje ukojit tvé hravější já?" Zasmál se a mrkl na něj.
Victor na něj hleděl, docela zaujatě. Vlastně spíš zíral. Už dlouho nikoho neslyšel mluvit takhle. Ne od té doby, co žil sám. Připomnělo mu to ty chvíle v druidčině domečku, který byl na nějakou dobu skutečným domovem. Jak se tak ponořil do myšlenek, skoro si nevšiml, že se téma hovoru stočilo k jeho knížce. ,, uh, no.." Knížku odtáhl od svého hrudníku a ještě jednou si ji prohlédl, snad v myšlenkách přemítal, zdali ji tu nakonec nenechat. ,,Ne.. neplánuju děti" začal opatrně. Vlkodlak a děti nešlo dohromady.. Ano, bylo to možné, ale věci, které to obnášelo za to nestály. I kdyby měl družku, nikdy v životě by ji nevystavil nebezpečí, a už vůbec by nešel pro pomoc k démonovi. I když v hloubi duše cítil, že si tím není tak úplně jistý. ,,Jen jsem si říkal, že taková knížka, se může vždycky hodit.. člověk nikdy neví a není špatné být připravený na všechno" Pokrčil rameny. Nechápal, jak to dělá ale mluvení s Gastonem bylo hrozně uklidňující. ,, Jednou plánuju kočku.. možná tygra." Zamyslel se. Jak už říkal Peggy, kočky ho svým chováním fascinovaly a jednu by v domě uvítal. To by ale musela mít smysl pro humor. Nakonec si ale vybavil, co všechno přesně Gaston říkal, tedy i to, jak změnil téma. ,, Náhodou, tohle mě dost zajímá. Vypadá, že o tom víš dost. Klidně bych si to rád poslechl, pokud máš čas." usmál se. Pomalu se vydal k pokladně, aby je prodavač náhodou nepřišel vyhodit. Čas se neúprosně krátil.
,,Kočku?" Vyhrkl vyjukaně. Je pravda, že ještě jako člověk je taky měl rád. Byli to neobyčejné malé mrštné šelmy. Nikdy se nenechali zcela zkrotit a vždy vše muselo jít podle nich. Bylo to zvláštní jak si jedna mini šelmička dokázala omotat celou rasu lidí kolem drápku. ,, Pokud se nepletu, tak by jsi podle všech důkazů měl být vlkodlak. Nevím nikdy jsem se o to příliš nezajímal, ale nemyslíš si že by to bylo divný? Nebo spíš.. já nevím jak to nazvat. Víš co.. vlkodlak je více méně vlk.. vlk.. pes.. pes.. vlk.. a kočka? Huhuuu.. by jsi z domu měl kůlničku na dříví." Začal Gaston se svými filozofickými myšlenkami. ,,Promiň, asi zase přemýšlím nahlas.." Zaculil se. I když by mě to soužití kočka a vlkodlak velmi zajímalo.. Může to vůbec fungoval? Pomyslel si. ,,Počkat.. a ty ses mě ještě na něco tázal viď?" Snažil se dělat hloupého protože se mu o své minulosti nechtělo příliš hovořit. Přece jen. Neznal tady nikoho. Ano, Viktora chvíli ano. Ale uznejme, že týden není moc dlouhá doba proto aby jste kvůli tomu začali šahat do své minulosti na kterou se snažíte zapomenout, protože vás čas od času dohání a snaží se ovládat.
Post by Victor Murphy on Nov 17, 2018 12:51:50 GMT
,, Ano, ptal jsem se. Zajímají mě tvoje filozofické myšlenky" Usmál se ale dál to nechal být. Jeho prvotním záměrem nebylo dotazovat se na minulost. On sám měl tu svou pevně uzamčenou v minulosti. Gastonovo myšlení ho však neobyčejně zajímalo. Pokud to však úzce souviselo s minulostí, nenutil ho o ní mluvit. ,, Kočky jsou dokonalá stvoření." navázal na jeho poznámky. ,, Taky by mě zajímalo, jestli by to mohlo fungovat, ale jednu inteligentní kočku už jsem poznal a jak říkám, pokud bude mít smysl pro humor, mohla by to být zábava. Došel ke kase a knížku na ni položil. Když ji knihovník odpípnul, zaplatil a vydal se z krámku ven. ,, Nechceš zajít na kafe, nebo se třeba proběhnout po lese?" Pokrčil rameny a zaculil se. Co to s ním bylo? Měl jen dobrou náladu, nebo to bylo Gastonovo otevřené chování, které mu dodalo pocit, že se baví s přítelem, kterého zná už roky
Jakmile se Viky vydal směrem ke kase, chvíli na něj Gaston zíral jakoby mu zamrzl software. Po pár vteřinách čučení do blba se ale oklepal a vydal se za ním do přední části obchodu. Když mu Viktor položil otázku jestli nechce jít na kafe nebo zda se nechce jít proběhnout po lese rozzářili se mu oči. Byl už nějakou dobu sám. Nemyslím teď partnersky, ale celkově. Po jedné nehodě zůstal na vše sám. Od té doby co se stal vlkodlakem měl jen jedinou kamarádku která musela odejít a on zůstal na vše sám. Když se přestěhoval do Irska a potkal před pár dny Viktora, bylo to pro něj jako najít ztraceného bráchu. Znáte ten pocit když jste samy a pomalu propadáte depresi a najednou se objeví někdo jakoby ho poslalo samo nebe a vám připadá, že se znáte celý život a jakoby jste našli někoho kdo je jako vaše dvojče. Možná to bylo tou V. povahou možná to byl ten kousek dítěte co v něm zůstal a najednou vylezl na povrch, možná to bylo tou jeho vstřícností a vlídným jednáním. Kdo ví.. Když Viky položil otázky, zůstal Gaston jako přikovaný. Úplně mu to vyrazilo dech. Ani se neznají a chová se k němu tak přátelsky a mile. Už se nedivil proč je zrovna on alfou. ,,Ano, jasně, klidně!" Vychrlil na něj. ,,Teda, ovšem že. Bude mi pocta jít s tebou na kafe a klidně si potom můžeme i zaběhat. Je to už dlouho co jsem se jen tak toulal po lese. A bude příjemná změna jít ve dvou." Pousmál se, až úplně zapomněl na to že měl nějaké špatné trávení. Možná to nakonec bylo vše jen v hlavě. Ale teď se cítil nadmíru spokojeně a blaženě. Doufal jen, že to nějak nepokazí.
Post by Victor Murphy on Nov 18, 2018 18:58:28 GMT
Před krámkem se zastavil a čekal, až se vyjádří. Potěšil ho jeho zájem a zároveň ho překvapilo, že by byl někdo tak nadšený z toho, že by měl jít na kafe zrovna s ním. Pravda, pohladilo to nejen duši, ale i ego. Dětskou knížku schoval pod kabát, aby na něj každý na ulici nekoukal a pak se pousmál. ,, Takže kavárna a les" pokývl si sám pro sebe. ,, Jak dobře to tu znáš? Jestli máš nějaké oblíbené místo, výběr nechám na tobě." Pohlédl na Gastona. Ne že by nevěděl kam jít, jen ho zajímalo, jak se bude vlkodlak chovat, když to bude mít na povel.
,,No popravdě tu jsem velmi krátce jak sám víš. Takže je logické že to tu příliš neznám. Jsem rád že trefím domů. Ale nikdy jsem neměl potrebu chodit do města jelikož jsem sám. Takže kdyby ti to nevadilo mohl by jsi mi udělat průvodce a trochu mi to tu ukázat a přiblížit jak to tady vlastně chodí. Teda samozřejmě pokud ti to nebude vadit. Nebo klidně tě vemu ke me jestli se nebojíš. Bydlím celkem blízko. Ale záleží na tobě. Ty jsi tu alfa." Uchechtl se a poplacal ho po rameni.
Post by William Johnson on Jan 24, 2019 17:37:53 GMT
Netrvalo dlouho a William po svém přestěhování do města Heathens musel navštívit místní knihovnu *Chtělo by to nějakou inspiraci... Možná Fantasy...* otevřel dveře do knihkupectví a nádherná vůně nových knih mu prolétla nosem. Zhluboka se nadechl a širokým úsměvem vydechnul ''Takhle krásně už jen můžou vonět jen muffiny'' pousmál se lehce. Poté došel ke knihovnici/knihovníkovi a plácnul rukama o stůl ''Dooobrý den. Chci se zeptat, jestli tady nemáte z oddělení fantasy nebo nějaké historie temné. Potřeboval bych inspiraci pro novou knihu'' řekl s úsměvem a poté dal ruce ze stolu, přičemž se lehce pousmál, kdy mu bylo jen ukázán směr k oddělení ''Bůh vám žehnej'' dal ruce k sobě jakoby se chtěl pomodlit, ale přitom s nima poděkoval a vydal se daným směrem, přebírat knihy.