DATE Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Nunc sed cursus metus, quis facilisis nunc. Nunc in nunc facilisis, posuere risus non, feugiat magna. Praesent sed metus dolor. Curabitur id rhoncus ipsum, in ornare tellus. Suspendisse potenti.
DATE Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Nunc sed cursus metus, quis facilisis nunc. Nunc in nunc facilisis, posuere risus non, feugiat magna. Praesent sed metus dolor. Curabitur id rhoncus ipsum, in ornare tellus. Suspendisse potenti.
Pokud si něčeho Heathenští obyvatelé cení a jsou na to hrdí, je to jejich historie. Nenajdete snad město, které by bylo víc hrdé na to, kolik obyvatel zemřelo při hromadných úmrtích v letech, kdy zde byla nemoc. Muzeum je přístupné všem, pouze za symbolickou cenu, která nesahá ani na dvě libry. Nalézt zde můžete všechno. Oblečení, staré noviny, občas i nalezené věci původních obyvatel. A především? Fotografie. Nestalo se jednou, že někdo vnikl do muzea a nějakou z nich poškodil. Ačkoliv všichni pracovníci z muzeí stále netuší, proč se přesně tyto činy dějí, většina obyvatel Heathens má jasno. Fotografie jsou krásným usvědčujícím materiálem a v muzeu jich je opravdu dostatek. Čas od času se v muzeu ukáží i nárazové výstavy co se mohou týkat zvěře, oblečení, obrazů... většinou k nich přibude na krátkou chvíli i průvodce.
Post by Pandora Benton on Jan 4, 2019 20:41:42 GMT
Tenhle rok to bylo vlastně poprvé, co zavítala do muzea. Chodila sem občas jen tak, asi kvůli tomu relativnímu klidu. Jasně, byla na to jiná místa, knihovna a tak, jenomže muzeum znala už zpaměti a nějak jí přišlo, že je to tady docela fajn. Vše bylo takové kamenné a ten chlad na ni měl jakýsi uklidňující účinek. Proto tentokrát její tvář nebyla zkřížena nijak nepříjemným výrazem, ale nahradil ho spíše relativně živý výraz s lehce zvednutými koutky do unaveného úsměvu. Když už tu bývala mezi posledními, prostě si sedla na zem a na jeden exponát koukala tak dlouho, než ji někdo nevyrušil. Dnes ale nebylo dostatečně pozdě a stále kolem bylo dost lidí. Proto zůstávala na nohou a raději se věnovala procházení kolem věcí, které viděla už nejméně desetkrát. Nejméně!
Post by Honey Wintercry on Jan 4, 2019 21:04:05 GMT
Honey dnes dorazila do muzea kvůli některým věcem, které... bylo třeba zařídit. Popravdě, už se docela paranoidně rozhlížela, jestli na ni od někud nevyletí Alastor, protože to by znamenalo absolutní katastrofu a na tu ona dnes neměla náladu. Jakože vůbec ne. Vlastně se zastavila na recepci a předala pár věcí, které její rodiče považovali za kdo ví jak cenou rodinnou památku, ale Honey by stejně neměla to srdce si to prohlížet a nechat na to sedat prach. Bylo lepší to zanechat muzeu, kde se tím... mohly těšit i jiné oči než ty její. K tomu donesla malý plakátek. Tedy, nesla jich víc. Jednalo se o pozvánku na onu charitu, kterou pořádala. Za poslední dobu se toho stalo tolik, že dospěla k názoru, že má nejspíš špatnou karmu. Ne že by na karmu věřila, ale napadlo ji, že kdyby náhodou nějaká byla, mohla by ji zkusit napravit. Za dnešní dary pro muzeum dostala vstup zdarma, což... ji moc nepotěšilo. Spěchala, musela ještě jít na několik míst. Ženě za pultem ale jen věnovala zdvořilý úsměv a pokračovala dál, dovnitř. Chvíli se jen tak procházela, ale pak se dostala do částí, kde už bylo vícero lidí. Nejspíš nějaká skupinka, okolo které se pokusila protáhnout. V ten moment se jí však 'poštěstilo' a nějaký chlapec do ní narazil. Pošťuchoval se svým bratrem a momentálně se to přeneslo i na Honey, které tak vyletěly letáčky z rukou a skončily na zemi. Zasténala a okamžitě si klekla, aby je mohla začít sbírat. Dvojice kluků raději rychle zdrhla, aby náhodou ještě nemuseli pomoct.
„Dobře se dívej, co ten králíček dokáže.“ ~ Alisa, alternativní povídka k Epiphany
Post by Cadance Queen Sykes on Jan 4, 2019 21:19:14 GMT
Bolo to asi len druhýkrát čo Cadance zavítala na toto miesto. Pri nej to nebolo nič nezvyčajné, keďže väčšinu času trávila v práci alebo zahrabaná v knížkach, no toto bola príjemná zmena. Prechádzala sa pomalým krokom a pozorovala všetko okolo. Keď tu bola prvýkrát, bola ešte malá a odvtedy jej vŕtalo v hlave to, že toto mesto má určite nejaké tajomstvo. Predsa len, takú históriu ako malo práve toto mesto, nemalo asi žiadne iné... teda možno áno, ale aspoň o tom nevedela. Takže buď za tým naozaj niečo bolo, alebo šlo fakt len o veliké nešťastie, ktoré spadlo na toto mesto. Ťažko povedať. No ona, ako vtedy ešte malé, zasnívané, knižnými príbehmi unášané dievčatko za všetkým videlo niečo viac. A teraz? Obzerala si všetko, čo najdetailnejšie, no ťažko povedať, čo presne to v jej hlavičke vyvolalo. Niekedy by bola rada za to, keby vážne šlo o niečo viac, no zároveň si uvedomovala, že nič nadprirodzené predsa neexistuje... samozrejme, že sa mýlila, ale to ona ani len netušila. Z myšlienok ju vyrušilo až to, keď nejakému dievčaťu vypadli papiere, ktoré držala. Možno ani nie vypadli tak, ako to že to zapríčinil niekto iný, no to bolo vlastne úplne jedno. Cadance bola proste Cadance a preto hneď s úsmevom prišla k tejto osôbke, ktorá už začala zbierať všetky tie letáky a k zbieraniu sa pripojila, aby to bolo zase všetko čo najrýchlejšie pokope.
Post by Pandora Benton on Jan 5, 2019 16:41:37 GMT
Moc lidí ale ne dost na to, aby ji to donutilo odejít. Zatím. Zhluboka se nadechla a rozhlédla se kolem. Davy proudily tak nějak různě, nemělo to žádný řád a to ji možná trošku rozčilovalo. Občas někdo do někoho drcl a nebo něco shodil. To bylo na nic, ona naštěstí nic nedržela. Kdyby ano, asi by se o to cokoliv bála. A co teprve mají říkat maminky s dětmi. Haha. Chvíli se věnovala pozorování svého okolí místo vystaveného kousku, u kterého stála. Poté vykročila s tím, že zase trochu popojde, jenže cosi ji zastavilo. Jen kousíček od ní se rozlítlo několik papírů nějaké dívce, kterou neznala. Se zamyšlenou tváří zvedla jeden, který jí zalétl k nohám a opatrně se přidala k dvěma dívkám, které se daly do sbírání papírů. Zdálo se, že jim do řeči moc není. Svou nasbíranou hromádku poté předala hnědovlasé dívce a uchechtla se. "Příště do nich drbni loktem."
Post by Honey Wintercry on Jan 6, 2019 4:36:04 GMT
Plakáty rozsypané na zemi zvaly k letošní dobročinné akci v sídle Wintercry, zbohatlíků, kteří nedávno zemřeli při dopravní nehodě. Tedy, starší pár - dědička si stále vesele seděla na zadku mezi stěnami jejího 'domku' a nemusela už v životě hnout prstem. No, třeba se konečně slečinka ukáže na sbírce. Zatím nehnula nikomu žlučí, pokud se tedy nepočítalo těch několik závistivých lidí. Těm ale hýbal žlučí každý, no ne? Brunetka se usmála, když dvojice přišla a začala jí pomáhat. ,,Děkuju," špitla a pokračovala ve sbírání. Když konečně měla svoji hromádku a na zemi nebyly žádné další plakátky, ,,Nerada do dětí drbu loktem," přiznala dívka a vzala si od jedné blondýnky letáčky, aby se natáhl i k té druhé. Nadzvedla nohu a o stehno si je srovnala do jedné rovinky. Jakmile je měla srovnané, dva letáčky tak či tak vzala a podala oběma pomocnicím. ,,Vím, že je asi neslušné vám je dávat, když jste mi je teď pomáhaly sbírat ze země... Ale dorazíte? Je to na dobrou věc. Na štěňátka," zastrčila si pár pramenů, které se uvolnily z jinak téměř dokonalého copu. ,,Teda, nejen na štěňátka... ale půjde to i na štěňátka," přispěchala s vysvětlením svých slov.
„Dobře se dívej, co ten králíček dokáže.“ ~ Alisa, alternativní povídka k Epiphany
Post by Cadance Queen Sykes on Jan 6, 2019 12:43:17 GMT
O chvíľu prišlo na pomoc ešte jedno dievča. Ani jednu z nich tak nejak nepoznala, aj keď prečo by aj mala, však? No určite by jej to neprekážalo. Už by fakt mohla vyliezť zo svojej 'bubliny' a nájsť si priateľov, no to bolo pre ňu ťažšie, než by sa mohlo zdať. Keď boli všetky pozbierané, svoju kôpku letákov podala tej dievčine a pri jej poďakovaní sa len milo usmiala. Rada pomohla. Vždy rada pomôže a hlavne teraz šlo o úplnú maličkosť. Keď jej aj tomu druhému dievčaťu... žene... alebo proste chápete, podala letáčik, zobrala si ho a len letmo si ho prezrela. Vyzeralo to fajn. Dobrá vec... pre tie malé chlpaté guličky, ktoré druhým dávajú radosť a lásku. To znelo presne ako niečo, do čoho by sa Cadance rada zapojila. ,,Rada prídem" povedala po chvíľke s úsmevom a tak trocha dúfala, že sa zapojí aj tá druhá, aby nevyzerala tak nadšene len ona.
Post by Pandora Benton on Jan 7, 2019 14:55:18 GMT
Jakmile pomohla se sběrem, brunetka, ta druhá, ne ona, poděkovala. S úsměvem přikývla a nechala, ať si od ní převezme papíry. Poté vyslechla její reakci a uchechtla se. No jasně, děti. Pche, no a? Zmetci jsou to tak i tak. Poté oběma, tedy Pandoře i té blonďaté holce, podala letáčky. Věnovala papíru, který držela v ruce krátký pohled, kdy si stihla přečíst název. Potom se koukla na brunetku, kterou vlastně neznala stejně, jako tu druhou a přikývla. "Jasně," přikývla souhlasně s jemným úsměvem, snažíc se být co nejvíce milá. "Hmm, asi zatáhnu Nina, chci vidět jeho reakci, ha, ten bude zas nadšenej." uchechtla se při svém přemýšlení nahlas a potom znovu koukla na dívky. Střídavě. "Jo, jsem Pandora Benton." plácla se do čela. Byla neslušná, jistě, že je třeba se představit! Tak potom chvíli i přemýšlela, že by jim podala ruku, ale to bylo až moc formální na tuto situaci a tak se rozhodla to vynechat. Místo toho si ještě jednou -tentokrát důkladněji, prohlédla letáček. Štěňata. No jistě, kdo by neměl rád štěňata.
Post by Honey Wintercry on Jan 14, 2019 1:59:56 GMT
Dívka věnovala rychlý úsměv oběma dvěma. Jistě, byla ráda za každou duši, která by se snad rozhodla dostavit. Čím víc by se vybralo liber, tím lépe. ,,Ah, já jsem Honey WIntercry," odpověděla dívkám a rychle si urovnala letáčky. Ozvalo se zapípání a ona vytáhla z kapsy mobil, jen aby na něj zmateně zamrkala. ,,Omlouvám se, musím jít. Vypadá to, že mám o hodně méně času, než bych chtěla," omluvila se rychle a zase spěchala pryč. ,,Budu se těšit na vaši účast!" houkla za dívkami ještě rychle. Brzy už rychlým krokem Honey mířila pryč. Tolik zařizování a tolik toho musela dělat osobně... to ale měla čekat, když se k tomu dobrovolně upsala. Dlouze si povzdychla a prošla rychlým krokem celé muzeum, aniž by něčemu věnovala větší pozornost. Brzy už stála venku a dýchala studený, zimní vzduch. ,,Tak... a teď rychle na radnici," zahuhlala jen a zamířila uličkami na náměstí.
„Dobře se dívej, co ten králíček dokáže.“ ~ Alisa, alternativní povídka k Epiphany
Post by Cadance Queen Sykes on Jan 14, 2019 20:15:34 GMT
Obe boli milé. To bola pre Cadance úžasná novinka. Možno by sa pri ďalšom stretnutí, alebo proste niekedy, mohli znova aspoň trocha porozprávať a tak... no... Cadance proste chcela kamarátov. ,,Cadance Sykes" predstavila sa aj ona s úsmevom. Svoje stredné meno už tak nejak vždy vynechávala. Bol to zvyk. Keď sa to tak vezme, vedela o ňom len ona. Tie ich mená sa jej páčili a rozhodla sa, že si ich musí zapamätať... aspoň krstné. Honey mala naponáhlo, no Cadance sa ani nedivila. Zrejme s tým všetkým mala dosť práce. A vlastne aj Cadance tu už bola zrejme o niečo dlhšie než mala. ,,Tiež už budem musieť ísť. Snáď sa ešte uvidíme. Tešilo ma" povedala priateľsky s úsmevom smerom k Pandore, keďže Honey už bola preč a potom sa otočila a šla tiež preč.
Post by Camille Bellerose on Feb 7, 2019 22:23:53 GMT
Muzeum. Místo, kam doposud nevkročila, ale to neznamená, že se to nezmění. Vlastně se do něj vlčice neměla v plánu podívat, ale hluk města ji lehce vyděsil a tak vešla do prvních dveří, které potkala. A co bylo podivné, dnes skutečně si oblékla oblečení, což je zvláštní, vezmeme-li v potaz její obvykle zvyky. Volné kalhoty, teplá zimní bunda s kapucí a kotníkové boty, vše černé barvy tvořily její outfit pro dnešní den a vskutku, připomínala pro jednou člověka. A tak, když už se dostala do muzea, zaplatila solidární vstupné a malá se procházet mezi fotkami, věcmi a dalším majetkem muzea. A popravdě si to svým způsobem užívala, ten klid vládnoucí oproti tomu co se děje venku, byť natolik rozdílný od jejího milovaného lesa.
Victor nebyl z těch, co by vyhledávali zrovna historii. Historie byla historie a bylo jen dobře, že už dávno zapadala prachem. Dnes ho to sem ale nějak táhlo. Možná pro chvilku nostalgie. Sám netušil. Zaplatil však vstupné a hodlal strávit odpoledne bezduchým bloumáním mezi regály. I když, možná to nebylo bezcílné. Historie městečka tu byla jako na dlani a jeho zajímalo,jak moc se posunul od dob, kdy tuto dobu opravdu prožíval. Celý život si nalhával, že je všechno za ním ale byla to pravda? Vlastně to bral jako zkoušku. A byl si víc než jistý, že pohled do své budoucnosti zvládne. Zároveň však doufal, že tu nenarazí na žádnou ze svých fotek. To by nebylo zrovna příjemné. Nerad by ničil majetek muzea.
Post by Camille Bellerose on Feb 8, 2019 10:19:18 GMT
Historie města, tváře cizích lidí, které jsou však svým způsobem povědomé, ona však nemohla přijít na to čím. A proč. Co tu vlastně dělá? Bezcílně bloudí muzeem, osamělá vlčice, která zde v Heathens nemá příliš minulosti, pouze budoucnost. Tohle prostředí ji vybízí k tomu, aby při prohlížení fotek vzpomínala na svou vlastní minulost. Na to co by bylo, kdyby se nevzepřela rodičům, nad rodným městem... Čekala, že něco pocítí, třeba smutek, ale nebylo v ní nic. Nic, co by říkalo, že udělala chybu. Prázdnota. Povzdechla si. Muzeum bylo sice moc hezké místo, ale očividně ne pro ni. Nepatřila sem. S mírným úsměvem na rtech, zamýšleným výrazem v obličeji se tedy otočila, aby odešla pryč, když náhle, po několika desítkách metrů a třech dalších uličkách, stanula tváři v tvář člověku a téměř do něj narazila. Vlastně to nebyl ani tak náraz, spíše mírné otření ramen. A hlavně ti ani nebyl člověk, ale vlk, jak jí došlo po několika krocích a zamumlané omluvě jeho směrem. Nevšimla si, že přišel. Nevnímala doteď jeho pach, zvuky kroků, natolik byla zabraná ve svých myšlenkách. Ale s tímhle uvědoměním se stejně zastavila na místě a otočila jeho směrem.
Dobové fotky. Pár tváří známých lidí. Victor si nečetl popisky. Jen se koukal na fotky. Nezajímalo ho číst, co se dělo. Sám to dobře věděl, ačkoli by byl raději, kdyby se jeho mysl po letech zamlžila a nechala minulost v zapomnění. Vypadalo to však, že vlkodlaci, jako jednou z mnoha vlastností mají i tu, že snad nezapomínají. Alespoň jemu to tak přišlo. Potom se k němu donesl povědomý pach. Musela to být Camille. Ačkoli ji dost dobře neznal, její pach si pamatoval. Nebyla zrovna z těch, co by ho měli nějak v lásce. Alespoň jemu to tak připadalo. Proto se vydal dál s tím, že pokud to nebude nutné, nebude ji rušit. Stejně nepředpokládal, že by o to stála. A pak ji uviděl. Vlastně to vypadalo, že se minou. Ignorovala ho. Vlastně se na něj ani nepodívala, když ji mírně kývnul na pozdrav. Nejspíš byla zabořená do svých myšlenek. Nebo se prostě rozhodla ho ignorovat. Victor však věřil první možnosti. Vydal se tedy dál, načež do něj dívka drcla ramenem. To byla další známka zamyšlení. Nebo snad agrese? Ne. Někdo to tak možná mohl pochopit, on z ní však nic takového necítil. Navíc zamumlala omluvu. Otočil se po ní. Najednou se zastavila a taky se ohlédla. Jakoby si ho právě všimla. Usmál se. ,,To nic, já se omlouvám, měl jsem víc uhnout" řekl poměrně přátelsky. Nechtěl tu dnes dusno.
Post by Camille Bellerose on Feb 11, 2019 0:02:18 GMT
Věnuje mu zmatený pohled. Několikrát rychle mrkne, snad aby se vrátila do reality, zamyšlený výraz však z její tváře tak úplně nezmizí. "Nevšimla jsem si tě, přemýšlela jsem." řekne očividné a mírně přivře oči ponořena zpět ve svých myšlenkách. "Nad minulostí, přítomností a budoucností. Nad sebou. Nad smečkou." Victor to nemůže vědět, ale většina z jejích myšlenek se točila původní smečky, ne té, ke které se nyní patří. K té, která ji svým způsobem drží upnutou do minulosti a nenechává ji na pokoji. "Ale ráda tě vidím." mírně jí zacukají koutky v náznaku úsměvu. Upřímném úsměvu, skutečně ráda se s ním potkala. "Přišel jsi pohlédnout do časů minulých tohoto města? Předpokládám, že tu nejsi náhodou, tak jako já."