DATE Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Nunc sed cursus metus, quis facilisis nunc. Nunc in nunc facilisis, posuere risus non, feugiat magna. Praesent sed metus dolor. Curabitur id rhoncus ipsum, in ornare tellus. Suspendisse potenti.
DATE Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Nunc sed cursus metus, quis facilisis nunc. Nunc in nunc facilisis, posuere risus non, feugiat magna. Praesent sed metus dolor. Curabitur id rhoncus ipsum, in ornare tellus. Suspendisse potenti.
Post by Victor Murphy on Mar 17, 2019 12:12:01 GMT
Museli si pospíšit. Vítr stále sílil a droboučké mrholení padalo z oblohy. Po chvilce bylo jejich oblečení navlhlé i bez deště. Nebe se zamračilo a na obzoru ho sem tam pročítal nějaký ten blesk, jehož hrom slyšel Victor, jakoby byla bouře přímo nad nimi. Bylo vidět, že zima už skončila. Na loukách někde vykukovaly barevné krokusy. A místo sněžení opět přicházely právě bouřky. Ta co se teď blížila je zastihla někdy v půli cesty. Strhla se hotová průtrž. Victor si rychle sundal bundu, a přehodil ji dívce přes ramena, i když nečekal, že to moc pomůže. Pak se s úsměvem rozběhl. Miloval běhání, musel si ale dávat pozor, aby se od ní moc nevzdálil. To by bylo divné. Když dorazili k jeho bytu, stejně byli oba promočení. Victor zběžně odemkl vchodové dveře a pak po schodech vystoupal do třetího patra. Už dlouho tu nebyl. Vlastně teď často spal v chatě. Když odemkl, otevřel dveře, aby jí pustil dovnitř. ,,Prosím" pokynul ji.
Post by Coalene Octavia Shane on Mar 17, 2019 13:18:55 GMT
Asi v polovině cesty se lehký deštík přeměnil na pěkný liják. Victor jí přes ramena přehodil svou bundu, ne, že by to nějak pomohlo, ale bylo to pěkné. Za chvíli to tedy bylo docela jedno, protože stejně byli oba dva úplně promočení. Až na kost.Nakonec se ale konečně ocitli před budovu, ve které zřejmě bydlel. Vstoupili dovnitř a potom ho už jen následovala až do třetího patra, kde otevřel dveře a pustil ji dovnitř. Cukl jí koutek. Už při vchodu vypadal byt pěkně. Pomalu prošla dovnitř a rozhlédla se. Jedny dveře vedly do kuchyně, zřejmě, alespoň tedy zahlédla kuchyňskou linku. Ty druhé byly zavřené. Zůstala však zatím stát na místě.
Post by Victor Murphy on Mar 17, 2019 13:57:05 GMT
,,Obývací pokoj je tudy" usmál se a ukázal na dveře, ve kterých byla vidět ona linka. ,,A tady je koupelna. Donesu vám ručník. A něco suchého.. jestli teda nevadí, že to budou moje věci" podrbat se na zátylku. Mezitím z ní sundal svou bundu a skopl si boty z nohou. Pak se vydal do koupelny a vytáhl čisté ručníky, které jí přinesl. Sám si jeden vzal a hodil si ho přes ramena. ,,Chovejte se jako doma" otevřel skříň s čistým oblečením a něco si tam sám vzal. Pak k ní pokývl, aby si taky vybrala, pokud bude chtít. ,, Nejsem tu moc zařízený na dámské návštěvy. Za to se moc omlouvám. Nechám vás se převléct. Kdyby cokoli, budu v obýváku. Připravím to kafe" s trochu zarudlymi tvářemi se usmál a vydal se tam, přičemž zavřel dveře, aby ji nechal soukromí. On sám se převlékl tam. Mokré oblečení pak hodil na radiátor. oblékl si vyloučení kosily a černé kalhoty. Taková klasika. Nikdy moc nepobral moderní trendy. Ručníkem si trochu vysušil vlasy, načež se vydal do kuchyně hledat kafe, mezi tou hromadou čokolády. Ano, horkou čokoládu preferoval.
Post by Coalene Octavia Shane on Mar 17, 2019 14:36:59 GMT
Pozorně poslouchala, když jí ukazoval, kde je obývák a koupelna, zatímco stála na místě téměř bez hnutí. Jemně přikývla hlavou na znamení že rozumí a chvíli na to se na její tváři objevil úsměv. Byl to ten její obvyklý úšklebek s kapkou pobavení, který zřejmě měl původ v jeho náhlém podivném chování. Možná si to jen nalhávala, ale zkrátka se zdál trochu podivný, přeci jen se za nedlouho na jeho tvářích objevila rudá barva. To jí přišlo vlastně vcelku roztomilé, ale nic neříkala, snad aby to pro něj nemuselo být ještě podivnější než dosud bylo. Ručník se od něj převzala a sledovala ho když se přehrabovat ve svém oblečení. Ona sama jen přestoupila ke skříni a sebrala první tričko které našla, samozřejmě takové aby se zdálo dostatečně dlouhé na zahalení co nejvíce. nakonec přeci jen vzala to správné, zdálo se, že to pro nimůže být jako šaty a také by se vsadila, že i jemu samotnému bylo zrovna tohle vcelku velké. ale přeci jen měla ráda vytahané oblečení a tohle obyčejné šedé tričko vlastně působilo docela v pořádku. "To nic," řekla s mávnutím rukou, "já si vystačím." Jemně se pousmála a hned na to kývla na jeho další slova. Počkala, až opustí místnost a zavře dveře, aby se mohla sama převléci. Když už vyměnila své mokré oblečení za tričko, který sahala skoro až ke kolenům vysušila s ručníkem také vlasy, které nezůstaly suché po jejich procházce deštěm. Své mokré oblečení položila na radiátor a poté se vydala za Victorem do kuchyně, zatím co si stále sušila vlasy a druhou rukou kontrolovala délku trička. Vše se zdálo v pořádku. A tak už se jen opřela o kuchyňskou linku a pozorovala Victora, který cosi hledal mezi poličkami.
Post by Victor Murphy on Mar 17, 2019 14:54:21 GMT
Když vstoupila do místnosti, mírně se po ni otočil a přitom se zarazil v pohybu. Tak nějak čekal, že někde vyštrachá i něco jako kalhoty. Teď vypadala cela situace, jako z béčkovýho filmu, kdy spolu dva lidé stráví noc. Ještě to podporovaly rozcuchané vlasy od ručníku. Kdyby někdo přišel, kdo ví, co by si myslel, ale Victor návštěvy nemíval. Proto se nakonec jen pousmál a dál se štrachal v poličkách. ,,Jakou kávu máte ráda? Mám tu všechno možné. I čokoládu" Pokrčil rameny. Mezitím vytáhl dva podšálky a dal uvařit vodu. ,,Posaďte se" Kývl k obyváčku. Za okny zatím bubnoval déšť.
Post by Coalene Octavia Shane on Mar 17, 2019 15:08:54 GMT
Mohla si lehce všimnout jeho překvapení, když tam vstoupila jen tak v tričku. "Pardon, nic se nezdálo..." hledala to správné slovo, "pasující." dopověděla a pokračovala v druhnutí vlasů. Nakonec si ručník prostě přehodila přes rameno a vlasy se pokusila jednoduchým pročísnutím rukou trochu upravit, aby alespoň nějak vypadaly. Ale husté zrzavé kadeře se nezdály moc přizpůsobivé a příliš to nepomohlo. Přikývla souhlasně hlavou a vydala se tedy ke gauči, mezitím se ještě ohlédla za Victorem. "Horká čokoláda? Sladkým nepohrdnu." a ač původní plán byla pouhá káva, čokoláda jí najednou přišla jako mnohem lepší nápad. Usadila se na gauč a rozhlédla se. Bylo to tu pěkné.
Post by Victor Murphy on Mar 17, 2019 15:40:04 GMT
Victor se usmál a sáhl po své už dobře známé krabičce. Pak dal pár lžiček do šálků a zalil je horkou vodou, která se v konvici právě dovařila. S tím se vydal za Coalene a položil ji před ni. Svou položil vedle a vydal se pro nějaké sušeky na zakousnutí, které vysypal na talířek a taky je přinesl. Pak už si konečně sedl. Nad nimi se ozval hrom a on sebou cukl. Nečekal ho a málem mu to utrhlo uši. Vlastně díky dívčině přítomnosti úplně zapomněl, že je venku bouřka. Zamručel a protřel si uši. Bylo to nepříjemné a teď mu v nich mírně pískalo. ,,Nemám rád hromy.." zabručel. Přitom si přitáhl čokoládu a trochu si upil.
Post by Coalene Octavia Shane on Mar 17, 2019 15:58:43 GMT
Ještě chvíli seděla v jeho obýváku na jeho gauči úplně sama, než přinesl šálky s hořkou čokoládou. Bylo to sice nezvyklé, aby dala přednost čokoládě před kávou, ale přeci jen, dostala najednou chuť na sladké a horká čokoláda se nezdála jako zrovna špatný nápad. Ještě jednou odběhl a přišel spolu s talířem se sušenkami ani na to nemyslela, ale teď, když viděla sušenky přímo před sebou, uvědomila si že má vlastně docela hlad. Nechtěla být ale nezdvořilá, a tak sušenky ještě chvíli nechala na svém místě. Po chvíli jí to ale nedalo a přeci jen se pro jednu natáhla tečka v tu chvíli se ozval hrom zdálo se, že Viktora nijak nepotěšil. Jak se od něj také po chvíli dozvěděla, bouřky mu nedělaly zrovna nejlépe. Respektive neměl rád hromy, ovšem, z toho si mohla vyvodit své. " Také mi nepřijdou zrovna uklidňující." souhlasil s ním s lehkým úsměvem na tváři, přesně takovým jakým u ní bylo zvykem, zrovna v tento den. Téměř neviditelný, přesto když se zaměříte na její tvář, poznáte že tam někde přeci jen je. natáhla se také pro svou horkou čokoládu a napila se spolu s prvním soustem sušenky. "Takže... Nemáte tu žádné blízké?" možná bylo trochu troufalé se ptát, ale přišlo jí že s ním může sdílet tak nějak všechno, a tak proč se nezeptat na tak prostou otázku. Také tak nějak předpokládala že čím více času spolu stráví, čím více toho o sobě řekne i ona, to pro ni ale bylo opravdu neobvyklé a poněkud těžké, proto se zatím zřejmě mluvilo spíše o něm, bylo to ale jen otázkou času.
Post by Victor Murphy on Mar 17, 2019 16:15:24 GMT
Uvědomil si, že to asi vypadá, že se bouřky bojí. Nebo je z ní alespoň nervózní ale nechal to tak. Bylo lepší, když to brala takhle. Pak se na ni zamyšleně podíval. ,,No.. jak se to vezme. Mám pár známých, které bych mohl nazvat blízkými." I když si tím nebyl jistý. Jistě, smečka byla něco víc a v danou chvíli také jeho jediná rodina. Ale jestli opravdu funguje neměl tušení. Pořád se nemohl zbavit pocitu, že při první krizovce by se prostě zhroutila. Byli tu ale i nováčci.. a doufal, že alespoň ti mu věří. ,,Ale biologickou rodinu už nemám. Jsem tu sám" Usmál se. ,,Teď jsem ve fázi, kdy si hledám stálou práci. No a pak se uvidí, co dál"
Post by Coalene Octavia Shane on Mar 17, 2019 16:31:23 GMT
Seděla na gauči, jednou nohou houba ve vzduchu a na té druhé v podstatě skoro seděla, rukou třímala šálek horké čokolády, a sledovala Viktora který se pustil do řeči. se zaujetím, a byla vlastně docela zvědavá, co jí odpoví. Mnoho lidí bydlela ve mně se odloženo od svých příbuzných, jiní zase žili spolu možná taky chtěla vědět, zda má očekávat návrat nějakého jeho spolubydlícího, a když jsem vlastně zdálo, že tu bydlí docela sám. A jak se později ukázalo, byla to pravda. Žádní příbuzní nebyli. Jak se později dozvěděla, byl zatím v tom stádiu kde to ještě nic zřejmě kromě svého bytu, neměl příliš napevno počínaje a možná i konče prací. Kdežto ona, její práce byla naprosto jistá. asi se ani nedokázala představit že by dělala něco jiného. " A zatím děláte co? "Pozvedla tázavě obočí, bylo zvláštní vidět na její tváři že se také pro jednou zajímá to bylo také docela neobvyklé.
Post by Victor Murphy on Mar 17, 2019 17:00:20 GMT
Victor pokrčil rameny. Vždy byl dost šetřílek a sice se dost praštil přes kapsu, když koupil chatu ale na nějaké to živobytí pořád ještě měl. ,,Zatím tak různě, co se naskytne. Jednou jsem i rozvážel noviny." Poslední dobou často uvažoval, že by se vrátil k práci v nemocnici. Otevřel si nějakou malou soukromou kliniku a dělal by třeba dětského lékaře. Ano, za tu dobu, kdy byl doktor on uběhlo spousta času a dnes byla doktořina o něčem jiném. To ale neznamenalo, že se tomu sám dál nevěnoval a nevzdělával se v nových studiích. Dalo by se tedy říct, že měl za sebou přes sto let teorie. Praxi však dělal jen, když to bylo opravdu potřeba. Stále v něm hlodal onen osten skutečnosti, že se vždy může stát, že někoho nezachrání. Že se něco podělá. Pořád byl vlkodlak. Musel však uznat, že mu to chybělo. ,,Přemýšlel jsem, že bych dělal obvoďáka ale nevím, už si nevěřím tolik, jako kdysi." Zavrtěl hlavou. Tak nějak měl pocit, že s tímhle se ji může svěřit.
Post by Coalene Octavia Shane on Mar 17, 2019 17:22:35 GMT
Rozvážení novin. To měl jednou Bruce jako brigádu navíc, když si vydělával ještě dřív na auto. Jezdil na kole, Coalene sedávala mezi řídítky a rozhazovala noviny jako ve filmech. Znovu přišel stesk, bodavá bolest v oblasti srdce a chlad, který prostupoval jejím tělem. Jako by se chtěla rozplakat. Neunikla jí ale ani slza, místo toho sklonila hlavu a napila se z šálku, který pevně držela v rukou. Potom přišel se svými myšlenkami, a ač ho vlastně vůbec neznala, nepřišlo jí to jako špatný nápad. Ba naopak. "Jsem si jistá, že něco takového člověk nezapomene." cukly jí koutky, "a navíc, pomáhat lidem pomáhá i nám." možná trochu narážela na svou roli právničky, bylo to pomáhání? Do jisté míry asi ano. A tak sama věděla, že něco vděčný výraz umí udělat mnoho. "Já jsem právnička." měla pocit, že je správné to říct. Aby o ní také něco věděl.
Post by Victor Murphy on Mar 17, 2019 18:02:55 GMT
Potěšilo ho, když s ním sdílela názor. Pečovat o nemocné lidi mu opravdu chybělo. Na druhou stranu, přímo do nemocnice se mu vracet nechtělo. Ačkoli by tam nakonec asi stejně musel. Nebo si alespoň udělat atestaci. Ačkoli nové metody studoval, žádné papíry k tomu neměl a nebyl si jistý, jestli by ho závěrečnou zkoušku bez potřebných škol vůbec nechali udělat. Leda by si nechal papíry někde zfalšovat. Nikoho, kdo by mu takovou věc udělal ale neznal a navíc si nechtěl zahrávat se zákonem. A jakoby mu Coalene četla myšlenky, v tu chvíli řekla, že je právnička. Victor se nad tím musel zaculit. Nenapadlo by ho to, ačkoli na druhý pohled by řekl, že se na takovou práci hodila. ,, Takže až udělám nějaký průšvih, můžu se na vás obrátit?" nevinně se uculil a upil čokoládu
Post by Coalene Octavia Shane on Mar 17, 2019 18:26:26 GMT
Usmála se tak pěkně do toho hrníčku, jak se snažila úsměv skrýt, a rovnou se znovu napila. Muselo se uznat, horká čokoláda vůbec nebyla tak špatná. Možná bla za tuto volbu vcelku ráda, i když ji určitě neprobudí, jako právě kofein v kávě. Utahaná po takovém podivném dni, byla asi docela ráda, že teď seděla na tom pohodlném gauči. Určitě neměla ani blízko k tomu, aby tu usnula, ale musela brát v potaz fakt, že se na ni únava může projevit. Teď byla ale spokojená. Dalo by se říct. "Až se mi něco stane, můžu se na vás obrátit?" myšleno jako zranění, ovšem, ale to snad bylo jasné. Potom už jen kývla a odpila si z šálku. Právnička byla přeci jen dobrá, jistě že by mohl.