DATE Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Nunc sed cursus metus, quis facilisis nunc. Nunc in nunc facilisis, posuere risus non, feugiat magna. Praesent sed metus dolor. Curabitur id rhoncus ipsum, in ornare tellus. Suspendisse potenti.
DATE Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Nunc sed cursus metus, quis facilisis nunc. Nunc in nunc facilisis, posuere risus non, feugiat magna. Praesent sed metus dolor. Curabitur id rhoncus ipsum, in ornare tellus. Suspendisse potenti.
Gaston jen seděl a mlčky zíral jak se ti dva baví. Viktorovi obavy ho přímo volali do očí. Nevěřil ji hlavně protože byla nová. A nemůže si dovolit věřit každému na potkání. Vlastně to chápal. Ale na druhou stranu chápal i Samanthu. Byl zvědaví kam tento rozhovor vyústí.
Post by Victor Murphy on Jan 21, 2019 15:56:12 GMT
Victor nadzvedl do očí. Z dívky sršela taková sebedůvěra a soběstačnost, že ani nezauvažoval nad tím, že by se chtěla přidat ke smečce. Chvíli věnoval pohled i Gastonovi, to se však už přiřítil číšník. Objednal si tedy a nechal Samanthu, ať taky řekne svou objednávku a pak, když se obsluha dostatečně vzdálila se pousmál. ,,No, v první řadě mi to říct. To považuju za splněné. Dobře, pokud se chceš přidat do smečky, představím tě ostatním. Pokud to schválí, budeš přijata." Pokývl. Měl pocit, že tohle není jen na něm. Navíc,nechtěl další rozbroje kvůli někomu, kdo přišel nově. Přímo do smečky zatím nebyly přijaty ani dívky, které teď měli na starost. Pro propojení se smečkou bylo přece jen potřeba trochu víc, než jen fakt, že se staly vlkodlakem. Znovu se podíval na Gastona. Přišel mu teď trochu odstrčený. No kdyby k tomu měl co říct, byl by za názor rád.
Post by Samantha Océane Rahel on Jan 21, 2019 16:06:24 GMT
Skôr ako stihol Victor odpovedať, objavil sa čašník. Objednala si teda za seba čo chcela a potom si počkala kým sa dostala k tomu, k čomu chcela. ,,Fajn" povedala akoby to opäť bola vybavená vec, aj keď to ani zďaleka nebolo tak. Nemala tendenciu na druhých pôsobiť nejak priateľsky či vôbec dobre a vlastne aj momentálna situácia bola u nej nezvyk, ale musela si v meste spraviť aspoň pár známych a to že boli vlkodlaci bol bonus. Skôr jej teda prišlo pravdepodobné, že jej to neschvália ale tá možnosť tu stále bola. Aj keby nie, veľa by sa toho pre ňu nezmenilo. Následne napodobnila Victora a pozrela sa na Gastona, ktorý bol teda už oboznámený so situáciou. Celkom by ju zaujímalo, aký by mal na vec názor on.
Chvíli potom co si ti dva objednali se na Gastona upřeně zadivali. Cítil že by měl něco říct. Ale bylo moc brzo na to aby měl názor. "Podle vašich výrazů usuzuji že máte zájem slyšet jaký na to mám názor já." Věnoval jim taky pohled. "Nuze.." odmlčel se ".. jelikož tadyhle Samanthu vidím dnes poprvé a není to ani hodina tak nemůžu soudit. Osobně mi připadá milá a sympatická. Ale neber to teď zle Samantho.." pohlédl na ni a pak zase na Viktora "..Osobně bych navrhoval že pokud chce zůstat a přidat se ke smečce měla by o tom rozhodovat smečka jako celek a tadyhle Samantha by se měla prověřit jestli je loajální, vyrovnaná a drží se smeckou. Přece jen problémy tu nejsou zapotřebí a jestli je Samantha taková jak působí tak se měla čeho obávat. Teď to neber tak že bych ti nevěřil nebo tak ale přece jen opatrnost vůči novým je důležitá hlavně v našem společenství. Všichni víme co vlkodlaci umí a dokáží. Tím bych to asi uzavřel. Já osobně proti tomu nic nemám jen být navrhoval nějaký čas na otestování loajality." Připadal si teď hrozně blbě jak to řekl. Ale cítil to tak. Přece jen stabilita smecky je důležitá a měla by se udržovat a nebrat na lehkou váhu.
Post by Victor Murphy on Jan 21, 2019 20:17:41 GMT
Victor se musel usmát a přikývl. Gaston měl střízlivé názory. Někdy až moc ale názor jako ten jeho se vždycky hodil. Bylo z něj cítit, že nehraje žádnou přetvářku. Mluvil prostě naprosto upřímně, i když to, co říkal nebylo třeba zrovna lichotivé. Jistě, to dělala i spousta dalších vlků,jenže žádný to neuměl podat tak, jako právě Gaston. V moderním světě by ho asi přirovnal k antiviru. Takový ten pohled systému, který sám nepropustí nic, ale když to odsouhlasí uživatel, dál se tím nezabývá. Byl opravdu rád za takový pohled. A v tomto případě měl i podobný názor. Ačkoli dívka působila mile a nekonfliktně. Tedy alespoň na první pohled. Nemohl tušit, co vše se skrývá za její osobností. ,,Mám návrh. Co kdyby ste se k nám přidala při příštím úplňku? Mezitím se můžete seznámit s ostatními. Po úplňku pak všichni rozhodneme"
Post by Samantha Océane Rahel on Jan 21, 2019 20:40:56 GMT
Gastonov názor na vec znel fajn. ,,Na to, že tvrdíš že hovoríš čo ťa práve napadne to znelo celkom premyslene. No je tam jeden malý háčik, či skôr také upozornenie pre vás. Teraz je možno ťažké tomu uveriť, pretože pri vás sa snáď ani nedá správať inak, ale väčšinu času nemusím znieť vždy tak prívetivo... keď taká chvíľa nastane a to mi verte že nastane, berte prosím na vedomie, že ma treba brať s nadhľadom" povedala spokojne a s úškrnom. Varovať ich do budúcna bolo predsa slušné aj keď určite zvláštne, ale to čo s tým varovaním spravia... to už bolo na nich. Tú drzosť mala zakorenenú niekde hlboko v sebe a počas rokov stretávania nesprávnych ľudí sa v nej len zlepšovala. ,,Ale znie to fér" skonštatovala. Nemala voči jeho názoru žiadne námietky. Aj keď preukázať lojalitu by mohol byť problém. Nie preto, že by lojálna nebola, keď mala byť ku komu, no takto pre ňu boli stále cudzincami, ktorým nedôverovala, rovnako ako ona pre nich. A Victor prišiel s návrhom. Stráviť s nimi spln. S tým nemala problém... nikdy. Predsa len, počas splnu nemala problém vychádzať so svojím vlčím ja. Skôr sa obávala toho, že by mohol byť nejaký problém s tými ich... pokúsanými a to by sa musela držať stranou, keďže už odmalička bola učená riešiť také problémy svojsky. Každý nech si pod tým predstaví čo chce. No napriek tomu, ju spln vlastne vôbec netrápil. Jediné o čom mala pochybnosti, bolo to, že nemala povahu, ktorú by ostatní obľubovali. Teda áno, dokázala byť taká... povedzme príjemnejšia, ako bola práve teraz, no na to musia byť podobní ľudia aj v okolí a hlavne jej nikto nesmie nahrať na smeč... vtedy totiž to automaticky prichádza jej drzá stránka a tí, ktorí ju nepoznajú by to mohli zobrať príliš osobne. ,,Ak nikto nebude proti, nemám s tým problém" súhlasila teda s Victorovým návrhom.
Gastona fascinovalo už od začátku jak Viktor dokáže vždy to co řekne využít pro něco dobré. Ač si Gaston myslel že to je blbý nápad a myšlenka on i ona ji překvapivě dobře vzali. Co dobře.. ba dokonce výborně. Upřímně nečekal že se Samantha zachová takto férové. "Samantho.." podíval se na dívku s vážným výrazem a bez mrknutí. "..Upřímně jsem nečekal že zareaguje takto férově. Je to vážně mile že hovoří na rovinu a varuje nás sama před sebou a proto ti řeknu i já něco..." zase se na chvíli odmlčel. "...Ver nebo ne ale každý z nás co jsme tady na tomto místě máme své pro i proti. Každý máme určitě vady. Někteří menší jiní větší. Někteří se stále neumí ovládat a i přes nestabilitu se snaží. Smečka je od toho aby ti pomohla. Každý máme špatně zkušenosti jak s lidma tak třeba s démony a podobně. Máme své šrámy a jizvy na srdci i na duši. Ale to co nás spojuje je chuť bojovat, přežít a zlepšit se. Nezáleží až tak na tom jaka jsi.. Ale na tom zda s tím chceš něco dělat. Byl jsem svědkem úplně nepricetnych a vážně zlých lidí. A díky správnému s Jednání a správným lidem se z nich stali nové osobnosti. Ano.. něco tam vždy zůstane ale dá se to kontrolovat a dá se s tím pracovat. Je super že jsi nás varovala a určitě to nebudeme brát na lehkou váhu. Ale v podstatě je to hlavně na tobě jestli se chceš změnit a zkusit s tím pracovat." Přátelsky a mile se pousmal. Zase z něj začínalo mluvit jeho povolání ještě před proměnou. Měl to rád a byl takový že věřil že každý je dobrý. Jen musí. Mít správné zázemí. Když si uvědomil co řekl tak se začal i cervenat a doufal že ho nikdo neposlouchal.
Post by Victor Murphy on Jan 21, 2019 22:20:35 GMT
Victor překvapeně naslouchal Gastonovým slovům. Páni, tak takový proslov nečekal. ,,No, líp bych to asi neřekl" Pousmál se stále zaujatý. Věděl, že Gaston to má v hlavě srovnané a mluvit umí. Každopádně tohle zapůsobilo. ,,Ano, jistě, děkujeme, že jsi nás varovala ale nemyslím si, že to bude tak vážné" Pousmál se a při tom si vzpoměl na Pandoru s Codym. Dokud nebude Samantha třetí drbnou do party, byl spokojený. Vlastně doufal, že díky svému původu by si třeba měla co říct s Carou. Přišla mu taková odstrčená. Možná by ji pomohlo spřátelit se. Zároveň ani nečekal, že by se seznamování se smečkou obešlo bez problémů. Každý je nějaký a když někomu někdo prostě nesedne, jen těžko se s tím něco udělá. Zatím ale neviděl žádné vážné důvody, proč by se stát novou členkou nemohla. Jak však řekl, do příštího úplňku. Poskytovalo to jemu i smečce dost času ji poznat, stejně jako jí ujastnit si, jestli do smečky skutečně patřit chce.
Post by Samantha Océane Rahel on Jan 22, 2019 14:23:48 GMT
Nasledoval dlhý preslov, ktorý v sebe niečo mal... Fakt si začínala myslieť, že Gaston si všetko čo povie podrobne v hlave pripravuje vopred, pretože nie každý by niečo takéto premyslené dokázal povedať len tak zrazu. ,,Psychológ, či psychiater?" opýtal sa však po chvíli. Mal talent, to musela uznať, no očakávala, že za tým bude niečo viac. Ak by sa teda nemýlila, mala preňho jedno pravidlo, ktoré síce platilo pre všetkých, no ak by bol jedným z dvoch možností, tak by to preňho platilo o to viac. A jednalo sa síce o to, že vstup do jej hlavy je zakázaný. Bolo to nepísané pravidlo, ktoré ani nikomu neplánovala hovoriť nahlas, no keby sa o to niekto pokúsil, zrejme by mu dala dosť jasne najavo, že tadiaľ cesta nevedie. Victor mal zrejme opäť rovnaký názor ako Gaston... akoby mali spoločnú myseľ, alebo čo. No pri zmienke, že si nemyslí, že je to tak vážne, mala chuť utrúsiť nejakú štiplavú poznámku, no radšej si ju odpustila a len sa na tom v hlave zasmiala. Keď sa totiž to Samantha dostala do nálady... povedzme že je lepšie držať sa ďalej.
Gaston se podíval na Viktora a zase na Samanthu. Naklonil hlavu trochu se pousmal a veselá řekl "Díky bohu ani jedno." Neprekvapilo ho že si to myslí, každý by to řekl. Ale od jistého incidentu to už nedělal. A to když chce někdo někomu pomoct přeci hned neznamená že by to měl být psycholog či psychiatr. "Řekněme že to je jen myšlenka pro tebe. Není to ani návod a ani cesta kterou by ses měla vydat či s náma za každou cenu zůstávat. Jen to je rada do budoucna že se vždy a na všem dá pracovat. A Viktor jistě ví že nebudeš nejhorší případ." Mrkl směrem k alfovi. Gaston teď vypadal velmi uvolněně a přirozeně. Cítil se po dlouhé době dobře a konečně se mu podařilo rozehnat svoje myšlenky které ho poslední dobou suzovali a kvůli kterým se vyhýbal jakémukoli kontaktu.
Post by Victor Murphy on Jan 22, 2019 18:51:51 GMT
Byl celkem paradox, že zastávala názor, že její hlava je jen její a je do ni vstup zakázán a zároveň se chtěla přidat do smečky. Tam byly vědomě tak nějak propojení všichni takže tomuhle procesu by se zjevně nevyhla. Možná ale jen byla sama moc dlouho a její zkušenosti s počínáním smečky nebyly zrovna nejlepší. Kdo ví. Victor ji myšlenky číst nemohl. Teoreticky tedy byla pravda, že mají dva její společníci tak nějak hodně lajcky řečeno společnou mysl. Pravda ale byla, že Victor od začátku, co Gastona poznal tak nějak cítil, že jsou naladěni na stejnou vlnu. Jak si tak Samanthu prohlížel, měl pocit, že z ní cítil jistou vzdorovitost a nechuť vůči tomu, jak by měla smečka fungovat. Zaselo mu to do hlavy menší snítku pochybností. Nechtěl, aby někdo z venčí ještě narušil už tak dost křehké pouto smečky a pokud byla svéhlavá a neústupná, ač to teď tak nevypadalo, nebyl si jistý, jestli ji chce mezi ostatní přivést. ,,Pověz nám o sobě něco" řekl nakonec s úsměvem. Byl zvědavý, jak moc sdílná a otevřená bude.
Post by Samantha Océane Rahel on Jan 22, 2019 19:51:41 GMT
,,Vskutku zaujímavé" povedala, keď dostala od Gastona zápornú odpoveď. A potom to prišlo... ,,Túžiaci po informáciach, čo?" povedala s náznakom úškrnu k Victorovi. Mal však šťastie. Nemala čo skrývať aj keď jej minulosť vskutku nebola výhrou. ,,Začneme teda zľahka. To, jak sa volám už viete... priezvisko neskôr... pochádzam zo Švajčiarska a ako viete, vlkom som už od narodenia. Avšak dodnes neviem ,čo presne to mojich rodičov stálo" povedala, no prerušil ju príchod čašníka, takže zmĺkla. Doniesol im to čo si objednali. Počkala kým odišiel a odpila si trocha zo svojej kávy. ,,Takže... vyrastala som vo svorke, ktorá mala... nazvime to rozporom... s druhou svorkou a teda odmalička boli hlavnými prioritami boj, stratégia a všetko podobné... to určite poznáte. A zhruba vtedy, keď obyčajní smrteľníci dochádzajú do veku dospelosti, tichá časť vojny skončila" dokončila prvú časť s úškrnom na tvári a čakala na reakcie. Samozrejme ešte neskončila, no opäť si odpila zo svojej kávy. Nechávala ich v napätí... teda ak tam nejaké napätie bolo.
Gaston nic neříkal a jen naslouchal. Tvar měl neutrální. Nedával na sobě nic znát. Byla to jeho strategie. Když protivník nezná emoce tak nemůže předvídat. Byl mistr co se týče neverbalni komunikace a uměl ji mistrovsky ovládat. Tím jak ji poslouchal si začal tvořit svůj osobni názor na ni a zároveň si ujasnoval co je a není zač. Byla zajímavá ale možná i nebezpečná. Její působení jako nekonfliktní možná měla jen herecky dobře zvládnuté. Kdo ví. Každopádně si na ni bude dávat pozor a nebude si ji připouštět moc k tělu. Nebude zlý. Nic proti ní nemá ale opatrnosti není nikdy dost. Zná ji jen pár hodin tak proto. Třeba to časem bude jiné až jí pozná.
Post by Victor Murphy on Jan 22, 2019 21:00:55 GMT
Victor se opřel lokty o stůl a nechal dívku mluvit. Přitom se zaposlouchal. Působil zaujatě. Jistě, zajímala ho minulost potencionálního budoucího člena smečky. Vlastně nemohl říct, že by o konfliktu smeček neslyšel. Každá smečka měla své území a většinou se nesnažili zabírat si další smečky. Řekněme, že utajení bylo přednější. Vlkodlaci totiž sice byli nebezpeční zabijáci, lidé však dokázali vymyslet neskutečné věci, když jim šlo o život a se správnými zbraněmi představovali velký problém. Není tedy divu, že se konflikty dvou smeček vždy roznesli po okolí poměrně rychle. Bylo to hloupé a nezodpovědné. Victor se však nikdy takových konfliktů neúčastnil. Jeho smečka byla harmonická a většinu života pak žil sám, dokud pro něj Marina nepřišla. Nedalo se tedy říct, že by situaci v takovéhle smečce znal. Uměl si to však představit. Nebylo divu, že byla odtažitá. Pokud v tom vyrůstala, určitě ji to poznamenalo. Jen doufal, že tyhle zvyky nejsou zakořeněny v jejím srdci příliš hluboko. Nemohl věděl, že se rozhodla odejít. Zatím byla i možnost, že byla jen nucená utéct. S úsměvem kývl na obsluhu a přitáhl si hrnek, který mu donesl. Poté si taky trochu upil, aby nebyl pozadu.
Post by Samantha Océane Rahel on Jan 22, 2019 21:30:53 GMT
Obaja mlčali a nepreukázali nejakú väčšiu emóciu, čo bolo sklamanie. No nevadilo jej to. Aspoň ju neprerušovali a ona nestratila niť. ,,Túto časť nechám na vašich predstavivostiach... zrejme si viete predstaviť, aká mela a chaos nastali... celé zle. Hlavne keď naša aj ich svorka boli doslova obrovské... Aj napriek tomu, že ma odmalička učili zabíjať, bolo to omnoho ťažšie a nie tak celkom niečo, čo by som si predstavovala ako... hm... teenegerskú zábavu, ale išlo o boj za svorku... Omnoho ťažšie než bojovanie a zabíjanie boli straty. No to už určite viete tiež. A nastávali každý deň..." povedala a na chvíľu sa odmlčala, aby si opäť odpila. Zrovna teraz bol ten čas, kedy mala kamennú tvár bez štipky emócie. Potom po miernom povzdychu pokračovala. ,,Bolo to šialenstvo. Úplne celé. Toľko zbytočných úmrtí... No potom prišiel ten úder, ktorý ma dostal na kolená... nie však k zemi. Zabili mi rodičov" povedala a opäť si dala krátku pauzu. V ten moment keď to povedala, sa v nej na okamih objavilo obrovské množstvo hnevu, ktorý sa miešal so žiaľom. Už tak dlho ten jej príbeh nerozprávala až si celkom odvykla na to pôsobiť pri jeho rozprávaní úplne bezcitne. ,,V každom prípade, za ten čas už mali obe svorky veľké straty. Nielen na počte, ale je jasné, že aj psychika všetkých bola úplne pokryvená, priam na spadnutie a napriek tomu nechceli prestať... moje hranice však už boli prekročené a bola som odhodlaná to zastaviť, alebo pre to aspoň poskytnúť potrebné kroky. Koniec-koncov, boli len dve možnosti. Buď sa to podarí, alebo nie a bola by som len ďalšou z obetí. Začalo sa plánovanie založené na pozorovaní ich postupovania, zostavy, svorky... Je snáď jasné, že som plánovala spraviť niečo typické pre mňa... niečo čo pri zvyšku mojej svorky vyvolalo dojem, že som samovrah. Zaútočiť na najpevnejší bod celej svorky... a zničiť ho" opäť to prerušila a spravila si pauzu na odpitie si z kávy. Zrejme by bol na mieste jej úškrn, no nebolo to niečo, čo by jej ho privolalo. Tým dvom však už bolo stopercentne jasné, aký plán vtedy zostavila, alebo skôr v čom spočíval. Správne, šla po alfe. ,,A tak, keď už bolo všetko naplánované, neostávalo nič iné ako ísť do toho. Musím uznať, bolo to ťažké, no podarilo sa mi ho dostať od jeho svorky, s čím mi pochopiteľne pomohli ostatní. A potom už prišlo na samotný súboj. Bolo to prvý a zrejme poslednýkrát čo som niekoho podcenila... jediná štrbina v pláne a takmer ma to stálo život, no spravil chybu... jednu jedinú malú chybu, ktorá však stačila na to, aby som súboj otočila a vyhrala. Teda... vyhrala ako vyhrala... Druhú svorku to donútilo odstúpiť a zmiznúť, no namiesto očakávanej spokojnosti či úľavy prišli presne im opačné pocity. Trvalo pomerne dlho, kým sa celá svorka... teda jej zvyšok dal do poriadku, respektíve tak ako to len šlo. Hneď jak som bola opäť schopná sa hýbať bez toho aby som pri každom jednom kroku spadla, som pomáhala ostatným. Až keď som si bola pevne istá, že sa druhá svorka nevráti a že všetci zvyšní budú v poriadku, rozhodla som sa odísť... Bolo tam príliš veľa smutných spomienok, príliš veľa preliatej krvi... príliš zlého" povedala. Možno bol zlý nápad hovoriť svoj príbeh práve tuto alfe, ale bola to jej minulosť. Už na nej nič nezmení a vonkoncom sa za ňu nehanbila. Aj keby mohla, nič by nezmenila a to je to dôležité. Na druhej strane tak trocha verila, že zrovna títo dvaja by mohli pochopiť, že nedokázala zostať... po tom čo všetko sa tam stalo, no nepoznala ich. Poznali puto členov svorky, no stále to mohli brať ako chabý dôvod na jej opustenie. ,,Nasledujúce roky už potom len nejak splývali. Nedialo sa nič výnimočné. Sprvu som sa snažila žiť ako obyčajný človek, ako to len šlo, no to bolo omnoho ťažšie ako ostať prostým samotárom. Napriek tomu som sa spriatelila s mnohými... moje šťastie sa však ale zrejme minulo pri súboji s alfou, pretože moji priatelia priateľmi neboli. A tak som putovala ďalej. Ďalší priatelia, ďalšie zrady, ďalšie svorky, ktorým som sa však najprv vyhýbala, neskôr sa držala v mieri aspoň v ich blízkosti. Bolo tam pár stretnutí so samotármi, s ktorými som takmer vždy nejaký čas strávila, no potom som pokračovala. Nepopieram, že tam neboli ešte nejaké konflikty, či bitky, no nikdy som nikam nešla s tým úmyslom. Môžte, nemusíte veriť. A nejaký spôsobom som sa dostala sem. Odvoďte si od toho, pred čím som vás na začiatku varovala..." dokončila svoje vyprávanie a opäť sa napila. ,,Nejaké otázky? Som ako otvorená kniha" dodala ešte, aby nemali problém sa opýtať, aj keď nevedela, či by im to robilo problém aj bez toho aby im túto možnosť dala.