DATE Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Nunc sed cursus metus, quis facilisis nunc. Nunc in nunc facilisis, posuere risus non, feugiat magna. Praesent sed metus dolor. Curabitur id rhoncus ipsum, in ornare tellus. Suspendisse potenti.
DATE Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Nunc sed cursus metus, quis facilisis nunc. Nunc in nunc facilisis, posuere risus non, feugiat magna. Praesent sed metus dolor. Curabitur id rhoncus ipsum, in ornare tellus. Suspendisse potenti.
Victor doufal, že ho bude moct pustit. Že se situace trochu uklidní a on mu bude moct nějak pomoc. Tenhle vlkodlak byl však jako šílený. Bránil se svému pánu vůbec? Ačkoli alfa moc chtěl, nebyl si jistý, že dostane šanci vlkodlakovi pomoct. Prioritou teď byly životy těch lidí, které ve své přítomnosti už nehodlal ohrozit. Zaměstnaný bojem se jen letmo ujistil, kde je Cody. Vlkodlaka se snažil držet na zemi. Se čtyřma tlapama to však nebylo tak jednoduché. Drápy se mu zabořil do boku a zuby mu scvakl po zátylku. To už ale ucítil bolest u plece. Dalo by se říct, že svou snahou o pomoc vlkodlakovi ztratil potřebnou ostražitost a pocítil tak, jak se mu cizí tesáky zabořily do masa. Teď nebylo nejlepší, udržovat kontakt za každou cenu. Pokud ho vlkodlak po vzdálení se pustil, mírně odskočil stranou. Chtěl i vidět, co přesně že chce vlkodlak dělat. Taknějak věřil tomu, že jako dva prokletí ho dokážou zvládnout. Navíc, když zbytek smečky nebyl daleko.
Jakmile byl vlkodlak puštěn, zavrčel na Victora, na Codyho a zíral na ty dva, kteří se momentálně skrývali daleko za jejich těly. Ano, tak blízko a přesto tak daleko. Jeho ucho se ale natočilo jiným směrem. Ještě někdo další se blížil. A blížil se rychle. Vlastně i hodně hlasitě oddychoval. Vlkodlak zavrčel a otočil se, aby čelil novému objektu. Zjevně si pro tentokrát vybral oběť, která mu jednoduše spadla přímo do klína. A tak? Se vyřítil pod lidské bytosti, která si to běžela klidně k nim. Tedy, k lidské. K lidské jen na první pohled.
Post by Thomas (Ethan) on Jan 14, 2019 0:48:50 GMT
Thomas musel dorazit. Musel chránit svého svěřence. I kdyby nechtěl, jednoduše to bylo v popisu jeho práce. A tak podrobil svoji kondičku docela velké zátěži. Neuměl se teleportovat, proto bylo i logické, že prostě musel doběhnout když letět kvůli hustotě stromů nemohl. A doběhl akorát k tomu, že zahlédl dva vlkodlaky. Tedy, byli tři. Ale dva nepoznával. A ten třetí, první, cokoliv? Zjevně si jej vybral jako oběť. Nutno říct, že už bylo docela pozdě. Thomas si ani neuvědomoval, že zůstal zhmotněný, ale vzhledem k tomu, že předtím obvazoval tu dívku, to bylo docela logické. V momentě, kdy se měl vlkodlak zahryznout, se však znehmotnil. Byl to důvod, proč i přes vlkodlačí sílu, nikdy nemohli ublížit bytostem, jako byl on. Jednoduše nebyli hmotní. Tedy, pokud chtěli. A když už nehmotný byl... pokračoval dál ke Connorovi, už obyčejnou chůzí. ,,Jsi v pořádku?" vyhrkl ke svěřenci.
Ukázal se... někdo další. Cody toho měl tak akorát dost. Co těm lidem bylo, takhle v noci chodit po venku? Jenže tentokrát... Victor nezareagoval. Proč nezareagoval, to bylo pro Codyho záhadou. Důležité však bylo to, že on na rozdíl od alfy zasáhnul. Člověk, po kterém vlkodlak šel, ale náhle zmizel. Codyho to šokovalo, ale nezastavilo. Že by iluze? Musela být. Jak jinak se to dalo vysvětlit? Skočil na odhalená záda vlkodlaka. Ne, nebyl jako Victor. Pustil se do něj... s plnou vervou. A vlkodlak? Vlkodlak mu to oplácel. Lítaly chlupy... a krev. Cody se nedokázal držet zpět, když se jednalo o něco takového. A ač nebyl psychicky tak silný jako jiní vlci... fyzicky byl silnější a pořád i mrštnější, než nově proměněný vlk. Převaha... byla jasná.
Post by Honey Wintercry on Jan 14, 2019 0:56:59 GMT
Honey vyděšeně sledovala to všechno, co se dělo. Husí kůže na jejím těle napovídala o tom, jak moc špatně se cítí. Rychle se sbírala ze země už v moment, kdy vlkodlak dostal křáčím do obličeje. A ač netušila, co to způsobilo, v duchu za to děkovala všem svatým a slibovala, že se bude noc co noc modlit. A pak? Další vlci. Dva. Panikařila. Opravdu panikařila. Přitiskla se ke Connorovi bokem, vypadala, že jí oči vyskočí z důlků. Proč Connor neutíkal? Proč tu stál a zíral na ně? Protože ona... ona by utíkala hned. Ale ne sama. Co když tu takových příšer bylo víc? A když se ještě ukázal a pak zmizel ten kluk z dřívějška, bylo to na ni už prostě moc. Svezla se na zadek a všechno to sledovala ze země. Na člověka, který naprosto nevěděl o nadpřirozenu, to byl za jeden den asi víc než jen bolestivý zážitek.
„Dobře se dívej, co ten králíček dokáže.“ ~ Alisa, alternativní povídka k Epiphany
Victor vlkodlaka sledoval. Byl mimo.. možná však.. zarazil se. Uslyšel další kroky. Vlkodlak se ohlédl tím směrem. Victor stáhl uši a taky se podíval, odkud zvuk přichází. To co ale viděl ho naprosto šokovalo. Nohy mu najednou zdřevěněly a on, jakoby se propadl zpět v čase. Jakoby nic nebyla pravda a on.. znovu seděl v pokoji u postele a svíral chladnou bledou ruku.. V tu chvíli by se v něm krve nedořezal. Postava však náhle zmizela. Byla to halucinace? Možná už bláznil. Na vlkodlaka se teď vrhl Cody. Chvíli mu trvalo, než se vzpamatovala jeho lidská část.. Převahu tedy přebraly pudy.. cizinec na jeho území, a nebezpečí, které představoval. Jednoduchý vzorec. Navíc teď útočil na člena jeho smečky. Celý se opět naježil. Vycenil zuby a vrhnul se do chumlu pomoct Codymu. Poté už celý boj neměl dlouhého trvání. Když oba vlkodlaci stanuli nad bezvládným tělem, Victor pocítil lítost. Dnešek nebyl dobrým dnem. Rozhlédl se kolem na tu spoušť. Trochu to však vypadalo, že snad někoho hledá.
Connor se zvedl s Honey. Stále se držel u ní, jakoby ji snad chtěl ochránit. I když ve svých očích byl stejně bezmocný, jako ostatní lidé. Neměl tušení, co se to stalo s tím keřem ale asi je to zachránilo. Uviděl Thomase, který se k nim rozběhl, a jak jím vlkodlak prošel. Když ho ale předtím viděl, museli ho vidět i ostatní. Vydechl.Byl rád, že je tu. Hrozně rád. Na jeho dotaz jen unaveně kývl. Teď, když z něj všechno opadlo, měl pocit, že chce spát. Dívka se pak ale svezla k zemi. Stále se ji snažil podepřít, takže pro její pohodlí si klekl s ní. ,,To nic, už je to dobrý, žijeme" Usmál se na ni. Ačkoli on viděl její pokousanou nohu. ,,Jak je ti?" Pustil ji a sevřel jeji tvář v dlaních. Vlastně ji kontroloval oči. Chtěl se ujistit, že neupadává do šoku. Vlastně tu teď chtěl být pro ni.
Cody... zůstal stát nad mrtvým vlkem a zakňučel. Otřel se o Victora a zavrtěl ocasem. Pak štěkl na Connora, jakoby ho popoháněl, ať jde s ním. Popravdě, zhroucená Honey teď byla jejich nejmenší problém. Potřebovali zjistit, jak moc velkou spoušť za sebou vlkodlak nechal. A potřebovali ji uklidnit. Ačkoliv to znělo zle, bylo to tak. Počkal, jestli Connor půjde s ním a pak se jednoduše po pachu jich a všech ostatních vydal zpět. První, na koho narazil, byla Armia. Armia v bezvědomí. Něžně do ní šťouchl čumákem. Znovu zaštěkal na Connora. S tím se už pomaličku vydal dál. Tělo. A dál? Ležící Pandora. Tiše zakňučel a otřel se o ni hlavou. Chudák dívka. Tentokrát tu počkal.
Post by Honey Wintercry on Jan 14, 2019 1:34:51 GMT
Honey jenom mlčky kývla. Ano, žili. Ale... nebyla si jistá, jak moc je v pořádku. Tedy, přesněji, jak jí ne. ,,Chci domů. A chci... spát. Chci plnou, horkou vanu a spát, jenom spát," přiznala, unaveně mrkajíc. Jistě, pro její tělo i hlavu toho na jeden den bylo až až. Když Cody štěkl, vylekaně sebou trhla, ale zvedla se. Stáhla si z nohou boty, i když čekala, že už teď bude mít puchýře. Snažila se od vlkodlaků dál držet pohled, jednoduše si jich nevšímat. To však nešlo tak lehce. Ale... snažila se. Armia na zemi ji moc nevyděsila, ale pokračovala až k Pandoře a z té... z té se Honey udělalo špatně od žaludku. Celkově z krve jí nebylo dobře. Byla ráda, že udržela v krku všechno, co se dralo ven. ,,Jak můžeš být tak v klidu?" optala se Connora.
„Dobře se dívej, co ten králíček dokáže.“ ~ Alisa, alternativní povídka k Epiphany
Connor se na Honey díval celkem ustaraně. Pak ji však pustil. Nedivil se, že chtěla domů. Možná to byl zrovna nejlepší nápad. Pak na něj Cody štěkl. Otočil k němu hlavu a pak se bez nějakých námitek zvedl a pomohl i Honey. ,,Brzo budeš doma" slíbil. Pak se i s ní vydal za Codym. Druhý vlkodlak se vlastně rozešel už dopředu, zjistit, co a jak se stalo. Když došli k Armie, sledoval Codyho a to, co dělal. Byla živá. A taky byla pokousaná. Mlčky ji zvedl do náručí a vydal se dál za vlkodlakem. Pak už došli až k Pandoře. Tam to bylo horší. Connor napřed opatrně položil jednu dívku a rychle se vydal k druhé. Vypadala, že už se ji někdo snažil ošetřit. Nebyl sice doktor, ale veterinář nebylo tak vzdálené povolání. ,, Vyšilování by ničemu nepomohlo" Řekl prostě v odpovědi na dívčinu otázku. Sundal obvazy, naškubal pruhy látky a to nejhorší zaškrtil. Teda aspoň to, co šlo. Na ránu na boku potřeboval tlakový obvaz. Vlastně bylo s obdivem, že dívka stále žila. Sundal si svršek obleku a pak rozepl i košili. Ta se dala použít. Zmuchlal i a přiložil na ránu, kterou poté obvázal pruhem předtím naškubané látky. Chtěl poté zavolat do nemocnice. Druhý vlk však zamručel a začal dívce strkat čumák pod zdravý bok. Connorovi chvíli trvalo, než pochopil, co že po něm vlastně chce. Pak mu však značně potrhanou dívku dal na záda. ,,Když dovolíš" pronesl pak ke Codymu a i jemu skončila na zádech bezvládná dívka. Connor měl dokonáno. Zbýval poslední problém. Honey. Ta ale byla tak otřesená.. Měl by jim říct pravdu ale, čím by tomu teď pomohl. Ta dívka potřebovala domů a vyspat se. Pak se to vyřeší. Rozhodl se takhle a proto zatím mlčel.
Victor ucítil, jak se o jeho bok opřelo druhé tělo. To bylo snad poprvé, co Cody něco podobného udělal.Otočil se po něm a věnoval mu mírné tiché zamručení. Byl rád, že mu dnes pomohl. Sám si ale pořád přišel trochu mimo. Ten člověk.. Zatřepal hlavou. Muselo se mu to zdát. Vždyť přece zmizel. Pomalu se zvedl a vydal se po pachu krve, aby se podíval na způsobené škody, zatímco slyšel Codyho, který štěkl na lidi, které zachránili. Spoušť tam opravdu zůstala. Našel pár lidí. Jednu nehezkou mrtvolu a dvě dívky. Obě žily. A byly pokousané. To nebylo dobré. Jedna nebyla tak vážně zraněná. Ta druhá na tom byla o dost hůř. Když však přežila doteď, byla tu šance, že se zotaví. Už teď se začínala projevovat vlkodlačí kletba. Až se ráno vzbudí, ani nepoznají, že jim něco bylo. Dobrá, potrhaná dívka ještě rány mír nejspíš bude. Ani zdaleka však nebudou tak vážné. Victor se posadil u ní a složil si hlavu na tlapky. Počkal na ty tři, co šli chvíli za ním. Cody vypadal, že muže zná. Konec konců, i on měl pocit, že ho poznal. Vypadalo to, že všechny tyhle fakta o vlkodlacích vzal dobře. A teď byl velmi nápomocný. Trochu si dělal starost o dívku vedle. Hlavní prioritou teď však byli pokousaní. Veterinář pak začal ošetřovat rány. Victor by to asi udělal trochu jinak.. teď však jaksi neměl ruce. Postará se o ně, až se promění zpět. Teď se pokusil Connorovi naznačit, aby jim pomohl dostat zraněné na jejich hřbety. Do nemocnice nemohly. Asi by se špatně vysvětlovalo, proč jim zranění do rána záhadně zmizela. Když bylo vše hotové, Victor děkovně zavrtěl ocasem a pak se vydal do lesa. Mířil k chatě. Byla tam spousta pokojů, takže dost místa pro marody.
Cody nijak neprotestoval, když mu skončila dívka na zádech. Jednoduše tak napodobil svého alfu, který si na záda vzal Pandoru. Docela se bál toho, co jim budou muset říct. On byl prokletý, jemu nikdo nic vysvětlovat nemusel. Všechno tak nějak přišlo samo. Ale ony? Ony... to měly o hodně horší. Zavrtěl ocasem, když mu Connor dostal dívku s docela poničenou rukou na záda a natáhl se, aby mu oblízl tvář. Bylo to krátké a srdečné gesto. Směrem k Honey jen zavrtěl ocasem. Nepřišlo mu dobré se k ní teď přibližovat, zvlášť v tom stavu, v jakém dnes byla. S tím se už vydal spolu s Victorem směrem k chatě, nebyl důvod meškat. Čím dřív úplněk mohl skončit, tím dřív se mohli postarat o dívky. Cody byl... trochu na měkko. Už to bylo dlouho, co viděl pokousané. Ale dnes? Nemohl mít radost z nových přírůstků. Mohl jen trpět s nimi. Nic víc, nic míň. Povzdechl si. A tak... dorazili až k chatě. Domů.
A tak dnešní noc plná můr skončila. Rychle a přesto bolestivě. Honey s Connorem nalezli ještě jedno dýchající tělo, Nina. Sanitka? Jistěže zavolali sanitku. Honey se toho všeho ale tak nějak... odmítala účastnit. Brzy prostě zamířila domů s prosbou, aby u ní ten večer Connor zůstal. Copak někdo mohl vzdorovat prosbě po tom všem, co se dnes večer stalo? Když se vrátili, večírek už dávno skončil. Zajímavé. Jak dlouho vlastně byli v lese? To byla jistě dobrá otázka. Dobrá... ale momentálně k ničemu. Všichni účastníci byli v bezpečí, víceméně. A tak to mělo taky zůstat. V bezpečí, bez otázek na to, co se dnes stalo. Nejspíš bylo jasné, že se to dřív nebo později dozví. Možná, někteří z nich. Sladké sny, Armio, Pandoro, Honey. Brzy poznáte, jaké to je běžet pod měsícem.