DATE Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Nunc sed cursus metus, quis facilisis nunc. Nunc in nunc facilisis, posuere risus non, feugiat magna. Praesent sed metus dolor. Curabitur id rhoncus ipsum, in ornare tellus. Suspendisse potenti.
DATE Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Nunc sed cursus metus, quis facilisis nunc. Nunc in nunc facilisis, posuere risus non, feugiat magna. Praesent sed metus dolor. Curabitur id rhoncus ipsum, in ornare tellus. Suspendisse potenti.
,, Vážně se vám omlouvám, že jsem vás takhle odtáhl ale ten muž.." Will vydechl. Bylo to poprvé, co člověku pomohl v neandělské formě. Měl z toho špatný pocit, ale povedlo se mu to, no ne? ,, Nevím, co vám navykládal ale, je lepší, se od něj držet dál. Nenosí nic dobrého.." Mírně se pousmál a doufal, že ho dívka pochopí. Hlavní však bylo, že byla v bezpečí. ,,Když mě omluvíte, budu muset jít. Ale moc rád jsem vás poznal. Třeba se ještě potkáme. Vážně se kalem Willa šířila zvláštně přátelská a klidná aura, ač ne na velkou vzdálenost. Teď byl však pomalu čas, vrátit se domů. Dnes se toho stalo víc než dost.
Teď nebyl prostor se bát. Musela být klidná a to taky byla. Dívat se šelmě přímo do očí nikdy nedělá dobrotu, takže trochu sklopila pohled dolů. Pak si přidřepla. Naktráčet přímo za ním a a obejmout ho by bylo fajn, ale pokud jste sebevrah a skok pod vlak vám nevyšel. Čekala, jestli on sám příjde. ,,Všechno bude v pořádku Cody. Vím, že tam jsi." snažila se na něj působit jejím klidem. Pravděpodobně nemá absolutní tušení co se to právě děje. Překousnutý jazyk vypadal nehezky. Mít problém s krví, pravděpodobně by ji museli křísit.. A nebo spíš rovnou volat pohřebáky.
Post by Cadance Queen Sykes on Dec 29, 2018 0:13:39 GMT
Námestie→Domov ,,V poriadku" povedala pri jeho ospravedlnení sa. Predsa len sa nestalo nič hrozné. Teda až na to, že prišla o spoločnosť ale ak bola pravda to čo vravel potom, možno to bolo dobré. Problém bol v tom, že Cadance netušila či hovorí pravdu alebo nie. Nebolo to síce tak celkom vysvetlenie, ale bolo to určite lepšie ako nič. No Lucian jej neprišiel ako niekto zlý, aj keď bolo zcela logické, že zlí ľudia sa nezvyknú prejaviť ako zlí, ak im o niečo ide, všakže. No zároveň nevedela o čo by Lucianovi malo ísť, takže jej to vlastne celé tak celkom nedávalo zmysel. No aj tento tu, ktorého meno vlastne ani nepoznala nepôsobil nejak nepriateľsky, či zákerne. Pri jeho slovách prikývla. ,,Dobre teda... ďakujem" povedala s mierne neistým úsmevom. ,,Tiež som vás rada spoznala" povedala ešte, aj keď ho vlastne teda moc nespoznala a potom sa odobrala preč. Rozhodla sa, stále mierne dosť zmätená, že by mohla ísť po tomto všetkom aj domov. Najradšej by to, čo sa dneska stalo, jednoducho uzavrela a nemyslela na to, no jej myseľ jej túto možnosť neumožňovala. Vedela, že nad tým nebude vedieť nerozmýšľať a bolo dosť možné, že celú noc len kvôli tomuto prebdie.
Vlk si ji prohlížel a jeho výraz nebyl extra nadšený. Nakonec ale jen nespokojeně zafrkal a vydal se blíž, jak to Cara chtěla. Přátelsky si o ni otřel čumák s levou polovinou hlavy a s tím se rozpajdal ven. Bylo logické, že odchází od stříbra a nevypadal, že by snad teď chtěl utíkat. Tedy, Alastor v jeho cestě byl docela výzva, protože vlk jen ohrnul pysky a ukázal zuby. Říkalo se však, že to je mnohem nebezpečnější než když vlk hlas vydával. Zdálo se, že Cody toho dnes měl dost. Pokud jej tedy nikdo nezastavil, prosmýkl se ven do zimní noci. Rozhlédl se, po těch okolo i po těch, kteří stáli opodál či přicházeli. Víc než klidný byl unavený, takže už ani nic nezkoušel.
Post by Pandora Benton on Dec 29, 2018 0:23:05 GMT
NÁMĚSTÍ
Nakonec se zastavili u pódia. Když už se zeptal na 'včerejšek,' zhluboka se nadechla a chystala se mu povyprávět celou historku, nakonec si ale řekla, že by to bylo na dlouho a jí se nechtělo tolik mluvit. "Celý to obsahovalo tiskárnu, latte s odtučněným mlékem, botu, telefon od jeho ex-manželky a koberec, ve zkratce mě zase seřval pro nic a pak mě asi stokrát zavolal kvůli zbytečnostem." jasně, kdo potřebuje něco vytisknout pětkrát a potom se rozhodne, že to chce ještě dvakrát a pak ještě dvanáctkrát, protože to prostě nestačí. Po jeho další poznámce se uchechtla. "Tak pěkná asistentka, jo?" Nino nebyl člověk, kterému by šly skládat komplimenty, proto by si toho měla hodně vážit. Jakmile dodal cosi dalšího, to o tom staříkovi, zničeho nic vyprskla pití a začala se smát. "Jasně, Nino, jasně." z nějakého důvodu jí to prostě přišlo vtipné. Hodně vtipné.
Victorovi netrvalo dlouho, než se dostal na místo. Nemohl tušit, co se stalo. Cítil krev , ne moc ale cítil, a byl tu muž. Člověk, který stál venku. V otevřených dveřích pak stál další muž. Byl cítit jinak. Bylo možné, že to byl ten Alastor, který měl problém s tenebris a vlastnil bar? No, byl rád, kdyby ho poznal, teď ale nějak nebyl na něco takového čas. Zrovna, když se chtěl zeptatm, co se děje, Muž ze dveří ustoupil a ven vyšel Cody. Vlastně vlk. Victor mírně vydechl. Tohle byla jeho vina. Muž, co stál opodál vypadal.. no tak jak vypadal. Zjevně byl zmatený. Netušil, co všechno viděl,nebo věděl. Každopádně, nechat ho jen tak asi nebylo úplně dobrý nápad. Zevnitř pak vyšla i Cara. Nejspíš právě ona mu teď dost pomohla. Pak se bude muset dohledat toho, co se vlastně stalo. Usmál se na ji a pak mírně pokývnul v němém gestu ke Connorovi, Který když viděl vlka, se strachem zajel očima ke dveřím. Tohle nahrávalo teorii, že Codyho tam napadlo nějaké zvíře. Ne, asi ho nemohli nechat samotného, ale to bylo na Caře. Victor se teď zaměřil spíš na Codyho. Podřepl si a spustil ruce na zem. Nepoužil jeho jméno. Hlavně kvůli člověku, kdyby stále neměl tušení, co se děje. ,, Vezmu tě domů, co ty na to?" Otázal se potom. Nebyl si jistý, jestli s ním Cody bude chtít jít, teď by se o něj ovšem rád postaral, když tu nemohl být od začátku. Cítil se provinile.
Post by Nino Whitehorn on Dec 29, 2018 0:48:07 GMT
Občas si tak potají říkal, že má o mnoho zajímavější práci než on sám. Samozřejmě psaní miloval, ale občas si přál něco víc. Tohle bylo spíše něco méně, zatímco Panda, no, ta měla historky, otravné, zábavné. On měl články, nudné. „Asistentky jsou dnes jen otroci v sukničkách, co?“ Vlastně to byli oba, jen on nemusel nosit sukýnku, či co to tam měla. „Nic jsi neslyšela,“ odkašlal si, zatímco bez zájmu sledoval onen sbor. Stále na to nebyl zvyklý, vlastně si ani zvykat nechtěl. Ještě by si pochválil bratra a spadl na nejnižší dno vlastní rodiny. A pak všude bylo pití, jako kdyby se z ní náhle stal nějaký dost tučný mráček, no, on to taky neudržel. Vydal docela tiché zachechtání, po kterém se rozhodl poodejít. Vtipné to bylo – a on se stále smál -, ale nepotřeboval vidět ty pohledy chudáku, kteří mohli skončit se svařákem na hlavě. „Jdeme se projít, zakotvíme to někde ve vinařství a půjdem na něco kouknout, co ty na to?“ Možná ho ta atmosféra lehce unavovala. Nebo spíše to, že si po svém uvědomil, že ani není co psát, přeci jen tam bylo mnoho dalších, kteří by mohli napsat tak planý článek. A jestli si chtěl ten večer užít, bylo jedno, kde byl, jen mu stačila jedna osůbka po jeho boku.
Nezdálo se, že Cody by se cítil nějak špatně kvůli tomu, že tu pro něj Victor 'nebyl'. Vlastně ale stáhl uši a přikrčil se, břichem se otřel o zem. Znak podřízenosti. Polkl naprázdno. Alfa nealfa, Cody byl pořád vlk a hlad měl. Možná i proto vycenil tesáky směrem na Connora a zavrčel. Znovu. Pak se ale vlk zase podíval na alfu a položil se na zem. Moc Codyho v něm teď nebylo a zjevně i proto reagoval na vlka před sebou o hodně citlivěji. Nakonec, vlk ho cítil jako někoho, komu je třeba prokazovat úctu. Brzy se převalil za tichého kňučení na záda, aby mu ukázal, že není hrozba. Konec konců jí byl, ale pro Victora zjevně ne - ač z něj člověk nadšený nebyl, vlk ho uznával. Dnes se ukázalo víc věcí než jen tohle. Cody dnes i Caře ukázal, že ji věří. Že mu nebyla schopná pomoct byla věc jiná. Nakonec to ale nebylo jen takové hovado, co se od smečky drželo dál. Pokud se alfa rozhodl odejít, Cody plánoval jít s ním. Stačilo tedy jen říct, nebo písknout. Nakonec, měl teď čtyři nohy a špičaté uši.
Post by Cara O‘Conner on Dec 29, 2018 20:59:50 GMT
Byla ráda, že to dobře dopadlo. Celkem. Nikdo nebyl večeří a to je dobré ne? Když zjistila, že venku stojí Victor a ještě k tomu u Codyho, spadl jí kámen ze srdce. Ona sama byla potěšená z toho, že ji Cody přijal. I když se občas chová jak blbeček, tak špatný vlastně ve výsledku není. Možná by i názor na něj mohla někdy změnit. Ale teď se spíš otočila na muže, který musel celou situaci sledovat a pravděpodobně nevěděl, co se vlastně děje. Když je o Codyho postaráno, mohla se teď plně soustředit tomu chudákovi. ,,Nezašel byste si ke mně na sklenku? Vysvětlím vám to." mile se na něj usmála. Ale to jestli půjde už bylo na něm. Nemohla ho tam tak nechat, takže kdyby odmítl, tak půjde na ním. Victorovi to může vysvětlit později.
Post by Victor Murphy on Dec 29, 2018 21:27:22 GMT
Victor se pousmál, když uviděl Codyho reakci. Od setkání s jeho vlkem na lovu to byla příjemná změna. Přidřepl si blíž a zběžně si prohlédl rány, na které viděl. ,,Ty ses teda zřídil." Zavrtěl hlavou. ,,Máš to zapotřebí? Hm?" Zaculil se a celkem bez rozmyslu se ho dotkl. Nevypadal, že by chtěl kousat, ale i kdyby, jakékoli zaváhání by to ještě posílilo, obzvlášť, když teď byl vlk. Victor nedělal nic víc, než že si Codyho projevenou podřízenost nenásilně upevňoval. Několikrát mu prsty projel srst, a zkontroloval si lépe pár škrábanců, které se stále nehojily. Nakonec ho podrbal za uchem a s úsměvem se zvedl. ,,Tak pojď, máš hlad? Já taky, dáme si večeři. Na chatě mám v lednici Kapra s bramborovým salátem, je tam toho asi tři mísy, počítal jsem že budeme jen dva ale když tak přidělám" Ohlédl se po Charlesovi a zaculil se. Pak se ještě ohlédl po Caře, která se vydala za tím člověkem. Victor ji teď byl opravdu vděčný. ,, Caro!" Zavolal ještě a mávl na ni. ,,Díky a veselé Vánoce" S tím se otočil a vydal se pryč. Uličkama.. Co nejdál od náměstí.
Charles vypadal... podivně klidně na to, co viděl. Samozřejmě, neřekl ani slovíčko, jen to všechno sledoval víceméně s negativním výrazem. Vlkodlak ho nijak nerozhodil, byl snad hned vedle Victora ten nejklidnější tam. Jednoduše pokývl Caře a dvojici lidí, kteří tam byli krom vlkodlaků a vydal se za Victorem a Codym. Naučil se dost rychle mlčet a jednoduše vstřebávat, co se děje, aniž by se ptal. Dnes už své nároky na otázky vyplýtval.
Connorovi absolutně nedocházelo, o co tu jde, když se k němu pak přiblížila ona dívka, mírně ucouvl. Na ty oči nezapomněl.. mohlo se mu to jen zdát? Teď je měla normální. Nejspíš už šílí. Měl by se vyspat. Kde byl ale Cody? Neviděl ho, ven vyšlo jen.. to zvíře. Na vteřinu ho napadlo, jestli není mrtvý ale všichni se chovali tak klidně. Chvíli sledoval nově příchozí s velkým stvořením, co připomínalo .. no asi to byl vlk, ale dost velký. Protřel si spánky a na chvíli zavřel oči. Ne.. nesmí se mu to stát znovu. Jeho matka byla blázen a nic z toho, co říkala nebyla pravda. Znovu sebou škubl, teď si to ani neuvědomil. Ta dívka.. Cara. Říkala, že všechno vysvětlí. Zhluboka se nadechla vydechl. pak oči otevřel. ,, dobře.. Chci to vysvětlit" Sevřel ruku v pěst ale jen, aby byl klidnější. Rozhodl se jít s ní. A doufal, že udělal dobře
Znovu se všechno uklidňovalo, vracela se pohoda, chaos ustal. A nikde nic.. Jen ohavně šťastní lidé. Minimum nadpřirozených bytostí.. Žádná zábava a ani stopy po tom, co hledala. Naštvaně si odfrkla. Nezklamala, to se ji nestávalo. Jak ale měla hledat jehlu v kupce sena. Rozhlédla se po Felixovi, který někam zmizel.. Utekl? Zbabělec. Dala mu přece úkol. Mohl si být jistý, že mu to pečlivě spočítá. Teď však měla své vlastní problémy. Tady už však byla zbytečná. Jisté ale bylo, že svůj úkol dokončí. Jednou. A nenechá nic, co by ji v tom mohlo zabránit. S tím zmizela.
Post by Thomas (Ethan) on Dec 30, 2018 0:38:29 GMT
Thomas nějakou dobu sledoval dění. Zasáhla ho i ona vlna, když se ukázala dvojice archandělů. Nakonec, on tu sílu znal. A nakonec? Uviděl dvojici, která to nesla ještě hůř než ostatní. Jeden z nich byl vlkodlak a druhý? Ztuhl. Protřel si oči, ale než stihl přijít blíž, dvojice jednoduše odešla. Rozhodl se ji ale následovat. Byl však pomalejší a nebyl si úplně jist, kam má jít. Brzy ale zahlédl cosi, co připomínalo přerostlého vlka. Stačilo prostě jít blíž. Víceméně nevycítitelný pro normální bytost, ale přišlo mu to pro teď lepší. Za chvilku však zmizela ona dvojice a on vzdal pronásledování. Místo toho jednoduše usoudil, že ten člověk jej potřebuje víc. Dnes nic neudělal a teď pomoci mohl. Odešel za blízký roh, aby se znovu zviditelnil, ačkoliv Cara o něm možná už věděla - konec konců jej mohla vycítit. Přišel akorát včas na to, aby slyšel, jak dívka slibuje vysvětlení a ten muž se ho prakticky dožadoval. Pohledem sjel skrz otevřené dveře do baru. Jistě. Brzy se zastavil u dvojice a věnoval oběma úsměv. ,,Vysvětlení je na místě. Ne ale tady. Je tu víc nebezpečného, než se zdá." Byl to anděl. Tedy, mohl to být i démon, nakonec vlkodlak poznal jen nadpřirozeno. Nyní však anděl poskytoval klid pro dvojici, takže mohl být dobrá pomocná ruka. ,,Kousek odtud je dobrá kavárna. Alkohol by tohle všechno jen zhoršil. Nemám moc, ale zvu vás na kafe." Ach ano. Anděl. Po pozvání na kafe byl určitě andělem i pro tuto dvojici. Skupinka ---> Kavárna u Kaede
Post by Alastor James de Marco on Dec 30, 2018 13:59:55 GMT
Pomalu, ale jistě už tam ani neměl co dělat. Tedy ano, byl to jeho bar, který byl právě celý od krve, ale jinak byl i docela rád, že se vše vyvinulo nějak dobře. Codyho nechal projít, tak takhle vypadaj? Vlka už neviděl snad už od dětství. Fascinující. Co se týkalo vlkodlaků, tak měl dost otázek, nikdy se však nedostal k tomu, aby se Codyho zeptal. Prozatím jen věděl, že je stříbro jedna z mála věcí, která jej uchrání. Byl tedy rád za to, že jeho struna byla ze stříbra. Chvíli je jen sledoval, pak se dokonce přidali i další. Znal je? Jeden z nich mu byl povědomý, nevzpomínal si. Pár dalších chvil dopředu a všichni pomalu odcházeli. Všichni až na něj. Daroval poslední pohled vlku a otočil se, za sebou s radostí zavřel dveře. Protože po dnešku měl náladu si kopnout do celého baru a spálit to tam vše na popel. Jediná dobrá věc na jeho stavu byla asi ta, že už mu nebylo tak špatně, co se tedy týkalo struny. Z toho zbytku… no, pach krve nebyl zrovna příjemný. Krev a alkohol, supr kombinace. Zpovzdálí sledoval zbytky svého krásného rámečku a stříbrných příborů. Neměl náladu to uklízet teď, ale zároveň nechtěl krev nechat zaschnout. Prvně si ale musel něco vyřídit, přehoupl se přes bar, posadil se na svoji stoličku a rovnou si vzal mobil. S povzdechem vytočil Codyho a počkal, než ho to přesměruje do hlasové schránky. „Čau Cody,“ odkašlal si, „no, do února by sis měl dát volno.“