DATE Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Nunc sed cursus metus, quis facilisis nunc. Nunc in nunc facilisis, posuere risus non, feugiat magna. Praesent sed metus dolor. Curabitur id rhoncus ipsum, in ornare tellus. Suspendisse potenti.
DATE Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Nunc sed cursus metus, quis facilisis nunc. Nunc in nunc facilisis, posuere risus non, feugiat magna. Praesent sed metus dolor. Curabitur id rhoncus ipsum, in ornare tellus. Suspendisse potenti.
Že Heathens nemá vlastní kavárnu? Ha! Má. A dokonce má světové jméno! Kavárny u Kaede můžete najít prakticky kdekoliv, jmenovitě třeba i jednu v Montaně. To hledíte, co? A teď klasický popis. Kavárna u Kaede je jedna z těch dalších, klasických kavárniček ve městě. Lidé sem rádi chodí jak na kávu, tak na zmrzlinové poháry kterých sice neprodávají moc, ale jsou vynikající. Kávy tedy rozhodně taky, ale krom těch zde naleznete i malý výběr čajů či horkou čokoládu. Celkově je ale tato malá kavárnička útulná a oblíbená, proto tu bývá ve všední dny docela nacpáno. Je taky možné si zde najít brigádu - co chvilku vás obsluhuje někdo jiný.
Kdyz vešel Gaston do kavárny hned ho přes nos udeřila ta krásná a pronikavý vune mleté kávy. Miloval tu vůni čerstvé pomletych kavovich zrn i přes to že kave nikdy moc neholdoval. Občas když byl vážně velmi unavený a nemohl si dovolit odpočívat tak si ale dal. S Viktorem se usadili u jednoho stolku vzadu kavárny. Neměl moc rád když je moc na očích. Raději měl soukromí a pocit bezpečí. ,,Páni..." pronesl zasněně ,,...už to je pořádná doba co jsem byl někde v kavárně. Jak jsi říkal.. každý máme svoje problémy a každý je máme jinak závažné. Nikdo to nemá lehký, ale když někdo dělá problémy nesmíš být sentimentální.." zvazněl. ''Nikdy nedopust aby ti někdo sic ho máš rád.. Tak nikdy opakuji nikdy! nedovol aby ti zničil mnohem víc. Vždy si uvědomí co to udělá s celou skupinou. A jak se to celý na ni odrazi. Jestli mi teda rozumíš." Trochu se pousmal aby odlehcil napjatější situaci co způsobil. Jak to dořekl přišla obsluha a ptala se co si dají. Gaston si objednal jeden z bylinných čajů kterých tady mají velký výběr.
Post by Victor Murphy on Nov 21, 2018 19:06:20 GMT
Victor Gastona nechal, aby vybral místo. Sedl si ale zády ke stěně. Tak aby i přes to, že jsou celkem bokem, dobře viděl do místnosti, kdyby se náhodou něco dělo. Šlo jen o pocit jistoty. Nerad si nechával nekrytá záda. Kavárnu měl rád. Její přírodní vzhled mu přinášel i do města kousek lesa, kde se cítil příjemně. Usadil se a nechal Gastona mluvit. Jeho slova nebyly jen prázdné fráze. Rozuměl co tím myslí, ačkoli se mu úplně nelíbilo, co slyší. U obsluhy si objednal horkou čokoládu. Ačkoli se snažil tvářit seriózně, tohle nebylo lehké téma a čokoláda je něco, co neskutečně pomáhá. Alespoň jemu. Chvíli čekal, až nežádoucí uši zmizí z doslechu a pak si povzdechl. ,,Nejdůležitější je blaho smečky, a já se budu vší silou snažit, aby se tato hlavní priorita neměnila." ujistil ho. Tušil však, že to bude těžké. Alespoň v budoucnu určitě ano. Nemohl se zbavit obav z děsivých rozhodnutí, které bude muset někdy v budoucnu udělat.
,,Vypadáš celkem nejistý.. stalo se něco? Jestli jsem řekl něco špatně nebo se tě něco dotklo tak se velmi omlouvám." Znejistil při pohledu na Viktoruv výraz. Nevěděl teď co si o něm alfa myslí a nebylo mu to lhostejné. Nevěděl jestli třeba na něj nezměnil názor nebo jestli se mu nezprotivil. Vypadalo to že mu na tom vlkodlakovi vážně záleží. ,,Hele.. no ehm.. je to sice blbá otázka. Ale rád bych věděl co si o mě vlastně myslíš a jak mě vnimas. Ovšem když nebudeš chtít odpovědět nemusíš. Pochopil to." Usmál se.
Post by Victor Murphy on Nov 25, 2018 17:12:25 GMT
,, Ne.. ne,to ne.. jenom, jsou tvoje slova pravdivější, než bych si přál" Přiznal. ,,Vlastně, vždycky jsem byl odpovědný, jen sám za sebe a pomáhat ostatním pak byla jenom třešnička navrch, jenomže teď je na prvním místě smečka. Asi.. mám strach, že budu nucený dělat rozhodnutí, které nechci. Musím postavit blaho smečky, před svůj vlastní komfort.. a co když se to pak zhorší.. co když se přestanu ovládat." Netušil, proč mu tohle všechno říkal, ale ta možnost se svěřit neskutečně ulevovala. Navíc, Gaston prostě nevypadal, jako někdo, kdo by to použil proti němu. Sklopil oči do stolu a tiše vydechl. ,,Jsem prokletý.. nikdo nemůže s jistotou říct, jestli mi nerupne v bedně.. ani já. Mám strach, že je všechny vystavím tomu, co už jednou prožili. " Neměl by o sobě pochybovat, věděl to. Raději se tedy rozhodl změnit téma. Mírně si odkašlal a znovu pohlédl na vlkodlaka před sebou. ,,Co si myslím? No, máš trefné připomínky a nebojíš se je říct, toho si cením. A je až děsivé jak dokážeš přimět někoho v tvé přítomnosti, aby se otevřel, aniž bys ho k tomu musel pobízet. To je až obdivuhodné." uznale pokývl. ,,Myslím, že někoho jako jsi ty by ve svém životě potřeboval každý." Odmlčel se a přátelsky se usmál, zatímco jim donesli jejich objednávku.
Jen co číšník donesl objednávku a postavil před Gastona čaj, tak se neudržel a zaňufal k čaji. Voněl tak náhodně že neodolal a úplně zapomněl na to že to je hořký. Omylem se napil a spálil si jazyk i čenich. Zájíkal a štěněcíma očima se zadíval na Viktora. Nechtěl přiznat že ho chvíli neposlouchal, ale nakonec se přece jen šišlavím jazykem zeptal: ,,Promiň.. hrozně miluju čaj víš no a.. tak nějak jsem neslyšel konec toho co jsi žíkal. Mohl by jsi mi to prosím zopakovat?" Jeho mluvení bylo vážně k popukání. Jen si představte. Chlap jak hora a s brýlemi na očích s vyplazenym jazykem a šišlavím dotazem. Prostě jako malé dítě.
Post by Victor Murphy on Nov 26, 2018 17:23:21 GMT
Alfa mírně nadzvedl obočí. Chvíli mu zapínalo, co že se to před ním právě děje. Když však Gaston položil onu otázku, ve tvářích se mu objevily pobavené dolíčky, a ačkoli výbuch smíchu jakž takž zadržel, jeho oči mluvily za vše. Opřel se loktem o stůl a tvář schoval do dlaně, s tím, že hypnotizoval stůl a pomalu to rozdýchával. Poslední výdech byl trochu hlasitější, načež se na něj znovu podíval. ,,Přesně o tomhle jsem mluvil" Ujistil ho a přitom si přitáhl hrníček s horkou čokoládou, který mu teď příjemně hřál ruce. ,, Co ty si vůbec myslíš o Heathens? Jsi tu spokojený, nebo něco není podle tvého gusta?" Optal se a potom si, na rozdíl od Gastona, opatrně upil.
,,Musím říct, že je to kouzelné a úžasné místo na nový začátek. Ovšem nebude to lehké. Pořád se mi stýská po mě domovine. A třeba se tam jednou za několik desítek let vrátím. Ale zatím to nejde. Občanů jsem tu sice ještě moc nepoznám, ale působí to tady na mě docela přátelsky. Je tady bajecny klid. Jakoby se tu zastavil čas.. " během toho co povídal tak už opatrněji usrkaval z čaje. Úplně se zapomněl tak vykládal a vykládal. Když se podíval na hodinky co nosivá na levé ruce tak se zděsil. Bylo už docela pozdě. Blížilo se k sedmé hodině a Gastonovi pomalu začali dřevěnou nohy. ,,...Tak.. A teď bychom si mohli udělat tu procházku po lese, co říkáš? Teda jestli máš ještě zájem a chuť samozřejmě. Pokud ne tak půjdu sám. Musím si protáhnout nohy jelikož je mám cele zatuhlé a začínají mi mravencit což není extra příjemné." Zaculil se a hodil tazavy výraz na Viktora a čekal na odpověď. Venku se už pomalu setmělo a ustal vítr a obloha se rozjasnila. Zářil měsíc takže ač nebyl uplnek bylo krásně vidět. Prostě parádní počasí na procházku po lese.
Post by Victor Murphy on Nov 26, 2018 20:59:45 GMT
Victor byl rád, že se mu tu líbí. Ačkoli netušil, jak dlouho mu tento pohled vydrží. Ano, Heathens vypadalo poklidně a mírumilovně, větší koncentrace magických bytostí však nebyla snad nikde na světě. Kdo ví, proč se stahovali právě sem. Gastonovo mluvení ho však zajímalo a tak poslouchal, sem tam něco dodal, pak zase mluvil on. Nenapadlo by ho, že se s někým dokáže pobavit vlastně jen tak o ničem, a přitom si to užít. Ani jeden z vlkodlaků nezabrousil do historie toho druhého, jakoby to byla úplně jiná kapitola, která se dneška netýkala. Byl za to vděčný. Ani si neuvědomil, jak čas běží. ,, Máš pravdu, dnešek je ideální na procházku" Zaculil se. ,, To se ani nedá odmítnout" Měl původem stejný záměr a byl rád, že jeho nový kamarád od myšlenky neupustil. Dopil svou čokoládu a vydal se zaplatit. ,,Vezmu to, příště mě můžeš pozvat" Zaculil se a vydal se k pultíku. Dokonce si zahrál na obsluhu a donesl dívkám špinavé nádobí, aby se s tím nemusely tahat. Pak už se vrátil ke stolu a vzal si kabát, který nechal přehozený přes židli. Neoblékal ho, stejně půjde za chvíli zase dolů a jemu zima nebude.
Nikdy si neuvědomil že by mohl najít opět někoho s kým si bude tak rozumnět a ještě k tomu s alfou. Bylo to zvláštní. Poznal ho vlastně náhodou. Narazil na něj teď taky náhodou a hned si měli o čem povídat aniž by museli probírat minulost nebo jeden druhého. Jakoby byli přátelé odjakživa. Pořád se tomu nepřestává divit ale na druhou stranu mu to vůbec nevadilo. Byl za to rád. Jen se zatvářil trochu kyselé ba to jak Viktor řekl že bude platit on.. ,,Platit jsem měl přeci ja" řekl mu smutně a vyčítavě když se vrátil. ,,Za to ti přeženu kožich ty jeden.." nedorekl to protože si uvědomil že mluví a alfou a ne se svim dlouholetým přítelem. Vzal si svoji bundu a vydal se za Viktorem ke dveřím. ,,Nashledanou" jen slušně pronesl a vyklouzl že dveří na ulici.
Post by Cara O‘Conner on Dec 30, 2018 18:56:11 GMT
Byl to anděl? Nebo démon? To se brzy snad dozví. Možná. Slíbil vysvětlení. Byla zvědavá, co vlastně poví, protože ona sama přemýšlela nad tím, co řekne tomu nebohému člověku. Stále ještě nevěděla jeho jméno. Moc ráda by ho věděla, když už on ví to její. Nebo měl by. Říkala mu to, tak by si to pamatovat mohl, ale zase na druhou stranu po takovém šoku by asi zapomněla i vlastní jméno. Nicméně byla zmatená. Osoba která byla cítit magií, kterou absolutně neznala a objevila se odnikud. Najednou je s ním v kavárně. Ani neví jak. Vešla dovnitř a okamžitě si svlékla kabátek, který poté odložila na věšák. Dál jen čekala na ostatní co budou dělat oni.
Přišel k nim nějaký muž. Nikdy ho neviděl, netušil, proč přišel, každopádně se jím rozlil takový klid. Trochu se uvolnil. Kafe znělo jako dobrý nápad. Ten muž vypadal nějak důvěryhodně. A rozhodně mu teď byl sympatičtější, než dívka s divnýma očima. A tak už za chvíli seděli v kavárně. On mlčel a rukama objímal teplý hrneček. Vypadal zmožený ale připravený snad úplně na všechno.
Vedl dvojici a sám byl docela nervózní. Bylo to poprvé, co za svoje 'kariéru' mluvil s lidmi. Skoro dvě stě let bez kontaktu s lidmi. Bylo to až děsivé a řekněme si na rovinu, měl problém s tím, jak se k nim chovat, takže byl lehce roztřesený, což si jak Cara tak Connor mohli vyložit špatně. Každopádně se brzy posadili ke stolku, který Thomas vybral a dokonce se dostavila i servírka s lístkem, co před ně postavila. Na lístek chvíli čučel, ale nakonec se jej ani nedotkl. Nikdo z nich zatím nepromluvil a tak se rozhodl udělat první krok. Odkašlal si. Nevěděl, jestli plánuje Cara říct otevřeně co se stalo a nebo ne, proto trochu zmatkoval. ,,Skrz město se dnes přelila podivná vlna. Řekněme... zlá vlna. Jak moc věříš na povídačky o nadpřirozenu?" zeptal se jej jednoduše. Nakonec, to, co se jim plánoval vyjevit, netušila ani Cara.
Mlčky seděla u stolu a hleděla do lístku. Spíš než si vybírala, přemýšlela nad tím, co je vlastně osoba s nimi sedící. Že by druid? Nějaký démon či anděl? Působil mile. Pak promluvil. Zlá vlna? Takže démoni? Mohlo by to být ale i něco co nevěděla.Vzhledem tomu,že dotaz byl určen na toho lidského chudáka, tak dále mlčela a čekala.
Connor věděl, co si chce objednat, takže měl svůj požadavek na stole dost rychle. Teď si jen utřizoval myšlenky. Na nadpřirozeno? Ne.. Věřím jen na to, že zabývat se něčím takovým nepřináší nic dobrého. Vybavily se mu vzpomínky na matku. Na její poslední slova k němu, než mu ji odvedli nadobro. Poslední zprávy o ni byly, že v blázinci spáchala sebevraždu. Znovu se mu vybavovalo, co všechno ho a jeho bratra učila. Tyhle věci se nezapomínaly. A představa, že by to všechno, proč ji zavřeli byla pravda,bylo ubíjející. To, že možná nebyla tak šílená, jak si nakonec všichni mysleli nepřipadalo v úvahu. Stále si chtěl ale vyslechnout, co mu chtějí říct. A také nemohl dostat z hlavy, co je s Codym. Nemyslel si, že je stále naživu.. Přece jen, z baru nevyšel.