Zasmála se nad jeho vyprávěním o telenovelách a popravdě vážně doufala, že si to vše jenom vymýšlí, znělo to tak. "Tak to je vážně děsný, hrůza se mnou, a kvůli mně o to přijdeš!" rozmáchla rukama s teatrálním povzdechem a uchechtla se. Tohle ji bavilo. Poté přišla řeč na temnou sílu, s povytaženým obočím ho sledovala a hned vrtěla hlavou. "Byla bych radši, kdybys mi ten životní příběh řekl sám, slepičení je otrava." snažila se trochu víc vyčíst z jeho tváře, ale bylo to prostě těžké. On byl složitý. A to ho teprve před pár minutami potkala! "Už jsem kotě? A to jsme ještě nebyli na rande." téměř zopakovala jeho slova a byla by ho třeba přátelsky šťouchla, kdyby nebyl tak daleko. Zůstala proto na svém místě a jen ho sledovala. "Tak jestli na toho šílence narazíš, dej mi vědět, taky bych radši tvý zelený já." uchechtla se. Ten seriál dřív sledovala skoro pořád a nutila všechny své přátele, aby se s ní dívali. Ostatně jako na spoustu jiných seriálů a filmů. Jednou dokonce donutila Nina, aby se spolu podívali na Než jsem tě poznala. "A kdo že je ta Světlana?" zeptala se zvědavě. Třeba to byla jeho holka, nebo nějakej pavouk. I když ono to vyjde asi na stejno. "Tak to už se těším, až se mi naskytne příležitost přidělit ti také nějakou skvělou přezdívku, vážně." zamrkala s andělským úsměvem. A pak se tu objevil Victor... Už se chtěla dát do vaření, když v tom ji pevně sevřely něčí ruce. Ocitla se zase ve vzduchu a z ní se stal pytel brambor, který zase přenášeli někam jinam. Už se ani nepokoušela vzdorovat, jen zamračeně pozorovala Victora s rukama založenýma na prsou. Raději ani nic nenamítala a držela jazyk za zuby, protože už jen z tetiččiného výrazu z ní měla respekt. Totiž z něj. Z Victora. Polkla dalších pár narážek a zůstala prostě sedět tam, kde ji položil. Náhle se před ní zjevila ta holka, blonďatá, ta...ta Cara. Tu tam Victor dotlačil, pche, Pandora měla spešl zacházení, výhody zraněnýho. Po jejím oznámení Pandoře vyletělo obočí a zamrkala. "Jestli mi řekneš, že je Nino mrtvej, asi ti něco udělám." ne, že by za to mohla, kdyby se tak stalo. Ale to víte, poslové špatných zpráv vždy končí nejhůř. A samozřejmě to nemyslela vážně. Pravděpodobně by se tu složila na tom skvělým gauči. V tu chvíli ale zaslechla, co řekl Cody. V očích jí bleskl smutek. Pootočila hlavu jeho směrem a zaraženě ho sledovala. Snad i s trochou lítostí ve tváři.

''Štěně?'' Ohodnotí jí na oko kyselým výrazem a zavrtí hlavou. ''Možná bych to setkání nechala na později. Ne, že bych se s nimi nechtěla seznámit, ale potřebuji si na to všechno nejprve trochu.. zvyknout.'' Je pravda, že teď někdy měla chvilky, kdy všechno viděla a cítila mnohem ostřeji než by měla. Teď se ale soustředila na to, aby se v pořádku zvedla z postele a svou pozornost upnula na Camille, tím možná přehluší všechno okolo. ''Tak jdeme, nebo mi praskne hlava.'' Uchechtla se a už táhla Camille ven za rukáv mikiny. Když se ocitla venku, byl to jako velký výbuch. Příjemný pocit, asi tak by se to dalo popsat, měla chuť někam běžet, nejlépe lesem a nezastavit se. Takové chvilky měla i jako člověk, ale teď byly všechny vjemy silnější, což se vztahovalo i na tohle. I tak se ale nakonec otočila od toho pokušení a široce se usmála. ''Tak kde půjdeme? Možná bych šla někam.. Projít se? Nebo mi můžeš dopovědět to o tom obrazu a možná.. Ty věci co se týkají mého vlkodlačího já.'' Dostala ze sebe po chvíli už trochu více rozvážně a vyčkávavě se na Camille koukala.

"Nino, kdo asi, moje mimčo, ne?" chvíli si držela na tváři vážný výraz, než se zasmála. "To je můj spolubydlící, byl tam, když nás ten vlk napadl," významně se na ni podívala, "a. je. fakt. důležitej." zvýraznila každý slovo s lehce zamračeným výrazem. Hned na to se ale zase tvářila jako Pandora. Potom si vyslechla její otázku a od srdce se zasmála. "Nehodláš mi, doufám, cpát Smrtelné nástroje a všechny příběhy jsou pravdivé, že ne?" znovu se uchechtla. "Protože na to ti fakt neskočím." zakroutila hlavou a ruce znovu založila na hrudi. "Nebo se mi snad snažíš naznačit, že je ze mě po kousnutí toho přerostlýho vlka vlkodlak? Nejsme přece ve filmu, Caro." zase to uchechtnutí. Potlačování více než jasných faktů.

Cody se věnoval jídlu a konečně mohl maso ztlumit. Kousek ochutnal, usoudil, že je v pořádku a dobré. Stačilo už tedy jen hodit špagety do vody a zapnout minutku. A s tím otočil hlavu k těm dvěma. A Cara... Ze sebe dostala tu věc tím nejhorším možným způsobem. I Codymu bylo jasné, že způsob, jakým jí to chce ukázat, ji nejspíš šokuje o to víc. ,,Počkej, hej. Chceš se před ní svlékat a měnit? Chceš ji vyděsit ještě víc?" houkl po blondýně. Jistě, děcko. Cara se často chovala jako děcko a tohle byl další z těch případů. Povzdechl si. Měl štěstí, že se ukázal Victor. Byly jen dvě možnosti, jak by, to dopadlo bez něj. ,,Co takhle jí vysvětlit, co se tam stalo? Nemyslím, že to přijme hned. Ale bylo by fajn, kdyby věděla, co se stalo a co se změní, než jí ukážeš svůj zadek," odkráčel do obýváku a zamračil se na Caru. Pak se podíval po alfovi, jakoby žádal o podporu. Nechtěl, aby Pandora utekla s křikem do lesa.

Victor už si taky pomalu začal všímat, o čem že to Cara mluví. Dnes mu už po několikáté vyletělo obočí až do nebes. Vykašlal se na zametání, které měl původně v plánu, ano, ne jen kvůli jeho pořádkomilnosti ale i pro to, že se cítil divně, když jen seděl, nebo stál, a vydal se za dívkami do obyváku. Cody byl o trošku rychlejší. Napřed se mírně obával ale z vlkodlaka nakonec vypadly dost rozumné věci. Vlastně by to asi sám líp neřekl v tuto chvíli. Překvapilo ho to. Čekal by spíš salvu kousavých narážek o tom, jak je Cara pitomá. Ano to by na Codyho sedělo víc. Vážně nečekal, že se bude chtít Cara hned měnit.. i když vidět její zadek.. Ani si neuvědomil že na vteřinku zamyšleně naklonil hlavu. Teď bylo však potřeba zůstat seriózní. Vydal se tedy dál a s klidem položil Caře ruku kolem ramen. ,,Chce tím říct, že se teď pár věcí v tvém životě změní, a že to bude znít dost neuvěřitelně.. ale nechceme, aby to tu s tebou seklo, takže si zatím všichni necháme oblečení na sobě. Všichni souhlasí? Super, to jsem rád" Otočil hlavu ke Caře a mile se na ni usmál. Možná až trochu moc blízko. Pak ale ruku stáhl a vydal se k Pandoře. Každopádně, teď žerty stranou."Pronesl už vážnějším tónem. Doufal, že ho tahle rozjívená dívka bude alespoň trochu brát vážně.. ale předtím zmlkla takže měl snad nakročeno dobře. ,,Jakkoli to zní šíleně, to stvoření včera, to opravdu nebyl obyčejný vlk. A tím, že tě za úplnku pokousal ti předal svou kletbu. Ne všechny pohádky jsou úplně vymyšlené." Povzdechl si. Tvoje tělo se začne měnit.. zostří se ti smysly, síla vzroste tvoje tělo bude na určité věci reagovat jinak. Vím že to teď zní asi hrozně ale jsme tu od toho, aby sme ti pomohly. Všichni sme si tím prošli, a až se to naučíš ovládat, tvůj život nebude zase o tolik jiný, než doposud." Neměl rád tyhle hovory. Prakticky mohl jen sdělit fakta, jak na to však budou lidé reagovat byla věc individuální. Rád by to řekl tak, aby to nikomu neublížilo, no jak to měl udělat, to netušil.

Koukla se na Codyho. To nechápala. Vždyť takhle lidé mluvili běžně. Občas někomu řekli "ježišmarjá, tak už to vyklop," ona to jako kdoví jaký rozkaz nebrala. On ano. To byli vlkodlaci tak odlišní? Sakra. Teď si dokonce i připouštěla možnost, že by mohli vážně existovat. To rychle vypudila z hlavy. Blbost. Ale Cody se tvářil, že je to pravda. "Fajn." pronesla tedy k tématu o rozkazování. Poté otočila hlavu k Victorovi a poslouchala pozorně vše, co říkal. Zprvu jí to přišla jako kravina, ale sakra, byl to dospělej chlap a jeho výraz vážně nevypadal, jako by chtěl snad vtipkovat. Cosi v ní hrklo. Znovu se podívala na Codyho. Snad hledala náznak pobavení, aby mohla odhalit šarádu. "Není to můj Nino." nespokojeně zavrčela a stiskla ruce v pěst. Když se Cody podíval na Victora, letmo přelétla z jednoho na druhého, nakonec však zase skončila u Codyho tváře, jelikož mluvil. "Vy to myslíte vážně." zkonstatovala prostý fakt. Chvíli seděla. Dívala se na Codyho, jeho výraz, potom zase na Victora, jako by snad měl říct ještě něco, což však ani neočekávala. Jo, on je teda ten vedoucí. Ten alfa. "Takže aby bylo jasno, vy všichni jste vlkodlaci, Victor je alfa a já...já jsem co?" zavrtěla hlavou, "štěně?" povytáhla nechápavě obočí, hned na to ale hlavou znovu zavrtěla. Opřela se o kolena a s tím se pomalu zvedla. Prošla kolem sedícího Codyho, minula Victora a Caru bez jediného pohledu a kulhavým krokem se táhla z obýváku-lomeno-kuchyně.

Zeširoka otevřela oči. Asi moc času tráví s dětmi. Těm stačí něco říct jako pohádku. Ale tohle je jiné. Řekla co se stalo. To že tomu nevěřila je věc jiná. A popsat přesně kdo udělal tolik a tolik kroků, než se tlama Vlkodlaka dostala ke kůži těch dívek, to říct přesně nemohla. Jak překvapivé když u toho nebyla. Pokrčila rameny a odstoupila. Jistě přímo se proměnit nebylo zrovna nejlepší, ale když se někomu kdo nevěří snažíte vysvětlit, co je a není pravda je to pak těžké. Samozřejmě nechtěla hned skočit na gauč odhodit věci a zvlčet. Bya to spíš jen taková pojistka, kdyby úplně odmítala přijmout, že je to fakt. Ale vzhledem k výrazu Pandory potom co přišel Cody asi změnila názor. Pak ucítila na rameni dotek a pootočila se. Victor na ni zase sahá! To si musí zapsat do deníčku, kdyby nějaký měla že. Tiše na něj zírala a nechávala je, ať tedy vysvětlí o co jde. Když ji věnoval úsměv, tupě přikývla hlavou. Měla co dělat aby z ní nebyla anime postavička, které z nosu stříká krev. Ale když žerty stranou, tak žerty stranou. Mlčky stála a zírala, na ty dva, jak mluví. Pandora začínala pomalu ale jistě panikařit. Když se snažila odejít, Cara za ní chtěla jít. Victor byl však rychlejší, takže stačila udělat jen krok. ,, Teď jsme jako velká rodina. A v rodině si všichni navzájem pomáhají i přesto, že se někdy neshodnou." špitla a udělala zase krok zpátky.