DATE Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Nunc sed cursus metus, quis facilisis nunc. Nunc in nunc facilisis, posuere risus non, feugiat magna. Praesent sed metus dolor. Curabitur id rhoncus ipsum, in ornare tellus. Suspendisse potenti.
DATE Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Nunc sed cursus metus, quis facilisis nunc. Nunc in nunc facilisis, posuere risus non, feugiat magna. Praesent sed metus dolor. Curabitur id rhoncus ipsum, in ornare tellus. Suspendisse potenti.
Post by Ryley Campbell on Jan 21, 2019 21:34:37 GMT
„Nic se nestalo,“ ujistil muže, stejně tam měl jen krámy. Takové neužitečné vzpomínky, bez kterých se stále neobešel, něco přímo pro něj. Přeci jen miloval vzpomínat. „Děkuji,“ přikývl muži, když jej poslechl, málokdo by to vážně udělal. No, byl většinou zvyklý na to, že mu spolusedící utekli, nebo prostě jen dělali hluché. Nečekané, že to právě udělal tento muž, možná se na něj začal dívat z trochu jiného úhlu, ne o moc lepšího, stále nevěděl, co si o něm myslet. Stačily mu ty jizvy. Všude. Byl jako přehlídka všech módních jizev, po kterých moderní ženský jednoduše letí. Jeho jizvy na druhou stranu ležely někde vevnitř, pěkně zakryté od tváří druhých lidí. Opět promluvil, tentokrát s omluvou, která jej zcela zarazila. Co měl říct? Párkrát zamrkal, snažil se najít vhodná slova, která neležela nikde blízko. „Ne, ne,“ zavrtěl hlavou, málem přitom upustil jednu z dalších krabic, „já se omlouvám, občas se rychle ztratím, víte?“ pousmál se, bylo těžké přijít na něco, co by jej nesvrhlo ještě níže, byť to právě udělal. Pak se objevila otázka, která jej potupila ještě víc. Ne, nechtěl otravovat druhé, stále to však byla nabídka, která se neodmítala, co měl dělat? „No, je to jen jednu ulici odsud,“ vysvětlil mu, „nevím, jestli by to stálo za váš čas.“
Post by Icelius Magnus Ravenclaw on Jan 23, 2019 18:29:02 GMT
Icelius se jen a pouze zašklebil. Mladík byl opravdu zvláštní, docela jej i mile překvapilo, že omluvu nevěděl jak přijmout. Pro některé jsou jizvy signalizací toho, že někde v životě udělali chybu. Icelius to tak nebral. Nemohl za to, že se narodil tam, kde se narodil. Prostě to měl sám sobě vyvolat potrat, protože měl tušit, že jednou ho strýc, co neunese vraždu svých rodičů bude chtít zabít? Božínku. Pak mladík namítal něco na to stěhování. Ice protočil očima a zvedl se. "Neobíráš mi o čas, čím méně času bude, tím větší šance bude, že se za smečkou nebudu muset jít nahlásit, že tu jsem." To o smečce si však bělovlas zamumlal spíše pro sebe, bůh ví jak by to mladík chápal. Přeci jen je to člověk, co z něj tak bylo cítit. Žádný speciální pach, nic. Ušklíbl se a podíval se, kde si to zaparkoval. Fajn, kousek. Vlastně... proč to nedošel pěšky? Zavrtěl hlavou a popadl krabici. "I kdyby to byla ulice, tak bys tolik beden neutáhl sám." Oznámil mladíkovi a vydal se k autu.
Post by Ryley Campbell on Jan 23, 2019 19:13:20 GMT
Jediná jeho reakce na slova staršího muže byl pouhý úsměv, lehce odlišný od těch předešlých, lehce zaražený a nechápavý. Tak nějak si za ty dny zvykl na to, že se v jeho okolí děje docela dost věcí, kterým nerozumí, tenhle muž do toho krásně zapadal. Vlastně ani nevěděl, zda by nad ním měl přemýšlet dlouho, přeci jen záleželo na tom, zda tu byla nějaká šance, že se ještě uvidí. No, prvně by si raději vyříkal své nadpřirozené věci s Peggy, pak by snad přemýšlel nad bělovlasými muži z BBC. Jeho slovům jednoduše nerozuměl tak, jak by úplně chtěl, avšak přikývl – uvědomil si ten fakt, že se mu nabízelo něco, co by mu za třicet let mohlo zachránit záda. „No,“ připravoval se k další výmluvě, která by ho snad omluvila na to, aby se mohl propadnout zemí. Nemohl to ani doříct, muž jej přerušil, popadl jeho tak velkou a bezcennou krabici a vydal se k autu, zjevně jeho. „Asi nemám na vybranou,“ povzdychl si za jeho zády tiše, úsměv se na pár setin ztratil, to jenom proto, aby opět naskočil a on mohl vyjít za ním. „Nebudete za to chtít zaplatit?“ Zeptal se, no, možná už jenom kvůli tomu, že jeho poslední peníze šly na charitu a byt. Popřípadě by ho musel uplatit kávou.
Post by Samantha Océane Rahel on Jan 24, 2019 13:41:04 GMT
Tesne za ňou vyšli aj tí dvaja. Ako prvý prerušil ticho Victor, pri čom sa musela Samantha krátko zasmiať. ,,Myslím si, že na to by mal prísť každý sám... No toto nebolo vôbec ťažké. Mám radšej výzvy..." skonštatovala so žmurknutím. Vždy mala rada výzvy a niečo, čo sa dalo ľahko dosiahnuť pre ňu nebolo také cenné. ,,A ozaj, nemáš zač" povedala smerom ku Codymu. Prekvapivo to nemyslela ironicky, pretože to vážne nestálo za reč. Bolo jej trocha ľúto toho dievčaťa, ale život je krutý, no. Teraz by bolo fajn, keby sa už nestretli, aj keď tá pravdepodobnosť bola celkom malá. ,,Takže... Kam sa to ide?" opýtala sa, keďže netušila nič o tom, kam na ten obed plánujú ísť. Niežeby to nebolo jedno, no rada mala prehľad.
Cody se zakřenil, když si Victor žádal o to, aby je Sam taky učila. ,,Potřebuješ pomoct balit ženský? Jsem skvělej parťák. Nebo už ti nestačím? protáhl nespokojeně obličej. ,,To fakt bolí." Choval se jako kluk, ale... Faktem bylo, že už se k alfovi choval jako ke zbytku smečky. Vtipkoval, dobíral si ho... A to byl pokrok. Kdo ví, jak to viděl s jeho vedením, ale tohle zjevně už padlo. Prostě si zlepšil Vic skóre. ,,Jdeme na oběd, jak jsem říkal," pronesl Cody a zamířil přímo do jedné z restaurací. ,,Když něco chceš, chceš to z náměstí. Stejně je tu nejvíc věcí. Jinak jsou tu hlavně domy. Heathens bývaly původně farmy a podobně, co jsem četl, tak se ani nedivím," pokrčil rameny. Oba dva dovedl až ke stolu u stěny, kde se posadil tak, aby právě on byl zády ke stěně. Dobrý výhled na dveře a taky na všechny lidi tam. Zjevně jeho oblíbené místo. No, ti dva se mohli posadit jak chtěli, jeden z nich mohl nakonec vedle něj. Ten druhý ale už musel naproti. ,,Mají tu hodně specialit... Ale zdejší ryba s hranolkami je nepřekonatelná a to mi věřte. Rozený Londýňan, to sedělo. Málo v čem to na něm bylo poznat, ale národní hrdost byla národní hrdost. Ještě že se nikdy nepřel s žádným irem o to, jestli Irsko Británii patří a nebo ne. Ale momentálně byl u stolu jen Victor a oba dva byli jistě dost inteligentní, aby se o tom nehádali, protože měl zajisté každý svou pravdu. ,,Odkud jsi, Sam?" optal se zvědavě Cody cizí vlčice. ,,A kde tě ulovil? Nevšiml jsem si tě tady v okolí. Hledáš tu někoho? Moc cizích vlků se sem nevydává, většinou jen ti, co se chtějí přidat ke smečce. Taky jsem to tak měl. Alfa tehdy nebyl příjemný. Vlastně se tvářil, jak kdyby cucal citron," podělil se o svůj hrozný zážitek.
Post by Victor Murphy on Jan 25, 2019 12:34:40 GMT
Victor nadzvedl obočí, když se Cody vcelku rychle ujal vedení. ,,Fajn ty parťáku, až budu potřebovat stíhačku, co mi pak nedá pokoj, požádám tě o pomoc, spolehni se" Pronesl a vydal se za ním. Ne, tentokrát to nebral osobně. Přece jen, pozval je Cody, a tak by Cody měl rozhodnout, kam se půjde. Sám se přece rozhodl, že půjde s nimi a ne napřed. Víc mu však vadilo, když Cody hned zaujal místo s výhledem na místnost. Vlastně se choval přesně tak, jak by se choval Victor. Podmračil se a posadil se vedle něj.. ne že by to snad udělal pro Codyho krásný oči.Začínal pomalu pociťovat, že vlk uvnitř něj vidí Codyho chování jako poměrně hraniční s tím, co ještě snese. Prozatím se však ještě uklidnil, a jeho nespokojený výraz mohl být pro Codyho snad dostatečným varováním. No,kdyby si ho nevšiml, podpořil ho ještě tichým, krátkým hrdelním zavrčením. No naštěstí byly místa dvě. Jinak by to tak snadno nepřešel. ,,Ulovil jsem ji v Peggyině lese. Kdyby ji ulovila Peggy, bylo by to asi horší" Pronesl pak už klidně. Cody tu už nějakou dobu žil, takže předpokládal, že Peggy zná. Co se týkalo jeho řeči o tom, jak se tvářil alfa na jeho příchod, nedivil se. Spousta vlkodlaků se ráda ušetří možných nepříjemností s prokletými. Bývalý alfa zdejší smečky však byl jeden z mála vlkodlaků, které Victor znal, a o kterých věděl, že jim záleželo i na osudu prokletých. Sám toho byl příkladem. I proto měl právě teď nutkání se muže zastat. ,,Nediv se mu.. už na tom nejspíš nebyl dobře a zřejmě předpokládal, že by to nemuselo dopadnout nejlíp.. I tak tě ale přijal ne? Spousta jiných by to neudělalo"Nelíbilo se mu, jak mluvil. Muž kterého znal byl vážený a moudrý. To co slyšel, když se vrátil bylo vesměs o rozpadu smečky ale něco se muselo dít už dřív. Tomu nasvědčoval už jen fakt, že některého z vlkodlaků držel v lese, bez toho, aby se socializoval mezi lidmi. Vrtalo mu to hlavou. Muselo v tom něco být.
Post by Samantha Océane Rahel on Jan 25, 2019 16:34:46 GMT
Bolo zaujímavé sledovať jak sa doťahujú. No niečo jej na ich správaní nesedelo, či jej prišlo minimálne zvláštne. Nevedela čo presne to je, no možno sa jej to len zdalo, či bola až trocha paranoidná z toho, že už dlho sa tak nejak s nikým nebavila. Nevenovala tomu teda veľkú pozornosť, no napriek tomu ostávala opatrná a nenápadne sledovala každý jeden ich pohyb a pozorne počúvala každé jedno slovo. Na to čo povedal Cody len ticho prikývla. Síce si už mesto tak zbežne prezrela, nemala čas sa zaoberať všetkým a teda o fakte, že na námestí je toho veľa, bolo dobre vedieť. Určite hneď jak bude mať čas to tu bude musieť úplne detailne preskúmať. Dovtedy nebude pokojná... teda dovtedy nebude pokojná tá jej časť, ktorá vždy všetko plánuje a mať údaje o zázemí je základ. Cody ich teda zaviedol do nejakej reštaurácie a hneď obsadil snáď to najlepšie miesto. Victor si sadol vedľa neho, odkiaľ mal zrejme rovnaký výhľad a jej ostalo miesto tak s výhľadom na nich dvoch a o zvyšku miestnosti nemala prehľad, čo jej bolo proti srsti, no škriepiť sa kvôli tomu nechcela. Cody dal hneď odporúčanie na jedlo a to Samanthe privodilo podozrenie, či skôr takmer istotu o jeho pôvode. A potom prišli otázky. Len dúfala, že nebude musieť prerozprávať všetko, čo už pred tým hovorila Victorovi a Gastonovi. ,,Zo Švajčiarska" odpovedala len krátko, pretože nevedela čo iné by k tomu povedala. Peggyin les. Fajn, už vedela meno majiteľky. Keďže na túto otázku mu dal odpoveď Victor, zrejme bolo zbytočné aby sa k tomu vyjadrovala ona a tak sa teda rozhodla prejsť rovno k druhej časti otázky. ,,Nikoho nehľadám. Dostala som sa sem len náhodou... tak ako vždy všade. No vypadá to tak, že sa tu chvíľu zdržím..." skonštatovala. Bola to už dlhá doba, kedy sa rozhodla pre niečo takéto... ostať. Na akú dlhú dobu, to bola otázka, no to záležalo od mnohého. No a keď opäť prišlo niečo, pri čom by mohla povedať nejaký svoj komentár, vstúpil do toho Victor, ktorý mal zrejme o predošlom alfovi dobrú mienku. Vlastne... veď to bol jeho predchodca, či nie? Zrejme. V každom prípade si teda svoj komentár k veci nechala pre seba a k tejto časti sa nevyjadrila.
Cody jen nespokojeně zafrkal, ale sklopil oči, když Victor zavrčel. No jinak na to nereagoval, asi neviděl důvod. ,,Peggy by ji ulovila kuší, namalovala by si bojová tetování na obličej a hroty šípů z té kuše by si ještě postříbřila. Tolik k neutralitě těch, jako je ona. Nelovit, nekácet, neklást pasti, prostě se vyhnout kilometrovým obloukem a i tak nemáš jasné, že si tě nenajde za zašláplou berušku," zubil se a byl tak ironický, jak jen mohl. Jeho tón ale naznačoval, že ji má rád a nebo její nároky při nejmenším toleruje a nevadí mu. ,,Utekl jsem šílející alfě jen proto, abych vběhl do náruče další, takové. Nevím jak jsi ho zažil ty, ale pro mě to byl chladný a nedosažitelný vrcholek, který mě přiváděl k šílenství. A ne jen mě. Na druhou stranu, nebyla to tak úplně jeho chyba," pronesl vážně a stiskl zuby k sobě. Marina, ta zatracená Marina. Jak on tu zrzku nesnášel. A taky obviňoval. ,,To je fajn. To nám dává příležitost napravit to s tím rande. Teda, pokud bys nešla raději s Victorem. Nevadí, že tykám? Vím, je to takové... Ehm, no, není to úplně podle etiky, ale co je podle etiky když se jeden zaměří na vlkodlaka," pousmál se. Byl trochu nejistý, tedy, po tom, co právě řekl o předchozí alfě. ,,A Victor je skvělý materiál, ne že ne." Zazubil se na Victora a zvědavě na něj zamrkal. ,,Mužský ale na rande většinou nezvu, to oni mě. A já jim pak lámu srdce svým 'ne'. A až začne být otravné, jak moc mluvím, stačí mě stopnout, umím občas i zastavit." Zjevně se snažil dostat pryč od vážných a těžkých témat svým klasickým humorem. ,,Každopádně, pracuji, tu v baru jako barman, tak jestli bys někdy chtěla skleničku zadarmo, stačí se stavit, když budu mít šichtu." To už jim číšník donesl jídelní lístky. Dva. Cody se ani po jednom nenatáhl.
Post by Victor Murphy on Jan 26, 2019 12:48:21 GMT
Victor se mírně mracil. Codyho slova ho zraňovala, ačkoli nepatřila jemu. Slyšet krutou pravdu o posledních letech jeho učitele pro něj nebylo snadné, i když o tom neslyšel poprvé. Přecejen, ten muž mu zachránil život. Sklopil oči ale dál Codyho řeči nekomentoval. Nemělo to smysl, navíc, Cody měl právo myslet si co chtěl. I Victor by měl jiný názor, kdyby nezažil smečku pod vedením moudrého a silného alfy, jakým dřív byl. Byla však pravda, že ho právě teď přešla nálada na vtipy, proto Codyho promluvy o rande přešel mlčením. I tak mu však vyvstala v mysli jistá ironická myšlenka týkající se toho, že se právě zbavil jedné dívky, která očividně měla zájem a hned se vrhá na druhou. Mírně nad tím zavrtěl hlavou, každopádně to bylo na Samanthine uvážení. Teď si tu však Victor připadal mírně navíc. ,,Jestli chcete soukromí, půjdu se dal věnovat randění se srnkama" pokrčila rameny. Byla pravda, že dnes u krmelcem ještě nebyl. Když přinesli jídelní lístky, mírně se odtáhl, aby dal najevo, že teď si vybírat nebude. Nějak ho presla chuť a nebyl si jistý, jestli tu má vůbec ještě zůstávat. Nebylo tedy úplně žádoucí, aby zdržoval ty, kteří mají jistotu, že se chcou najíst.
Post by Samantha Océane Rahel on Jan 26, 2019 14:25:27 GMT
Zrejme téma "bývalý alfa" bola dosť kontroverznou a vďaka tomu vzniklo nevítané napätie. Bolo normálne ťažké uveriť, že sa to dusno nemôže ona, ale niekto iný... Rozhodla sa teda neprilievať olej do ohňa. ,,A kto by ti potom pomáhal odpriamiť moju pozornosť?" opýtala sa s úškrnom Codyho. Tým, že mu sama začala tykať mu snáď dalo jasne najavo, že ani z jeho strany mu to neprekáža. Victorovi však zostávala pochmúrna nálada, čo sa Samanthe moc nepáčilo. ,,Nebláznite. Pekne sa s nami naobedujte..." povedala smerom k Victorovi a venovala mu jemný úsmev, či skôr jeho náznak, čo bola u nej vzácnosť, no táto situácia si to celkom vyžadovala. Nechcela, aby Victor odišiel... nie v takejto nálade. ,,Takže v bare... hm... to je výhodné. Zrejme sa tam dozvieš veľa vecí" skonštatovala. Barmani boli zvláštni ľudia, respektíve mali akoby viac povolaní v jednom. Občas ich Samatnha dokonca obdivovala, pretože ona by nebola schopná zrejme počúvať tie opilecké reči, aj keď taktiež si bola vedomá toho, že barmani vedeli zistiť to, čo iní nie a to ju lákalo. No možnosť že by raz mohla byť barmankou, bola nulová. Prišiel čašník s dvoma jedálnymi lístkami a keďže to zatiaľ nevypadalo to, že by si vôbec jeden z chlapcov chcel jedálny lístok zobral, tak tak spravila aspoň ona.
Post by Icelius Magnus Ravenclaw on Jan 26, 2019 17:45:49 GMT
Protočil očima, proč by to bylo takové hrozné? Ano, muselo to být tak hrozné, protože mladík mu chtěl hodit nějaké prachy. "Nepotřebuji peníze, mám dost svých. Tohle ber jako... milost vůči tvé rase. Nechci tu v městě nějaké problémy, hlavně rád pomáhám." Podíval se na něj vážně a pak se vydal rychle k autu, které jednou rukou odemkl. Vlastně stačilo rukou mávnout u předních dveří. Pak otevřel kufr a dal tam krabici. Podíval se na mladíka. Kde jen měl ten zbytek? Rád mu pomůže, opravdu, nebude se nějak snažit všechny obalamutit. spíše...měl nějaké nutkání teď pomáhat. Asi to byl u něj opak ženských krámů. Ušklíbl se. Uvidí se, co po něm mladík bude dále chtít.
Post by Ryley Campbell on Jan 27, 2019 10:08:52 GMT
Když tak mluvil o jeho rase – tedy jejich -, musel se dát do hlubokého přemýšlení. Možná na to přišel! Určitě to byl jeden z těch divných lidí, kteří se vydávali za zástupce nějakých nových ras. Měl chuť se i zeptat, zda si říká ještě pane, nebo třeba paní. Nebo jestli nezná jednu Peggy z lesa, ale tu raději vynechával. Neviděl mezi nimi žádnou podobnost. „Uh,“ zarazil se, tak nějak váhal nad tím, co pořádně i říct, „to je od vás asi milé.“ Pousmál se, vážné výrazy moc nemusel. Tedy obvykle ne. Ten muž mu přišel nějak až moc vážně – to nebylo dobrým znamením. Jak se znal, tak do několika minut by se určitě pokusil o nějakou tu nápravu. Sakra. Byli konečně u auta, když mu ruce začaly opět měknout, nějakým způsobem je tam vhodně nakládal, pak se obrátila na muže. „Nebudete chtít aspoň kávu?“ Teď i docela přemýšlel nad tím, zda tu nějakou kávu vůbec měl. Nebo jestli tam už má alespoň židle.
Post by Icelius Magnus Ravenclaw on Jan 27, 2019 10:20:34 GMT
Podíval se na něj s pozvednutým obočím, pozvánka na kávu? Jistě! Miloval kávu a muselo na něm být vidět, že jej to potěšilo. Aspoň jí konečně nebude muset usrkovat sám, ale bude konečně moct i s někým mluvit. S někým, kdo se jej nebojí jako myš kočky."Tak tu kávu si zapamatuj, umírám touhou po něm. Jinak... jsem Icelius." Představil se mu svým velice špatným jménem. Copak se matka nemohla aspoň trochu snažit? Nemohla jej pojmenovat nějak více vhodně? Vlkodlak se jménem, co zní jako by jej někdo našel ve staré knize. Nemohl se jmenovat třeba Marek? Nebo když už jsme u toho I, tak aspoň Igor? "Kde máte zbytek těch krabic?" Zeptal se jej a tím přerušil vlákno svých myšlenek. Snad to nebude tak hrozné a ta káva přijde brzy.
Post by Ryley Campbell on Jan 27, 2019 10:39:57 GMT
Když viděl ten jeho výraz, docela zaváhal. Bylo to šťastné pozvednutí, nebo to pozvednutí, které se poptávalo po jeho zdravém rozumu? Řekněme, že si byl chvíli i nejistý, avšak úsměv překvapivě držel stejně dobře. Bylo to skvělé, když mohl na ulici najít někoho, kdo ho neznal – nebo jinak, neznal jeho mámu. „Super,“ povyskočil, úsměv se mohl konečně s jistotu uvelebit. „Máte zajímavé jméno, Iceliusi, já jsem Ryley,“ nastavil muži ruku, to se ještě dělalo, ne? „Většina lidí mi ale říká Ray.“ Většina lidí mu ale spíše už říkalo jen “její syn“, na to si ale po nějakém tom týdnu zvykl rychle, přeci jen to bylo povinné. Zvyknout si. „Tohle je všechno,“ pohlédl na krabice, „zbytek se prodává s domem.“ Zbytek byl pro něj nepodstatný, jelikož by stejně ani neměl místo, kam to uložit. Svůj nový byt už většinu nábytku měl.
Cody se zhluboka nadechl. Byla chyba tohle začínat. Vzal jídelní lístek a podal ho Victorovi. ,,Já jsem ten navíc," odpověděl s vážnou tváři. ,,Nakonec jsem vrazil mezi vás, vyrušil a pak vás ještě odtáhl pryč. Takže bych byl rád, kdybys přijal moje pozvání na oběd... V přátelském duchu," upřel na Victora krátké oči. ,, Nutit tě ale nebudu, stačí, se Samantha tu skončila nedobrovolně," dobrosrdečně se usmál na vlkodlačici. Uměl být i klidný a příjemný společník, když na to přišlo. Některým občas přišlo divné, jak moc dokáže přepínat. Nutné ale bylo poukázat na to, že Cody byl starý vlkodlak a část jeho chování šla s dobou, i když ta druhá stále zůstávala stejná. Kouzlo přizpůsobení se. Každý to dokázal jinak. A v následující chvíli se zahleděl na Samanthu a tak vážně, jak to jen uměl, se zeptal: ,,Chutná ti míň bílá čokoláda a nebo ta s náplní?" Takhle neutrální výraz a zaujatý pohled neměl od momentu, kdy poslouchal ty dva v Prayeru mluvit o vlkodlacích. Možná byla otázka absolutně nepodstatná a nebo na ní stál osud vesmíru. Jeho pohled pak sjel na Victora a krátce mu cukl koutek. Docela ho zajímalo, co se honí hlavou jemu.