Connor vypadal mírně utahaný. Dnes už měl za sebou jednu operaci, asi pět očkování a několik dalších prohlídek. Naštěstí se blížil konec pracovní doby. Spokojeně se pousmál. Sundal si plášť, umyl ruce a vydal se zamknout vchodové dveře pro zákazníky. Když se však zastavil na prahu, zrovna někdo chytal za kliku. Byla to malá holčička. V rukou držela svého králíčka a vypadala hrozně nešťastně. Connor se na ni i přes konec pracovní doby mile usmál ,, Tak copak se děje? Králíček má nějaký problém?" Snažil se působit co nejvyrovnaněji. Ačkoli byl mírně nesvůj. S králíčky bylo težké pořízení a když už byli nemocní, nemívalo to často dobrý konec. Holčička mu rychle vylíčila, o co jde a taky mu ukázala holé místečko mezi předníma tlapkama. Connorovi se ulevilo, když si králíčka pořádně prohlédl. Nejednalo se o nic vážného. Králičí slečnou jen právě cloumaly chtíče a nejspíš si někde v domě, jelikož dle slov holčičky měla k dispozici celý pokoj, postavila hnízdo. A jelikož si králíci škubou chlupy z náprsenky, zůstalo ji tam holé místo. Holčička rychle poděkovala a vydala se domů. Connor zamkl a s pískáním se vydal zpět do ordinace. Překvapeně se však zarazil a zmlkl. ,,um, promiňte? Máme zavřeno.. jak ste se sem dostal?" Hned Thomase nepoznal. Konec konců, snažil se na svůj zážitek nemyslet.

V první chvíli si to neuvědomil ale ve druhé.. Ten muž měl křídla. Byl to.. Jistě že to byl on. Už ho viděl. Překvapeně vydechl a o krok ucouvl. Nemyslel si, že anděla ještě uvidí. Navíc, on sám vypadal hrozně zmateně. ,,ano.. na tebe" řekl pomalu. Co tady děláš.. já.. děje se něco? Něco s Codym?" nedocházely mu souvislosti a tak ho napadla jediná logická. Naposledy šlo o Codyho. Když však Thomas promáchl rukou stolem, znovu šokovaně zmlkl. Něco pokazil? Co pokazil? Co se to dělo?

Connor se trochu uklidnil, že se nic neděje, hned na to však znovu znervozněl pro to, co Thomas říkal. Bylo s ním něco špatně?Nechápal, o čem mluví. ,,Mu.. můj strážný anděl?" Několik dní?! Počkej počkej.. pár dní?"[b/] Vykulil oči. Pak prudce zrudl. To byl jako u všeho? Okamžitě mu proletělo hlavou, co všechno za tu dobu dělal. Var v jeho hlavě rostl. Ostatní Thomasovy úvahy byly najednou vedlejší. To co dělal sám doma neměl nikdy nikdo vidět.. a on to říkal tak.. klidně. Connor měl spoustu netypických rituálů, které by ostatní považovali za přinejmenším zvláštní a teď si před ním připadal, jako nahý. Bylo to jako, celoživotní spolubydlící? To znělo šíleně. Z rudé barvy jeho pleť plynule přešla v bílou. A to.. tu musíš být pořád?" pípl zděšeně. Pak si ale uvědomil, že to asi pro anděla není zrovna příjemné. Pak si uvědomil, co mu říká. ,,Ne.. ne v pohodě. Nejsi můj sluha, nic mi nenos já.. já se o sebe postarám sám.. Asi.." Musel se posadit. Chtěl normální život.. Klidný obyčejný život obyčejného člověka.

Connor se párkrát zhluboka nadechl. Nechtěně sebou jednou i škubl. Thomasova slova ho ale uklidnila. Musel se pousmát. Anděl vlastně vypadal stejně nervózně, jako on sám. ,,Promiň, asi ti to moc neulehčuju co" povzdechl si, ale pousmál se při tom.Vlastně byl rád, že když už má mít někoho, jako je strážný anděl, je to právě tenhle. I když se v andělských věcech vůbec nevyznal. Jeho matka ho učívala, že je svět zkažený, plný špatností a zlých bytostí. Když byl malý, bál se světa. Budil se s nočními můrami. A teď, když zjistil, že jeho matka měla pravdu, tyhle čisté bytosti mu dávaly naději, že zase tak zle na tom svět ještě není. ,,Jako karma? Takže, když budu dělat špatné věci, vrátí se mi to.." konstatoval. ,,To se ale trochu míjí účinkem, když to teď vím ne? Měl bys být neviditelný a dohlížet na mě, ale já tě vidím. To znamená, že je něco špatně? Že nejsem normální? Teda jako normální, jako ostatní normální lidi" Ze slova normální se mu zamotal jazyk. Vzpomněl si však na matčina slova, že jeho bratr je nějaká zrůda.. Mohla to být pravda? A mohl ji být i on? Ale doteď na sobě necítil žádné změny. Rozbolela ho z toho hlava a znovu sebou cukl. Ne, nad těmihle věcmi nemůže přemýšlet. Nedělá mu to dobře.

Connor se mírně zamračil. Chápal, že se o něj Thomas chce jen postarat ale.. nebyl přece malé dítě, aby to nezvládl. ,,Ne. Nemusíš mi nic dělat. Však o nic nejde. Život jde dál, jako dřív. Jen mám.. řekněme speciálního spolubydlícího" Neznělo to tak špatně. Konec konců, když bude sám, bude si mít s kým povídat.Problém však nastane, jestli bude chtít být úplně sám. Jen potřeboval vytěsnit z hlavy, že s ním teď bude muset trávit opravdu hodně času, ať už bude chtít, nebo ne. Zvedl se a Thomase si obešel. Pak se vydal k rádiu na okně, které zapnul. ,, na otázky bude čas, teď tu potřebuju uklidit. A pak zkontrolovat pacienta." Zaculil se. ,,Máš oblíbené písničky, nebo tak něco?"

Connor cítil stálé napětí v místnosti. trochu ho to zamrzelo. Cítil se.. provinile, že Thomase vidí. Nejspíš to komplikovalo spoustu věcí v Thomasově životě. Jistě i pro Connora to byla změna. Znamení, že život už nikdy nemůže brát tak úplně stejně. S tím se však smířil už tehdy, když mu kolem čtvrté ráno zavolal Cody, nejspíš úplně na šrot. Uvědomil si, že od té doby s ním nemluvil. Pamatoval si jejich rozhovor vůbec? Kdo ví. Každopádně, pro Thomase teď muselo být těžké, nahlížet na situaci z jiného úhlu pohledu. Viděl to na něm. Naladil na rádiu nějakou random stanici a hudbu ztišil, aby nepřehlušila jejich hlasy. ,,Takže, kolik je vlastně těch ras, nebo jak to mám nazývat? Slyšel jsem o démonech, vlkodlacích.. už vím že jsou andělé ale teď jsi zmínil několik dalších. Co jsou zač?" Naklonil hlavu a přitom si vzal hadru. Nechtěl, aby mu pomáhal s úklidem. Přišlo mu to pro anděla.. nedůstojné. Navíc, to že byl jeho strážce neznamenalo, že byl jeho sluha. ,, Ne, nemusíš mi pomáhat s úklidem ale pokud chceš, tak tam za těmi dveřmi jsou pooperační kotce. Můžeš zkontrolovat pacientku, jestli už se neprobrala" usmál se. Šlo o fenku. Nějaká kříženka nejspíš labradora s pudlem. Srazilo ji auto. Vypadalo to však, že se uzdraví. Thomas operaci musel vidět, když už s ním byl nějakou dobu.