Asi v polovině cesty se lehký deštík přeměnil na pěkný liják. Victor jí přes ramena přehodil svou bundu, ne, že by to nějak pomohlo, ale bylo to pěkné. Za chvíli to tedy bylo docela jedno, protože stejně byli oba dva úplně promočení. Až na kost.Nakonec se ale konečně ocitli před budovu, ve které zřejmě bydlel. Vstoupili dovnitř a potom ho už jen následovala až do třetího patra, kde otevřel dveře a pustil ji dovnitř. Cukl jí koutek. Už při vchodu vypadal byt pěkně. Pomalu prošla dovnitř a rozhlédla se. Jedny dveře vedly do kuchyně, zřejmě, alespoň tedy zahlédla kuchyňskou linku. Ty druhé byly zavřené. Zůstala však zatím stát na místě.

Pozorně poslouchala, když jí ukazoval, kde je obývák a koupelna, zatímco stála na místě téměř bez hnutí. Jemně přikývla hlavou na znamení že rozumí a chvíli na to se na její tváři objevil úsměv. Byl to ten její obvyklý úšklebek s kapkou pobavení, který zřejmě měl původ v jeho náhlém podivném chování. Možná si to jen nalhávala, ale zkrátka se zdál trochu podivný, přeci jen se za nedlouho na jeho tvářích objevila rudá barva. To jí přišlo vlastně vcelku roztomilé, ale nic neříkala, snad aby to pro něj nemuselo být ještě podivnější než dosud bylo. Ručník se od něj převzala a sledovala ho když se přehrabovat ve svém oblečení. Ona sama jen přestoupila ke skříni a sebrala první tričko které našla, samozřejmě takové aby se zdálo dostatečně dlouhé na zahalení co nejvíce. nakonec přeci jen vzala to správné, zdálo se, že to pro nimůže být jako šaty a také by se vsadila, že i jemu samotnému bylo zrovna tohle vcelku velké. ale přeci jen měla ráda vytahané oblečení a tohle obyčejné šedé tričko vlastně působilo docela v pořádku. "To nic," řekla s mávnutím rukou, "já si vystačím." Jemně se pousmála a hned na to kývla na jeho další slova. Počkala, až opustí místnost a zavře dveře, aby se mohla sama převléci. Když už vyměnila své mokré oblečení za tričko, který sahala skoro až ke kolenům vysušila s ručníkem také vlasy, které nezůstaly suché po jejich procházce deštěm. Své mokré oblečení položila na radiátor a poté se vydala za Victorem do kuchyně, zatím co si stále sušila vlasy a druhou rukou kontrolovala délku trička. Vše se zdálo v pořádku. A tak už se jen opřela o kuchyňskou linku a pozorovala Victora, který cosi hledal mezi poličkami.

Mohla si lehce všimnout jeho překvapení, když tam vstoupila jen tak v tričku. "Pardon, nic se nezdálo..." hledala to správné slovo, "pasující." dopověděla a pokračovala v druhnutí vlasů. Nakonec si ručník prostě přehodila přes rameno a vlasy se pokusila jednoduchým pročísnutím rukou trochu upravit, aby alespoň nějak vypadaly. Ale husté zrzavé kadeře se nezdály moc přizpůsobivé a příliš to nepomohlo. Přikývla souhlasně hlavou a vydala se tedy ke gauči, mezitím se ještě ohlédla za Victorem. "Horká čokoláda? Sladkým nepohrdnu." a ač původní plán byla pouhá káva, čokoláda jí najednou přišla jako mnohem lepší nápad. Usadila se na gauč a rozhlédla se. Bylo to tu pěkné.

Ještě chvíli seděla v jeho obýváku na jeho gauči úplně sama, než přinesl šálky s hořkou čokoládou. Bylo to sice nezvyklé, aby dala přednost čokoládě před kávou, ale přeci jen, dostala najednou chuť na sladké a horká čokoláda se nezdála jako zrovna špatný nápad. Ještě jednou odběhl a přišel spolu s talířem se sušenkami ani na to nemyslela, ale teď, když viděla sušenky přímo před sebou, uvědomila si že má vlastně docela hlad. Nechtěla být ale nezdvořilá, a tak sušenky ještě chvíli nechala na svém místě. Po chvíli jí to ale nedalo a přeci jen se pro jednu natáhla tečka v tu chvíli se ozval hrom zdálo se, že Viktora nijak nepotěšil. Jak se od něj také po chvíli dozvěděla, bouřky mu nedělaly zrovna nejlépe. Respektive neměl rád hromy, ovšem, z toho si mohla vyvodit své. " Také mi nepřijdou zrovna uklidňující." souhlasil s ním s lehkým úsměvem na tváři, přesně takovým jakým u ní bylo zvykem, zrovna v tento den. Téměř neviditelný, přesto když se zaměříte na její tvář, poznáte že tam někde přeci jen je. natáhla se také pro svou horkou čokoládu a napila se spolu s prvním soustem sušenky. "Takže... Nemáte tu žádné blízké?" možná bylo trochu troufalé se ptát, ale přišlo jí že s ním může sdílet tak nějak všechno, a tak proč se nezeptat na tak prostou otázku. Také tak nějak předpokládala že čím více času spolu stráví, čím více toho o sobě řekne i ona, to pro ni ale bylo opravdu neobvyklé a poněkud těžké, proto se zatím zřejmě mluvilo spíše o něm, bylo to ale jen otázkou času.

Seděla na gauči, jednou nohou houba ve vzduchu a na té druhé v podstatě skoro seděla, rukou třímala šálek horké čokolády, a sledovala Viktora který se pustil do řeči. se zaujetím, a byla vlastně docela zvědavá, co jí odpoví. Mnoho lidí bydlela ve mně se odloženo od svých příbuzných, jiní zase žili spolu možná taky chtěla vědět, zda má očekávat návrat nějakého jeho spolubydlícího, a když jsem vlastně zdálo, že tu bydlí docela sám. A jak se později ukázalo, byla to pravda. Žádní příbuzní nebyli. Jak se později dozvěděla, byl zatím v tom stádiu kde to ještě nic zřejmě kromě svého bytu, neměl příliš napevno počínaje a možná i konče prací. Kdežto ona, její práce byla naprosto jistá. asi se ani nedokázala představit že by dělala něco jiného. " A zatím děláte co? "Pozvedla tázavě obočí, bylo zvláštní vidět na její tváři že se také pro jednou zajímá to bylo také docela neobvyklé.

Rozvážení novin. To měl jednou Bruce jako brigádu navíc, když si vydělával ještě dřív na auto. Jezdil na kole, Coalene sedávala mezi řídítky a rozhazovala noviny jako ve filmech. Znovu přišel stesk, bodavá bolest v oblasti srdce a chlad, který prostupoval jejím tělem. Jako by se chtěla rozplakat. Neunikla jí ale ani slza, místo toho sklonila hlavu a napila se z šálku, který pevně držela v rukou. Potom přišel se svými myšlenkami, a ač ho vlastně vůbec neznala, nepřišlo jí to jako špatný nápad. Ba naopak. "Jsem si jistá, že něco takového člověk nezapomene." cukly jí koutky, "a navíc, pomáhat lidem pomáhá i nám." možná trochu narážela na svou roli právničky, bylo to pomáhání? Do jisté míry asi ano. A tak sama věděla, že něco vděčný výraz umí udělat mnoho. "Já jsem právnička." měla pocit, že je správné to říct. Aby o ní také něco věděl.