DATE Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Nunc sed cursus metus, quis facilisis nunc. Nunc in nunc facilisis, posuere risus non, feugiat magna. Praesent sed metus dolor. Curabitur id rhoncus ipsum, in ornare tellus. Suspendisse potenti.
DATE Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Nunc sed cursus metus, quis facilisis nunc. Nunc in nunc facilisis, posuere risus non, feugiat magna. Praesent sed metus dolor. Curabitur id rhoncus ipsum, in ornare tellus. Suspendisse potenti.
Pokrčila rameny a ucítila nespokojený pocit ve své hrudi, jakoby měla otce nějakým způsobem vedle téhle slečinky vyzvednout. ,,Kdo by si nechal říkat Ariana? Každý dostaneme nějaké jméno a s ním musíme žít dál," řekla prostě a protáhla si ramena. Slečinka měla štěstí, že tu její otec nebyl, aby jí na to něco řekl. Případně ji poslal do pekelných hlubin. Každopádně si Nora založila ruce na hrudníku. Myslela to vážně a ta slečinka? Zjevně neměla o magii potuchy. To se mohlo hodit. ,,Jo. Ber to vážně. Myslím, že z tebe bude v šoku, ale strunu ti dá," cukl jí koutek. ,,Věř mi. Myslím, že ho doslova šokuješ." Pak hvízdla na Lapis, co brázdila sníh. ,,Ty jsi asi taková holka pro všechno, viď? Pořád bys někde lítala... Něco zkoumala. To se v Heathens nevyplatí."
Post by Ariana Kaylin Ross on Feb 26, 2019 18:12:11 GMT
Ariana se trochu stáhla a přitom se automaticky podmračila. Nechápala, o co dívce jde.. Bavili se přece o nějakém ďáblovi, a ona se chovala, jakoby Ari právě urazila člena její rodiny, nebo někoho blízkého. ,,Tak promiň.. Nevěděla jsem, že jsi na to jméno tak háklivá.." Zamumlala. Celkově ji její tón najednou přišel spíš posměšný, než přátelský. Ari už se tu necítila dál vítaná. Pod pohledem ženy, co ji stále neřekla ani vlastní jméno měla pocit, jakoby na ni někdo házel krabice a ona se pomalu propadala do země pod jejich tíhou. ,,Fajn.. vezmu to vážně.. asi.." Přeměřila si ji pohledem. Její poslední slova mladé dívce, skoro ještě cloumané pubertou skoro vyzněla, jako urážka. ,,Díky, že ste mě tak shrnula.. a taky za to varování. Myslím, že už půjdu.." O krok ustoupila. Nebylo to však, že by ji žena vystrašila, jen se nějak přestávala cítit příjemně a navíc ji byla zima. Když tak stála, bylo to čím dál horší.
Noře cukl koutek. Ne, začínalo to být zajímavé, proč ji teď pouštět, když se začínala bavit i tenebris? V očích jí cosi blýsklo. Cosi... Zrádného. ,,Víš, někde jsem četla, že Ariana znamená stříbro," broukala. Vlkodlaci neměli stříbro v oblibě. Docela ji zajímalo, jak by reagovali na to kdyby jeden z nich měl jméno znamenající stříbro. Spokojeně si skousla spodní ret. ,,Kdybys měla jedno přání, Ariano, jedno jediné, pro které bys dala cokoliv... Co by to bylo?" zvesela si ji měřila a Arianě se o mysl otřel hlas. ,,Možná nesmrtelnost. Ne, ta je profláklá. Co takhle křídla, moct létat? Nebo snad... Zvláštní schopnost!" Nora si ji klidně prohlížela a čekala.
Post by Ariana Kaylin Ross on Feb 27, 2019 22:44:48 GMT
Ariana se trochu zamračila. Ta dívka byla divná. Definitivně divná. O čem to tady mluvila? Byla pro ni cizí člověk a i přes to, že si ráda povídala, takovouhle blbost by řešila snad jen se svou kamarádkou. Donutilo ji to nad tím však přemýšlet. Nikdy ji nic podobného ani nenapadlo. Neměla žádný sen. Nijak nestrádala. Jistě, její rodiče se rozvedli, ale chtít, aby byli zase spolu.. komu by to pomohlo. Tohle byla jejich volba a ona to prostě vzala.. nakonec. Co se týkalo zbytku, neměla žádný tragický život. Nic moc ji nechybělo. Ano měla zájmy ale v tuhle chvíli ji nic nenapadalo. ,,To je dost zvláštní otázka. Na to se ptáte na potkání každého?" Mírně se zaculila. Jistě, křídla, nesmrtelnost.. moc, jako v nějakém filmu. Bylo to lákavé ale.. byla hloupost, přát si něco takového. Malicherná neužitečná hloupost, která se nikdy nesplní. Takových hloupostí si Ari přála spoustu. Za žádnou z nich by však nedala cokoliv. Prostě jen pokrčila rameny. ,,Nevím. Opravdu nemám tušení. Vy takové přání máte?"
,,Ne," odpověděla, ,,Jen těch, co mě zaujmou." Modrovlásku si přeměřila pohledem. ,,Uvažuješ dobře," pronesla mladá tenebris. ,,Nepřát si nic, co není nutné... Nevyčnívat.",,Není to ale trochu nudné? Možná by to chtělo život... Víc opepřit.",,Jsem ale překvapená, že nechceš nic.",,Určitě by tu něco bylo..." Pak se ale Nora usmála. ,,Uděláme obchod, Ariano. Mám pro tebe návrh. Můžu ti ukázat něco, čemu bys nedokázal uvěřit, kdybys to neviděla. Neslyšela.",,Cože?",,A ty ode mě potom něco doručíš. Něco malého. Jsi pro?" usmívala se.
Post by Ariana Kaylin Ross on Feb 27, 2019 23:50:03 GMT
Ariana překvapeně zamrkala. Byla divná.. prostě divná. Pořád si to opakovala. Pomalu to bylo až trochu děsivé. Ještě nikdy neslyšela tak zlověstně zabarvená slova. Chtě nechtě však musela uznat, že to v ní vzbuzovalo jistý zájem. Pak se ale stalo něco zvláštního. Dívka mluvila.. nebo nemluvila? Přísahala by, že slyšela jak něco říká, její pohyb úst k tomu však ale neseděl. Vlastně to bylo spíš jenom, jakoby si to představovala. To blázní? Co to bylo? Musela se přestat soustředit na formu, kterou informaci dostávala.. Její obsah byl totiž zvráceně lákavý. Na cvíli ji přišlo, že třeba spí. To by ji ale nemohla být taková zima. Nějaký šestý smysl vzadu v hlavě ji říkal, aby se otočila, hodila celou tuhle divnou situaci za hlavu a šla domů. Zvědavost ale vítězila. ,,Doručím?",,Co?" pomyslela si. Nezeptala se však. Už teď věděla, že je v tom až po uši. Za vidinou dobrodružství by nejspíš přijala cokoliv. ,,Dobře" Přikývla. ,,To jsem zvědavá, o co jde"
Nora se na Arianu blahosklonně usmála. Téměř, jakoby to bylo dítě, co udělalo něco mimořádně chytrého poté, co jej na to jeho rodič navedl. ,,Já ještě nevím, co to bude," odtušila Nora. ,,Dostaneš tři balíčky, tři adresy tady v Heathens. Aspoň se seznámíš s okolím. Předáš je osobně do rukou tomu, komu budou adresované." Zhluboka se nadechla a upřela klidný pohled na Arianu. ,,Jsi zvědavá, Ariano? Zvědavost se ne vždy vyplácí. Zdá se ale, že už jsi se do dostala do tohoto bodu... Mé jméno je Nora. A jak jsem řekla, Lucifer je velice špatný otec.
Post by Ariana Kaylin Ross on Feb 28, 2019 8:55:32 GMT
Ari nadzvedla obočí. U toho se ale usmála. Znělo to jako docela fajn zábava. Stejně neměla co dělat. Zajímalo by ji, co tahle dívka vlastně chystá. No, slíbila ji za to však něco neuvěřitelného ne? Na to byla zvědavá ještě víc. Hlavně ji zajímalo, jestli to za to bude stát. Poslíčka by ji asi udělala klidně i tak, jen pro tu legraci. Tohle ale mohla být skvělá třešnička na dortu. A pak.. pak se to stalo znova. Tentokrát to však bylo nezaměnitelné. Dívka se na ni dívala.. a aniž by hnula pusou, uslyšela její hlas ve své hlavě. Tohle nebylo, jako břichomluvectví. Byly to jako její vlastní myšlenky.. jen zněly, jako ta dívka.. Nora. Chvíli na ni zůstala tiše zírat. Pak se jen zhluboka nadechla. ,,Takže.. mluvíš mi v hlavě, nebo jsem se opravdu zbláznila.." Nakonec to opravdu mohlo být břichomluvectví, nebo měla Ari třeba dost bujnou fantazii, a teď vypadala, jako blbec. Mohla to být třeba hypnóza.. nebo kdo ví co. Jedno bylo ale naprosto jisté. ,,To je hustý.." Vydechla dívka nadšeně. Pak Noru ještě jednou přejela pohledem. ,,Takže se mi celou dobu snažíš naznačit, že jsi dcera Lucifera?" Blbost.. jo super, celé tahle věc byla jako z filmu. Bylo to hustý. Ale tvrdit, že se umí lidem dostat do hlavy a její otec je ďabel.. to už bylo trochu dost OP. ,,Jak to děláš? Kousl tě radioaktivní pavouk? Nebo podobná blbost, co bývá ve filmech?"
Nora pokrčila rameny. ,,No a máš pocit, že jsi se zbláznila?" optala se s rozjařeným tónem a jasným, bujarým veselím. Bylo zvláštní, jak to všechno opadlo, když se té druhé přiznala k tomu, co je zač. ,,Nesnažila. Ale urazila jsi mi otce," přejela si nehtem po druhém, aby se následně docela vesele usmála. ,,Narodila jsem se tak. Někteří se narodí s hlavou navíc a někteří se narodí se schopnostmi," informovala zvesela Arianu, aniž by její tvář opustil docela veselý a stále dost spokojený úsměv. ,,Pro tu strunu ti pořád doporučuju jít. Struny jsou... Super struny," pokrčila rameny, když jí nenapadlo vhodné přirovnání. ,,A co se týče toho, že jsem tě poslala já... To bych nezmiňovala. Nepoleze ti do hlavy."Nejspíš... Co sakra astromágové umí? napadlo ji a sama pro sebe se ušklíbla. Pak se její pohled ale opět zameril na Arianu.
Post by Ariana Kaylin Ross on Mar 1, 2019 19:54:29 GMT
,,Nevím, ještě to pořád neodsuzuju, jako možnost." zamručela. ,,Takže mi chceš říct, že existují lidé, co čtou myšlenky.. a pak taky něco jako ďábel nebo jak to mám nazvat.. démon? A jeden z nich si říká Lucifer.. a to by měl být tvůj otec? Když už jsme u toho významu jmen.. Lucifer.. Světlonoš.. že? Není trochu zvrácený si takhle říkat, když máš být na té špatné straně? I když pro padoucha je to asi celkem zábavné" Ušklíbla se. Nevypadala, že by to brala moc vážně. ,,Nebo jde o další duši, zmítanou nepřízní osudu, která se stala tím čím je z vlastní nevole? Takový.. antihrdina?" Ariana opravdu nevypadala jako někdo, kdo se právě dozvěděl nějakou šokující a zarážející novinu. Pravdou bylo, že byla hráčka, cosplayerka a celkem zarputilá milovnice fantasy. V tomhle všem si přišla jako doma. Často si představovala, že ona, nebo někdo kolem ní je něčím zvláštní. Nebylo to pro ni o moc jiné. ,,Dobře, takže do Prayera pro strunu. got it" Zaculila se. Přišlo ji až nepříjemné, jak to pořád dokola zmiňovala. Vždyť už jednou řekla, že tam zajde.
,,Ano, démon," odpověděla prostě. ,,Hm... Můžeš se ho zeptat," podotkla. ,,Jak vnímá své jméno. Stejně tak i to, jestli ho ovlivnily události života. Děti by se neměly vrtat ve věcech svých rodičů," ušklíbla se nad tím. Jak by taky ne... Ještě aby zjišťovala, co její otec dělal a nebo dělá. Povzdechla si. Dlouze. Pak si založila ruce na hrudníku. ,,Kde bydlíš? Chci vědět, kam odnesu své balíčky pro předání," dodala klidně. Velice klidně. Vlastně to ani neplánovala dělat ona sama. Měl to být Lucifer, věděla, že to udělá, až mu o tom řekne. Jen proto, aby byla autentická. Aby pro něj byla zábava to sledovat. Oklepala se nad tím. Čekalo ji... Velice rušných pár dní.
Post by Ariana Kaylin Ross on Mar 3, 2019 1:55:27 GMT
Modrovlasá dívka mírně pokývla hlavou a přeze všechno se uculila. Tenhle rozhovor ji přišel tak neskutečně divný, až ji vlastně bavil. Vždyť co by mohla pokazit pouhá slova? Ari už toho ve svém životě řekla opravdu hodně. Většinou ji bylo jedno, s kým mluví. Když měla něco na srdci, prostě to řekla. Vždycky měla ráda upřímnost. I proto si po ne zrovna valném prvním dojmu vysloužila Nora její mírný obdiv za to, že ji řekla pravdu. I když tohle všechno bylo neuvěřitelné, dávalo to nějaký zvrácený smysl. Ariana netušila, jestli v tom dokáže chodit. Jestli by se zvládla vyhnout všem nepříjemnostem ve světě, kterému vlastně sama nerozumí. Co však měla dělat? Stáhnout ocas, zavřít se doma a žít ve strachu? Ne.. V tomhle světě žila celý života jestli tohle byla nějaká jeho součást, tak fajn. Postaví se k ní čelem. I tak ji stále spíš připadalo, že jde o nějakou sektu, než o skutečného démona. Nevýhoda nevědoucího člověka. Jeho rozhled je prostě omezený. ,,Bydlím na Ecne's road. První patro. Pousmála se. ,,Ráda se zeptám, až ho poznám" Kdo ví proč teď opravdu dostala chuť na skleničku nějakého dobrého pití. Vždyť celý dnešní den byl pořádně na palici.
Nevěděla, jestli jí dívka přijde hloupá a nebo prostě dokonalá. Rozhodla se však, že bude zábava když udělá to, pro co se rozhodla. Zašmátrala v kapse a vytáhla kartičku. Značně starou vizitku, kterou potom podala Arianě. A pak jednu, novou. Na každé z nich bylo jiné číslo, ale ta novější nesla i její jméno. Ta druhá byla čistě bílá, tedy, bývala. Černá čísla na ní však zatím velice dobře vynikla i bez všeho jiného. ,,No, poznat ho můžeš kdy chceš. Není technicky negramotný, jak většina okřídlenců," cukl jí koutek. I když byl vážně opruz, jak ho to musela učit. Teda, ty základy. Učenlivý ale byl a brzy to zvládal i sám. Bylo to divné, učit tohle otce... klika byla, že nebyl jako někteří dementní důchodci, co absolutně nic nechápali. ,,Fajn. Ecne's. To si budu pamatovat," broukla.
Post by Ariana Kaylin Ross on Mar 4, 2019 0:06:26 GMT
Arianě dnes zase, jako už po několikáte vyletělo obočí do nebes, když ji podala ony vizitky. Ta jedna nesla její jméno, to pochopila ale ta druhá.. ta měla být jakože toho jejího ďábelského otce? Cukl ji koutek a na chvíli se na vizitku zadívala. ,,S tímhle si měla přijít před třemi lety.. hádám že video ,,Volám na prokletá čísla" by získalo mnohem větší rozměr." Naklonila hlavu a pak s ní mírně zavrtěla. Takže démoni používají telefon.. Čekala by, že mají působivější způsob komunikace ale nic nemůže být dokonalé. Vlastně ji ohledně toho napadala spousta otázek. Pokud je ale tohle číslo pravé, rozhodně by bylo zajímavější optat se na ně přímo vlastníka. Na chvíli ji blesklo hlavou, jestli má vůbec nějaký pud sebezáchovy. Došla k rychlému závěru. Nemá.. ,,Každopádně díky. Volají mu takhle lidi často?" Uculila se. Jistě, logická část jejího vědomí tomu stále nevěřila. Zbytek však opravdu prosil, aby tohle všechno byla pravda. Pak vizitky prohodila a zahleděla se na tu s jejím jménem. ,,Takže jste něco jako rodinná firma, když máte každý svou visitku? Nebo prostě chceš, abych ti někdy brnkla?" mírně si skousla ret a na vteřinku spustila oči z visitky, aby je mohla zvednout k noře a nenápadně mrknout.Proč to udělala? Kdo ví. Její hlava napovídala, že šlo o čistou provokaci.
Měřila si dívku před sebou, velice pečlivě. Její posměch jí lezl na nervy a měla z něj neodolatelnou chuť jí ustřihnout pramen vlasů. Ale.. Ne. Pro dnes to neudělala. Ne, dnes měla dívka ochranu. ,,Směj se, provokuj."Bude zábava, až tě tenhle svět sežere zaživa. A žádná škoda, hlupačko, proletělo Noře hlavou, ale dál se už nedostalo. ,,Až budeš připravená udělat si pochod po městě... Dej mi vědět. Zatím au revoir," s tím se lehce otočila na podpatku. Příště, až dívku potká, vysype jí popel na hlavu. Ustřihne kadeř, vezme si její klíč... A pak se uvidí, co udělá s tím, aby jí znepříjemnila život. Posměch bylo beprijenne nakročení do nového a nsznamej světa. Možná i smrtelné. Naštěstí... To však byla jen Nora. Nebo bohužel?