DATE Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Nunc sed cursus metus, quis facilisis nunc. Nunc in nunc facilisis, posuere risus non, feugiat magna. Praesent sed metus dolor. Curabitur id rhoncus ipsum, in ornare tellus. Suspendisse potenti.
DATE Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Nunc sed cursus metus, quis facilisis nunc. Nunc in nunc facilisis, posuere risus non, feugiat magna. Praesent sed metus dolor. Curabitur id rhoncus ipsum, in ornare tellus. Suspendisse potenti.
Teď mu došlo, že její jméno vyslovil nahlas. Měl v hlavně děsný zmatek a ještě mu do toho kecaly Connorovy myšlenky. Jak se jich zbavit? Alespoň na chvíli?! Rychle přikyvoval. Určitě ji znal. Určitě? Connor se hrabal ve vzpomínkách, až měl Jake problém se soustředit na realitu. "Jo, to je ona! Určitě... musím za ní jít. Ona..." zamyslel se. Nevěděl, kde bydlí, ale když Connor zmínil les, znovu přikývl. "Viděl jsem ji v tom snu... byla v lese. Břízovém lese... a pokud mi v tom snu nekecala, bude o tom něco vědět. Ona stoprocentně, i když nevím, co je vůbec zač..." zamračil se. Nebylo to vlastně už jedno? Když tady dokázal Connorovi vlézt do hlavy a znali se oba ze snu... nejspíše mu svět ukrýval spoustu tajemství. A tady, v Heathens, bylo nejspíše mnoho nadpřirozena. Klidně mohla být většina událostí ze snu i pravda. Mohli existovat i vlkodlaci? A co ten divnej chlap, co se dokázal vypařit a lézt lidem do hlavy? Jacob si to začal všechno spojovat dohromady. Sice měl stále pocit, že se zbláznil a nejraději by se jel vyšetřit za psychiatrem, ale na jednu stranu... opravdu to zažíval. A ten muž vedle něj zažíval to samé. Nebyl sám a pokud ta zrzovlasá žena něco věděla, stala se tak teď Jacobovým cílem. Dostane z ní odpovědi. Potřebuje vědět pravdu. "Protože pokud mi nic nevysvětlí, z těch hlasů se zcvoknu," chytil se rukou za zátylek a povzdechl si. "Taky slyšíš hlasy? Teda... já slyším tvůj, i když na mě nemluvíš..." Byla to divná otázka. Ale když se potkali za tak divné situace, co mohlo být trapnější? Raději se zeptá na cokoliv.
Connor na Jacoba mlčky koukal. Netušil, co se děje, nebo co muž prožívá. Vlastně doufal, že na něj nespustil moc hrr. Až teď ho napadlo, že Jacob vůbec nemusí vědět o nadpřirozenu a mohlo to pro něj být úplně nové. A jestli teď Connor něco pokazil.. no, už u Honey měl pocit, že by ji ony nové zkutečnosti kolem ní měl vysvětlovat někdo jiný. ,,Jste.. v pořádku?" Zeptal se váhavě, když se strážník, ponořený nejspíše sám do sebe na chvíli odmlčel. Rozhodně to vypadalo, že je zmatený. A pokud chtěl najít onu Peggy, která by mu to měla vysvětlit, vlastně za to byl Connor rád. I když do té doby ho nenapadlo, že by ta žena mohla mít také zvláštní schopnosti, nebo, že by do toho mohla být nějak zapojená. Pozitivní však bylo, že by vysvětlování nadpřirozena zase nějakou náhodou nespadlo na něj.. a on to pak nemusel znovu kapitálně pokazit. Když pak Jacob promluvil o hlasech, zarazil se. ,,Hlasy?" Jediné, co ho napadlo byl Lucifer. Jeho hlas ve snu v hlavě slyšel. Pokud ale Jacob mluvil o téhle chvíli..,,Ne, neslyším hlasy. Jen tehdy ve snu a za to mohl démon.. Ty mi čteš myšlenky?" Vydechl. Pokud ano, nevypadalo to, že by se tomu věnoval nějak dlouhodobě. V hlavě mu znovu vyplynula Luciferova slova, že i on je vyjmečný. Jenže krom toho, že viděl Thomase na sobě žádné zvláštní schopnosti nepozoroval.
Jacob znovu zmateně zamrkal. Dělalo mu trochu problém se začít soustředit jen na ten skutečný hlas. Naprázdno polkl. Takže slyšel hlasy jen on. "On ke mně taky mluvil... a nejspíš... se mi něco skrz ty sny udělal... sakra, to fakt zní divně. Přijdu jsi jak idiot," zamračil se. Nebyl zvyklý mluvit takhle vážně o nadpřirozených věcech. Nikdy se s tím nesetkal a už vůbec jej nenapadlo, že by mohly být i skutečné. A nejspíše opravdu byly. Bude ještě chvíli trvat, než to všechno vstřebá. A nejraději by se toho čtení myšlenek zbavil. Nebylo to zrovna příjemné. "Nejspíš jo. Každou chvíli slyším tvůj hlas i když zrovna nemluvíš... před chvílí jsi pomyslel na Lucifera. Takže nějací... démoni existují? Jsou skuteční?" Zeptal se opatrně. A nejspíš opravdu existovali, ale chtěl to slyšet. Chtěl to slyšet od jiného člověka a chtěl to slyšet i od té záhadné Peggy, která s tím vším nejspíše měla hodně společného.
Connor na chvíli zmlkl a pokusil se utřídit si svoje myšlenky. Už kvůli Jacobovi. Pak klidně kývl. ,,Ano, dle všeho démoni existují.. a pokud si tohle nezažíval už předtím.. tak je i dost možné, že jr to opravdu jeho práce." Nerad si to přiznával ale věřil, že tenhle Lucifer, kterého se Thomas tak bál, toho byl schopný. ,,Zkus si vzpomenout. O čem s tebou mluvil, než se ti tohle začalo dít? Mohlo by nám pomoct to pochopit. Nevím sice jestli o tom budu něco vědět já ale.. můžu se zeptat Thomase.." Zase se na chvíli odmlčel. Musel protože jeho mozek zase začínal přemýšlet i nad věcmi, o kterých právě nemluvil.. jako na strach, který viděl v Thomasových očích, když se Lucifer zjevil. Nebo na to, jak mu říkal, že můžou být v nebezpečí. ,,Pokud čteš myšlenky.. tak už asi víš, kdo Thomas je.. že?" věděl, že nad ním předtím přemýšlel. Stejně jako nad Honey. Chtě nechtě si uvědomoval, že si na svoje myšlenky musí dávat pozor. I když čím víc by se na to soustředil, tím spíš by na to myslel. V první řadě teď vak chtěl Jacobovi ulevit. Takže se soustředil je na to, o čem opravdu mluvil.
Když mu potvrdil existenci démonů, v jednu chvíli se mu ulevilo a v další... se mu z toho až přetočil žaludek. Pořád jej tížila myšlenka, že celou tu dobu žil v nevědomosti. Celou dobu žil ve světě, o kterém si myslel, že je naprosto obyčejný. Bez andělů, bez dalších mýtických příšer nebo tvorů. A ona se mu očividně teď dostavila ona pravda. Co ale od něj chtěl Lucifer? Proč on a proč mu tohle udělal? Nervózně přešlápl z nohy na nohu a chvíli se nepřítomně zadíval kamsi za Connora. "Nevěděl jsem co dělám. Pořád ke mně mluvil. Snažil se mě přesvědčit, že... to všechno kolem mně není skutečné. A tvrdil mi, že mi pomůže se zbavit té bezmoci. Nemohl jsem se ho nijak zbavit a chvíli jsem si myslel, že mi opravdu přeskočilo, tak jsem s jeho nabídkou souhlasil. Nejspíše jsem udělal něco, co jsem neměl... ale fakt jsem si myslel, že mi hráblo, nepřemýšlel jsem," ušklíbl se a podíval se na zem. Určitě udělal nějakou blbost, tím si byl jistý. Proto ty hlasy, proto ty myšlenky. Ale co to přesně znamenalo.. o tom neměl ponětí. A to mohla vědět Peggy a nebo onen Thomas... "Vím," odpověděl mu. Dle myšlenek odhadl, že to nejspíše bude anděl. Další fakt, se kterým se bude muset Jake smířit. Povzdechl si a podíval se na Connora. "Potřebuju nejdříve najít tu zrzku. Mám auto kousek odtud, pojedeš se mnou?" Nabídl mu. Možná i ona potřebovala s ním mluvit, kdo ví. Přeci jen byli ve stejném snu. A kdo ví, co v sobě Connor skrýval, když i jej Lucifer o něčem přesvědčoval.
Connor sice neznal úplné souvislosti mezi tím, jak tyhle démoní věci fungují. Každopádně to vypadalo, že všechno tohle se Jacobovi začalo dít až když souhlasil s jeho nabídkou. V tu chvíli se mu v mysli vyrojili všechny možné pohádky. Tak to přece chodilo ne? Démon přelstí svou oběť lákavou nabídkou. Poté člověku splní přání výměnou za jeho duši. Co když to mělo pravdivý základ? I jemu přece ponoukal lákavé nabídky. V tu chvíli byl rád, že ji opravdu nevzal, i když pokušení měl. To, že není dobré dlužit démonovi si uměl domyslet i bez Thomase. Byl rád i toho, že se zbavil onoho pírka. Teď ho už s démonem krom oné nepřímé výhrůžky nic nespojovalo. Třeba na něj nakonec i zapomene. Co se tu však dělo ho zajímalo. Vydat se za onou Peggy byl nejspíš vážně nejlepší nápad. Hledání Honey a Thomase bude muset zatím odložit. Přikývl. ,,Dobře. Ale nevím, kde přesně ten dům je."
Dle myšlenek to vypadalo, že byl Jacob nejspíše ve velkém maléru. A nejspíše v sakra velkém maléru. Teď se mu v hlavě rojilo mnoho nadávek na to, jaký je idiot a proč vůbec jezdil sem do tohoto města. Nedivil by se už, kdyby bylo prokleté. Už od začátku to tady bylo divné. "Doufám, že mi to k něčemu bude..." Doufal, že ten svůj problém vyřeší a že mu ona Peggy nějak pomůže. Ale kdo ví, co od něj ve skutečnosti chtěla. "No... budeme hledat a ptát se... jel bych na kraj města." To jej napadlo a bylo to logické. Rozešel se tedy společně s Connorem až k autu. A pak... hurá do hledání oné záhadné Peggy.