DATE Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Nunc sed cursus metus, quis facilisis nunc. Nunc in nunc facilisis, posuere risus non, feugiat magna. Praesent sed metus dolor. Curabitur id rhoncus ipsum, in ornare tellus. Suspendisse potenti.
DATE Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Nunc sed cursus metus, quis facilisis nunc. Nunc in nunc facilisis, posuere risus non, feugiat magna. Praesent sed metus dolor. Curabitur id rhoncus ipsum, in ornare tellus. Suspendisse potenti.
Bylo to zvláštní. Jakoby jej omyla cizí energie a na chvíli... na chvíli měl v hlavě jasno. Vykulil oči a podíval se na zvedajícího se Williama. Jeho ruka se vymrštila a chytila Willovo zápěstí. ,,Ona nepřijde, Wille. Utekla," pronesl, výraz z části otupělý úžasem a zmatkem. Magie, kterou oba cítili, nepatřila andělu. Naopak. Ale velice rychle... slábla. Až zmizela úplně. Charles překvapeně stáhl ruku a podíval se na svou rozevřenou dlaň. ,,Jakobych..." vydechl. Na chvíli to byl Gabriel a ne jen ztracený Charles. Zvláštní. A nejhorší na tom bylo, že tu magii William znal. Moc dobře věděl, komu patří. Přišla tak nenadále a na okamžik byl Gabriel Gabriel. Zdálo se ale, že ať se mu stalo cokoliv, tohle nebude jen tak. A Lucifer? Ten si pro něj přijde.
Will se ho napřed lekl. Teď už od něj nečekal nic. Obzvlášť ne, že by ho zastavil. Spíš si myslel že bude rád, že ho ten divný týpek nechá konečně o samotě a nebude do něj hučet. Nevěděl co dělat. Byl rozhozený, jako snad ještě nikdy. A měl strach. Cítil bezmoc. Netušil, co teď bude. ,,Utekla? Jak tohle víš?" Vydechl. Spíš už ale podezíravě, než že by čekal na každé jeho slovo. Pak už ho jen mlčky pozoroval. Netušil, co se v jeho hlavě odehrává. A nemohl mu pomoct. Vždyť on nemohl pomoct ani sám sobě, tak na co si to tady hrál. Trochu se mu zamotala hlava. Musel se chytit židle. Už si ani nevšiml, že by se něco změnilo.
Ať už to bylo cokoliv, jeho vztah k Williamovi se změnil. Prudce se postavil, když se William musel chytit židle. ,,Vezmu tě ven," pronesl tiše. ,,Nevypadáš dobře." Musel tu ale počkat na Victora... a záleželo, kdy si ten starý vlk vůbec všimne, že mu přišla zpráva. Trochu se nad tím zamračil. A prsty opatrně projel skrz nehmotná křídla, co měl Will na zádech. Pak se vydal s Williamem ven, i kdyby mladší andílek odporoval. Protože on byl pevně rozhodnut jej posadit venku na schody, počkat na Victora a pak se rozhodnout co dál. Něco v jeho pohledu na věc však teď bylo jiné. Byl rozhodnější a tak nějak začínal tušit, co musí udělat. Co je správné. Jen aby si Victor pospíšil...
William vypadal zmatený ale šel. Proč by se mu snažil odporovat. Nebyl malé dítě, aby se tu začal vztekat za to, že se mu někdo snaží pomoct. Najednou si ale připadal hrozně na obtíž. Zvláště proto, že mu teď Gabriel ani pomoct nemohl. Byla jediná cesta. ,, Tohle nepomůže.. musím zpátky." procedil mezi zuby. Zhluboka se nadechl a našel v sobě ještě dost síly, aby se ven dostal více méně bez pomoci. Nechtěl se nechat táhnout. Čelo měl trochu orosené. Vlastně vypadal, jako něco mezi vyhladovělým a dehydrovaným člověkem a feťákem, který nutně potřebuje svou dávku. Na schody dosedl poměrně ztěžka. Poté se na Gabriela zadíval. V očích se mu teď zračil opravdový strach. ,,Já nemůžu zpátky.. já jsem anděl.. jsem anděl.." Opakoval dokola. Jakoby o tom chtěl Gabriela přesvědčit. Ve skutečnosti však mluvil k sobě. Takhle ho neměl nikdo vidět. Zoufale se chytl za hlavu, kterou schoval mezi kolena. Jen tiše čekal, až tahle krize přejde. Bývalo to čím dál těžší. Co ale udělají démoni, až se vrátí? Rozcupují ho na kousky. Nebo se postarají, aby se z něj stal jeden z nich. A potom.. dopadne jako Felix. K čemu byla vlastně jeho snaha? Byla to jen otázka času. Toho času se však Will hodlal držet. Ačkoli bez možnosti mít svěřence se tento čas zdál zbytečný.
Měl o toho mladého muže docela starost. Vypadal... Hrozně. Victore, kde jsi... napadlo jej a zavrtěl se. Položil mu dlaň na zpocené čelo. Byl horký. Nejspíš to bylo logické... Vypadal hrozně. Horečka byla ale naprosto logická reakce těla. ,,To, že jsi anděl, tě tímhle stylem zabije," pronesl k andílkovi tiše. ,,Pokud chceš trpět, jsi na správné cestě," zavrtěl nad tím hlavou a pak se opatrně dotkl jeho zad. ,,Kam je to zpátky, Wille? Kam se tak moc bojíš jít?" zeptal se ho. Měl starost, že to přežene. Zdálo se, že šlo jen o jeho vůli, co ho držela tady. ,,Pojď sem, " zamumlal a přitáhl si ho k sobě. Byl... Malé slunce. Energie, kterou vyzařoval, by mohla nabít baterky. Jistě, nebyla dost na to, aby na ní někdo dokázal přežít, ale dokázala zpomalit nutnost vrátit se do města. Kdyby Will nebyl na hraně, možná by mu pomohl víc.
Jeho slova ho bodala. Nechtěl to slyšet. Vždy byl jako anděl nad věcí. A teď.. teď si přišel, jako idiot. Jistě že trpět nechtěl. Teď ale opravdu netušil, co má dělat. Když se však Gabriel dotkl jeho zad, jeho tělem projela alespoň trocha klidu. A pak když si ho přitáhl, nebránil se. Opřel se Gabrielovi o rameno a zavřel oči. Teď se cítil v bezpečí. Alespoň na chvíli. ,,Byl jsem vyhoštěn do stříbrného města, protože jsem se zastal bývalého anděla. Já.. si prostě nemyslím, že jen proto, že se z anděla stane démon, musí být nutně špatný.. to ale nemění nic na tom, že být démon nechci. Chci si najít svěřence, být mu oporou.. a teď jsem jen troska, co se nedokáže postarat ani sama o sebe." Vydechl. ,,Omlouvám se, že mě takhle musíte vidět.. já jenom.. mám strach. Pokud se vrátím do stříbrného města, bojím se, že se z něj už nedostanu.. nemůžu se vrátit." Rozhodně zavrtěl hlavou. Nemohli ho nutit stát se tím, čím není. Každý anděl by to cítil jako on.. nebo ne? Pokud byl opravdu tak čistá duše, proč se návratu tolik bál? Nemohli s ním přece nic udělat, tak proč byl tak nervózní? Tiše se pootočil, aby se podíval na svá nehmotná křídla, na kterých vynikalo pár černých pírek. Opravdu měl sílu na to zůstat andělem? Nemohl si pomoct ale, ačkoli si nemyslel, že jsou ty názory správně, v některých se k Luciferovi opravdu přikláněl.
Post by Victor Murphy on Feb 12, 2019 13:12:38 GMT
Bylo zvláštní jít takhle na náměstí s tím, že vlastně ani netušil, co se děje. Z SMS kterou mu Charles poslal toho moc nepochopil. A byla pravda, že s anděli moc co dočinení nikdy neměl a netušil, jak by zrovna on mohl být nápomocný. Každopádně, za tu dobu, co u nich Charles žil, začal ho tak nějak brát, jako člena smečky a ten se na holičkách nenechává. Ať se teda dělo cokoli, pokud potřeboval, aby přišel, nemohl se na něj vykašlat. Když uviděl dvojici na schodech, nebyl z toho o moc moudřejší. Byla však pravda, že stejně jako Charles, i muž s ním byl cítit jinak, než obyčejný člověk. Takže tohle byl pach anděla? To bylo dobré vědět. Znamenalo to, že i Charles je nakonec anděl? Nemělo smysl nad tím spekulovat, brzy se jistě dozví pravdu. A nebude sám. Stejně tak ji zjistí Camille. Třeba tu byla šance, že je to nějak sblíží. No Naděje umírá poslední. Šel přímo k nim, takže si jich Charles už jistě všiml z dálky. ,,Povedlo se to poslat SMS. Děláš pokroky" pousmál se a jedním táhlým pohledem zhodnotil Williama. ,,O co tady jde?" Přešel pak rovnou k věci.
Post by Camille Bellerose on Feb 13, 2019 0:09:12 GMT
Následuje Victora z muzea do ulic města bez toho, aby se na něco ptala, neb předpokládá, že jí to řekne. Nebo to zjistí. Kráčí za alfou a snaží se působit klidně, sebejistě, byť se cítí zcela opačně. Ty roky strávené v lesích se na ní podepsaly, takže se necítí pohodlně mezi betonovými zdmi a auty prohánějícími se po silnici, byť pohledem neklidně těká po okolí, jako by hledala nějakou hrozbu. Nakonec se dostanou ke dvojici mužů. Co se děje? Co zde dělají? A proč ten druhý voní jinak? Nevoní jako člověk, ale ona se rozhodne mlčet. Pouze si tázavě prohlíží všechny přítomné a čeká, až jí někdo vysvětlí co a jak.
Charles se snažil vypadat vyrovnaně, když Victora uviděl, ale moc mu to nešlo. Přitáhl si Williama blíž k tělu, jakoby mu snad někdo v každý moment mohl ublížit. Pak konečně promluvil. ,,Musím odejít," řekl prostě a podíval se na Willa. Pořád vypadal hrozně. A jak před chvílí přiznal, bál se. Charles se v jeden moment natáhl po jednom pírku, vyčnívajícím z řady pírek, ale ruka jen prošla skrz. Bylo to zvláštní. Byla tam a přece nebyla. ,,Vidíte je?" zeptal se dvojice před sebou a mlčky pokynul ke křídlům Williama. Byla tak skutečná. A ta svoje.. jakoby neviděl. Jakoby mu něco vůbec bránilo je vidět. Zhluboka se nadechl. ,,Cením si všeho, co pro mě smečka udělala..." Jeho pohled se upřel na cosi za Victorem a Camille. Celkově na moment... vypadal náhle mimo. Rychle zamrkal. Znovu se zamračil. ,,Já..."
Tik tak. Tik tak... Jeho schůzka s budoucností začala právě v tento okamžik. Objevil se za Victorem a Camille, jakoby měl v plánu jim najednou skočit na záda a vyděsit je. Byl však nehmotný. Přesto byla cítit jeho přítomnost. A Victor? Ten ji cítil o hodně lépe než ostatní. Obešel dvojici vlkodlaků, jakoby jimi prostě nemohl projít a zahleděl se na Williama. ,,Pěkně silná vůle," konstatoval vesele směrem k andělu. ,,Ale všichni měli silnou vůli. Z počátku," mlaskl a podíval se pořádně na Charlese. ,,Proč se paktuješ s něčím, co má čtyři nohy, ocas a když to vykoupeš, smrdí to ještě hůř než předtím? Víš, proto je dobré je mít u nohy, ale ne v hlavě," lehce nadzvedl obočí a podíval se na Victora. ,,Jsou to jenom psi.",,Jsi pes, Victore. Kdybych ti řekl, přiklusal bys mi k noze jen proto, abych dál držel iluzi toho, že jsi Victor Murphy? Tvůj malý bráška vypadal šokovaně, když jsem mu řekl jeho jménem. Šokovalo by tě to taky?" Sledoval Victora. A pak? Znovu otočil tvář na ty dva. ,,Pojďme do Stříbrného města. Všichni tři," na tvář se mu prodral úšklebek. ,,Jsem dobrý hostitel. Když se mi chce."
Victor Charlese sledoval s pochopením. Druhého muže neznal ale vypadalo to, že je pro něj nějak důležitý. Možná Charles konečně začínal dávat dohromady dílky svoji minulosti. To mu přál. Co však myslí tou otázkou nechápal. ,,Co máme vidět?" Otázala se, když Charles chytl do prázdna. Bylo to zvláštní. ,, Jistě, když musíš, hlavně na sebe dávej pozor" řekl, načež ztuhnul. O to víc, když se Charles koukal kamsi za něj. Neohledl se ale. Jakoby mu snad zatuchlý všechny svaly. Cítil ho. Tak zřetelně, jako už dlouho ne. Určitě se nemylil. A když promluvil v jeho hlavě, mírně sebou trhl. Sledoval pohled mužů před sebou. Koukali na prázdné místo. Ale on byl tady. Bylo to absolutně jasné. Měl pocit, jakoby ho snad sám viděl. Šlo však jen o vzpomínky. Zhluboka se nadechl a snažil se zůstat klidný, ačkoli všechny jeho smysly přímo rvaly, ať okamžitě vypadne co nejdál to jde.,,Nevyhrožuj mi. Už dávno nejsem tvoje hračka. A bratra do toho netahej" neubránil se tichému hrdelnímu zavrceni.
Will se trochu poodtahl, aby se mohl podívat na nově příchozí. Neznal je. Teď mu to ale bylo jedno. Vypadalo to, že jsou to Gabrielovi přátelé. Nejspíš někdo z one smečky, o které mluvil. Pak si všiml Gabrielova mírně zmateného počínání. ,, Jsou nehmotná. Teď je nemůžou vidět" vysvětlil unaveně. Byl rád za ten klid, co tu teď byl. Neměl však dlouhého trvání. Ustrnul, podobně jako Victor, když před sebou Lucifera uviděl. Mráz mu přejel po zádech. Proč tady byl? Proč se musel objevit zrovna on. Promluvil k němu. Silná vůle? Nepřišlo mu, že by měl silnou vůli. Naopak měl pocit, že podléhá příliš rychle. Byla to však snad pochvala? Mlčel. Jen sledoval, co se dělo před ním. Lucifer vlkodlaky zjevně pohrdal. Will se musel zamračený. Nechápal, jak by takhle mohl někdo zacházet s živým tvorem. Když však zmínil, že by se měli vrátit, vzdorovitě se zamračil. ,, proč bychom měli chodit s tebou? Abysme tam zůstali oba dva? Will byl jedna věc, nechtěl však, aby se do problémů dostal kdokoli jiný. A kdo by jim zaručil, nebo alespoň Gabrielovi, že se bude moct zase vrátit?
Post by Camille Bellerose on Feb 13, 2019 12:42:09 GMT
Ano, dvojice voněla jinak, teď už si byla jistá. Stále si je však nedokázala přiřadit do souvislostí, proto jen mlčela. Byli zvláštní. To se však změnilo, když ucítila jinou... Entitu. Ne úplně příjemnou, nemohla jí však vidět, ani slyšet. Ale byla tu. A Victor na to reagoval. Postoj se změnil z relativně uvolněného na napjatý. Alfovo hrdelní zavrčení, cítil to taky. Možná to vnímal jinak, ale ani ona se nedotočila, stále hleděla na anděly před sebou a něco jí říkalo, že jsou v pěkné brindě. "Victore..." zašeptala a mírně natočila hlavu jeho směrem. Byla to první slova, která vyslovila, doprovázená tím, že natáhla ruku a opatrně mu ji položila na rameno v gestu podpory. Ať to bylo co chtělo, nebyl na to sám. Samozřejmě, kdyby se Vic ohnal, nebo ruku shodil, stáhla by ji zpět. Prozatím mohla být jen pasivní, čekat, co bude dál, neb neviděla to co ti dva, neslyšela to co Alfa, ale to neznamenalo, že jí to neznepokojovalo víc než dost, že neměla starosti.
Poslouchal, co ten muž říká. A taky viděl reakce všech okolo. Kdo to byl? Proč se na něj kromě něj a Williama nikdo nepodíval? Cítil se rozrušeně. Velice rozrušeně. Jen aby si uvědomoval, že část toho, co je, se mu vrací. Instinktivně zvedl hlavu. Vzpurně se zahleděl na muže s černo-stříbrnými křídly. ,,Nechceme," odpověděl klidněji, než by ve své situaci čekal, že by ze sebe dokázal vypravit. Jeho pohled přejel všechny zúčastněné a znovu se zastavil na Victorovi, který vypadal... že prožívá nějaký vnitřní boj. Poněkud se zamračil. ,,Victore... jsi v pořádku?" dostal ze sebe opatrně. Netušil, co by měl čekat. Vypadal... skutečně divně. Charles se oklepal. Ne strachem, spíš... zvláštní nechutí. Nechutí nad tím, co ten druhý dělal.
Věnoval pohled Williamovi. Byl vzpurný, ale musel uznat, že to se mu na malém andílkovi líbilo. Všichni byli vzpurní... než jim zčernalo peří. Na tváři se mu promítl krátký úsměv. ,,A proč bych neměl? Rád tahám lidi i jiné bytosti do toho, po čem jim nic není. Když je ve hře víc hráčů, je zajímavější. A ty... sis dovedl vlastní figurku navíc," zacukal mu koutek a dvojici opět obešel. Pohledem přejel albínku a jen se mlčky postavil o kus dál, než byl dosah paže. Od ní. ,,Co kdyby jsme šli všichni?" Bytost zvaná Lucifer se zhmotnila a dovolila všem, aby na ni upřeli svůj pohled. Bavil se tím. ,,Ačkoliv... Victor už se jednou ve městě procházel, i když si to možná nepamatuje," zvedly se mu koutky a sledoval reakce... všech. Jeho největší zájem ale zrovna teď měl Victor s Camille, což jim jistě moc příjemné nebylo. Jenže aby Cami teď odešla... na to bylo pozdě. Nejlepší by nejspíš bylo ze situace opatrně vycouvat.