DATE Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Nunc sed cursus metus, quis facilisis nunc. Nunc in nunc facilisis, posuere risus non, feugiat magna. Praesent sed metus dolor. Curabitur id rhoncus ipsum, in ornare tellus. Suspendisse potenti.
DATE Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Nunc sed cursus metus, quis facilisis nunc. Nunc in nunc facilisis, posuere risus non, feugiat magna. Praesent sed metus dolor. Curabitur id rhoncus ipsum, in ornare tellus. Suspendisse potenti.
Post by Victor Murphy on Apr 18, 2019 19:59:05 GMT
Ono ráno bylo spíš odpoledne a Victor právě cosi štrachal v kuchyni, když zaslechl Cařin hlas. Netrvalo dlouho a ukázal se ve dveřích. ,,Dobré ráno. Jak ti je?" usmál se a vydal se k posteli. Trochu se divil, že jeho provizorní rolka ze včerejška stále přežila. Usadil se na kraj postele i s jakýmsi táckem. Na něm byl čaj a to druhé vypadalo asi jako vajíčka. ,,Dělám oběd ale kdyby si chtěla i snídani, tak tady je." položil tácek na noční stolek. ,, Cos to včera prováděla?" optal se nakonec trochu vyčítavě. I když na něm bylo poznat, že měl prostě starost. ,, Mohlo se ti něco stát.. " zavrtěl nad tím hlavou. Chtěl ještě dodat, že nechápe, jak se vlkodlak může takhle zřídit ale pak se zarazil a nechal to jen vyšumět do prázdna.
Post by Cara O‘Conner on Apr 18, 2019 20:51:46 GMT
Když se ve dveřích objevil Victor, znovu si sedla. ,,Dobré ráno?" řekla zmateně. ,,Jak jsem se sem dostala?" zamžourala. Všimla si toho, že Victor něco dává na noční stolek. Vajíčka a čaj? Milé. Ale stejně se k ní asi kvůli tomu, že dělá lososa v v rýži a řase nedostane. A to že dělá oběd? To už je poledne? Caru napadalo hodně otázek, ale na většinu by radši stejně nechtěla odpověď. ,,Co jsem prováděla? No tak to nemám absolutní tušení. A nevím, jestli to chci vědět." zrudla a snažila se hlavu skrýt do peřiny. Bylo vidět, že měl starost. Takhle se rozlétla poprvé. Roky předtím nikdy takhle neskončila. ,,Omlouvám se. Převážne za to, co nevím co jsem dělala. Taky za problémy co jsem zjevně způsobila." pronesla a uhla pohledem. ,,Já jen... Jen jsem slavila narozeniny. Je to složitější." Na pohled bylo jasné, že zrovna dvakrát šťastná není.
Post by Victor Murphy on Apr 18, 2019 21:39:38 GMT
Victor se viditelně zasekl, když promluvilo o narozeninách. To ho nenapadlo. Netušil, kdy má dívka narozeniny a všechno hned dávalo větší smysl. Nemusela mu říkat, jaký osud stihl její rodiče. Byla jako vlkodlak narozená, bylo to tedy vice než jasné. ,,Neomlouvej se. Všichni děláme v určitých situacích šílené věci. Jen.. bych byl nerad, kdyby sis nějak ublížila."pousmál se. Poté se rozhodl pomoct ji z peřin, když ji to samotné evidentně nešlo. ,, Včera jsi mi volala, tak jsem pro tebe přijel. Dělala jsi andělíčky v blátě" Mírně se u toho usmál. ,,Tak jsem si prostě řekl, že bude nejlepší, přivést tě sem a nechat tě vyspat. " odvětil na dotaz, jak se sem dostala. ,, Zkus do sebe dostat aspoň trochu čaje a odpočiň si. Musí tě třeštit hlava. "
Post by Cara O‘Conner on May 19, 2019 10:32:57 GMT
,,Já jsem cože? Andělíčky?" zatvářila se, jakoby se měla propadnout do země. ,,Nevím jestli chci vědět detaily nebo ne." zahleděla se na stěnu. ,,Příště mě zavři do místnosti bez dveří, abych nemohla utéct prosím." Byla rudá jako rajče. Bůh ví, co ještě všechno prováděla. "Jo čaj. To bude fajn." Vzala hrnek a trochu si lokla. Kdyby byla doma a sama, tak ten by se asi polila, ale není, takže to radši praktikovat nebude. Chtěla se zvednout z postele, ale madam kocovina řekla, že zůstane sedět. Místo dalšího pokusu hned vstát si raději zase srkla trochu čaje. "Jsem moc velká přítěž?" zadívala se na Victora. Přece jen není snadné se postarat o opilého člověka, určitě mu způsobila nějakou potíž.
Post by Victor Murphy on May 20, 2019 11:02:56 GMT
Pousmál se. ,, Hele, co kdybys mi příště zavolala předtím, než se opiješ? Myslím, že je to lepší nápad než místnost bez dveří." Sedl si k ní na kraj postele a sledoval, jak pomalu upíjela. ,,Raději seď. Musela jsi toho mít opravdu hodně " zamyslel se. Pak se na ni ale podíval dost překvapeně. Přítěž ? ,,Cože? Ne! Proč bys měla být přítěž? To je hloupost" usmál se. ,,Každý máme někdy něco."
Post by Cara O‘Conner on Aug 25, 2019 18:14:31 GMT
,,V tom případě tě zvu na další moje narozeniny." zasmála se a hodila do sebe zbytek čaje. ,,Ano přítěž. Není snadné se postarat o opilého, natož vlkodlaka. Nerozbila jsem ti nic že ne?" podívala se na něj celá rudá jako rajčátko s doširoka otevřenýma očima. ,,Tohle bylo tak nezodpovědné." Odvrátila od něj pohled. Tohle si bude ještě dlouho vyčítat.