DATE Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Nunc sed cursus metus, quis facilisis nunc. Nunc in nunc facilisis, posuere risus non, feugiat magna. Praesent sed metus dolor. Curabitur id rhoncus ipsum, in ornare tellus. Suspendisse potenti.
DATE Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Nunc sed cursus metus, quis facilisis nunc. Nunc in nunc facilisis, posuere risus non, feugiat magna. Praesent sed metus dolor. Curabitur id rhoncus ipsum, in ornare tellus. Suspendisse potenti.
Nadzvedl obočí. Nebyl si jist, jestli ho její monolog zajímá a nebo neskutečně nudí. Ale když žijete tak dlouho, nakonec začnete na detaily dbát... A víc, než je třeba. Mnohem víc. Démon se usmál a někdy mezitím k oběma bylo položeno kafe. Jen tiše poděkoval a opět se věnoval Camille. ,,Hm, s respektem? Respekt si zasloužíme, to ano. Jsme silní, horkokrevní a většina z nás lační po krvi. Jak nečekané spojení s vlkodlaky, že ano?" znovu se usmál. ,,Respekt je oprávněný. Přesto nás většina z vás nenávidí. Nedovedu si představit proč." Upil si ze svého kafe a vypadal při tom tak neutrálně, jak jen mohl. Jeho nehybnost tváře, až na podivné, občasné úsměvy, mohla být až děsivá. Pak ale Camille řekla ta slova. Pohlédl na ni. Jakoby byla jenom hloupá, hloupá ovce... ,,Chci, abys prosila. Za Victorův život. Chci abys prosila za to, aby mohl žít," usmál se. ,,Není nic lehčího než jej prostě zabít. Povídej. Co všechno bys udělala, abys svou alfu uchránila?"
Post by Camille Bellerose on Apr 10, 2019 21:43:24 GMT
Pořád se v ní nachází ona morbidní špetka zvědavosti, ale začíná se probouzet i jistá dávka ostražitosti, těžko však říci, zda je k něčemu dobrá. Pozorně jej sleduje, ale má pocit, jako by byla slepá a snažila se číst druhému ze rtů, což pochopitelně nejde. Nebo je možná jen natolik jednoduchá, že prostě neví. "Děkuji." mile se usměje, když před ní číšník postaví kávu. Přičichne k ní a nasaje vůni oné lahodné tekutiny a na tváři se jí objeví spokojený výraz. Upije a mírně jí zacukají koutky, když se jí dávka alkoholem dochucené kávy dotkne jazyka. Jistě, věnuje veškerou svou pozornost démonovi a musí přikývnout, neb svým způsobem dává smysl to, co řekl. Vlastně... Tu krvelačnost zdědili po svých stvořitelích, ne? Konečně zvedne zrak a pohlédne do jeho chladné tváře. Není si jistá, co vy měla udělat, neboť všechno v ní křičí 'zachraň Alfu,' ale je tu i pochybnost. "Říká ti něco jméno Moira? Démonem proměněná vlčice." Mírně se jí rozšíří oči, když přijde uvědomění. Victor... Nebyl proměněný démonem? Proto se tenhle chová tak, jak se chová? "Vlk není to stejné co pes. Když psovi řekneš 'přines' udělá to. Vlk ne. Ale ty... Se snažíš ze mě psa udělat." Odpoví tiše, než si upije opět. "Řekni, proč ti na Victorovi tolik záleží? Je za tím víc než jen to, že je Alfou zdejší smečky... Respektive jejího zbytku." A další otázka... "Kdybych měla jistotu, že bude mít klid od všech bytostí... S radostí bych vyměnila svůj život za jeho... Ale tu nemám, že?"