Hlas se ze vzdáleného stával až moc blízkým a reálným..vlastně byl až otravný. Cody ležel v posteli. Tedy, v posteli tak úplně ne. Spíš vedle postele. Zahrabaný v peřině. Nejspíš prožil dost divokou noc. Napovídal tomu i jeho rozcuch. Když konečně začal pořádně vnímat, zjistil že si u ucha drží cosi mokrého. Až po chvilce si uvědomil, že jde o jeho telefon. A proč byl mokrý? No, kdo ví, co s ním dělal. každopádně na něj z telefonu někdo mluvil. Muselo se mu ve spaní povést telefon zapnout. Možná to udělal podvědomě, aniž by si to uvědomil. To se stávalo. Teď už ale celkem jasně rozeznával Victorův hlas. ,,Hej, volala mi Cara. Prý se něco děje. Mluvila něco o snech. Moc sem tomu nerozuměl ale znělo to vážně, tak rači kontroluju..můžeš odpovědět, když už si to zvedl? Fakt se mi nechce tě jezdit kontrolovat osobně.." Přeze všechny slova zněl hlas ustaraně. Vypadalo to, že se o něj Victor opravdu začíná bát, když neodpovídá. Jedno ale bylo jasné. Smečka byla zpátky. Všechno bylo při starém, jako každé jiné ráno.

Hlas v telefonu si slyšitelně oddechl a chvíli bylo ticho. ,,Takže jsi v pořádku. Fajn. Nepotřebuješ něco? Já nevím. Nespal jsem takže nevím, o co šlo. Ano, i Caře se něco zdálo. Ostatní jsou asi v pohodě, jenom Gastonovi se pořád nemůžu dovolat.. To ale nic znamenat nemusí.. jenom.. No rád bych si byl jistý, že jste všichni v pořádku" Zněl ustaraně. Vážně dost ustaraně a bezradně. Vždyť, co mohl dělat se sny. Každopádně to vypadalo, že se nikomu nic nestalo, i přes noční můry. Že však šlo o normální sen nemohla být řeč snad ani mezi těmi, co o něm jen slyšeli. ,,Hele musím ještě něco zařídit, ale kdyby se dělo cokoli, prostě volej." Dodal ještě a s tím byl připravený zavěsit.