DATE Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Nunc sed cursus metus, quis facilisis nunc. Nunc in nunc facilisis, posuere risus non, feugiat magna. Praesent sed metus dolor. Curabitur id rhoncus ipsum, in ornare tellus. Suspendisse potenti.
DATE Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Nunc sed cursus metus, quis facilisis nunc. Nunc in nunc facilisis, posuere risus non, feugiat magna. Praesent sed metus dolor. Curabitur id rhoncus ipsum, in ornare tellus. Suspendisse potenti.
Connor vůbec nechápal, co se to děje. Bolest. Hrozná bolest a hlas.. stále ho nemohl identifikovat ale pak se zformoval v jeho jméno. Najednou před sebou spatřil jen tmu, hned vystřídanou světlem. Otevřel oči. Bolest zmizela. Cítil se jen unavený. Tak, jako každé ráno. Na chvíli bylo všechno rozmazané, ale pak.. Rozpoznal hlas. I tvář začala dávat smysl. Byl to on. Byl tady. Beze slova ho prudce objal, tak, jak mu to jen ztuhlost svalů povolila a zabořil mu hlavu do ramene. Jeho srdce se rozbušilo a na ničem jiném teď nezáleželo. Vlastně si nejdřív nevšiml ani pírka, které se sneslo na postel. Connor se mírně zachvěl a ani se nesnažil potlačit slzy štěstí. ,,Thomasi.." Zamručel mu stále ještě do ramene a notnou chvíli takhle zůstal. Až když se potom odtáhl a první vlna radosti z něj opadla si uvědomil bolest v zádech. Ačkoli to však bylo nepříjemné, právě teď se tím nezabýval. Vážně to byl jen zlý sen.. Nebo nebyl? Bylo to jiné, než normální sny. Poodtáhl se, aby se mohl andělovi podívat do očí. ,,Chci abys věděl.. že tě mám strašně moc rád.. a v životě bych si nemohl přát lepšího anděla, než jsi ty.." Vychrlil ze sebe hned a oči se mu zaleskly o to víc. Bylo zvláštní, jaký vztah k němu měl. Jakoby to byl člen rodiny, kterého znal celý život. Možná to bylo to pouto, které spolu člověk s andělem má.V tomhle případe to platilo oboustranně, protože Connor o Thomasovi věděl. Nejspíš i tohle byl jeden z důvodů. proč mají andělé zakázáno se svěřenci mluvit osobně. Ta představa, že tu Thomas najednou není byla hrozná a Connor už to nikdy nechtěl zažít znovu. ,,Já.. ja se hrozně bál, že jsem tě ztratil" pronesl, načež se mu po tvářích začaly zase kutálet slzy, které už nešlo zadržet. Zmlkl, protože by se mu hlas jinak zlomil. Chtěl ho znovu obejmout, když si všiml pírka a zarazil se. ,,Co je to?" Utřel si rukávem oči a pak stříbrné peříčko pomalu zvedl.
Post by Thomas (Ethan) on Feb 11, 2019 0:10:52 GMT
Thomas mlčel a jen Connora držel. ,,Pšššt," vydechl. ,,Jsem tady, celou dobu jsem byl tady," špitl ke svému svěřenci a křídly jej zabalil do něžného a hebkého objetí. Jako tehdy, když mu je ukázal prvně... Usmál se, když mu Connor zalichotil, ale neříkal nic. Byl trochu nervózní, jak by se Connor tvářil, kdyby zjistil, že byl jen trestem... ačkoliv příjemným a za který byl Thomas neskutečně rád. Když se znovu Connor rozplakal, opatrně si jej přitáhl k sobě a opřel si o jeho hlavu bradu. ,,Už je to v pořádku. Všechno je v pořádku. Jsem tady. Nikdo ti už neublíží," přislíbil. A pak se odtáhl. Křídla poskládal na zádech a znovu je donutil, aby se staly nehmotnými. Pak Connor sebral peříčko a Thomas náhle zbledl, jakoby uviděl smrt. Prudce odskočil z postele. ,,Je to... letka. Letka z křídel, jako mám já," polkl naprázdno. ,,Ale tohle pírko patří Luci... Luciferovi," pípl. ,,Znamená to, že ti je dlužen. Dlužen jedno přání. Je to dar. Nevím, za co ti ho daroval, ale určitě za nic dobrého." Vypadal vyděšeně. Skutečně vyděšeně. ,,Peří archandělů tak funguje. Můžeš je povolat a přát si. Mohou tě ale i zabít předtím, než to vůbec stihneš- to si totiž přát nemůžeš," zíral na stříbrné peříčko. ,,Imunita... není součástí nabídky. Ale... nejedná se o úpis. Nic po tobě za to chtít nebude. Doufám..."
Connor na něj zůstal hledět. Napřed se lekl, když tak rychle vystartoval z postele, a když začal mluvit, nepřipadal si klidnější. Vlastně měl pocit, že v ruce drží zbraň hromadného ničení, kterou však když hodí na zem, okamžitě vybouchne. Proto ho raději ponechal v ruce. Lucifer.. To jméno znal. Vládce pekla. Hlavní čert. Ano, tak to bylo v pohádkách. Zdálo se, že jeho jméno ho předcházelo, ačkoli ze znalostí, které měl by ho tipl spíš na démona. ,,Znamená to.. že když ho teď mám, bude mít důvod se mě moct chtít zbavit?" Zeptal se a přitom pohlédl na letku, aby si ji lépe prohlédl. Nakonec ji ale přece jen odložil. ,,Neprosil jsem se o ni.. Nestojím o dárky žádného Lucifera. Jestli to všechno, co se stalo má na svědomí on, nejraději bych se držel co nejdál" řekl upřímně. Začal si to spojovat, ačkoli některé detaily mu z hlavy začaly pomalu mizet. jako po normálním snu. Hlas si však ještě pamatoval. Hlas, a zohavenou tvář, kterou snad nikdy nezapomene.
Post by Thomas (Ethan) on Feb 11, 2019 1:07:28 GMT
Thomas chvíli mlčel. ,,Neměl by ses ho zbavovat," pronesl pak, vcelku opatrně. Zhluboka se nadechl. ,,Je to něco hodně cenného. Spíš bys ho měl použít," chvilku přešlapoval na místě. ,,Taky to kdysi býval archanděl. Možná by bylo dobré po něm chtít něco, co by někomu pomohlo." Zaváhal. Něco ho napadlo, ale... ,,Ne, špatný nápad," vydechl pak a potřásl hlavou, aby myšlenku na Gabriela zapudil. ,,Ale... skutečně bys ho měl požádat... třeba o něco malého. O kafe. Zbavit se ho. Mít to pírko... není zrovna dobrá volba," protřel si oči. Byl z toho celý unavený. Jeho svěřenec se zaplétal s Luciferem a on tomu neměl jak zabránit. ,,Ale je na tobě, jak s ním naložíš," zopakoval.
Connor se zamyšleně podíval na pírko. Pokud si ho měl nechat, bylo plýtvání, využít ho na něco, jako je kafe. Docela ho však zajímala ona myšlenka, kterou Thomas nedořekl. ,,Co si to chtěl říct?" Nenechal ho vyklouznout z tématu. On pochopitelně o žádných problémech v andělském světě netušil. Neměl na ně ani jak přijít. Pokud to ale bylo něco, čím by mohl udělat Thomasovi radost, bylo to přání splněné předem. Z přítomnosti letky byl sám nervozní. Nejraději by se ji zbavil co nejrychleji. Ačkoli musel uznat, že byla opravdu krásná. ,,Pokud víš o nějakém dobrém využití, těžko vymyslím něco lepšího."
Post by Thomas (Ethan) on Feb 11, 2019 1:30:24 GMT
,,Máme problém. V naší sféře," vysvětlil. ,,Jeden velice důležitý anděl se ztratil. Lépe řečeno, Luciferův bratr. Jsem si jistý, že ví kde je... nebo spíš, všichni to víme. Nikdo ho ale nedokáže donutit, aby s tím něco udělal," ošil se. ,,Bojíme se ho. A jejich třetí bratr, Michael, tvrdí, že netuší, kde Gabriel je. Gabriel je ale... důležitý článek naší komunity. Pomáhá nám vybrat si město, poslání. Stará se o nově narozené i o duše, jako jsem já. O nás, co jsme byli lidé," vysvětlil. ,,Je pryč... už vcelku dlouho. Začíná to mít negativní dopad na všechny, co jsou nahoře. Naše komunita je na tom už teď špatně. Od zmizení Gabriela... jen chřadneme. A Lucifer je jeden ze tří archandělů," odmlčel se. ,,Mohl by být schopný přivést ho zpět." Trochu se zavrtěl. ,,Ale nechci, abys to přání vyplýtval na nás... jsi úžasný člověk a pokud si něco přeješ, měl bys to dostat. O nás... bys správně ani vědět neměl."
Connor tiše poslouchal, o čem Thomas mluví. Bylo celkem složité pro člověka takový problém pochopit. Connorovi však už stačil jen ten fakt, že by tím pomohl Thomasovi. Pomalu slezl z postele a znovu opatrně zvedl pírko. Mohl si přát opravdu cokoli? Netušil co. Nemohl by změnit minulost a netušil, jaká bude jeho budoucnost. Mohl tedy přání vyplýtvat na něčem zbytečném. Takhle měl však jistotu, že to všechno k něčemu bude. I s pírkem se vydal k Thomasovi a mírně se pousmál. ,,Zní to jako dobrý důvod pro využití přání od archanděla" Zastavil se před ním. ,,Jen mi budeš musel trochu podrobněji vysvětlit, co přesně si mám vlastně přát a .. jak tahle věc funguje" Jistě, neměl ani vědět, že andělé existují. Ale věděl to. Viděl Thomase.. a to všechno určitě mělo svůj smysl.
Post by Thomas (Ethan) on Feb 11, 2019 20:29:20 GMT
Chvilku mlčel. ,,Přej si, aby pomohl svému bratru překonat to, kvůli čemu není u Stromu. Nebo aby ten důvod vyřešil. Krátké věty jsou nejlepší, čím je prosba delší, tím víc děr se v ní najde," pronesl pak opatrně. Pak si pomalu sedl na postel k němu a ukázal na pírko. ,,Stačí to říct... k němu. On to pozná," pronesl jednoduše. Pak se oklepal. ,,Chceš to udělat teď?" Nebyl si jistý, jestli by on sám čekal a nebo by se toho chtěl zbavit hned. Měl z toho pírka neskutečně smíšené pocity... možná se ho i trochu bál.
Connor se na něj trochu nejistě podíval. Z vět, které mu řekl by nepochopil nic moc a byl by schopný je pochopit všelijak. Neměl by být.. přece jen konkrétnější? Boží desatero bylo taky sepsáno dost jasně a stručně. No co z toho lidi vyvodili.. Thomas byl ale viditelně nervózní a to znervózňovalo i Connora. ,,Ano.. myslím, že není, na co čekat. Asi bych nespal, mít tohle v šuplíku" přiznal. I když měl pocit, že i tak bude mít se spaním nějakou dobu problém. Pak se tedy zhluboka nadechl a podíval se na pírko. Byl to dost fikaný dárek. Kdyby Connor neměl Thomase, jen těžko by si domyslel, co s ním má dělat. Teď však zavřel oči a zformuloval si v hlavě poznatky, které od Thomase dostal. Mohl si přát třeba, aby pomohl svému bratrovi Gabrielovi, aby mohl znovu zastávat funkce, které zastával předtím, než se ztratil. To ale nebylo neprůstřelné. Ne, to neznělo dobře. Jak mohl Connor vědět, kolikrát a jak se ztratil. Bylo to těžší, než si myslel a začínal být paranoidní. Jakoby mělo být špatně všechno, co řekne. Pak s výdechem oči opět otevřel. ,,Přeju si, abys pomohl svému bratru Gabrielovi být zase archandělem, jakým býval, než zmizel z andělské sféry" Pronesl a doufal, že termíny pochopil správně. Díky Thomasovi tak nějak přestával věřit, že cokoli, co by tomuto muži řekl by se mohlo obrátit k dobrému. A upřímně, neměl k zformování víc, než hrubé shrnutí, které mu právě Thomas poskytnul. I když to možná bylo dobře.
,,Nemám rád složitá přání," ozvalo se z druhé strany místnosti. Lucifer si prohlížel jednu z knih na nočním stolku. Křídla měl sice nehmotná, ale Connor na ně měl krásný výhled. Černá, se stříbrnými letkami. ,,Tohle mě bude stát hodně síly... na druhou stranu můžu tvrdit, že jsem těm hloupým andělům nepomohl a jsem stále nezaujatý pozorovatel. To vás šlechtí... příjemná pomoc, ještě k tomu ze zdola," otočil se tělem plně na dvojici. Přejel Connora pohledem. Měl oblek, ale bez kravaty a poslední knoflíček měl rozepnutý. Přesto vrazil ruce do kapes. U něj to však stále vypadalo zvláštně elegantně. ,,Nečekal jsem, že se setkáme v tváří v tvář tak brzy, Connore... ale tvůj anděl si zjevně rád povídá. Nemám mu to za zlé." Zvedl ruku a zahleděl se na hodinky. ,,Nemám moc času. Každopádně... na tvém přání se pracuje. Dá se říct. Brzy mi ale začíná schůzka a já si řekl, že bude dobré navštívit hřiště." Zase věnoval plnou pozornost jim. ,,Jste tak bledí... viděli jste snad ducha?" zacukal mu koutek.
Post by Thomas (Ethan) on Feb 11, 2019 22:00:28 GMT
Thomas ztuhl, když se v místnosti ukázala další entita. Vlastně se z momentu na moment stala z jeho obličeje křída. Zíral na muže před sebou, na jeho černá křídla a jediné, co dokázal udělat, bylo to, že roztáhl křídlo za Connorem, aby tak naznačil svou ochranu a podporu. Jenže... co by skutečně svedl, kdyby se je Lucifer nyní rozhodl zabít oba dva? Nic... vůbec nic. Byl by k ničemu. Zhluboka se nadechl a uvědomil se, že se docela chvěje. Strachy...? Ano, strachy. Byl naprosto vyděšený. Věděl, co Lucifer za svůj život udělal. Jaké má jméno. A přesto před ním stál. A Thomase to úplně ochromilo.
Connor čekal nějakou lekačku. I tak sebou však trhl, když se ozval hlas. Takhle rychle to nečekal. Obrátil se a přejel pohledem muže, který se tu začal přehrabovat v knize. Po očku se podíval na Thomase. Vypadal vystrašený. I tak mu ale dodávalo odvahu, že tu byl. Připadalo mu, jakoby právě teď měl povinnost on bránit jeho. Pohled tedy znovu soustředil plně na Lucifera. Jeho rysy mu byly už povědomé. Ano, viděl ho jen v dálce a na chvíli. Mluvil ve snu s Jacobem. Nebýt fotografické paměti, asi by si ho nepamatoval. Ačkoli, proč by si ho měl pamatovat. Mohl za jeho noční můru ale tváří v tvář se neviděli. ,,Děkuji. Hádám, že uznání, od někoho, jako jste vy je velkou poctou" řekl ze začátku mírně nejistě. Tyhle andělské a démonské věci. Úplně nechápal všechno, o čem mluví. Důležité však bylo, aby to Thomasovi pomohlo. ,,Myslím, že ducha bych se lekl míň" Poznamenal pak ještě. Nevěděl, jak bude arcidémon reagovat na jeho blbé kecy, zároveň mu však nebyla příjemná myšlenka, že by zůstal zticha a prohluboval tak svoje napětí a strach. Potřeboval to ventilovat. Možná proto se rozhodl pro konfrontaci. ,,Vy ste byl ten hlas v mojí hlavě. Mám pravdu?"
Lucifer se usmál. Jeho tvář byla klidná a tenhle úsměv... nebyl škleb. ,,Nejenom to. Byl jsem tvoje noční můra. Myslím ale, že tě nezajímá, jaké jsou mé motivy a podobně. Lidé... se schopnostmi jako máš ty, moc dobře vědí, proč po nich jdeme, není-liž pravda?" vypadal, jakoby se bavil. Connor byl zjevně hlavním objektem jeho zájmu. ,,A nebo netušíš, co jsi zač a nemáš zdání, proč jsi pro mě ty a tvůj anděl zajímavý," krátce mrkl a naklonil se vpřed. ,,Líbil ses mi, tehdy na tom večírku. Taková dobrá duše, která zaplatí za cizí matku, aby dítě netrpělo... a jak jsi se snažil zachránit tu dívku od vlkodlaka v lese. Jsi zajímavý kousek. Budu si tě všímat víc." A tak byl Connor označen za jeho oblíbenou hračku. Chvilku mlčel a udělal několik kroků. K nim a pak kolem nich. ,,Jsem z tebe lehce nostalgický, mladý Connore... a to já nemám rád. Ale je to pro mě výzva, překonat to." Kdo ví o čem mluvil. Tenhle archanděl se zrovna nepyšnil tím, že by všem přesně říkal to, čemu by rozuměli. Měl vlastní slova a vlastní hádanky. ,,Mimo to, Ethane, dávej na svého společníka dobrý pozor." A sám se usmál hned na to, co Thomas zareagoval. ,,Jak je to dlouho, co ti řekl někdo tvým pravým jménem? Nikdo ho nezná, že? Nikdo z tvých takzvaných přátel. Jiných andělů. Nevěříš jim snad? Jeden by řekl, že to je hřích..." zabroukal a otočil se na ně.
Post by Thomas (Ethan) on Feb 11, 2019 22:49:27 GMT
Čím víc poslouchal Lucifera, tím víc si přál prchnout. Prchnout a už se nevrátit. Nemohl tu však nechat Connora. A když řekl to jméno, cosi v Thomasovi se zlomilo. ,,Jak?" zeptal se. Odpověď ale znal, bylo tedy zbytečné se ptát. Věděl, kdo byl za živa. A tohle zjištění bylo pro Thomase o tolik horší, než kdyby byla jeho historie navždy zapomenuta. To, že ji on znal. V ten moment nevydržel stát. Hlavou... se mu honily tisíce otázek. Tisíce možností. Žil někdo z jeho rodiny? Udělal jim něco Lucifer? Zabil někoho z nich? Zabil snad jeho samotného? Až příliš otázek, málo odpovědí. A on se nedokázal zeptat, o to víc jej to ničilo. Místo toho, aby na další slova odpověděl démonovi, podíval se na Connora. ,,Andělé si vybavují jména postupně, ale někteří z nás... si pamatují víc ze své minulosti, než by měli. A já se toho jména musel zbavit," pronesl opatrně. ,,Ethan nejsem už přes století... Jsem Thomas," odmlčel se. Proč se cítil provinile?
Lidé, se schopnostmi, jako má on? On žádné schopnosti neměl. Jen viděl anděly. Viděl věci tak, jak jsou. To bylo všechno, co uměl. ,,Ne, nemám tušení, proč já. Jen vás vidím. Jiné schopnosti nemám" řekl poněkud zmateně. Lhal by však, kdyby chtěl tvrdit, že ho při jeho slovech nezamrazilo v zádech. ,,Jak víš o.." Zarazil se. Byla šílená představa toho, že by ho někdo pozoroval. Tohle se vážně mohlo dít komukoli, aniž by o tom jen tušil. ,,Kolik toho o mě víš?" upravil svou otázku. Začínal se cítit opravdu nepříjemně. Obzvlášť při slovech, že si ho bude všímat víc. Nestál o to. No na druhou stranu byl rád, že o tom teď alespoň věděl. Co ale myslel tou nostalgií netušil. On jeho život tak nějak nestalkoval. Co ho však zarazilo bylo, když Thomase nazval Ethanem. Podíval se na svého anděla, který vypadal šokovaně. Nedovedl odhadnout, co všechno se mu teď honilo v hlavě. Necítil se však zrazený. Co záleželo na jméně. Mohl mít tisíce důvodů, proč si ho změnit. Navíc mu vzápětí dodal dost jasné vysvětlení. Jen se na něj povzbudivě pousmál a chytl ho za ruku. Tedy, ne přímo za ruku. Přiblížil se k němu a chytl jeho zápěstí. ,,Thomas, nebo Ethan, na tom přece nezáleží." Řekl tiše k němu, ačkoli si nedělal plané naděje, že by tu sentimentální větu Lucifer neslyšel. On však chtěl Thomasovi i celému světu jasně ukázat, že ať se dřív stalo cokoli a ať měli oba minulost jakou chtěli, teď v tom jedou spolu.
