DATE Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Nunc sed cursus metus, quis facilisis nunc. Nunc in nunc facilisis, posuere risus non, feugiat magna. Praesent sed metus dolor. Curabitur id rhoncus ipsum, in ornare tellus. Suspendisse potenti.
DATE Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Nunc sed cursus metus, quis facilisis nunc. Nunc in nunc facilisis, posuere risus non, feugiat magna. Praesent sed metus dolor. Curabitur id rhoncus ipsum, in ornare tellus. Suspendisse potenti.
Gaston se zájmem poslouchal. I přes zajímavý a docela srdce ryvny příběh nedal na sobě nic znát. Ta holka byla chudák. Špatná zkušenost a špatné začátky jsou nejhorší. Nejvíce ovlivňují a zůstávají často vryty hluboko v duši. U nás by měla možnost se s tím po čase vypořádat. Ale sama by musela chtít. Záleží čistě na ni. Chvíli zůstal jen mlčky sedět a po chvíli pronesl. " Máš velmi zajímavou minulost. Ani se nedivím že jsi jaka jsi ale na tom co jsem řek před chvílí stejně trvám a myslím si to." Pousmal se. Podíval se na svoje hodinky co nosil s hrdostí na zápěstí a vypadalo to jakoby si zrovna na něco vzpomněl. "Pokud se nebudete zlobit budu vás muset opustit. Musím domů. Mám ještě nějaké vyřizování tak se již odeberu k odchodu." Řekl klidně ač jeho výraz klidný nebyl. Vážně to vypadalo že si právě vzpomněl na něco důležitého a že má naspěch. "Mějte se tedy zájmové a rád jsem tě poznal Samantho. Snad se naše cesty ještě zkrizi." Pousmal se opět. "Tebe jsem taky rád viděl Viktore. Někdy mě musíš navštívit u mě doma." Podíval se ještě jednou na hodinky a dodal. "No nic.. tak já mizím. Zatím se mějte a ahoj." Vydal se k pokladně položil tam bankovku a zmizel v ulici.
Post by Victor Murphy on Jan 22, 2019 23:30:45 GMT
Victor ji nechal domluvit. Neuměl si to představit. Ano, každý má zjevně něco. Ona ale žila na bitevním poli. Viděla smrt a zabíjela.. Intrikovala aby přežila. Aby zachránila ostatní. Tyhle způsoby on nikdy neuznával, no na druhou stranu nikdy nemusel nic podobného řešit, a byl za to rád. Na jejím místě by se asi zachoval stejně. Možná. Vlastně si tím nemohl být jistý. Ano, do jisté míry tím chápal její varování před chováním. Na druhou stranu mu přišlo tohle varování zvláštní. On sám by takhle někoho nevaroval. Pokud by se tak nechtěl chovat, prostě by se to snažil nedělat. Tahle dívka asi mohla ještě hodně překvapit, a zjevně byla dost tajemná i nevyzpytatelná. Chápal její bolest, ze ztráty rodiny, každopádně, možná měli štěstí. Pokud uzavřely smlouvu s démonem, byla tohle snad ještě relativně pokojná smrt. Ačkoli jejich duše démonovi stejně nejspíš propadla. Neuměl si představit, co by na jejich místě dělal on. Proto také, jako většina vlkodlaků, nikdy nebude mít vlastní děti. I když byla pravda, že sledovat rodinky s kočárky pro něj bylo čím dál těžší. Co ho na Samanthiných slovech překvapilo byla však ta část s alfou. Pokud ho zabila v boji.. pokud ho porazila.. přirozeně měla zaujmout jeho místo a postarat se o zbylou smečku. Věděl, že nemůže soudit. Nebyl tam. Neznal fakta. Možná být vůdkyní nechtěla. Možná ji vlci nepřijali.. On by však cítil zodpovědnost za vlky, které nechal bez velitele. Bez spojovacího bodu, který jim dodával tolik toužený klid. Mírně si dívku znovu přeměřil. Zjevně toho měla hodně co vyprávět. A zjevně to byla silná a víc než schopná vlčice. Když tedy dala prostor k dotazům, alfova první otázka se hned týkala smečky. ,,Takže ti vlci, kteří zůstali sami, co se s nimi stalo? Rozutekli se?" Mírně naklonil hlavu. To už ale Gaston odcházel. Usmál se. Moc rád ho zase viděl, a ještě raději ho uvidí i příště. ,,Jasně, rádse někdy ukážu" pokývl mu, načež se s ním rozloučil. Nakonec zabodl oči do svého šálku a sledoval klidnou hladinu horká čokolády, ze které nakonec upil.
Post by Samantha Océane Rahel on Jan 23, 2019 13:45:29 GMT
Gaston si stále trval na svojom, čo bolo milé. No aj keby to bolo možné, určite by to trvalo... veľmi, veľmi dlho. No a potom musel odísť. Trocha narýchlo no bolo by neslušné vyzvedať kam ide, či čo má na práci, takže to nechala tak. ,,Som si istá, že sa ešte skrížia" povedala s jemným úškrnom a kývla mu namiesto pozdravu. A potom odišiel. Nečakane Victora zaujímalo, čo sa stalo s druhou svorkou. ,,Čo som vtedy dokázala vnímať, zrejme prevzal vedenie do rúk niekto alfovi veľmi blízky. Presne si nespomínam, nebola som na tom -prekvapivo- veľmi dobre. A ten väčšinu z tých čo ostali odviedol preč... no pár jedincov to chceli dotiahnuť dokonca a bojovali až do posledného dychu... z ďalších pár dní si toho veľa nepamätám" odpovedala na jeho otázku.
Post by Victor Murphy on Jan 23, 2019 15:11:18 GMT
Victor tiše přikývl. Pokud se dali znovu dohromady, bylo to jen dobře. Nikdy se nepovažoval za dobrého kandidáta na alfu, no zřejmě v sobě měl jisté kvality, kvůli kterým si ho bývalý alfa vybral, jako svého následovníka a tohle byla jedna z nich. Neuměl si představit, že by nechal vlka, co to potřebuje jen tak na holičkách. I když ji za to neobviňoval. Zřejmě by ji ani nepřijali a ona dle svých slov nebyla v nejlepším stavu pro to, aby se o takovéhle věci zajímala. Victora to donutilo vrátit se myšlenkami k vlkodlakovi, kterého při posledním úplňku jeho šílenství stálo život. Chtěl mu pomoct. Vážně chtěl ale v té situaci.. Nemohl se zbavit pocitu, že to mohl zvládnout líp.. a že třeba mohl žít. ,,Chápu" přikývl a zvedl šálek do rukou. Těžko říct, co by dělal na jejím místě. ,,Kde bylo tvé místo v minulé smečce? Chci říct.. rád bych věděl, jak jsi na tom s dominancí" Zeptal se přímo.
Post by Samantha Océane Rahel on Jan 23, 2019 15:31:04 GMT
Chápe. To bolo zrejme to, čo by potrebovala v tom čase keď od svorky odišla. Pochopenie. Možno to bola stále najlepšia reakcia, no zároveň sa tomu ťažko verilo. Pochopiť ju totiž to bolo ťažké a tak sa nespoliehala na to, že je toho schopný každý. ,,Bola som len obyčajným vlkom... Teda... pochopiteľne som bola bojovník, občas špeh, stratég, či ošetrovateľ, no to pomaly každý v našej svorke" opäť mu dala odpoveď na jeho otázku a odpila si z kávy. No v jednoduchosti, nemala problém viesť, ani byť vedená. Kým jej niekto doslova neskákal po hlave a nesprával sa ku nej jak k otrokovi, nemala problém sa prispôsobiť tak, aby to vyhovovalo všetkým. Dokým jej nikto úmyselne neubližoval či si na nej bezdôvodne nezvyšoval ego, bolo jej to viac menej jedno. Nerobilo jej problém vyjsť druhým v ústrety alebo teda robiť to, čo sa od nej žiadalo či očakávalo. No taktiež by jej nerobilo problém byť zodpovednou za viacerých a dávať na druhých pozor. Život samotára ju čo-to naučil, no predsa len bola vždy radšej, keď na nej nebolo kladenej príliš veľa zodpovednosti, aj keby to bola zvládla.
Cody měl posledních patnáct minut směny. Naštěstí. Pak se totiž ukázala. Rychle vnutil svých patnáct minut kolegovi a slíbil mu za to převzetí celé směny. No, ne hned... Ale utéct musel prostě hned. Třeba by si ho všimla, kdyby otálel. Navíc stála mezi ním a jeho možností si vzít svoje oblečení. Nope, na to se vykašlal. A tak barman vyšel v barmanském ven. A zamířil přímo do kavárny. Už párkrát viděl, jak tam vešel Gaston, takže by tam teoreticky mohl být. Nebo kdokoliv známý. Možná i... No, další možnost neznal. Ale brzy se mu podařilo dostat bez nějaké velké pozornosti až ke kavárně, kde zastavil, otevřel si dveře a následně tam vpadl. Očima přejel místnost a všiml si... Alfy! Což znamenalo, že to je o hodně lepší, než doufal. Okamžitě zamířil ke stolku a sám si odsunul židli ještě zahřátou od Gastona. Zasténal a opřel se o opěradlo. ,,Ta ženská mě pronásleduje. Co jsi jí proboha řekl, když jsi je pakoval pryč?" zasténal. Pak se podíval po blonďaté vlčici, sjel ji pohledem a zas se zaměřil na alfu. ,,Ruším rande?" optal se. ,,Jinak přeju dobrý den. Jestli mě z toho dostanete, pozvu vás na oběd oba dva. Jenže bez peněženky to nezvládnu. Máme obchod?" zeptal se dvojice a zněl... Že vážně doufá v ano. ,,Stačí ji zaměstnat... Na deset minut. Fakt bych v to nezapomněl!"
Post by Victor Murphy on Jan 23, 2019 18:12:42 GMT
Victor znovu kýval a chtěl se ptát dál. Bylo docela důležité dozvědět se co nejvíc, dokud je dívka tak sdílná. U žen se nedalo předpokládat, kterou nohou ráno vstanou, a to ženám nechtěl křivdit. Chtěl se ještě na něco zeptat. To už je ale z hovoru vytrhl Cody, který se přiřítil stále v pracovním oblečení. Zmateně se na něj podíval a nadzvedl obočí. Vteřinku mu trvalo, než mu došlo, o čem to vlastně mluví. Hned potom měl téměř tendenci se zasmát, až na to, že tuhle skutečnost nepřímo oznámil před Samanthou. Další šrám na reputaci. Nejspíš. Ale co už mohl dělat.. byl to prostě Cody. ,,Já? Že jsi osamělý, zoufalý a mentálně úplně nevyspělý starý mládenec, co si hraje na puberťáka, kterému by se nějaká žena, co ho usměrní rozhodně hodila... Co bych jim asi tak říkal?" Zamručel a upil si z šálku. ,,Omluvil jsem se a poslal jsem je domů.. Jestli si to nějaká špatně vyložila, za to nemůžu. Měl sis to vyřešit sám" pokrčil rameny. Vlastně se teď spíš podíval na Samanthe, jak na to bude reagovat.
Post by Samantha Océane Rahel on Jan 23, 2019 19:02:58 GMT
Neprešlo ani pár minút, respektíve Victor nebol dosť rýchly na to, aby položil ďalšiu otázku a už sa tu objavil ďalší, pre Samanthu neznámy, muž. Taktiež vlkodlak a zrejme tiež člen svorky... Ak to pôjde takýmto tempom, spozná celú svorku do dvoch dní... alebo jej to tak aspoň prišlo. Na tejto vlastnej myšlienke sa musela v hlave zasmiať. Nešlo však len o také to bežné stretnutie, ako to bolo s Gastonom. Tento príchod bol priam legendárny, čo zapríčinilo hlavne to, čo hovoril. Namiesto pozdravu mu len kývla, tak ako to spravila psi Gastonovom odchode. Pri zmienke o rande mala fakt nutkanie vybuchnúť do smiechu, no uhrala to len na úškrn, za čo bola na seba právom hrdá. ,,Žiadne rande" ubezpečila ho. No a potom sa viac započúvala do jeho problému s nejakou babou. Vicotrove slová o tom, čo žene "povedal" boli celkom zaujímavé, síce myslené ironicky, ale určite na nich bolo aspoň trocha pravdy, či? ,,Desať minút? To je pohoda. Ktorá to je?" opýtala sa stále uškŕňajúc.
Zašklebil se na Victora. ,,Neměl jsem možnost, protože jsem hledal Světlanu," připomněl Vicovi. S tím se ale podíval na dívku, co tvrdila, že nejsou na rande. Jen se usmál a nekomentoval to. Tedy, aspoň ne prvních pár sekund. ,,Victor rande potřebuje. Jinak začne chodit se srnkama," pronesl s tak vážným tónem, jak jen mohl. Pak se ale začal tiše chechtat. Podíval se znovu na Victora, když mu nabídla vlčice pomoc. ,,Vidíš to? Takhle se navazují nová přátelství!" podal přes stůl ruku blondýně. ,,Cody Asher, má drahá záchránkyně. Je v baru, asi dvě minuty chůze odtud. Je to kousek. Potřebuju se jen převléct, vzít si věci a vypadnout. Fakt mi bude stačit těch deset minut." Pak se podíval po alfovi. ,,Počkáš tu, nebo půjdeš napřed vybrat nějakou restauraci?" zakřenil se.
Post by Victor Murphy on Jan 23, 2019 21:50:05 GMT
Řeči o rande předtím úplně odignoroval. Tak nějak to nepovažoval za důležité ale když na to Samantha reagovala, nakonec si povzdechl, že Cody takovou blbost zase vypustil. Ale to by prostě nebyl Cody. ,,Proč se srnkama? Však mám tebe ne?" mírně se ušklíbl a celkem s klidem si dopil svou čokoládu. Celkem ho potěšila Samanthina ochota pomoct. Možná nakonec nebude takový problém, seznámit ji se smečkou. I když, celá tahle situace mu přišla mírně absurdní. To to Cody neuměl vyřešit sám a důstojně? To on tyhle problémy neměl. Onu dívku od té noci neviděl. ,,Čekat tu, nebo jít napřed a přijít o tohle všechno? Za jak velkýho suchara mě máš?" nadzvedl obočí a pak se pomalu zvedl z místa. Pak se vydal jen v rychlosti zaplatit. Už se neobtěžoval chovat se bůh ví jak galantně. Stejně to po tomhle všem úplně ztrácelo smysl.
Trojice se celkem v klidu najedla. Během jídla se nestalo nic nijak nepříjemného, nebo důležitého, co by bylo hodné pořádného zapamatování si. Samantha se zmínila o tom, že bude brzy pokračovat dál, protože jí nebylo moc příjemné tu trávit čas - vlastně se k tomu přiznala, i když se zjevně styděla. Dva dospělí muži ji plně chápali a podpořili. Odešla první. Cody s Victorem poté ještě chvíli v restauraci seděli a bavili se o nejrůznějších kravinách, Cody se dokonce zmínil o stalkerce z baru a o tom, že ji párkrát zahlédl, že ho sleduje. Na to, že byl vlkodlak, solidně se jí bál. Nakonec se však rozešli v přátelském duchu a každý si šel po svém s naplněným žaludkem. S tím nakonec šlo všechno lépe.
Démon se usmál. ,,Jsem starý a jako takový mám jisté vychování, ano. A nenechte se obalamutit historkami, jsem čestný muž. Vždy dodržím, co slíbím. Jen někteří mají velice nešťastně formulované žádosti," usmál se na Camille a jeho výraz se zdál být... snad až milý. Ano, na chvilku milý byl. Na pouhou chvilku. ,,Pak je tedy vybráno," nabídl Camille rámě a ať už jej přijala nebo ne, vydal se směrem ke kavárně, co se nacházela za městem. Jeho výraz byl klidný a soustředěný, nikam nespěchal. ,,Povězte mi něco o sobě, Camille. Jaké to je být vlk? Mít čtyři nohy, úžasný sluch a sílu? Přejete si být někdy člověk a nebo se vám tento náš výtvor líbí?" ptal se a zněl skutečně krotce. Jakoby snad byl jen majitel firmy a ptal se zákazníka na hodnocení produktu. Tak to ale nebylo a oba dva to až moc dobře věděli. Lucifer jednoduše rád mluvil. Když mluvíte dobře.. každý vás nebere jako toho špatného. Toto nakonec byla mluva politiků. Brzy dorazili ke kavárně a Lucifer jí otevřel dveře. ,,Vyberte si co chcete," pronesl, když dívku i usadil. Tolik péče... choval se jako pravý gentleman. ,,Máte ráda Victora, Camille?" zeptal se pak náhle. Zdánlivě bez kontextu.
Post by Camille Bellerose on Feb 23, 2019 14:11:49 GMT
Přikývne. Za ta léta by se kdekdo naučil chovat. A nebo by z něj byl ještě větší nezdvořák než dřív. Nijak to ale nekomentuje a přijme nabízené rámě, nemůže si pomoci, prostě neodolá. "Být vlkem je jiné." odpoví a na tváři se jí objeví pokojný, snad zasněný výraz, snad jako by démon vedle ní rozuměl, chápal, co tím myslí. "Nabízí možnost popustit primární instinkty, stát se někým... Něčím jiným, zvířetem, kterým stejně všichni v hloubi duše jsme. Ačkoliv ne každý v sobě skrývá vlka. Ne každý dokáže vlčí podstatu přijmout." na krátký moment se odmlčí a mírně se pootočí, snad aby si nevšiml stínu bolesti, který jí přeběhl přes obličej. "Za sebe mohu říci, že líbí, byť jsem se setkala s mnoha vlky kterým přinášel bolest. Utrpení. Prokletí, kterým bezpochyby měl být a nenáviděli to. Ale ne. Mít možnost stát se člověkem... Neudělám to." odpoví a její poslední slova doprovází tiché zavrčení doplňující její tvrzení. Ne že by proti lidem něco měla. Co víc, možná prozradila až moc, ale jí opravdu zajímá, co na její slova odpoví. Konečně dojdou do kavárny, kde pouhým pokývnutím poděkuje za podržené dveře a usadí se. Netrvá moc dlouho, než si projde lístek, spíše to vypadá, že předem už ví, co si chce objednat. "Irská káva." tázavě pozvedne obočí. Kam míří tou otázkou? "Je to člen smečky. Přítel. Rodina." odpoví a pokrčí rameny jako by to bylo snad něco očividného. "Nuže, když už jsme tady, nebudeme chodit kolem horké kaše, ne? Pojďme mluvit o tom, proč jsme tady. Co po mně chcete. Co po nás chcete."
Prohlížel si ji, s mírným úsměvem na rtech. Zdálo se, že ho baví její odpovědi. Otázkou bylo, jestli to je lepší, než kdyby se nudil. Měřil si ji pohledem a nakonec se opřel pořádně o opěradlo židle, těkajíc po její tváři, jakoby kontroloval každý stáhnutý sval. Vypadal neskutečně samolibě, snad jako kočka, která si zrovna vyprosila smetanu. Ale to on byl. Pokud oni byli vlci, on byl kočka. Nebezpečná kočka, vždy šplhající o větev nad nimi. ,,Dvakrát irskou kávu," pronesl jednoduše, aniž by od ní odtáhl oči. Byl fascinovaný. Bylo málo vlků, co přijímali to, čím jsou, tak dobře. Byla snad rozená? Prokletá určitě nebyla, to by věděl. Cítil. ,,Člen smečky, rodina. Kdyby jste nedodala přítel, myslel bych snad, že je tu možnost nějakého sporu," vycenil zuby v úsměvu na albínku před sebou. Nebyl to ale úsměv jako takový. Spíš škleb šelmy. ,,Já toho nechci moc. Pověz, Camille, jaké máš zkušenosti s démony?" usmál se na ni a na okamžik vypadal... zvláštně rozpačitě. Jakoby ho jeho otázka samotného zaskočila. Bylo však možné, aby to tak bylo? ,,Docela rád bych... abys mě odprosila za Victorovu nepříjemnou společnost. Mám rád slova, která jsou upřímná... nebo se tak aspoň tváří," mrkl na ni a usmál se.
Post by Camille Bellerose on Feb 27, 2019 15:34:06 GMT
Bavil se, tím si byla jistá. Pravděpodobně nepotkal nikoho, komu by se líbilo být vlkem, tak je to jen pochopitelné. A když se bavil, tak to bylo dobře, ne? Nehrozí jí bezprostřední nebezpečí, nebo v to se alespoň doufá. Mírně se zamračí, nad čím to uvažuje? "V každé rodině jsou spory. Menší, či větší, ale přesto drží pohromadě a pomáhá si, huh?" mírně pokrčí rameny jako by na tom nezáleželo. Ano, je pravda, že mezi ní a Victorem jsou jisté neshody, mají rozdílné názory na některé věci, ale pomalu se učí považovat jej za přítele. "Většinu života jsem strávila v lese a proto... Život ve městě, v civilizaci pořádně neznám. Nerozumím mu, má to se mnou Victor občas těžké." povzdechne si. Vlastní je jí svým způsobem Victora líto, protože to co ona občas vytváří za psí kusy je vskutku podivné. "Mnoho zkušeností s Vaší rasou nemám. Vlastně tohle je mé první setkání." přizná po krátkém zamyšlení. "Ale má mentorka o vás tu a tam mluvila. Nikoliv však s nenávistí, strachem jako jiní, ale s jistým... Respektem." prohlíží si ho a po tváři jí proběhne zmatený výraz, který se tam následně usadí. Nerozumí mu tak úplně, nějak nestíhá jeho myšlenkové pochody. "Promiňte, ale... Můžete to zopakovat? Obávám se, že tomu tak nerozumím." neví co tím chce démon říci, přeci jen je prostá vlčice. "To je nějaká fráze, která se nyní používá? Nebo používala?"