DATE Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Nunc sed cursus metus, quis facilisis nunc. Nunc in nunc facilisis, posuere risus non, feugiat magna. Praesent sed metus dolor. Curabitur id rhoncus ipsum, in ornare tellus. Suspendisse potenti.
DATE Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Nunc sed cursus metus, quis facilisis nunc. Nunc in nunc facilisis, posuere risus non, feugiat magna. Praesent sed metus dolor. Curabitur id rhoncus ipsum, in ornare tellus. Suspendisse potenti.
Connor v těchhle místech ještě nebyl, ačkoli měl pocit, že už si prošel většinu města. Domek mu připadal jiný, než většina těch, které viděl. Jakoby byl spíš součástí lesa, než samotného městečka. Vystoupil z auta a po vzoru Jacoba se vydal k domu. Zima pomalu ustupovala a sníh tál a ačkoli se tady ještě stále celkem držel, bylo ho mnohem méně, než před týdnem. Kdyby sem vyrazil tehdy, nejspíš by si maličkých domečku, vykukujících ze sněhu ani nevšiml. Trochu zvědavě naklonil hlavu ale to už byli skoro u dveří. Jacob potom zaklepal a tak se otočil čelem dopředu. Vypadalo to, že se za okny přece jen někdo mihl, i když dlouho nikdo neotvíral. Connor věděl, že Peggy nežije sama. I s jejím synem už měl tu čest. Proto se jen pousmál a čekal dál, dokud se dveře pomalu nepootevřely.
Post by Adrian Brennan on Mar 5, 2019 19:15:07 GMT
Adrian byl zase doma sám. Poslední dobou byl sám často a mrzelo ho, že nemůže s maminkou trávit víc času. každopádně musela mít něco důležitého na práci a to on chápal. Když se ozvalo klepání, zrovna si hrál s kočkou v kuchyni. Překvapeně se ohlédl ke dveřím a nechal roztřepený špagát kočce napospas. Po návštěvě toho zvláštního kluka, kterého si chtěla vzít Peggy do učení byl trochu paranoidní. Přece jen, tehdy se dost lekl, když jim cizí muž vlezl až do domu, aniž by to tom Adrian věděl. Tentokrát ale návštěvník klepal. Chlapec i tak zaváhal. Nevěděl, jestli by měl někoho pouštět dovnitř, když je tu sám. Byl zmatený. Možná že o tomhle Peggy zase věděla a jen mu to neřekla. Pak by je neměl nechat stát venku. Ale co když ne? Pomalu se přiblížil k oknu, aby vykoukl ven. Prvního muže u dveří pořádně neviděl ale ani by neřekl, že ho zná. Druhý mu však povědomí byl. Potkali se na oslavě. Pousmál se. Věděl, že jeho máma tehdy pozvala. Vypadalo to tedy, že je všechno v pořádku. Vydal se tedy otevřít. Když pak stanul tváří v tvář neznámému muži u dveří, zatvářil se mírně nervózně, zatímco dveře jen pootevřel, aby je v případě nouze mohl rychle zabouchnout. ,,Dobrý den. Máma není doma. Potřebujete něco?"
V momentě, kdy se vydal Adrian ke dveřím, byl doprovázen. Modrobílý ptáček letěl s ním a nakonec se mu posadil na rameno, aby se nechal donést až ven. Nakonec, když Adrian pootevřel, sletěl na zem a pěkně si prošel skulinkou k nim, jako správný ptáček. ,,Hosté! Hosté! Připravte granko, bude se slavit!" broukal Jacobovi známý, vnitřní, ptačí hlas. S tím vyletěl na rameno Connora. ,,Ten se mi líbí, zůstane?" zvědavě se naklonil dopředu a koukl Connorovi do oka.
Jak už Jake slyšel, v domě se schovával malý kluk. Peggyin syn. Na chvíli dokonce přestal vnímat Connorovy myšlenky a nevědomky se zaměřil na onoho hocha, který už otvíral dveře. Když promluvil, byla z něj slyšet nervozita, ale bylo to přirozené. Nakonec... oba nebo alespoň Jacob byl cizí chlap. Cizí chlap před domem, ve kterém je teď kluk sám. "Ahoj," pozdravil ho přátelsky a usmál se. "Potřeboval bych mluvit s tvou maminkou. Je to důležité. Nevíš alespoň, kdy se vrátí?" Nechtěl se mu cpát do domu, nehodilo se to. Pak zaslechl další hlásek. Dětský. Takový, který už jednou slyšel. A pak toho ptáčka i zahlédl. Připomněl mu nehezké vzpomínky a přitom to zvířátko bylo tak šťastné. Zatím mu ale nevěnoval nějakou zvláštní pozornost.
Connor se usmál, když chlapce uviděl a nadechl se, aby promluvil. Jacob ho ale předběhl a tak napřed znovu vydechl a mírně na chlapce mávnul. ,,Ahoj" Řekl, když strážník domluvil. Až pak si všiml malého ptáčka, který vypochodoval z domu, jakoby se nechumelilo, načež mu vylétl na rameno. Musel se usmát. Měl rád zvířata. Proto dělal práci, jakou dělal. ,,Ahoj, no ty jsi tedy pěkný chlapík. Jdeš nás taky přivítat?" Řekl nadšeně a pohlédl znovu na Adriana. ,,Je moc krásný, jak se jmenuje?"
Post by Adrian Brennan on Mar 5, 2019 20:00:33 GMT
Adrian Jacoba trochu nevěřícně pozoroval. Na to, že chlapec vypadal na třináct se v jeho očích zračily až dětské obavy. Vlastně to mohl Jacob i slyšet. Chlapec nevypadal, že se chová tak úplně na svůj věk. Když pak ale vypochodoval jeho spolubydlící, trochu se uvolnil. Zjevně věřil, že když se jich nebojí on, Adrian taky nemusí. ,,Nevím, kdy se vrátí, ale asi tady můžete počkat" Pokrčil rameny a otevřel dveře dokořán. Pak se podíval na Connora. ,,Chip" Odpověděl na jeho otázku a s tím zaplul do domu. ,,Sedněte si na gauč v obýváku. Chcete čaj? Nebo něco takového?" Začal se ptát a snažil se znít dospěle. Pravda ale byla, že byl nervózní a netušil, co by měl dělat. Nakonec se rozhodl, že jim přinese alespoň tyčinky, nebo šťávu a vymluví se, že čaj není. Paggy nerada viděla, když sám manipuloval s horkou vodou. Nedivil se ji. Někdy uměl být pěkně nešikovný. I když tohle už by zvládat sám mohl.
,,Ty jsi taky moc hezký," načepýřil se Chip, i když Connor slyšel jen štěbetání. Hlavičkou se mu otřel o tvář, měl vážně heboučké peří. Potom se na rameni usídlil a křidélka si zatlačil do nadýchaného peří. ,,Peggy se možná vrátí za hodinu, možná za dvě. Možná taky ne. Kdo ví? Kde jsou doby kdy jsem létal s ní. Škoda, škoda," zpíval si sám pro sebe. ,,Adriané! Adriané! A granko bude? Nechci zas červy!" pískal na malého chlapce, i když věděl, že mu nerozumí.
Byl to pták jako pták, až na ta sladká slůvka a... "Sakra, proč tě vůbec slyším?" Jako by mu to snad zkusil i takhle telepaticky říct. Nevěděl, jestli to vůbec jde, ale nahlas to říkat nechtěl. Připadal by si jako blázen. Ale stejně... proč jej slyšel? Jiná zvířata ještě neslyšel. "Moc děkujeme," poděkoval nakonec chlapci. Chtěl se zkusit věnovat jemu, ale ten ptačí hlásek se mu vrtal do hlavy jako červík. Možná by na něj měl přestat myslet, protože neslyšel žádné jiné hlasy kromě něj. Ale jednu důležitou informaci alespoň sdělil. Nejspíše si tady nějakou dobu počkají a nebo by bylo lepší odejít a přijít později? Nakonec ale do domu vešel. "To je dobré, mně nemusíš nic chystat. Mimochodem nepředstavili jsme se: Já jsem Jacob." S tím se poté posadil na gauč. Bohužel klukovo jméno už taky znal, díky Chipovi.
Connor nadzvedl obočí. Takhle přítulného ptáčka ještě neviděl. Kam se hrabala Světlana. Proč teď vůbec vlastně myslel na Světlanu? Chip jeho pozornost ale zase rychle rozptýlil. Opatrně k němu natáhl prst, aby ho mohl zkusit podrbat mezi křidélky a u toho se spokojeně usmíval. ,,Tak Chip. Krásné jméno. Rad se mazlíš Chipe?" Zasmál se a vydal se dovnitř. Musel se pousmát nad Adrianovým akčním chováním. ,,Mě taky nic nenos. Zavolal za ním a dveře od domu zavřel. Pak se vydal za Jacobem do obývák. a posadil se do křesla tak, jak jim Adrian řekl.
Post by Adrian Brennan on Mar 5, 2019 20:49:07 GMT
Adrian v kuchyni chvíli něco štrachal a nakonec ony tyčinky přece jen donesl. Předtím je ale nasypal do skleničky. Jíst je ze sáčku mu nepřišlo pro návštěvu dost důstojné. Postavil skleničku na stoleček a pak Jacobovi zběžně podal ruku. ,,Těší mě, já jsem Adrian Brennan" Usmál se. ,,Tam to je Chip, to už jsem říkal a ještě tu je někde Šedivka" Rozhlédl se. Pak pokrčil rameny. ,,Hráli jsme si ale asi šla někam spát." pronesl zamyšleně a šel ještě pro šťávu. Sirup byl z černého rybízu. Jeho oblíbený. S menšími obtížemi donesl tři skleničky naráz a postavil je na stoleček, přičemž se mu povedlo jednu trochu rozlít. ,,Jee!" Vyhrkl a ještě se narychlo rozběhl pro hadřík, kterým to potom utřel. Nakonec se sám posadil do křesla a upřel na muže zkoumavý pohled.
,,Protože jsi hlava dubová, proto," zareagoval ptáček uraženě a spokojeně přilnul ke krku Connora, co ho začal hladit. ,,Joooo, viiiic," spokojeně cvrlikal. Mezi křídly ho to často drbalo. Když Adrian hosty usadil a začal mluvit o Šedivce, stalo se něco zvláštního. Kočičími dvířky dovnitř vlezla kočka a za ní se protáhla vydra, pěkně si to tlapala na všech čtyřech nožkách. Prošly kuchyní, do které nebylo vidět, ale brzy se dostaly do obýváku. Šedivka zamňaučela a za cíl si vybrala Jacoba, kterému se začala otírat o nohu. Vydra je sledovala. Zdálo se, že nějakou chvíli zpět byla ve vodě, ale kdo ví, proč šla takovou dálku po čtyřech? Každopádně byla navlhlá a její černé oči věnovaly dvojici mimořádnou pozornost.
Adrianovi podal ruku zpět a potřásl si s ní. Dále už nechal kluka, ať si chytá, co jen chce. Bylo to nakonec od něj milé a jen zvedal koutky, když sem přinesl tyčinky a sklenice s pitím. "To nic," tiše se zasmál, když se klukovi povedlo rozlít trochu vody. Pak na něj ten pták znovu promluvil. On jej slyšel? Takže dokázal komunikovat skrz myšlenky? "Tak proč neslyším jiná zvířata?" Promluvil v myšlenkách na opeřence. To bylo... dost děsivé, aby řekl pravdu. Otázka je, jestli to funguje i na lidi. To ale zatím testovat nehodlal. Na to byl z toho všeho moc rozrušený, když se musel seznamovat s tolika novinkami. Dobře... takže takhle objevil další divnou věc. A nebyla pro dnešek vůbec poslední. Do domu vlezla kočka s vydrou. Cože, vydra?! Nejistě se napřímil a nespouštěl z toho mokrého zvířete oči. "Řeknu ti Adriane... chováte zvláštní mazlíčky. Máš rád zvířata co?" zazubil se nakonec. Ještě neviděl u nikoho v domácnosti vydru. Podivné, ale... budiž. U nohou ucítil lísající se kočku a k té se jen naklonil a nakonec i pohladil. Na zvířata nebyl moc zvyklý, nakonec... on doma žádné mazlíčky nemá a ani nechce. Nemohl si ale nevšimnout toho zvláštního pohledu vydry. Dívala se na ně, dlouho... byla fakt divná. Raději se rozhlédl po místnosti, jestli náhodou neuvidí další podivné zvíře, ať už něco exotického nebo mluvícího...
Connor si Chipovu pozornost očividně užíval, a dokud dával ptáček spokojeným cvrlikáním najevo, že se mu drbání líbí, pokračoval v tom. Nicméně to neměnilo nic na tom, že takhle komunikativního opeřence ještě nikdy neviděl. Pokud tedy nepočítal Thomase, který vyl právě bůh ví kde. Pohladil ptáčka po hlavičce a usmál se na Adriana. ,,Děkujeme, takovou pozornost si ani nezasloužíme" Pak se ohlédl po zvuku klapnutí kočičích dvířek. Bylo docela překvapivé, že za šedivou kočkou do domu vešla vydra ale mohlo ho v tomhle šíleném světě vlastně ještě něco překvapit?
Post by Adrian Brennan on Mar 5, 2019 21:41:50 GMT
Adrian si přitáhl nohy k sobě do křesla a natáhl se pro jednu tyčinku, kterou začal spokojeně křoupat. Při tom věnoval pozornost Jacobovi, který vypadal, že sem opravdu přišel za nějakým účelem. Druhý muž na něj působil tak, že se jen veze. Když tedy Jakob nezačal sám, nadechl se, aby se zeptal, co po Peggy vlastně chce. Byl zvědavý. Nakonec ale skončil jen u nádechu, protože uslyšel povědomý zvuk kočičích dvířek. Otočil se, načež se nadšeně usmál. ,,Ahoj! Máme návštěvu" Zazubil se. Pak se otočil zpět na Jacoba. ,,Jo, asi jo" Pokrčil rameny a culil se. ,,Mám rád zvířata" Přikývl rozhodně. I když si pořád nebyl jistý, jestli mají i ony rády jeho.
Vydra dvojici sledovala a pak se vydala k zábradlí, přes které byla přehozená značně používaná pánská košile. Knoflíčky měla zapnuté, rukávy ohrnuté. Vydra se vydala k zábradlí a několik posledních kroků překonala jako žena, muži však viděli jen zrzavé kadeře, zlehka vlnité a zadek. Boky měla správně ženské, ale nevypadalo to, že by se jimi snad někdy protáhlo dítě. Možná šel ven Adrian císařským řezem. Muži, nebo aspoň Jacob, se mohli chvilku tedy kochat tím pěkným zadkem, jenže pak přes něj sklouzla košile a žena si zpod ní vytáhla vlasy, aby ji nešimraly po zádech. Košile byla vzhledem k Peggyině výšce tak akorát, takže jí prostě stačilo si ji přetáhnout přes hlavu. ,,Jsem ráda, že jsem zajímavý mazlíček," podotkla a otočila se na ně, aby jim věnovala pohled průzračných, modrých očí. Zacukal jí koutek. ,,Adriane, mám pro tebe úkol. Doručit velice důležitou zprávu do té chaty, co jsem ti ukazovala, že se tam zdržují vlkodlaci. Zvládneš to?" pohlédla na chlapce s velice vážným výrazem. ,,Chip tě doprovodí.",,Coooooo...",,Neodmlouvej," mlaskla. Alespoň budu mít jistotu... To už se podívala na ty dva. ,,Jaký je vlastně důvod vaší návštěvy, pánové? Vidím, že můj syn se o vás znamenitě postaral," pocuchala chlapci vlásky.