DATE Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Nunc sed cursus metus, quis facilisis nunc. Nunc in nunc facilisis, posuere risus non, feugiat magna. Praesent sed metus dolor. Curabitur id rhoncus ipsum, in ornare tellus. Suspendisse potenti.
DATE Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Nunc sed cursus metus, quis facilisis nunc. Nunc in nunc facilisis, posuere risus non, feugiat magna. Praesent sed metus dolor. Curabitur id rhoncus ipsum, in ornare tellus. Suspendisse potenti.
Docela nápadná stavba se nachází za kopcem, v jehož prohlubni se nachází Heathenské jezero. Sídlo rodiny Wintecry se zde nenachází nijak dlouho, proto působí hezkým, novým dojmem. Když vejdete hlavním vchodem, dostanete se do místnosti, jejíž stěny jsou hlavně skleněné - jedná se o obrovský obývací pokoj, kde už dříve děly večírky a různé sešlosti. Občas se sem i přemístily stoly kvůli důležitým večeřím, bylo-li třeba. V levém křídle se nachází prostorná garáž a tím je místo více méně zaplněno. V pravém křídle se nachází kuchyně, stěnou napůl rozdělena a tvoří tak z poloviny jídelnu. Ta se měla původně nacházet v jiném pokoji, ten však nakonec byl zbořen a propojen s obývacím pokojem. Právě díky velikosti obýváku se zde nachází pouze tři ložnice, každý s vlastní koupelnou, z čehož pokoj v druhém patře obývá majitelka a jedná se taktéž i o největší pokoj. Půdnímu pokoji se říká žlutý. Druhá dvojice nese název oranžový a zelený. Ironicky to nesouvisí s jejich výbavou, tapetami, ani ničím jiným. Názvy jsou však zažité a nikoho ani nenapadne je měnit. Dvojice spodních pokojů se mění jenom velikostí, zelený pokoj byl po smrti manželů Wintercry pozměněn, aby byl kopií oranžového.
Post by Honey Wintercry on Jan 18, 2019 20:54:55 GMT
Honey v noc po útoku zalezla do sprchy a byla tam hodinu. Connor byl poslán do oranžového pokoje, co spíš připomínal hotelový apartmán. Vlastně všechno bylo luxusní. Možná až moc. Jeden by snad až řekl, že vážně v hotelu je. I koupelna o tom napovídala. Honey by klidně někdo mohl odsát pár tisíc z účtu a ani by na to nepřišla. Každopádně další den nejspíš Connora probudilo zaklepání na dveře a ohlášení snídaně. Ach ano, zaměstnanci připravili snídani. Honey už byla dole u stolu a pojídala pečivo, křupavé a teplé. Zjevně bylo čerstvě upečené. Když na to někdo měl, tak na to prostě měl. Bylo to zvláštní, že nespala delší dobu. Jenomže... Prostě si to nemohla dovolit. Vypadala i přes všechno unaveně a tvář měla pobledlou. Necítila se moc dobře. Přesto že se kousnutí už zahojilo, nepříjemně svědilo. Nalila si kafe z konvice do hrnku a dál zírala na košík s hrozny a dalším, čerstvým pečivem. Hned by spala dál.
„Dobře se dívej, co ten králíček dokáže.“ ~ Alisa, alternativní povídka k Epiphany
Connor si přišel zvláštně, že má spát u dívky, kterou ani nezná. Byly tu však jisté věci, které nesly opomíjet a on ji teď opravdu nechtěl nechat samotnou. Svíral se mu žaludek, když si uvědomil, co že jí to vlastně bude muset říct. Jak zareaguje? Co by měl dělat? Nemá spíš zavolat Codymu? Na druhou stranu, kdyby jí najednou u dveří zazvonili lidé, co si ji chcou někam odvést, jak by reagovala? Nebylo by to nic příjemného. I když, neznali se s Codym? Když byl zavřený v baru, říkal, že volal kamarádce a ona se potom ukázala s Alastorem. Takže možná mluvil právě o ní. To by věci ulehčovalo. Třeba věděla, že je Cody vlkodlak, i když pochyboval, že by o tom jen tak mluvil. Rozhodl se mu tedy napsat. V SMS se jen ptal, jestli Honey zná. Nevěděl ale, kdy si to přečte. Tu noc měli divokou. A on jim vděčil za život. Musel se pousmát. Cody i Thomas. Dlouho byl úplně sám a teď.. byl tu někdo, kdo se zajímal o jeho bezpečí. Usmál se smíšenými pocity. Byl rád ale na druhou stranu měl starosti. Když se ráno probudil, chvíli mu nedošlo, kde že vlastně je. Vypadalo to tak.. honosně. Úplně jinak, než jak byl zvyklý ve svém kamrliku na klinice. Někdo na něj klepal. Za chvíli už se dostal do místnosti, kde byla i Honey. Pohled na ni Connora znovu zachmuril. ,, Zdravím.." pousmál se. ,,jak se cítíte?" Měl pocit, že by měl dodržovat nějakou etiketu, když už byl v .. honosném sídle. Vlastně ho celá ta velikost dost zneklidnovala.
Post by Thomas (Ethan) on Jan 18, 2019 22:51:17 GMT
Thomas vzal něžně Dell za paži a během momentu byli oba dva pryč. Tedy, objevil se před sídlem. Tady byl naposledy. Ale věděl, že Connor je uvnitř. Stačilo prostě projít vstupními dveřmi, nakonec, teď byl nehmotný. Dell stále držel za ruku a vedl ji s sebou. Nebylo těžké najít Connora. Byl s tou dívkou, kterou včera viděl v lese. ,,Je dobré být jen mlčenlivý pozorovatel," špitl k Dell. ,,Mohlo by je to ovlivnit, i když nás neslyší," vysvětlil své společnici. Nakonec, Connor je slyšel a viděl. Thomas je nechtěl rušit. Tedy spíš svého svěřence. Jen se nad tím usmál. Nezáleželo na tom, že šel ke Connorovi moc blízko on. Byl podpora. Della ale k němu nepatřila. Proto ji varoval. Zůstal stát u stěny. Mrkl na dívku. Mohla se tam porozhlédnout kdyby chtěla. Možná ji obyčejný rozhovor mezi dvěma lidmi nezajímal. Ani by se tomu nedivil. Ale chtěla zkušenost s lidmi, tak se na ně mohla podívat zblízka. Nakonec, tohle by dělala po zbytek života. Dívala se.
Ocitli se zde. Před velkým sídlem neznámého člověka. Člověka! Thomas ji držel a ona si připadala tak hloupoučká. Neznala to, mezi lidmi už nebyla dlouho. Nechodila po Heathenských ulicích mezi ostatními, ne. Byla zavřená ve svém vlastním osobním pekle. V nebi. Ve Zlatém městě. "To je podivné." šeptla k Thomasovi, snad měla potřebu poukázat na to vše kolem. "Jak?" zeptala se s nadzdviženým obočím a poměrně zvědavým výrazem. Samozřejmě, že ji to zajímalo, ji zajímalo tak nějak všechno. Prošli kolem dvojice a zastavili se stranou, chtěla by si to prohlédnout ale... ne, raději se držela u Thomase. Mělo by to tak být lepší, ne? Už tak je dost, že tu je. Není to trochu drzé? Nedělá se to, ne? Poslouchat cizí rozhovory. Ale ji to netrápilo, byla anděl a co jiného dělají? Sledují lidi, poslouchají. Bylo to skoro přirozené. Hleděla na dvojici. Bylo to...bylo to zvláštní. Jiné než zdálky. Možná kdyby...ne. Zamrkala a její tvář zdobil široký úsměv, ohromený výraz.
Post by Honey Wintercry on Jan 18, 2019 23:48:18 GMT
Honey žádnou etiketu nedodržovala. Měla pyžamo a pořádně chlupaté ponožky. Koho zajímaly nějaké papuče? Prostě tu chodila v těch položkách a vypadala naprosto mimo. No, aspoň měla to pyžamo a ne jen kalhotky a triko, i když dost možná zrovna v tom spala - nakonec kalhoty spíš připomínaly tepláky než zbytek k triku, které bylo vytahané a nejspíš původně někoho, kdo byl aspoň o dvacet centimetrů vyšší než ona. ,,Hrozně," přiznala. ,,Od rána mám migrénu a moje uši zjevně usoudily, že se budou chovat jako při kocovině," přiznala a oklepala se. ,,Tykej, mi prosím. Kdokoliv, kdo mě zachránil od něčeho čtyřnohého, co si odneslo večeři s sebou, by mi měl tykat." Vypadala úplně zničeně a momentálně jí asi ani nezáleželo na tom, jestli by měl nabídnout on tykání jí a nebo ona jemu. Protřela si oči. ,,Co to bylo? I když ne, asi to raději nechci vědět." Honey byla ten typ člověka, kterého jste chtěli zabalit do deky a pustit mu film, při čemž by jste mu udělali v kuchyni horkou čokoládu, když vypadal takhle zničeně. Dívenka prostě působila slabě a křehce, kdo by někoho takového nechtěl ochránit od krutého světa tam venku? Pousmála se na kafe. ,,A nebo to všechno byla jen ošklivá noční můra." Jistě že věděla, že ne. Jinak by tu nebyl on. Nakonec, proč by si sem zvala hosta, kterého ani neznala?
„Dobře se dívej, co ten králíček dokáže.“ ~ Alisa, alternativní povídka k Epiphany
Connor se pousmál, i když byl stále na rozpacích. Měl si sednout za ní, nebo zůstat stát.. byla pravda, že se neznali a tak pro něj byla tahle situace poněkud zvláštní. Na druhou stranu však pociťoval jistou zodpovědnost za dívku, i když to vlastně vůbec neměl být jeho problém. Měl by prostě zavolat Codymu a nechat to být.. při pohledu na unavenou a ztracenou dívku, to však nemohl udělat. Nejdřív byla zvědavá, a on ji byl ochotný život to, co ví. Pak však rychle otočila a on se zasekl uprostřed nádechu. ,,Um.." zakončil svou ani nezapočtenou větu a trochu si odkaslal. Teď by byl opravdu rád za pomoc.. když se však Joukl po svém andělovi.. nebyl sám. Netušil, kdo ona dívka je. No rozhodně by ji neměl vidět. Nereagoval tedy na anděly pro dobro Honey ale i pro vlastní jistotu, že nedostane Thomase do maléru. ,,Děkuji za nabídku.. tak teda, já jsem Connor, těší mě" usmál se a vydal se tedy k ní a ke stolu, kam nakonec přecejen sedl.
Post by Thomas (Ethan) on Jan 19, 2019 0:17:03 GMT
,,No," zaváhal Thomas a podíval se na Connora. Měl potřebu mu pomoct. ,,Někteří lidé nás slyší. Tedy, ne přímo slyší. Spíš nás vnímají. Proto není moc dobré v jejich přítomnosti mluvit. Ale když mluvíš, můžeš jim vnuknout nápad. Občas se to hodí, když jsou v situaci, ze které se potřebují dostat, na to nás mají." S tím přistoupil ke Connorovi. ,,Měl bys jí to říct. Má právo to slyšet od jiného člověka," pronesl už ke Connorovi. A myslel to vážně. ,,Oba dva víme, co se stane příští úplněk. Viděl jsem, jak kulhala. Zkus jí to nenápadně nastínit. Aspoň to." Opřel se o stůl vedle Connora a dvojici sledoval. Pak se podíval po Dell. Jen se na ni mile usmál a věnoval pozornost těm dvěma. Jistě druhé andělské bytosti neušlo, že se řeší něco důležitého. A že Thomas vesele zasahuje a kecá do toho svému svěřenci. Ale od toho to byl přeci anděl, nebo ne? No, v každém případě měl právo... Alespoň u tohoto člověka. Protože patřil jemu.
Jakmile začal mluvit Thomas, přesunula z dvojice lidí pozornost na něj. Bylo to celé zvláštní. Opravdu zvláštní, nezvyklé a jiné. Fascinující. Pozorně ho sledovala a poslouchala. Zajímalo ji to, zajímali ji lidé, celý svět. Po tom, co Thomas řekl raději jen mlčky přikývla a dál už nemluvila. Nechtěla přeci něco komplikovat. Thomas přistoupil k muži, ten je zahlédl, všimla si toho. Musel to být on, ten veterinář, jmenoval se Connor, pamatovala si to. A také věděla, že ji zahlédl. Podivné, nikdy dřív ji žádný člověk neviděl. A teď tu stála. Thomas se vzdálil, byl teď u stolu a napovídal svému svěřenci. Bylo zajímavé to sledovat, ať už se řešilo cokoli, muselo to být vážné. Proto ještě o něco více zpozorněla a udělala krok blíže k nim. To přeci nemůže ničemu uškodit, ne? Thomasovi úsměv oplatila a už jen čekala, co se bude dít dál. Páni, takhle napjatá snad nikdy nebyla. Ono se toho ve Zlatém městě moc neděje.
Post by Honey Wintercry on Jan 19, 2019 12:25:15 GMT
Dívka kývla, když se představil a posadil se k ní. Chuděra myslela, že po včerejšku už je toho dost, ale mýlila se. Nevěděla všechno. No, vlastně ani nemohla tušit. Ukousla si další sousto. Nechápala, že je tak hrozně hladová. Tedy, čekala by, že po ránu takový hlad mít nebude. A přesto... Potřásla nespokojeně hlavou. No, nejspíš se prostě nají pořádně na snídani a oběd se do ní skoro nevleze. Nebo aspoň s tímhle tak nějak počítala většinou to tak bylo. I když se musela na židli nespokojeně zavrtět. Přišlo jí, jakoby ji někdo sledoval a nebyl to zrovna příjemný pocit. Musela se podívat zpět po Connorovi. Cítila zvláštní potřebu ho vyzvat, aby si jídlo vzal. Nevypadal totiž, že by se do toho nějak moc hrnul. ,,Vem si. Když je pečivo teplé, je nejlepší. A byla by ho pak škoda," dodala a natáhla se po další bulce. Vážně by měla přestat jíst.
„Dobře se dívej, co ten králíček dokáže.“ ~ Alisa, alternativní povídka k Epiphany
Connor mlčky přikývl a jednu si vzal. Měl rád teplé pečivo. Bylo křupavé a uvnitř měkoučké. Ne jako to staré, co chutnalo jako guma.. vlastně tak jen nechutnalo. I konzistence byla gumě velice podobná. Usmál se a chtěl poděkovat, když na něj začal mluvit Thomas. Nedal na sobě nic znát ale nemohl do toho mluvit, aby neztratil nit. Nakonec se podíval na Honey. Napadlo ho, teď když je taky vlkodlak.. cítí přítomnost a dělu? Vypadala mírně nesvá. I Cody byl, když u něj byl naposledy, spolu s Thomasem. Najednou si uvědomil, že zase přemýšlí o Codym. Vlastně mu přišlo, že si jeho obličej vybavuje už při každé příležitosti, která k tomu jen trochu dá možnost. Mírně si odkaslal. ,,Co..noha?" Zeptal se opatrně. Napadlo ho, že třeba o vlkodlacích přecejen ví od Codyho.. a že to možná nebude tak složité. To ale potřeboval opatrně zjistit.,, Všiml jsem si.. že vás.. tě.. to stvoření chytlo za nohu. Bolí to ?"
Post by Honey Wintercry on Jan 25, 2019 23:26:19 GMT
Honey mlčky žvýkala a pak zvedla oči ke Connorovi. ,,Noha? No, už nebolí, díky za optání," usmála a natáhla se po housce. Tentokrát vzala do ruky i nůž a namazala si na housku i máslo. ,,Jsem ráda... Že je ta noční můra za mnou," přivřela oči a zahleděla se na jídlo. Pak si i ukousla, aby si následně dlouze povzdechla. ,,Vlastně jsem si po p do buzení myslela, že to vážně byla jenom, noční, můra." Nohu měla nakonec plně zahojenou. Ani jizvička. Bylo jí z toho špatně. Vrátila housku zpět na talíř. ,,A co ty, jsi v pořádku? Žádné kousance? Slyšela jsem, že ženám se na mužích jizvy líbí," dodala opatrně. Jí osobně to bylo jedno. Nikdy muže s jizvou ani neviděla a ani jí to nechybělo.
„Dobře se dívej, co ten králíček dokáže.“ ~ Alisa, alternativní povídka k Epiphany
Connor chvíli mlčel. Nevěděl, jak to dívce říct. Nakonec, mírně omámený zavrtěl hlavou. ,,Ne..žádné jizvy. " Vydechl. Měl štěstí. Dívkám se možná jizvy líbí ale od tohohle by jizvu rozhodně nechtěl. Zvedal se mu žaludek. Možná by rád žil dal v blažené nevědomosti, než teď stát před touhle situaci. Dívka byla ráda, že je tahle noční můra za ní.. a on byl ten, kdo ji musel říct, že není.. že už nikdy nebude. ,,Včera to kousnutí vypadalo celkem ošklivě.. vážně to vůbec nebolí?" Zabodl oči do stolu. ,, To přece není normální..co když.. se s tebou něco změnilo. A proto se rány zahojily zázračně rychle.." netušil jak na to bude reagovat ale nemohl ji prostě říct, hele, jsi vlkodlak.
Post by Honey Wintercry on Jan 27, 2019 2:18:34 GMT
Pro Honey bylo dost složité na tohle téma mluvit a Connor to jistě věděl. Nakonec, proto byl tak opatrný, že? Dlouze se nadechla. Věděla, že to není normální, tohle ji nikdo říkat nemusel. Jednalo se však o potvrzení faktu. Nikdy se jí žádná rána nezhojila tak lehko. A to, co tam běhalo? A pak ti dva, s tak lidskýma očima... Honey chvíli zírala na jídlo, pak si dolila skoro vypité kávy. Otočila se konečně pořádně na Connora a věnovala mu pohled. Zvláštně... Úpěnlivý. ,,Co rodiče zemřeli, spousta věcí v mém okolí se sype. Pokud se mám sesypat taky... Ráda bych to udělala dřív než později." Sesypání byla spíš metafora, co se týkala těch hradů z písku, které její otec postavil a které se zbořily. Možná až moc rychle... Pokud se něco stalo, pokud se něco změnilo... Chtěla o tom vědět hned. Později by to mohlo být jenom bolestivější.
„Dobře se dívej, co ten králíček dokáže.“ ~ Alisa, alternativní povídka k Epiphany
Connor shledal, že se mu z nastálé situace opravdu zvedá žaludek. Cítil, jak se ho nervozitou opět zmocňují tiky. Těžko říct, pro koho z nich to teď bylo horší. Pro dívku, jejiž život se změnil, nebo pro Connora, který ji tuhle novinu musel říct. Bál se toho, co s ní jeho slov udělají, byť jen vnitřně. Vydechl. ,,Nechci, aby ses sesypala kvůli slovům, co ti povím.. mírně se zachvěl. ,,Ale je pravda.. že vím, co se stalo... a není fér, abych o tom mlčel." Odhodlal se k ní zvednout oči a poskytnout ji podporu, jakou jenom bude moct. ,,To tam venku.. to byl vlkodlak.. a protože tě pokousal za úplňku tak..tě změnil." Zarazil se. Počkal, jak bude reagovat, než bude mluvit dál.