Mlčky si Connora měřila. Skutečně netušila, co by mu na tohle měla říct. Představte si, že za vámi někdo přijde a jednoduše z něj vypadne 'hele, promiň, jsi vlkodlak'. Nezní to nijak přesvědčivě a nejspíš se budete na toho člověka dívat jako na šílence. A ano, Honey na Connora jako na šílence pohlížela. Okamžitě ji napadla nějaká porucha osobnosti. Možná byl nemocný, nevzal si prášky, nebo něco podobného. Protože to, co říkal... vypadalo to, jakoby tomu skutečně věřil. Což byl docela problém. Rozhodla se mu tedy dokázat, že to tak není a pak ho dostat domů. Pokud měl skutečně problémy s hlavou... byla si jistá, že byl nějaký druh psychické poruchy, kdy si člověk neustále myslel, že jej sledují. Takže proč ne něco takového? ,,Dobře, zkusíme to. Jenom se uklidni, ano?" pronesla prostě a snažila se znít tak klidně, jak to jen šlo. Nechtěla ho ještě víc rozrušit. To, že se jí zranění na noze zahojilo až moc rychle... mysl vytlačila.

Honey se pomalu zvedla od stolu a věnovala vážný pohled svému společníkovi. Trochu se o něj bála. To, co říkala, bylo vážně zcestné, ale brzy mu měla ukázat, že je jen zmatený. Pak jej mohla vzít domů... a bylo by to. Tahle kapitola by byla za ní. Vydala se nahoru po schodech. Do druhého patra, kam předtím Connora nepustili. Nakonec, spal dole. Šlapala po schodech s rychlostí někoho, kdo po nich šlapal denně. Byl to její pokoj, bylo to logické. Brzy vystoupala nahoru, otevřela a pustila dovnitř i Connora. Její pokoj byl o hodně útulnější než ty dva dole, které byly identické nějakým hotelovým. Vydala se ke své posteli a tam si klekla. Natáhla se pod postel a vytáhla malou, vyřezávanou skříňku. ,,Když si ho nasadím... uznáš, že vlkodlaci jsou mýtus?" sedla si na postel a skříňku si položila na klín.

Nelíbilo se jí, že tam Connor tak stojí a sleduje ji. Byla z toho mírně řečeno nervózní. Jistě a jaká dívka by nebyla, kdyby ji někdo sledoval? Tedy, neměla pocit, že by jí něco od Connora hrozilo, ale už rána z něj měla hrozně divný pocit. Jen ho chvilku sledovala a pak, když dal najevo, souhlas, ji otevřela. Trochu nakrčila nos, něco divně smrdělo. Zvláštní... Takový pichlavý pach. Že by ní tam vlezla myš? Ne, to nebylo možné... Asi, dva dny nazpět skříňku otvírala, navíc by se tam hlodavec neměl jak, dostat. Tak co to bylo...? Začala se v ní přehrabovat, pak ale náhle ucítila pronikavou bolest a prudce s rukou uškubla. Jak sebou cukla, skříňka spadla se zařinčením na zem a všechno se vysypalo. Honey hleděla poněkud překvapeně a zatřásla rukou ve vzduchu, jakoby jí to mělo pomoct zbavit se bolesti na ruce se jí dost rychle vytvořila zarudlá skvrna, která pálila. Zamračil a se a zvedla skříňku. Položila ji na postel a několik malých balíčků, kde byly šperky, vložila zpět na spod. Ty další ale už byly mimo, tak je musela zvedat opatrně. A pak... Se dostala až ke stříbrnému řetízku. Její ruka se nad ním zarazila. Honey ale pořád nevěřila tomu, že by se jí něco mělo stát. Dotkla se jej bříšky prstů a prakticky hned jí do očí vhrkly slzy. Už jen ten dotek byl nepředstavitelně bolestivý. Okamžitě jej pustila, posadila se na paty a schovala si celou ruku mezi klín a břicho. Okamžitě se schoulila do klubka jako zvíře.

Honey skutečně tuhle formu útěchy uvítala, ještě se o něj opřela jako vyděšený pes, který chtěl být hlídán aspoň z jedné strany. Nevěděla, co se děje. Byla neskutečně zmatená a momentálně i vyděšená. V jeden moment zvedl ruku a ukázala mu ji. Ránu neměla jen na bříškách, táhla se i níž po prstech. Dokonce ji i šlehl řetízek po paži když ho zahazovala. Zvedla ke Connorovi i oči, vykulené hrůzou. Přesto všechno... Však působila jako stěně. Jako stěně, o které bylo třeba se postarat. Na Connora hleděla dvojice žlutých očí, které však navzdory všemu nevypadaly zas tak nebezpečně. Rozhodně ne jako Codyho oči, když na něj tehdy zíral, když opouštěl bar.

Honey to bolelo. Nikdy spáleninu neměla, nemohla to k ní tedy přirovnat... Ale bolelo to. Jak moc to bolelo a pálilo! Dovolila mu, aby ji objal. Nakonec, byla teď vlk. Její tělo se začínalo podvolovat kontaktu, jednoduše pro ni teď byl o mnoho přirozenější než předtím. Ani si neuvědomovala, že pár dní zpět by asi v jeho náručí spíš ztuhla a odmítnula se dál hýbat. ,,Dobře," řekla dívka následně. Věřila, že Connor říká pravdu. Vlastně přilnula k prvnímu, kdo jí slíbil, že se nic nemění a že život bude stále stejný. Snad kvůli tomu, že potřebovala, aby ji někdo utěšil a podrbal na zádech, než si zvykne. Jistě, Victor by byl nejlepší volba, ale kdyby se probudila na neznámém místě, obklopena neznámými lidmi, nejspíš by zešílela. Už tohle na ni bylo moc.

Honey jen mlčela. Jistě, proč by nepřijala pomoct, kterou jí někdo nabízel? A ještě k tomu za to nic nechtěl. No nebylo to snad výhodné? Tedy, jistě že to bylo výhodné. Nebrala to tak, minimálně teď ne. Jednoduše přijímala pomoc od cizince, který jí přišel milý a schopný jí ji poskytnout. Proto jen krátce kývla a nechala jej, aby se o zbytek postaral. Řekla mu, kde je lékárnička, ale byla jinak celou dobu potichu. Asi byla v šoku. Jistě, právě zjistila, že je vlkodlak a nejspíš vážně potřebovala další spánek - sice se probudila asi před hodinou, ale znovu si přišla malátná a unavená.