DATE Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Nunc sed cursus metus, quis facilisis nunc. Nunc in nunc facilisis, posuere risus non, feugiat magna. Praesent sed metus dolor. Curabitur id rhoncus ipsum, in ornare tellus. Suspendisse potenti.
DATE Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Nunc sed cursus metus, quis facilisis nunc. Nunc in nunc facilisis, posuere risus non, feugiat magna. Praesent sed metus dolor. Curabitur id rhoncus ipsum, in ornare tellus. Suspendisse potenti.
Keď opäť položil prázdny pohár na bar, jeho pozornosť šla automaticky znova k mužovi. Rytier? Nathan by sa najradšej zasmial, no ostalo to len pri pobavenom úsmeve. ,,Nathaniel" predstavil sa krátko. Zrejme bol čas na vyzvedanie mena muža sediaceho pred ním, no nepokladal to za nevyhnutné. Muž mu ho mohol povedať... no Nathaniela by skutočne začalo zaujímať až po tom, čo by ho stretol živého po incidente s vlkodlakmi. A to moc neočakával. Nepokladal to však ani za nemožné... predsa len, možno mal plán. Aj keď ani na to sa nedalo vždy spoľahnúť. Viac ako jeho meno ho teda zaujímalo čo presne má v pláne... čo také by sa chcel onoho Victora opýtať a čo mal v pláne potom. No to zrejme nepatrilo medzi otázky, na ktoré by mu prezradil odpovede.
Post by Gene Becker Frost on Jan 28, 2019 17:59:29 GMT
Chvíli si tak i přemýšlel nad tím, zda mají lidská jména. Nebo se každý jmenuje jako z béčkových fantasy knih? Vlastně to bylo vedlejší, ale rád si v takových situacích pozvedl vlastní náladu. Představa toho, že by se jmenoval jako nějaký satanáš, jej dováděla k úsměvu. Nakonec se ukázalo, že to jméno přeci jen není nijak hrozné, ba naopak. S radostí by si je s démonem vyměnil. „Pěkný,“ ušklíbl se, „jsem Gene,“ nahodil ke konci. Byl to docela nepodstatný detail, ale s lidmi se mu pracoval lépe, když se znali jménem. Nathaniel, dokázal by na něm vidět démona? Bylo to těžké, představoval si něco jiného, to stejné i s povahou. Byl rozpolcený, začínal mít zmatek. To byl takový každý démon? Ne, určitě nemohl. Kdyby ano, nemusel by tam s ním posedávat. „A zpátky k dohodě,“ změnil téma. Možná, možná už to jen chtěl mít za sebou. Rychle. „Kdo je ten alfa? A kde ho najdu?“
Cody se staral o takové ty základní věci... jako je spokojenost zákazníků. Bylo to docela ubíjející. Spousta lidí, kteří si neustále stěžovali na to, jak jsou sami. A v přímém kontrastu s nimi tu pak byli lidi na druhé straně baru, kteří se drželi za ruce a flirtovali spolu - pokud teda neseděli přímo u baru. Cody do sebe občas nenápadně kopl panáka, protože tohle bylo i na jeho psychiku trochu moc. Nakonec už tak nějak vzdal i neutuchající cvrkání všech těch párů. Protáhl obličej, odešel na druhý konec baru, kde dolil. Peníze se dnes sypaly, ne že ne... ale bylo to otravné. Hodně. A taky byl unavený. A co Světlana? Ta na něj chuděrka doma čekala, až se vrátí a podívají se spolu na nějaký romantický film. A dají si čokoládu. Tedy, on by si dal čokoládu a Světlana by na něj hleděla tak dlouho, než by jí nakrájel ovoce. A pak by se dívali dál. Frustrovaně si povzdechl. Poslední hodina... poslední hodina a půjde domů. Jenže táhle se jako šnek.
Post by Armia Wetherbee on Feb 14, 2019 17:47:34 GMT
Absolutně nechápala, jak se ocitla v baru. Neměla ráda přeplněná místa a tohle lidmi přímo kypělo, až to nebylo pěkné. I přes to ale měla na dnešní večer plán. Všechny události, co se staly za posledních několik dní jí začínaly pořádně cuchat nervy. Proto se dneska chtěla opít. Nevěděla ale, jak na to bude reagovat její vlkodlačí stránka. Mohou vlkodlaci normálně pít? A opijí se, nebo ne? Potřebují k tomu větší množství alkoholu? Tolik otázek a? No jako obvykle žádná odpověď. Její rty opustil menší povzdech, to už ale vešla do baru a rozhlížela se okolo sebe. Tolik hluku.. Snažila se soustředit jen na jednu věc, ale na takovém místě se to zdálo opravdu nemožné. Že by to přeci jen nebyl až tak dobrý nápad? No jistě, že nebyl, ale už se dostala tak daleko.. Přeci necouvne. Po dalších pár sekundách drtění spánků svými prsty vydechla a zatlačila hlasitou hudbu do pozadí. Čelo se jí přitom orosilo potem a už vůbec se necítila tak čile. Ale zvládla to, to byl pro ní určitý pokrok. Ruce si ze spánků sundala a jakoby se nic nestalo, vydala se svižným krokem k baru, kde si chtěla objednat nějaký tvrdý alkohol. Jenže až teď jí došlo, že to nebude až tak jednoduché. Dokázala na prstech jedné ruky spočítat, kolikrát a celý život pila alkohol. Dvakrát z toho to bylo pivo.
Cody si jí prvně nevšiml. Neměl potřebu si prohlížet každého, kdo do baru vstoupí. U této dívky tu však bylo jedno obrovské ale. Ač byla tehdy tma, poznal ji, když ji uviděl. Krátce zamrkal. Byl seznámen jen s Pandorou, tahle... s k němu ani nedostala. Nejspíš ani nevěděl, že to byl on s Victorem, co je tehdy odnesli z lesa. Když se posadila, jednoduše dorazil k ní a i když si ještě nic nestihla objednat, šoupl k ní panáka. Krátce mu cukl koutek. ,,Pozornost podniku pro pěkné slečny," podotkl. Jistě, dívce muselo být jasné, že to není jen proto, že by byla pěkná slečna... nakonec páchl jako vlkodlak, možná ho i cítila v chatě. Na okamžik se zase přitočil k jinému zákazníku, ale naštěstí si sedla k místu, kde se tak nějak staral i rychle o nádobí. Vytáhl tedy čisté z vody a špinavé do něj mrskl. Měl docela makačku, skleniček, panáků a toho všeho nebylo dost, když byly takové velké akce jako Valentýn.
Post by Armia Wetherbee on Feb 15, 2019 6:55:37 GMT
Hned, co se usadila na barovou židli, překvapením rozšířila oči. Ten barman.. Znala ho, něco jí říkalo, že ho někde viděla.. Jenže kde? Do baru nechodila.. Leda tak při tom úplňku, možná v chatě, ze které se potom tak rychle vypařila? Bylo to docela možné. A byla tak zaražená, že když u ní skončil panák, prostě jej do sebe vyklopila a vnímala agresivní štípání a pálení v krku, které po chvíli naštěstí ustalo. A cítila se líp, o hodně líp. Ona a alkohol nebyli kamarádi, hlavně proto, že opít se dokázala hodně rychle a z hodně mála. ''Děkuji. Přesně tohle jsem potřebovala.'' Věnovala mu menší úsměv a zvídavě jej projížděla hnědavým pohledem naznačujíc, že si ho tak nějak v rámci možností pamatuje. Zatím ale nic neřekla nahlas, stejně hned potom odběhl k dalšímu zákazníkovi a ona tak mohla přemýšlet, jestli je opravdu vlkodlak z té chaty. Určitě byl, její čich se také zlepšoval a dokázala tak jeho pach odstřihnout od všech ostatních, aby ji nemátly. A když se vrátil blízko k ní, aby umyl nějaké špinavé nádobí, zamyšleně si podepřela bradu. ''Myslím, že vás odněkud znám, ale..-'' Na moment se zarazila a vlastně jí teď přišlo poněkud divné, to říct nahlas. Hej! Ano, ty. Jsi vlkodlak, který byl na jedné chatě, kde byli další vlkodlaci? Ne, to by asi vážně neklaplo. ''Nevím jistě odkud.'' Dokončila svou větu po pár sekundách rozmýšlení a odolala nutkání obít si hlavu o pult. Skvělé, Armio, jsi vážně třída.
Cítil pohled dívčiných očí v zádech. Uvědomoval si, že ho sleduje. A taky stejně tak věděl, že tápá. Kdyby netápala, asi by byl trochu vyděšený- ne každý den potkáte někoho, kdo přesně ví, co a jak se děje, i když byl v bezvědomí. Ne, to by spíš asi nevěděl nikdo. I proto jí věnoval minimální pozornost. Aby se sama vyrovnala s tím, co ji čekalo. Musela už přece vědět, kdo je, nebo snad ne? Cody se sám pro sebe usmál. Nová vlkodlačice jistě zatím neznala všechno, co znal jiný vlkodlak. Pachy, zvuky, pohyby... všechno pro ni bylo nové. Nechal ji se otrkat. ,,Znáš," odpověděl jednoduše. ,,Rozvzpomínáš si dobře. Odnesl jsem tě spolu s Victorem tehdy v noci pryč," odmlčel se. Brunetku si měřil pohledem. Ještě spolu nemluvili, když se probudila, byl zrovna s Pandorou a tak u druhé vlčice neznal ani jméno. ,,Jsem Cody Asher," odpověděl. Rád by jí dal i postavení ve smečce, ale vlastně neměl žádné, jakým by se mohl chlubit. Proto se jen usmál. ,,Nejvíc vtipnej a sexy barman, jakého jsi doteď poznala a jakého i kdy poznáš. Věř mi, jsem úžasná osobnost," zazubil se. No a tenhle titul mu vážně nikdo neodpáře. Už jen proto, že byl vážně, ale vážně trefný a pravdivý! Utřel další skleničku. ,,A tvoje jméno, vlčice?" optal se jí zvesela, i když se tak úplně necítil. Dolehla na něj tíha tehdejší noci. Necítil se... úplně příjemně, i když to nebyla vina Armii. Musel vidět Connora a Honey, ačkoliv se tomu po noci v lese vyhýbal. Každopádně... byl rozhodnut, že až se dnes rozejde s Armiou, ať už dřív nebo později, s Connorem si sjedná schůzku přes telefon. Nakonec jeho osobní číslo stále měl a na Honey jej měl vždycky.
Post by Armia Wetherbee on Feb 16, 2019 20:54:23 GMT
''Oh, jasně, pamatuji si tě. Aspoň myslím.'' Měla ten pocit, jakoby ho znala, což bylo aspoň malé plus k její paměti. Nerada vzpomínala na tu noc a tak na chvíli přivřela oči, aby se vzpomínek zbavila, i když to mělo úplně jiný účinek. Když se jí představil, jméno Cody jí taky něco říkalo, asi jej zaslechla i v tom zmatku. Nad jeho další poznámkou o něm se potichu zasmála a pokývala hlavou. ''Armia.. Armia Wetherbee. Ale nemůžu o sobě říct něco tak zajímavého, jako ty o sobě.'' Věnovala mu další, již širší úsměv. Na chvíli se odmlčela a rozhlédla se po klubu. Na tančení ještě neměla dost alkoholu v krvi, takže tady asi bude sedět jako švestka. Pohledem zase zabloudila ke Codymu a zvídavě si jej měřila.
Cody byl vcelku pohledný vlkodlak. Vypadal na něco okolo 25ti let a úsměv měl zářivý. Oči měl čokoládově hnědé a vlasy se mu kolébaly v blonďatých odstínech, i když jako mladý měl určitě vlasy o moc světlejší. Nyní měl vlasy prorostlé hnědými, takže blond se čím dál tím víc ztrácela. Za pultem se pohyboval sebejistě a občas se pro něco nedbale natáhl, aniž by se podíval. To všechno značilo, že tu pracuje už nějakou dobu a na svůj obor je patřičně hrdý, protože mu šel skvěle. Víc asi její zvídavé oči rozšifrovat neuměly. ,,Musím uznat, že jsem překvapený," pronesl najednou, zdánlivě úplně mimo mísu. ,,Poslední dobou tu vidím až moc mladých lidí. Přitom mi přijde, že mladí se stěhují pryč. Neocení klid takového města," cuknul mu vesele koutek. ,,Jsi tu nově a nebo ses tu narodila?"
Post by Armia Wetherbee on Feb 18, 2019 17:31:21 GMT
''To ti jen přijde. A i kdyby, tak doufám, že se stěhují tam, kde není nebezpečí.'' Zamyšleně si podepřela hladu a probodávala ho pohledem, ne úmyslně, ale spíš ji zaujalo téma, které načal.
''I když.. Kde je bezpečno, všude číhá nějaké nebezpečí. Ať už to nadpřirozené, nebo ne.'' Pousmála se trpce a na jeho otázku pokrčila rameny. ''Narodila jsem se tu. A taky tady i zůstanu, nemyslím si, že bych měla jinou možnost.'' Sice její věta vyzněla trochu negativně, ale s negativností měla spojeno jen opravdu málo. Líbilo se jí tu. Našla si v tomto malém městečku domov a necítila se na to jej opustit. ''A co ty? Taky ses tu narodil a nebo odněkud přicestoval?'' Vyklenula na něj obočí a na tváři ji hrál malý úsměv. ''A mohl bys mi namíchat nějaký dobrý drink?''Chtěla si tenhle večer užít. Ne zase sedět jako puk a koukat se do zdi. Měla chuť na zábavu. Zábavu přece ať už lidi, nebo vlkodlaci potřebují a touží po ní, ne?
Kývl. ,,No, mladí mají nebezpečí rádi. Dokud nezestárnou, jejich kosti nezrezivý a neuvědomí si, že jim to vlastně ani nestojí za to," přiznal. Taky takový býval, ale co naplat. Ze abych chyb se už poučil. ,,Já se sem nastěhoval. Snad nějakých padesát let zpět," odpověděl a jeho tvář zdobil mírný úsměv, ve kterém se snad i odráželo cosi uličnického. ,,Jsem masem i krví londýňan a Británii bych ani nikdy nebyl schopný opustit," odpověděl lehce a přikývl na jej žádost. Začal cosi kutit a vznikl z toho drink. ,,Jeden Cuba Libre pro dámu," usmál se a věnoval pohled slečně, která si požádala o to samé. Vesele na ni mrkl a začal připravovat další sklenici s alkoholem. Šlo mu to doxela dobred rychle a brzy před slecnou vedle stál další takovy. ,,NoN tenhle je dost oblíbený, tak pak dej vědět, jak ti chutnal. Kdyžtak udělám něco jinehoj" pokrčil rameny. Rum, Coca-Cola a limetka. Nebylo na tom skutexnesnicSkut těžkého aavea správném poměru to skutečně chutnalo dobre.
Post by Armia Wetherbee on Feb 20, 2019 16:57:35 GMT
''Jo.. To mají..'' Řekla tiše a zadusila smích. Vzpomněla si na ten večer, kdy se s nějakou tou menší hladinou alkoholu v krvi vydala na cestu do tmavého lesa, odkud se zpátky probudila jako vlkodlak. ''Padesát let? Uhm.. Jak to tedy máme s věkem a kolik je tobě?'' Malinko se zděsila, to jsou jako nesmrtelní, nebo co? Vidina toho, že i když bude mít dvě stě a bude vypadat stále stejně jí děsila víc, než si chtěla přiznat. Když se před ní objevil drink, zvědavě skleničku uchopila do ruky a přičichla si k tekutině uvnitř. Při jeho dalších slovech přikývla. ''Dobře, dobře. Zkusím ho.'' Mrkla na něj a sklenku přiblížila ke rtům, pomalu se napila a převalovala v puse. Byl dobrý, moc dobrý. Limetku měla ráda a s Coca-Colou to tvořilo hezky vyvážený drink, když tam byl ještě rum.. Spokojeně drink polkla a napila se znovu, tentokrát více. ''Mňam, je vážně skvělý.'' Pochválila mu dobře odvedenou práci a na tváři měla lehký úsměv. Milovala ten pocit, když jí v žilách koloval alkohol, cítila se tak lehce.
Codymu cukl koutek a pak přišla otázka... na kterou moc odpovídat nechtěl. Chvíli mlčel. Pak ze sebe odpověď však konečně vydoloval. ,,Táhne mi na nějak sto osmdesát," přiznal poklidně. ,,No, stárnutí se na nás nijak neprojevuje. Z venku. Kdyby šlo o tohle, můžeme být... no, nesmrtelní. Alespoň to je moje teorie," usmál se na ni. ,,Mysl se ale opotřebovává. Pomalu se zaplňují všechna místa a i když mozek nepodléhá stárnutí, mysl jako taková se deformuje... nejstarší vlkodlak, jakého jsem znal, měl před pět set let," informoval. ,,Většina z nás se ale dožívá tak tří stovek - teda, když to tak řeknu - aspoň u samců. Jsme teritoriálnější a tak," blýskl po ní úsměvem. ,,Takže prakticky můžeš zůstat v tomhle stavu i pár stovek let. Je to fajn, sledovat, co všechno lidé vyrobili a jak se posouváme dál a dál... je to výsada. Jen to má i svá negativa," vysvětlil. ,,Nikdo ti neřekl, jak to s námi je? Podrobnosti a tak?" nadzvedl obočí. Myslel si, že to jiný vlk ze smečky už dávno udělal... Když si Armia upila, usmál se. ,,Můžeš tak vyhrát spoustu sázek. Lidi si myslí, že jsou na alkohol vytrénovaní, ale my a náš metabolismus děláme divy. K opití vlkodlaka potřebuješ pár sudů. Nejlíp naráz... každopádně, jde to. No, co se toho týče... jestli máš ještě nějaké otázky, mám asi půl hodiny než budu mít volno. Pak se ti budu klidně na plno věnovat... ale teď mám zákazníky," zakřenil se a vydal se na druhou stranu, kde na něj zase někdo mávnul.
Post by Armia Wetherbee on Feb 26, 2019 15:46:46 GMT
Znovu si usrkla menší dávku pití, což byl dobrý tah, když zaslechla, kolik že mu je vlastně let. Rozhodně na to nevypadal a rozhodně se teď Armia málem udusila. ''To si děláš srandu. To.. Je síla.'' Vydala se zebe hodně, ale opravdu hodně pomalu. Proč jí to nikdo neřekl? Není to docela důležitá informace? Na chvíli se odmlčela a možná vypadala trochu ztraceně. Vzpomněla si na přátele a rodinu. To jí všichni budou umírat před očima? Asi ano, teda pokud je náhodou nepokouše vlkodlak. ''Upřímně.. Se mi to ani trochu nelíbí, i když ty věci s posouváním lidstva vpřed jsou trochu zajímavé.'' Dodala trochu tišeji, jakoby se snad bála, že ji někdo uslyší, i když přes tu hlasitou hudbu to nebylo možné, jen kdyby se kolem nich potloukal nějaký jiný vlkodlak. Při jeho otázce pokrčila ledabyle rameny. ''Moc na to nebyl čas. Ale můžeš mi o tom něco říct ty, teda pokud mi nehodláš říct něco, po čem se nerozhodnu se v tom pití raději utopit.'' Poslední větu řekla už tak tiše, že už to ani nemusel slyšet, předpokládala však v to, že slyšel. Sama nad sebou se musela zasmát a vypila naráz celý obsah skleničky. ''No, pokud tady ty sudy máš, tak já bych si je dala a otestovala to.'' Prohodila jen tak jakoby nic a znovu její hrdlo opustil smích. ''Jasně, že mám otázky, tak jestli by ti to nevadilo, potom bych se tě na pár zeptala.'' Věnovala mu široký úsměv a ukázala na skleničku. ''A promiň, že tě s tím pořád otravuji, ale nenalil bys mi další?'' Ty sudy by se možná i hodily, ale na druhou stranu to pití co namíchal asi v sudech nemá.
Armia už někdy během posledních slov mluvila sama se sebou, protože Cody zrovna obsluhoval jinde. I tak ji však vlkodlačí barman slyšel a když přijal jinou objednávku a vypořádal se s ní, znovu se vrátil k Armie. ,,Je to moje práce," odvětil Armie jednoduše a začal připravovat další nápoj. Jeho výraz byl zvláštně klidný, ne-li i veselý. Vypadal, že sovji práci má skutečně rád. Brzy před vlčicí přistála další sklenice a vlkodlak začal pendlovat tam a zpátky. Lidé se sem začínali hrnout a každý si chtěl objednat, což bylo vcelku logické - v baru byli právě kvůli pití. Někteří si však objednávali i arašídy nebo něco jiného, slaného. To byli většinou ti, co popíjeli ve víceru. Cody tu vždy byl, aby Armie dolil a následně ji i zkásnul - nakonec ale zaplul dozadu, kde vzal své oblečení a zase se vrátil dopředu. To už v sobě Armia určitě měla víc jak jeden drink. ,,Tak co, jdeme, nebo budeš dál popíjet s mým kolegou?" zacukal mu vesele koutek.