DATE Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Nunc sed cursus metus, quis facilisis nunc. Nunc in nunc facilisis, posuere risus non, feugiat magna. Praesent sed metus dolor. Curabitur id rhoncus ipsum, in ornare tellus. Suspendisse potenti.
DATE Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Nunc sed cursus metus, quis facilisis nunc. Nunc in nunc facilisis, posuere risus non, feugiat magna. Praesent sed metus dolor. Curabitur id rhoncus ipsum, in ornare tellus. Suspendisse potenti.
Post by Victor Murphy on Mar 17, 2019 20:43:02 GMT
,, Samozřejmě, pokud nevěříte spíš doktorům v nemocnicích. Já nemocnice nikdy neměl rád.." nutno podotknout, že když v ní pracoval on, vypadala jinak. Teď mu vadil pach všudy přítomné dezinfekce, která byla pro jeho osobu citit několikanásobně víc. Chtělo se mu z ní kýchat. Věděl, že by se tomu asi nevyhnul, kdyby chtěl znovu pracovat jako doktor, ale kdyby si měl udělat ordinaci, zařídil by to tak, aby se lidi cítili aspoň co se prostředí týká, jako doma, nebo na hotelu. Nejhorsi na tom, když ste nemocní je prostředí, které vám všemožné připomíná, že jste nemocní a dle něj bylo důležité, aby se pacienti citili příjemně. Každopádně kamarádka právnička se hodila vždycky. Docela ho mrzelo, že ji nemůže říct všechno ale on nebyl z těch, co by lidem říkal o existenci nadpřirozená na potkání. ,,Máte nějaké koníčky? " Optal se potom
Post by Coalene Octavia Shane on Mar 18, 2019 8:53:18 GMT
"Není to to nejpříjemnější místo." Pokrčila rameny a souhlasné přikývl a hlavou. Poté se zhluboka nadechla a přemýšlela, jak na to dále zareagovat. Jednou z možností bylo nechat to být, což by zřejmě ve většině jiných případů udělala. Nicméně, jak už bylo řečeno, s Victorem to v tuto chvíli bylo něco docela jiného, alespoň jí to tak přišlo. "Ve skutečnosti tak úplně nevěřím nikomu. "A byla to pravda, ona nikdy nikomu opravdu nevěřila. Tedy, slovo nikdy je možná trochu přes čáru, ale minimálně od smrti jejího milovaného Bruce s její důvěra lidi jiná stvoření docela vytratila. Možná už ani nevěřila sama sobě. naštěstí přišel Viktor s nějakou další otázkou, nicméně na to bylo trochu těžší odpovědět. Ve skutečnosti se věnovala mnoha věcem, dříve. Jediné co pro ní teď bylo prioritní, byla její práce. Samozřejmě se stále věnovala bojovým sportům, ale například na takový balet, to už si ani nevzpomněla. Byli to ale i jiné věci, které jí zajímaly. "Zajímám se o astronomii, a hodně čtu. Vlastně toho moc není, poslední dobou vlastně není moc času...ani chuti." Bylo to spíše o té chuti ale to bylo zřejmě oboum naprosto jasné. " Co děláte vy ve svém volném čase? "
Post by Victor Murphy on Mar 18, 2019 17:53:26 GMT
Victor se musel zamyslet. Co vlastně poslední dobou ve svém volném čase dělal? ,,No.. rád jsem v lese. Přes zimu jsem nosil jídlo do krmelců. Možná by mě bavilo být i myslivcem, když nad tím tak uvažuju. Kdyby to ale byla práce, už by mě to asi tak nebavilo" Usmál se. Ne, zelená mu nikdy neslušela, i když ji měl rád. Poslední dobou ale neměl na jiné své koníčky nijak moc čas. ,,A taky trochu cestuju.. po zajímavých místech.." Třeba po stříbrném městě.. Ideální místo na rodinnou dovolenou. To nemohl popřít. ,,teď už ale na delší cesty nejsou peníze a navíc tu mám nějakou zodpovědnost. No a dřív jsem rád tancoval. I když to vůbec neumím" Zazubil se a znovu si upil.
Post by Coalene Octavia Shane on Mar 23, 2019 18:31:36 GMT
Přišel jí opravdu zvláštní, kteří přišli zvláštní lidé neustále, ale on byl tak jinak zvláštní tím dobrým způsobem který ani příliš neodháněl, nebo nezastrašoval. To je na něm zaujalo, jak byl zvláštní, aniž by si to uvědomoval. Možná spíše, aniž by si uvědomoval že ho zajímavost je právě tím, co lidi upoutá. Možná byla jedním z tisíce, sta, nebo jen z malého hloučku lidí. "dělat co vás baví přece nemůžete nikdy, to to potom ztrácí svůj význam. Můžete dělat jen to, pro co jste zapálen. To ale nevylučuje možnost, že se některé dny budete chtít z nudy ukousat k smrti." Pomalu se napila ze svého šálku a očima těkla po jeho tváři, jakoby snad hledala náznak souhlasu, či nesouhlasu. když se zmínil o tanci, jakoby popadl a druhý dech zvedla se pomalu ze svého místa často plesy přímo před něj, a natáhla k němu ruce, čekaje že se chytne. " Tak pojďme tančit. " že strávil velkou část dětství baletem, to už si nechávala pro sebe, snad aby se necítil špatně a také proto že to nerada vytahovala možná nehrála hudba, ale to jí k tanci nikdy nebránilo, sice už se baletu nevěnovala, ale tanec tak nějak obecně je byl stále blízký. Svým způsobem.
Post by Victor Murphy on Mar 23, 2019 19:58:09 GMT
Coalene měla zajímavé názory, se kterými musel souhlasit. Líbil se jí její originální přístup. Teda alespoň jemu originální přišel. Nejspíš bylo poznat, že je právnička. Tak přímou reakci, když se zmínil o tanci ale vážně nečekal ani po tom, co už o ní tak nějak zjistil. I když. No moc toho nebylo. ,,Teď? A tady? Ehm.. no" chytl její ruce a postavil se. Nechtěl být nezdvořilý. Jen ho zaskočila. ,, Bude mi ctí. Jaký tanec máte nejraději? " Pustil ji ruce a vydal se ke skříni. Z něj pak vytáhl postarší rádio. Sfoukl z něj prach a postavil ho na stoleček. Vypadal roztržitý. Zjevně opravdu neměl takové návštěvy často. A taky už opravdu dlouho s žádnou ženou netančil. Nevěděl, jestli má být rád, nebo být nervózní, aby něco nepokazil.
Post by Coalene Octavia Shane on Mar 24, 2019 10:50:19 GMT
Jaký tanec má nejraději otazník a to snad ani nemůže po pravdě odpovědět. Kdyby byla upřímná, nějak by přinesla své dávné vzpomínky zase zpět. Byla to jedna z těch bolestnější věcí, vzpomínka na matku která ji opustila. Proto se nadechla asi zamýšleným pohledem sledovala Victora. "Popravdě ani nevím, něco vyberte." nechala to na něm, jelikož sama nevěděla, co umí a co ne. A nechtěla ho stavět do divné pozice. A ona? Klidně se něčemu přiučí. Stála tam tedy a čekala, až Victor něco pustí. Obvykle tohle nedělala. Toto bylo už dlouho neviděné chování, skoro se usmívala. Skoro. Občas přišel nepatrný náznak skoro úsměvu. Téměř nepostřehnutelný, i tak tam byl. A to bylo něco opravdu více, než zvláštní.
Post by Victor Murphy on Mar 24, 2019 15:06:50 GMT
Victor se takticky podíval po místnosti. Nebyl to zrovna taneční parket. Dostatkem místa to tam zrovna nepřekypovalo. Za svůj život se sice naučil dost tanců ale v tomhle omezeném prostoru. ,,Hmm" naklonil hlavu a pak se znovu zamezil na rádio. Mechaniku na CD i kazety nechal být a prostě vycvakl anténu a naladil jednu ze stanic rádia. ,, Máš rada staré hytovky? " Zaculil se, když se z rádia začaly linout Tony písničky zvané The ketchup song. Měli celkem štěstí, zrovna tahle písnička měla svou choreografii ve videoklipu snadnou a v celku jasné danou. Navíc dokonale rozbijela veškeré zbytky špatně nálady. Alespoň na něj tak vždycky působila. Zaculil se a s tím se vydal k ní. Nabídl jí ruku s otázkou, smím prosit?" A pokud ji přijala, nechal ji se zatočit, načež vsadil na prostou improvizaci a známé taneční kreace spojované s touhle písničkou. Evidentně mu nevadilo, že se jedná spíše o ženské pohyby. Legraci si ze sebe udělat uměl.
Post by Coalene Octavia Shane on Mar 29, 2019 20:14:27 GMT
Sledovala ho. Nakonec pustil rádiu a naladil nějakou stanici. Ať už to byla jakákoli písnička, co tam zrovna hrála, byla jí povědomá. "Samozřejmě." uchechtla se a snažila se vzpomenout na kroky k písničce. Byla vážně docela stará, zrovna teď jí nenabíhalo vůbec nic. Přijala Victorovu ruku a zatočila se. Už samotná ta otočka ji nějak vnesla do rytmu hudby, a jakmile zahlédla jeho, ač na pohled podivné, taneční kreace, nějak jí začala rádoby choreografie naskakovat sama. A tak, ač to k její povaze vůbec nesedělo, přidala se k němu v podivném tanci. Nutno podotknout, s úsměvem. Další věc, která se u ní nevidí. Tohle bylo přesně to, co už hodně dlouhou dobu nezažila.
Post by Victor Murphy on Mar 29, 2019 23:16:58 GMT
A tak tancovali.. Možná spíš dělali kraviny. Sem tam se to tanci podobalo víc, někdy zase míň. A někdy tancovali spolu, jindy zase každý sám. Když už ji Victor své rámě nabídl, v rytmu se někdy chytl nějakého tanečního stylu ale moc dlouho u nich nezůstával. Někde na plese, by však nejspíš ostudu neudělal. Nakonec se však vlkodlak zastavil a na chvíli se posadil. Nebylo to tak, že by byl unavený ale lidi by byli. Takže, i když trochu předstíraně odpočinek potřeboval. ,, Páni, už dlouho jsem si takhle nezatancoval. Jste skvělá taneční partnerka, to se musí uznat" Zaculil se a upil si z už skoro vychládlé čokolády. Narozdíl od studeného kafe byla čokoláda stále dobrá. Ačkoli, čokoláda je dobrá snad v každé formě. Pak rádio trochu ztlumil, aby se líp slyšeli a nerušil sousedy.
Post by Coalene Octavia Shane on Mar 30, 2019 22:54:57 GMT
Takovým způsobem se už doopravdy hodně dlouho nebavila, asi by ani nevzpomněla, kdy naposledy. Jednak protože to bylo dávno, ale také by to mohlo přinést pár nostalgických vzpomínek a dalších slz, kterým se chtěla vyvarovat. Místo toho prapodivně tančila, kupodivu se i smála, což se jen tak nevidí. Tedy byla pravda, že s Victorem se za posledních pár hodin nasmála víc, než kdy jindy. Nakonec se posadil na gauč a ona hned vedle něj. Natáhla se po své horké čokoládě, nebo spíše nehorké. I tak ale chutnala dobře. Ponořila se hluboko do sedačky a podívala se jeho směrem. "Nápodobně." řekla s širokým úsměvem na tváři. Snad to ani nebyla pořádně ona, takhle už se neznala.
Victor se zaculil a na chvíli se zaposlouchal do zvuku tiché hudby. Byl rád, že ji rozesmál. Tak nějak mu to zvedlo náladu. Ani netušil, proč to dělá. Byl to nějaký ochranářský pud, který nabyl, když se stal alfou? Naučila ho to smečka? Nebo tu ten pud byl vždycky, jen si ho nevšímal? Musel uznat, že od doby, co měl na starost smečku se o lidi a celkově ostatní staral nějak víc. Jak si tak vzpomínal na své mladší já, nechalo by ji stát nahoře na stezce ve skalách, ani by se neohlédlo. Stejně tak by nechal Charlese.. vlastně Gabriela, tehdy tam v lese. Nebo by se možná chtěl prostě zbavit hrozby na svém teritoriu. Jako zvíře. Nikdy si neuvědomoval, jak moc se za tu dobu změnil. Ale, byla to vlastně změna? Když byl člověk, pomáhal přece lidem. Snažil se zachraňovat životy.. Bylo tedy možné, že se jen pomalu podvědomě vracel ke svému starému já? Trochu se zamračil. Pořád si říkal, že jeho staré já zemřelo tehdy s jeho bratrem. Teď to však vypadalo, že se opět dere na povrch. Najednou se cítil tak nějak.. provinile. Nakonec se otočil znovu na Coalene. ,,Vím, že tohle by měla první navrhovat žena..ale, nechcete si potykat?" Pronesl po chvíli a tvářil se u toho, jakoby udělal něco absolutně nepatřičného, ačkoli dle svého značně pokročilejšího věku oproti ní by návrh tykání nejspíš vážně měl být na něm. To ona ale nemohla vědět.
Post by Coalene Octavia Shane on Mar 31, 2019 14:21:44 GMT
Asi moc přemýšlela. Nebo nepřemýšlela vůbec. Začala si ale nakonec vyčítat, že se tak dobře baví. Nesnášela, že se směje, když by měla plakat. Ale vždyť už je to tak dlouho. Měla by se přes to přenést. Jenomže potom zase přišly ty myšlenky, všechny vzpomínky, a cítila se špatně. Třeba teď, cítila se špatně, že je konečně zase na chvíli šťastná. Šťastná i bez něj. A navíc s nějakým jiným chlapem. A tak i radost a štěstí, úsměv a vrásky u úst, jak moc se smála, najednou znamenaly to nejhorší. Zhluboka se nadechla a napila se čokolády. Hrůza. Hrůza! A najednou si připadala, jako by snad neměla na smích nárok. Semkla rty do úzké linie a dívala se někam před sebe. Z myšlení ji vytrhl až Victor. Zvedla k němu pohled a zamrkala. No jo. Na to zapomněla. "Jistě, to bude...lepší." přikývla a jemně se usmála, snad aby zamaskovala svou náhlou podivnou náladu a výčitky svědomí.
Post by Victor Murphy on Mar 31, 2019 17:13:14 GMT
Její změna nálady ho nejspíš bohužel pro ni neminula. Ačkoli neuměl číst myšlenky, ani nic podobného, ten vlk v něm dokázal vycítit změnu nálady asi stejně dobře, jako každý pes. Nebylo se ale čemu divit. Pokud se ji stalo něco, co otřáslo jejim životem, bylo přirozené, když teď nevěděla, co si myslet o tom, že život jde prostě dál. S tím, že je schopná se posunout, tak jako nakonec každý člověk, se musela vyrovnat sama. A bylo mu jasné, že tahle část procesu je často složitější a zdlouhavější, než samotný fakt, že se život nějak změnil. Nechal to tedy bez povšimnutí a prostě k ní natáhl ruku, aby ztvrdil jejich potykání. ,,Victor" usmál se a počkal na její reakci. Bylo zvláštní se takhle seznamovat s někým, kdo o něm, jakožto o vlkodlakovi neměl ani ponětí. Co mu však zůstalo ležet v hlavě byl fakt, že má trochu strach, aby na ni kvůli sobě nestrhl pozornost určitých osob. Nebylo však pochyb, že Coalene teď někoho potřebovala. Jen doufal, že tohle se nijak nezvrtne.
Post by Coalene Octavia Shane on Apr 3, 2019 19:41:58 GMT
Měla by si zvykat. Měla by pomalu přicházet na to, že tohle je u lidí normální. Měla by hodně věcí. Věděla ale, že takhle je to správné, což jí připadalo naprosto nepřípustné. Proč by mělo být správné posunout se v životě dál, když si smrt Bruce odnesla i kousek z ní? Proč by měla. Proč. Zoufalé myšlenky se snažila projednou zapít, nikoli tvrdým alkoholem sama ve vaně, nýbrž ne až tak horkou čokoládou na gauči člověka, kterého sotva potkala. A přesto měla pocit, že ho zná a chápe lépe, než kohokoli. Natáhl k ní ruku a tak udělala to samé. "Coal." a ta zkrácenina se jí najednou zdála hrozně pěkná. I když Bruce jí často říkal Octavio. Vio. To kvůli tomu, že své druhé jméno v lásce neměla. A on ji jako malý ještě rád provokoval, to když se zase tolik neznali. A zůstalo mu to. Dokud ho tedy v lese nezabil vlk. Vlkodlak, o nichž nevěděla. Nevadí. A fakt, že je Victor jedním z druhu vraha jejího možného budoucího snoubence by nesla opravdu těžce. Právě asi kvůli tomu, jak jí přišel zničeho nic blízký. Dostal se k ní příliš rychle. Tak rychle, že se ani nestihla bránit. A tak jí nakonec nezbývalo nic jiného, než se usmát, i když nerada, ale přeci jen se tomu ubránit nemohla, když se dívala do jeho očí, které se zdály až příliš chápavé. A kousky jejich duše se v nich vznášely a čekaly, až je druhý zahlédne a slepí dohromady.
Bylo to zvláštní. Všechno hrozně rychlé. Victor si o ani nedokázal uvědomit a už byla z neznámé dívky kdesi na vyhlídce na skalách najednou Coal. Dívka, co výborně tančí a právě tu s ním na gauči usrkává čokoládu. Přitom ještě včera netušili, že ten druhý existuje. Victor už dávno nepředpokládal, že by se dva lidé mohli takhle náhodně najít a prostě si sednout, jakoby se znali celý život. On sám měl většinou problém mluvit o minulosti s někým, koho sotva znal. Tady to ale bylo jiné. Viděl v jejích očích odraz kousku sebe. Připadalo mu, že ať už to řekne nebo ne, ona už to dávno ví. Vidí hluboko do jeho nitra. Byla tu jen jediná věc. Neměla tušení, kdo vlastně je. A tak to bylo dobře. Ačkoli měl tendence s ní mluvit naprosto otevřeně o všem, co ho napadne.. bezpečí smečky bylo na prvním místě. A čím míň lidí o ní bude vědět, tím lépe. ,,Coal, zní to hezky. Trochu neobvykle ale hezky"Zamumlal spíš sám pro sebe a s tím se pousmál. On sám byl vždycky prostě Victor. Žádné přezdívky ani zkratky. Ne že by byl takový suchar, že by to nesnesl, spíš nikdo neměl potřebu mu nějakou dát. A jemu jméno Victor posloužilo dostatečně.