Connor vytáhl i semínka a znovu se ke Codymu otočil. Thomas říkal, že vlkodlaci přítomnost andělů cítí. On mu však nemohl říct, jasně, támhle stojí můj strážný anděl, a vlastně jsi tady, protože má dotazy ohledně tvého známého. Už tak bylo divné, že ho on sám viděl. Pro Codyho byl ale člověk, takže by o Thomasově přítomnosti neměl mít ani tušení. Podle toho se taky rozhodl chovat. ,,Díky, taky vypadáš líp, jak naposledy" poznamenal s bezstarostným úsměvem. To, že se chtěl oklikou vrátit k oné situaci nechtěl dávat najevo hned nějak zostra. Chápal, že to pro Codyho musí být citlivé téma. A pro něj vlastně taky. ,,To víš, bez Světly to není ono. Vlastně mi byla od začátku sympatická. Už to jak sme na sebe narazili.. Já nevím jak ty, ale myslím, že sme si souzeni. Doufám, že ji příště přivedeš." Jistě, schválně přehrával. Šlo mu to líp, než mluvit nějak vážně. ,,Jak dopadla párty?" ušklíbl se.

Connor se musel usmát. Popravdě mu tohle trochu záviděl. On na Nový rok sám byl. A říká se, jak na nový rok, tak po celý rok. I když to tady zjevně neplatí. Jinak by musel být Cody neustále v lihu a on by právě nezjistil, že už nikdy tak úplně sám nebude. ,,No jo, tak trochu si mě probudil. Ale jsem na to zvyklý. Na služební telefon mi lidi často volají i v noci. A prosímtě už se neomlouvej. Za poslední dny jsem od tebe slyšel snad víc omluv než normálních vět. Hned tu noc jsem říkal, že je to v pohodě.. Teda hned po tom, co jsem ti řekl, ať se chováš jako pořádnej vlkodlak a ne čivava, co se v depkách válí po zemi.. Poprvé jsi totiž tak trochu nechal zapnutý hovor, i když sis myslel, že si to vypnul." Netušil, proč mu to vlastně vypráví. Asi byl zvědavý, na jeho výraz. ,,A taky sme se domluvili na tom drinku, co mi dlužíš a dal jsem ti soukromý číslo, ať nedostanu zas infarkt, až mi budeš příště volat ve čtyři, že mám pohotovost. Hele a s kým že si to vůbec slavil?" Naklonil hlavu. Je pravda, že někoho dalšího tam slyšel.

Connor nejdřív trochu znervozněl. Netušil jak má zareagovat na první větu. Když se však Cody tiše zasmál, zase se uvolnil, ačkoli mírně vyveden z míry, taky se trochu zasmál. Někomu by Cody snad přišel divný, že preferuje telefonní budky. Connorovi to však přišlo zajímavé a svým způsobem.. atraktivní? Netušil, jak by to správně popsal. Být však žena, asi by mu to přišlo atraktivní. Cody vypadal, jako typický moderní muž. Tedy na první pohled. Dá se říct dost mělký a nijak extra zvláštní. Teď, když však zjišťoval všechny ty věci kolem.. Snažil se si ho představit v dobovém obleku. Jak asi vypadal dřív? Jak se choval? Shledal, že tyhle věci ho zajímají snad mnohem víc, než onen fakt, že je vlkodlak. Pak však přišla řeč na Codyho alfu. Mohl to být ten muž, se kterým tehdy Cody odešel? Dle chování mu to přišlo téměř zjevné. Nechtěl se však plést. ,,nemáš za co. Ještě ti ho můžu vytetovat na čelo, abys ho neztratil." prohodil mírně pobaveně z jeho výrazu. ,,Takže, ten Victor je ten stejný muž, se kterým si tehdy odešel z toho baru? Kdy mě seznámíš?" Sám neměl žádný zájem se s oným mužem poznat. Tohle dělal jen, kvůli Thomasovi. Bylo by divné začít prostě jen vyzvídat. Nebyl si ale jistý, jestli by ho Cody chtěl seznamovat. Právě proto položil otázku tak, jak ji položil. Když se zeptal kdy, byla psychologicky větší šance, že ho s ním seznámí, než kdyby se zeptal jestli.

Connor se mírně zamračil. ,,No, jenže ať chceš nebo ne, už si to udělal.. Takže pokud mi chceš vážně pomoct, měl bys tu být a připravit mě na věci, co se teď v mém životě prostě budou dít.. Pokud nezačneš s tou kravinou z klišé filmů, musíš se ode mě držet dál, pro vlastní bezpečí. I kdyby ses mě snažil držet dál, budu si jistých věcí všímat. Navíc, podceňuješ mě, vím toho víc, než si myslíš. I o vlkodlacích a ne, vážně jsem nestrávil noc googlováním po tom co jsem se dozvěděl, co jsi zač."[b/] Povzdechl si. ,,Hodně toho o mě nevíš.." A hodně toho o sobě nevěděl ani on sám. Co však věděl jistě je, že se něco děje. ,, Jistě, nenutím tě, abys mě do svého života zatáhl, ale když mi nepomůžeš ty, budu muset najít někoho jiného" Jeho slova byla odhodlaná. Myslel to vážně. Hodlal pomoct Thomasovi i sobě. Povzdechl si. Hřálo ho u srdce, že o něj má strach. Nemohl mu ale vyhovět. ,,Vážím si tvých obav.. a omlouvám se, že nemůžu udělat to, co bys chtěl."

Connor se trochu pousmál. Byl mu vděčný. Chápal, že to pro něj není snadné. Uznával, že toho o vlkodlacich věděl dost, s porovnáním se skutečností to však musel být jen malý zlomek. Chtěl bych se o tobě dovědět víc.. Eh, tada o vás.." rychle se opravil. Konec konců sám řekl, že o sobě mluvit nebude. ,, Chci se naučit o vaší společnosti.. Nebo o tom, jak se ku příkladu chovat, když potkám cizího vlkodlaka. Nerad bych skončil s urvanou hlavou jen za to, že někoho například urazím, co já vím" pokrčil rameny. ,,Vlastně budu rád za cokoli, co uznáš za vhodné ty hrade v Karpatech" Zaculil se. Neřekl přímo, že by byl i rád, kdyby ho naučil se bránit. Přišlo mu to trochu nemístné. Na druhou stranu, matka ho učila věci, co se nezapomínají. Stačilo by je jen trochu oprášit. Byl by však rád za efektivní a řekněme.. ne úplně drastický způsob obrany. Nejlépe snad pasivní. Vyhnout se problému je vždycky lepší. ,,I když, jeden dotaz na tvůj život bych přece jen měl.. Hrozně mě zajímá, jak se muselo žít dřív. Dějepis je super ale.. komu se podaří znát.." Zarazil se. Moc hr.. ,,Promiň. Jen, si troufám říct, že mě tak trochu.. fascinuješ asi" Prudce sklopil oči. Teď se cítil divně. Tohle neměl říkat. Rychle vydechl. ,,Každopádně mám jednu smrtelně důležitou otázku, a na tu mi odpovědět musíš.. je to hrozně důležitý" Upřel na něj vážný a naléhavý pohled. ,,Myslíš.. že bych si měl pořídit psa?"

Connor se usmál a kýval. Co se minulosti týkalo, nemyslel, aby mu vykládal svou minulost, jak jak se tehdy žilo, co bylo normální a tak. Jak to Cody pochopil ale nemohl tušit. Proto byl rád za jeho odpověď. Když pak začal mluvit o psech, jeho první poznámka ho pobavila, hned po tom, co si uvědomil, co že to ze sebe Cody vlastně vypustil. Když už to ale řekl, nebyl by to Connor, aby toho nevyužil. ,,Skvělé! Díky. Nemohl jsem se rozhodnout. Víš jak, je to velký krok.. máš zodpovědnost a tak" Mluvil a přitom se vydal ke skříni, ve které zase začal hrabat. Nakonec cosi vyštrachal a narovnal se. S úsměvem se ke Codymu vydal a pak k němu natáhl ruku s obojkem. ,,Tak na a můžeš spát na gauči. Ale postel je moje, tam tě nechci vidět" řekl vážně. Pak se ale zaculil.