DATE Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Nunc sed cursus metus, quis facilisis nunc. Nunc in nunc facilisis, posuere risus non, feugiat magna. Praesent sed metus dolor. Curabitur id rhoncus ipsum, in ornare tellus. Suspendisse potenti.
DATE Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Nunc sed cursus metus, quis facilisis nunc. Nunc in nunc facilisis, posuere risus non, feugiat magna. Praesent sed metus dolor. Curabitur id rhoncus ipsum, in ornare tellus. Suspendisse potenti.
Knihkupeství zrovna nebyl dívčin šálek kávy. Proč by se někdo zdržoval čtením, když má možnost dělat všechny ty věci, které ona zvládla. Mimo jiné pak rujnovat cizí životy. Když ji však někdo zajímal, byla schopná se za ním vydat i do těchto končin papírů, svázaných dohromady a popsaných roztodivnými nesmysly, které si lidi četli, když sami neměli dostatečně zajímavý život. Muž, kvůli kterému sem přišla pro ni byl jedna velká neznámá, stejně jako většina těch, se kterými se setkala. Ne však, že by o něm bylo snad těžké pro ni něco zjistit. Jednoduše ji detaily nezajímaly. Byl jen jeden z mnoha. Tedy zatím to tak bylo. Mlčky postávala opodál a z regálů vytahovala random knížky, které si zběžně prohlížela. Přitom však poslouchala a po očku celou situaci sledovala. Musela se mírně ušklíbnout. Připadal ji jako jeden z těch, co si o sobě dost myslí. Minimálně na sebe rád strhává pozornost. No, konec konců, to mu byla schopná splnit. Poposunula si na dose brýle, které sem tam nosila, aby lépe zapadla mezi lidi a vydala se za ním. Nedošla ale až k němu. Zastavila u jednoho z regálů a taky se dala do přebírání. ,,Takže inspirace pro novou knihu? Nezavání to mírným plagiátorstvím? Já myslela, že příběhy mají být originální" Uculila se, aniž by se po něm nějak zvlášť otáčela.
Post by William Johnson on Jan 24, 2019 18:17:25 GMT
William zrovna vytáhl jednu z klasických fantasy literatur, přičemž vytáhnul slavného Tolkiena avšak poté uslyšel mladou dívku, která vedle něho mluvila o kopírování. Knihu vzal do ruky a podíval se na ni ''Každý z čerpá něčeho. Kdyby ne, tak by se nemohla literatura jako taková rozšiřovat'' pousmál se a sjel ji pohledem, přičemž se usmál při pohledu na její roztomilé pihy ''Ale myslím si, že ta nejlepší inspirace v téhle knihovně není v regálech'' zasmál se lehce, ale ne výsměšně. Nýbrž šarmantně a kouknul ji hlouběji do očí a podal ruku ''Jmenuju se William Johnsonm ale stačí Will. A ty? Nebo si čistě inspirace tohohle místa?''
Dívka se pousmála a podanou ruku jemně, avšak sebejistě stiskla. ,,Alisa Noris" mírně muži pokývla a věnovala mu poměrně dlouhý pohled do očí. ,,Můžu být klidně inspirací, ale komu, to si pečlivě vybírám" pobaveně na něj mrkla. Poté jeho ruku pustila a obrátila se zpět ke knihám, kde vytáhla jednu z nich. Otevřela ji a prolistovala si pár stránek.,, Takže fantasy? Hmm, to bych mohla zvládnout. Co má být námětem vašeho příběhu? Silná, nezávislá hrdinka.. Boj dobra se zlem, nebo podobné klišé?" Mírně pohrdavě nakrčila nos a knihu zaklapla. Znovu ji vsunula do regálu a chvíli na ní zůstala s upřeným pohledem. Pak se otočila. ,,Zaručený způsob, jak prorazit. Ne však zrovna originální." Vydala se k němu trochu blíž. Možná až na tolik, že narušila zónu jeho osobního prostoru. ,,Co přijít na něco.. řekněme originálnějšího?" šibalsky ji cuklo obočí a ona se pousmála.
Post by William Johnson on Jan 24, 2019 19:25:11 GMT
William se pousmál když mluvila o boji dobra se zlem nebo silné nezávislé hrdince. Jakmile se však zadívala na knihu, lehce pohnul hlavou do strany s mírným po úsměvem a přimhouřil oči ''Ne tak úplně...'' dodal a jakmile se přiblížila k němu až do jeho osobní zóny usmál se a řekl ''Spíš chci napsat Fantasy kde hrdina se musí rozhodnout, co ve skutečnosti je větší nebezpečí a uvědomit si, že dobro jako takové neexistuje, ale je jenom menší zlo, přičemž jen on může vybrat zda-li to či to'' mrkne na ni a pak se zasměje lehce flirtovně a pohledem přejede k jejím rtům. Zahledí se ji hluboko do očí těmi svými, přičemž ulička mezi regály je pro jeho svalnaté tělo poněkud úzká, takže nemůže tolik hýbat svým tělem. I přesto vše se lehce nakloní blíže k její tváři, avšak přesune se k jejímu uchu kdy do něho jen lehce a slastně řekne ''Myslím si, že něco inspirativního bych si dokázal představit ve společnosti, tak krásné dámy jako ty'' odtáhne zpět obličej a opět jí pohlédne do očí je-li možno.
Nemohla říct, že by jeho slova co se příběhu týkalo úplně pochopila. Každopádně určitá myšlenka ji na tom zaujala. Očima sklouzla po jeho svalnaté postavě, a ani nepředstírala, že ho nehodnotí. Hodnotila, a zjevně obstál. ,,Hmm, zajímavá myšlenka. Otázkou je, co je vlastně menší zlo. Co myslíš? Společnost plná pravidel, s diktátorským vůdcem, jehož slovo je svaté, kde je pomalu zakázáno i samotné myšlení, nebo společnost plná nástrah a násilí, kde však zažiješ volnost, jako nikdy dřív?" Znovu se pohledem zaměřila na jeho oči, které ji mírně zasvítily vzrušením. Pomalu ho prsty chytla za za bradu, jakoby si ho chtěla přitáhnout. Bylo to docela autoritativní gesto. Její tvář se přiblížila k té jeho až příliš blízko. ,,Je tu dost těsno.. co to probrat někde v soukromí?"
Post by William Johnson on Jan 24, 2019 19:57:04 GMT
Když začala mluvit o diktátorství a poté o světě plném nástrah měl jasnou představu ''Rozhodně život nástrah. Jelikož lidé si dokážou zvyknout přežívat v drsném prostředí, než se muset podvolovat někomu'' dodal a pousmál se, když si ho prohlédla a poté si ho i za bradu přitáhla blíže ke své tváři. Avšak nenechal ji být autoritativní a tak rukou přejel dozadu a za její pás ji přitáhl blíže k němu ''Tahle těsná blízkost mi vůbec nevadí, pokud i tobě'' snažil se si ji držet v blízkosti svého těla aby cítila jeho svalnaté tělo a přitom i on cítil její ladné křivky či přednosti na tom svém. ''Víš co si myslím já?'' dodal šarmantně s úsměvem, přičemž přiklonil rty blíže k těm jejím. ''Že krásná inspirace na sebe nemá nikdy nechat čekat a má být spontánní'' dodal a pokusil se ji lehce políbit na rty, přičemž ji však držel za pás, nikoliv že jí k sobě tisknul aby se nemohla dostat z jeho sevření, ale hezky s citem, vášnivě a přitom kdykoliv mohla z jeho objetí se uvolnit.
Čekala jeho odpověď. Spokojeně se usmála a mírně si skousla ret. ,,Doufala jsem, že tohle řekneš" zavrněla spokojeně. Když si ji přitáhl, nevypadala nějak zaskočeně. Spíš se spokojeně opřela a dlaní mu přejela po hrudi. Očividně byla vzájemná přitažlivost zjevná. Snad i proto naprosto spontánní polibek naprosto spontánně opětovala. Ona však nebyla na sladké jemné polibky. Neodtáhla se. Naopak se do situace vložila se značnou lačností. Evidentně ji vůbec nezajímaly oči kohokoli v okolí. Svůj polibek zakončila mírným skousnutím jeho spodního rtu a pak se poodtáhla. ,,Chceš víc?" Zašeptala mu poté do ouška. Rukou, kterou měla do té doby na jeho hrudi začala pomalu sklouzávat níž.
Post by William Johnson on Jan 24, 2019 20:31:49 GMT
Jakmile se vložila do líbání mnohem více, přidal se k ní a když oddálila své rty a ještě ho jemně kousla do těch jeho, vydechl spokojeně jako když kocour si zavrní. Při její otázce se ovšem i lehce zarazí "Jsem tu ve městě nový, takže netuším kde bysme měli větší soukromí" pousmál se a políbil ji lehce na krku a krátce. Jako takový lehký zákusek před velkým dezertem. Nedokázal spustit oči z její roztomilé tváře. Měla nádherné ženské rysy a přitom roztomilé pihy i další "vady" na kráse, které jemu naopak přišli krásné na ženě. "Máš krásné pihy Aliso..." Pohladil ji lehce po tváři a kouknul okolo, kde kdo je.
Lichotky na ni nikdy úplně moc nepůsobily. Preferovala činy. No mile se na něj usmála a trochu nakrčila nos. ,,Díky" ocenila jeho kompliment. Pak se také rozhlédla. Zase tolik lidí tam nebylo, a i kdyby ne.. ji to bylo celkem jedno. Pokud mu to však vadilo, co mohla dělat. ,,Nelíbí se ti pozornost? A co ty řeči o volnosti v životě?" Nadzvedla obočí. Pak se zaculila a chytla ho za ruku. ,,Máš štěstí, já tu nová nejsem" S tím ho zatáhla hlouběji do obchodu, skoro až dozadu, kde měli soukromí ještě větší. ,,Sekce Historie.. Sem moc lidí nechodí" Ušklíbla se a znovu si ho přitáhla. ,,Uvolni se. Není snad život o výzvách a spontánních činech?" Opřela se o jeden z regálů. ,,Nebo máš strach?" Založila si provokativně ruce na hrudi.
Post by William Johnson on Jan 24, 2019 21:24:20 GMT
Pousmál se nad tím, když ho zatáhla hlouběji dozadu. Čekal, že ho táhne zadním východem ven, ale jakmile narazil na slepou uličku v podobě sekce Historie lehce se zarazil i při jejich slovech. Na chvíli popřemýšlel, rozhlédl se a pak kouknul na ni, kdy si ji celou prohlédnul včetně rukou které měla složené na prsou ''Byl bych blázen, kdybych si tohle nechal ujít Aliso'' usmál se a dal ji ruku vedle hlavy, kdy ji druhou ruku chytnul za její pevný zadek a začal ji líbat na jejich rtech. Tentokrát už nikoliv lehce, něžně a decentně, ale vášnivě a divoce jak jen dokázal. Nehledě na to, že byli v knihovně. Tuhle příležitost si nemohl nechat ujít *Tohle město začíná být čím dál více lépší* pomyslel si, když ji rukou poté lehce pohladil po tváři, přičemž ji zabořil i do vlasů a druhou naopak postupoval k přední části těla a nahoru k hrudníku pomalu.
,,Ano, to bys jistě byl" pronesla sebejistě, a poté už se nechala políbit. Svou ruku položila na tu jeho, kterou držel její zadek a pak mu po ni přejela až k lokti a přes paži k rameni. Svým tělem si přitiskla k jeho hrudi, přičemž se o něj mírně otřela. Ruce mu přitom položila kolem krku a plně se vcítila do polibku, do kterého se po chvíli neštítila zapojit i jazyk. Mírně pokrčila nohu, aby se tak lépe mohla dotknout jeho klínu. Nevypadala, že by si potrpěla na dlouhé předehry. Věděla co chce. A za tím si také šla. Co na tom, že byli v knihkupectví, kde mohl kdokoli kdykoli přijít. Možná tu měli i kamery. No, kdo ví. Alespoň se starouš pobaví, pokud se dívá. Po chvíli se mírně poodtáhla a jednou rukou sjela opět po hrudi dolů.
Post by William Johnson on Jan 24, 2019 21:51:09 GMT
Cítil jak její jazyk se proplétá s tím jeho. Bylo to jak kouzlo. Najednou od všech svých starostí utekl a byl tady s takhle nádhernou ženou. Nemohl si nechat ujít tuhle příležitost a najednou jakoby to už nebyl on. Přitiskl jí k sobě, rukou přejel nahoru, shrnul její tričko a do ruky vzal její prso se kterým si začal různě hrát a laškovat. Chvilce tvrdě a chvilku lehce, ale přitom celou dobu se nezapomínal věnovat jejich polibkům, kdy jakmile nohou přejela podél jeho stehen až k jeho chloubě, lehce se nadechnul a vydechnul s úsměvem. A pak se pomalu pokusil hlavou jít blíže k jejímu hrudníku, přičemž se chtěl věnovat svými rty i druhému prsu. Pokud ho nechala, tak rty lehce přejel přes její bradavku a jen řekl s mírným úsměvem ''Že bych měl přestat?'' a poté ji vzal do pusy s lehce vášnivým nádechem.
Cítila, jak se ji shrnuje tričko. Venku byla zima, takže aby lépe zapadla, měla na něm ještě rozeplou bundičku. Tu však nechala sklouznout z ramen, když ji začal tričko pod ní vyhrnovat. Pak se rukama vrátila k jeho bokům. Začal se dotýkat jednoho z jejich ňader a ona tiše vydechla mezi polibky. Když se pak odtáhl, krátce na něj pohlédla a nechala ho pokračovat i s druhým ňadrem. Jak se jeho rty dotkly její bradavky, trochu zaklonila hlavu a s přivřenýma očima ji utekl slastný sten. Dobré bylo podotknout, že dívka podprsenku neměla. Na to už William přišel. Mírně se usmála a stále se zakloněnou hlavou se kousla do rtu. Když opět shlédla, prsty mu vjela do vlasů a jemně je sevřela. Nechala ho vést.. Vlastně proč ne. Ne každý potřeboval vodit za ručičku.
Post by William Johnson on Jan 24, 2019 22:17:54 GMT
William si hrál vášnivě s jejíma prsama, přičemž co chvíli ve svých rtech svíral či cucal jiné. Během toho už ji však tričko sundal a i když v hlavě by teď měl myslet na to, jaktože nemá podprsenku raději to nechal být. Jakmile jí však sundal tričko, přesunul se pomalu rty níže, přičemž rukama pomaličku roloval její kalhoty směrem dolů. A čím blíže byl k tomu nejlepšímu o to více ji sundal část kalhot. Jakmile se pak konečně svými rty i teplým dechem dostal dolů, pousmál když po dlouhé době spatřil něco krásného před svýma očima po tom všem. Lehce ji podráždil jen špičkou jazyku na vrcholku a poté ji pokud ho nechala, zvednul nohy, přičemž ji celou zvedl a přitisknul si ji na obličej, kdy jazykem pronikl dovnitř a začal s ním různě kmitat, avšak nikoliv stejně. Co chvíli měnil rychlost, způsob nebo směr a když mohl, tak na chvíli použil i prsty aby ji pomohl dosáhnout vrcholu ještě před tím nejlepším.
Alisa mu prsty prohrábla vlasy a nechala ho, ať se činí. Tričko mu povolila sundat a to pak přistálo kousek od nich. Když se pak začal přesouvat níž, jednou rukou stiskla hranu regálu a druhou mu přejela po zádech. Slastně přivírala oči, jak se jeho jazyk dotýkal jejích intimních partií a ona tiše zalitovala, že je Will jedním z lidí, za kterými necupitá ocásek s bílými křídla. Jak ráda by viděla jeho výraz. Nemohla toho teď moc dělat. William ji dostal do situace, kdy mohla jen držet, a užívat si to. Nutno podotknout, že své prožitky dávala najevo, aniž by se zabývala tím, že někdo ji může slyšet. Tak nějak počítala s tím, že bude chtít tuto ,,laskavost" s její přípravou oplatit. Ona však na kolena jít neplánovala. Ne, nehodlala už dál čekat. K čemu by to bylo.