Cody docela chápal, jak se onen muž cítí. Asi by byl taky úplně v háji, kdyby se tohle všechno začalo dít prakticky z ničeho nic. Samotnému se mu nelíbilo, jak se vlci okolo něj houfují a jeho otrávený výraz tomu napovídal. Neznámého pak lehce poplácal po rameni. ,,To bude dobrý... naučil jsem se krotit a neodpovídat některým lidem jako matce, tak se to taky naučíš." Nakřáplí vtip, ale pořád vtip. Přeci jen nebyl v žebříčku moc vysoko, z vlků tam mu mohl rozkazovat prakticky každý. Představte si tu scénu, kdy přijde Cara za Codym a on jí odpoví 'ano, mami'. Super, ne? ,,Nefoufujte se kolem mě... není to nic příjemného, když by mě většina vás nejraději zadusila," ušklíbl se. Jistě že moc dobře věděl, jaké pocity k němu chová Cara a u Gastona se dostával do dost reálných měřítek. Pouto smečky mělo své kouzlo. ,,Někoho doprovodit k chatě snad zvládnu... Alfa mi věří," pronesl téměř pyšně, jeden by řekl, že jim předhazuje, že jsou totální kreténi, že oni ne. Codyho samotného to ale překvapilo a potěšilo, takže co? Doprovodit někoho do chaty nebyl zas tak těžký úkol, aby se mu za paty lepil každý. Zvlášť, když někteří měli nejspíš obavy, že to nedojde, nebo co. To už ale začalo pršet. ,,Tak jdeme, uprchlíku. Ať nám nenachladneš," pronesl a zakončil tak svůj drzí monolog k vlkodlakům. No co? Zasloužili si to a Codyho štvali. Všichni z nich, i když měli někteří dobré úmysly. Obzvláště jej netěšila Camille, i když ji měl z přítomných nejraději. Mohla mít problémy a to by neviděl rád.
Cesta k chatě nebyla dlouhá a Cody nevěděl, jestli být rád a nebo si stěžovat, že je nahý. Neměl mokré oblečení, no na druhou stranu byl mokrý on sám a dostával kapkami deště přímo na holou kůži. Brzy už se chvěl zimou i on a nejen cizinec. Chatu nešlo přehlédnout a že byla odemčená bylo krom již sděleného faktu prakticky i malý zázrak, co vlkodlaku přišel vhod. ,,Nesežerte ho," pronesl rychle k vlkům, co měl v patách a jednoduše zmizel. V chatě se sice nevyznal, ale nějak odhadoval, kam přesně jít. Našel oblečení, vybral co mu snad mohlo být a zmizel ve sprše. Vážně se potřeboval rychle vysprchovat... a tak zůstal ten podivín s vlky sám.

Šel, nijak neprotestoval. To, že ho vedla nahá osoba doprovázená smečkou vlků, raději asi ani nebral v potaz. Byl jednoduše otřesený tím, se dnes celý den dělo. Nejdřív to příšerné ráno, odpoledne a teď... tohle. Ani netušil, jak se sem dostal. Měl snad výpadek? Ne, přísahal by, že se tu prostě zjevil uprostřed věty. A neskutečně ocenil, když se ten nahý muž vydal obléknout. Jenže to nestačilo, měnit se totiž začala i vlčice se zablácenými zády. Bylo to... zvláštní. Odvrátil pohled a když se proměnila a začala se představovat, díval se jinam. Že by mu snad přišli vlci nechutní? Další věty to však vysvětlily. ,,Jste nahá, slečno. Prvně si najděte něco na sebe, vydržím to," informoval ji. Asi odmítal zírat na nahou ženu. V dnešní době docela klenot, většina mužů už by přesně znala polohu všech Marininých znamínek. Muž ale nezněl ani nevypadal nijak vzrušeně, pouze byl zaskočený a zdálo se, že byl stále zmatený a trochu vyděšený. Marinina nahota jej však z míry nevyváděla. Jistě, poslechl, zamířil dovnitř a zul se, jako vzorný host. A dále čekal, že se zrzka obleče. Celou dobu se jí pohledem vyhýbal, jen aby neviděl něco hambatého - slušňák jeden.

Pokračovala také k chatě, byť několik metrů za ostatními jako poslední a bylo jí smutno. Nepotřebovala ani pouto smečky na to, aby poznala, že je naštvaný. Naštvaný na ostatní, dost pravděpodobně i na ni, jenže nechápala proč. Protože se o něj starala a chtěla jít s ním? Že dala najevo tam v lese, že se od něj nehne, i kdyby to znamenalo neposlechnout Alfu? Nebo měl jiný důvod? A to ji mátlo. Z hrdla se jí vydralo tiché zakňučení, ale teď nebyl prostor a čas na to, aby se tím zabývala důležité bylo, aby dostali toho muže do chaty. Naštěstí netrvala cesta příliš dlouho. Cody zmizel v chatě, Marina zrovna tak a člověk ji následoval. Po chvilce se proměnila i Camille. Již ani nevnímala bolest, zvykla si na ni a patřila k ní, stejně tak jako nahota po proměně. Nestyděla se za to, prostě necítila potřebu se krýt jako druhá vlčice, ale chápala, že ne všichni to snáší tak dobře. Projde kolem Cary a k cizinci se otočí s mírným úsměvem na rtech. "Někam si sedni, udělej si pohodlí a já ti donesu ručník a něco na převlečení, ano? Jestli chceš, tak ti nachystám i něco k jídlu, pití. Kakao? Čaj? Co něco silnějšího?" Zeptá se a po sléze zamíří najít něco sama sobě na oblečení.

Cesta domů Victorovi netrvala dlouho. Stejně tam nepobyl nijak závratně dlouhou dobu. Jen hodil špinavé oblečení do pračky a krátce se osprchoval. Nějak to nepřeháněj, jelikož věděl, že jde zase ven ale taky nemusel jít špinavý. Pobral pár věcí které potřeboval a vydal se opět na cestu k chatě. Cestou na moment zauvažoval, že by se měl zastavit za Peggy. Nedělal nic špatného, ale když ji v lese viděl, stejně se cítil provinile. Nakonec však usoudil, že se nic nestane, když se zastaví později. Neznámý cizinec byl teď priorita. Za nějakou dobu už otevíral dveře chaty. Bylo pro něj celkem překvapení, že tu opravdu zůstalo tolik vlků a jen doufal, že tu nejsou jen pro to, aby kontrolovali Codyho. Jeho pocity ohledně muže byly stále smíšené. Měl spoustu otázek. Když ho však znovu uviděl, už mu nepřišel tak nebezpečný, jako tam v lese se zvláštní energií kolem. Mohla to však být přetvářka. Pozdravem dal najevo, že se vrátil, ačkoli to většina vlků v tu chvíli už věděla. No co, byla to slušnost. Kývl na Caru, stále ve vlčí podobě a trochu smířlivě se na ni pousmál. Asi bylo na čase, aby se i ona proměnila. ,, klidně si pujč cokoliv tu najdeš" dodal ještě, aby si byl jistý, že nezůstává jako vlk jen proto, že nemá nic na sebe. V oblečení tu moc výběr nebyl a většinou bylo jeho, ale něco to bylo. Počítal s tím, že pokud někdo bude chtít, může si sem donést svoje. Marina s Camille se zhostily péče o hosta a Cody, se zjevně sprchoval, neboť byla slyšet voda. Vlastně, až na ostražitou Caru tu byla celkem pohoda. Victor nespěchal. Zůstal naladěný na klidné vlně. V klidu si odložil kabát a klíče hodil na stůl. Jako doma. Boty nechal už v předsíni. Teprve pak se vydal k neznámému muži. Pokusil se o co nepřátelštější výraz ale zase nechtěl vypadat nuceně. ,,Dobrý den, omlouvám se za to mírně neomalené zacházení. Já jsem Victor Murphy." Natáhl ruku. ,, Nabídl bych vám čaj nebo něco ale věřím, že už je o vás dobře postaráno." Dodal s ohledem na vlčice.

Vlkodlak se posadil kousek od něj, aby mu nechal dostatečný prostor a pak přikývl. ,,Máte pravdu. Jsme opatrní, pochopte, nikdo o nás neví a hlavní prioritou je, aby to tak zůstalo." Mluvil klidně ale jeho hlas zněl vážně. Chvíli se pozastavil nad jeho tvrzením, že si nepamatuje své jméno. Jeho vnitřní rozpoložení, které z něj vyzařovalo však napovídalo tomu, že říká pravdu. Možná byl skutečně jen oběť, ve špatný čas, na špatném místě. Nebo měl možná štěstí? To že ho Victor nechtěl nechat jen tak odejít neznamenalo zavřít ho v tmavé místnosti a jednou za čas mu nosit jídlo. Vážně se chtěl o tu zvláštní bytost postarat. ,, Tak nějak usuzuji, že k věcem, co se staly v lese nám toho vzhledem k situaci moc neřeknete.. nebo se mýlím?" Pronesl s mírnou nadějí v hlase. Moc od toho ale nečekal. ,,No, až se Cody dosprchuje, můžete se umýt. Taky si pujčit něco na sebe a tak. Chovejte se jako doma." Usmál se, když ho to napadlo. ,,Máte vůbec kam jít domů?" Uměl si představit, že by odsud byl raději co nejdál, ale měl vůbec kam jít? Znovu se v něm začaly probouzet ochranářské pudy. Ten muž mu zatím nedal záminku nevěřit mu. Neudělal nic a jediné, co stálo proti němu byla ona divná atmosféra v lese, která však ve výsledku taky nebyla zlá. Jen ho mírně vyděsila. Zatím měl pocit, že se baví se slušným člověkem, který opravdu netuší, co se děje.

Opustí hosta a dá se splnit úkol, který si připravila. Došla do kuchyně, chvíli se prohrabovala šuplíky a skříňkami, než se jí povedlo najít tácek, dva hrnečky, cukřenku a dvě lžičky, které na to položila.. Dál postavila vodu na čaj a odešla najít cizinci nějaké oblečení. Sama sobě nepotřebovala, ale nechtěla ostatní uvádět v rozpaky. Nakonec ve věcech našla nějaké tričko, svetr a tepláky, které by mu mohly padnout. Sobě vytáhla pouze mikinu s kapucí, která jí byla zhruba do poloviny stehen, zakrývala co měla, ale zároveň však při správném úhlu jisté části těla odhalovala. Těžko říci, zda to dělala úmyslně, nebo ne. Oblečení pro muže si hodila přes ruku, cestou ze skříně vzala i ručník a zamířila do kuchyně, kde zalila oba hrnečky - jeden s ovocným, druhý se zeleným čajem. Celý ten tác nakonec vzala do rukou jala se dokončit úkol. "Viktore." pozdraví kývnutím Alfu, načež se otočí k neznámému. "Tady jsem připravila dva čaje, ovocný a zelený. Vezměte si, který chcete. Slaďte dle chuti." řekne mu s mírným úsměvem na rtech a položí to na stůl. "A tady máte i ručník a něco na sebe. Doufám, že jsem se velikostí trefila a nebude vám to moc malé, nebo velké. A ty, Viktore? Když už jsem se ujala role hostitelky, mám připravit i něco tobě?" S těmi slovy dá oblečení tomu, komu jej přinesla a dodá: "Mimochodem, jmenuji se Camille."

Cody konečně skončil ve sprše a spokojeně se utřel do ručníku. Pak se oblékl, kalhoty teď stačily. Bosky být mohl a tričko nepotřeboval, nebyl ženská. Nikdo neuvidí nic, co by ještě neviděl, ani Cara ne. I když ta by nejspíš chtěl vidět jiný hrudník. Sám pro sebe se ušklíbl a zabavil ještě jeden menší ručník na vlasy, který si hodil přes rameno, kdyby z nich moc tekla voda, nebo se zrovna rozhodl je ručníkem vysoušet. S tím už si to zamířil za tou sebrankou. Kriticky sjel Camillin výběr oblečení a postavil se vedle místa, kde seděl Victor, aby pohledem zkoumal neznámého. Ten prakticky po tom, co přišel, zvedl své tělo a optal se, kudy do koupelny. Cody mu to jako vzorný člověk ukázal a neznámý brzy zmizel i s náhradním oblečením a ručníkem od Camille. Zbyla po něm jen trocha čaje v hrnku. ,,Tak co nám řekl náš drahý neznámý? Něco zajímavého pro uši barmana?" Jasně, třeba jestli si dá skleničku, nebo tak něco. Následně Cařiným směrem zkřivil obličej. ,,Netvař se nerudně, takhle odstrašíš každýho chlapa, Kávenko." Ha! Vtipné. Caro. Káva. Ne? Jen on? Tak nic. S tím si sám našel místo a dal se do zuřivého sušení vlasů. Byl spokojený a voněl po nějakém mužském šampónu a sprchovém gelu. ,,Vypadáte všichni zmateně. Přišel jsem o něco?" Byl to drahoušek, kdyby někdo nevěděl. Jak ho někdo nemohl mít rád? Když pomineme kousavé poznámky a možná až moc ostré jednání, když se mu něco nebo někdo nelíbil. Pohledem hledal Gastona, ale nenacházel. ,,Mno..."