DATE Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Nunc sed cursus metus, quis facilisis nunc. Nunc in nunc facilisis, posuere risus non, feugiat magna. Praesent sed metus dolor. Curabitur id rhoncus ipsum, in ornare tellus. Suspendisse potenti.
DATE Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Nunc sed cursus metus, quis facilisis nunc. Nunc in nunc facilisis, posuere risus non, feugiat magna. Praesent sed metus dolor. Curabitur id rhoncus ipsum, in ornare tellus. Suspendisse potenti.
V Heathens sice nikdo nefarmaří, ale co se týče sousedního města, zdejší lidé stále mají pole. Ta ukončují část lesa na severu, kde byl kvůli polím vykácen. Většinou se zde pěstuje pšenice či nějaká jiná obilovina. Políčka jsou dvě, jedno je velké a sahá téměř až ke druhému městu, ale druhé je menší a víc zanedbané, od většího oddělené pásem stromů. Žijí zde nejrůznější zvířata, která se ve větším kategoricky hubí - nejspíš kvůli tomu, že se zde usídlil nějaký vzácný druh ptáka, kvůli kterému nad ním ekologové širokého okolí drží ochrannou ruku.
Post by Cara O‘Conner on Apr 16, 2019 17:58:10 GMT
Cara dostalu chuť se prostě někam projít. Díky poměrně velkému množství alkoholických nápojů si spíš připadala jako by lítala. Ano vlkodlaci mají větší toleranci, ale s tím množství co toho do sebe zatím dostala o sobě ani neví. Neměla žádné určité místo kam chtěla jít a tak se prostě zjevila uprostřed malého pole. Dokonce jí bylo jedno, že šlape v bahně. Déšť nedéšť, když chtěla jít tak šla. Najednou se zastavila a plácla sebou na zem. "Hačí" řekla s úsměvem na tváři a sáhla po mobilu. Chvíli na něj udiveně zírala, jakoby ani netušila co to vlastně drží v ruce. Párkrát poklepala prsty na displej a mobil začal vytáčet číslo. No a kdo byl ten nešťastný? Victor. Když mobil konečně přestal vyzvánět a ozval se z něj hlas, tak se zazubila. "Haloooo? Kdo je?" pousmála se a pokračovala. "Omluvuju se, ale kukuřice ještě nevyrostla. Teď se na to pole koukám a nikde nic." Ještě chvíli do mobilu něco žmoulala a když Victor zavěsil, vrazila mobil zpátky do kapsy a lehla si. Z ničeho nic se začala smát a u toho pohybovala rukama a nohama, jakoby dělala andělíčky
Post by Victor Murphy on Apr 17, 2019 20:22:30 GMT
Nebylo obvyklé, aby se vlkodlak takhle zřídil.. Poslední situaci, kdy se něco podobného stalo však nehodlal komentovat, ani na ni vzpomínat. Jasná teď byla jediná věc. Caru tam nemohl takhle nechat. Když dorazil na políčka, chvíli ji neviděl.Řídil se tedy pachem. Kdo by taky předpokládal, že ji najde na zemi dělat andělíčky v bahně. Tiše nadzvedl obočí, než se vydal blíž. ,,Co se to tady děje?" Začal pomalu a vydal se k válející se vlkodlačici. To že byla opilá bylo jasné. Pach alkoholu z ní táhl snad už přes telefon. To co dělá ve svém volném čase byla však bohužel její věc. Někdy si říkal, že moct někomu řídit život celkově by bylo mnohem snazší. No, něco na něm ten Lucifer asi vážně zanechal. S povzdechem si dřepl k dívce a vyzvedl si ji do náruče. ,,Půjdeme do postele a ty se vyspíš, platí?" pousmál se.
Post by Cara O‘Conner on Apr 17, 2019 20:44:54 GMT
Ani si pomalu nevšímala toho, že někdo přišel, dokud jí kdosi nezvedl. ,,Ještě nechcu." zakabonila se jako malé dítě, které právě rodiče nařídili, ať si přestane hrát a jde spát. Docela se jako to dítě vlastně chovala. Zkřížila ruce a začala pohupovat nohama. ,, Tak dobře, ale kdo tu pohlídá toho andělíčka? Vždyť mu tu bude samotnému smutno." zakoukala se Victorovi přímo do očí. Člověk by řekl, že dělá psí očka. Nebo se o to tedy alespoň pokoušela. ,,Tu máš" zvedla ruku a potřela Victorovi čelo blátem. ,,Sluší ti to." usmála se na něj a objala ho. Opravdu se dá říct, že její myšlenkové pochody jsou na pochodu.
Post by Victor Murphy on Apr 17, 2019 20:54:56 GMT
No, alespoň byla Cara ten typ, co se opilý choval roztomile. Pousmál se a zavrtěl hlavou nad pohledem na bahnitého andělíčka. ,,Neboj, on se o sebe jistě dokáže postarat sám a zítra ho můžeš jít zkontrolovat. " Ujistil ji, načež dostal do čela bahnem. Zarazil se uprostřed kroku a překvapeně zamrkal. ,,No, asi sem si to zasloužil" zamumlal nakonec prostě. Nemělo smysl se obořovat na opilou. Cara o sobě očividně vůbec nevěděla a on nemohl vědět, z jakého důvodu se tak zřídila. Nejraději by ji vzal o chaty ale právě teď byl jeho dům blíž.. Dvě návštěvy za den a k tomu obě ženské byly sice na něj víc než dost ale co měl dělat. Nemohl ji tu nechat plácat se v bahně. Když šel městem, pár překvapených očí se za ním otáčelo ale on si jich moc nevšímal. Nakonec došli k jeho bytu.