DATE Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Nunc sed cursus metus, quis facilisis nunc. Nunc in nunc facilisis, posuere risus non, feugiat magna. Praesent sed metus dolor. Curabitur id rhoncus ipsum, in ornare tellus. Suspendisse potenti.
DATE Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Nunc sed cursus metus, quis facilisis nunc. Nunc in nunc facilisis, posuere risus non, feugiat magna. Praesent sed metus dolor. Curabitur id rhoncus ipsum, in ornare tellus. Suspendisse potenti.
Post by Alastor James de Marco on Nov 4, 2018 15:19:38 GMT
Nepřipadaly mu zrovna na někoho, kdo by měl chuť vysedávat v baru. Vlastně mu ani jedna nepřišla jako plnoletá, ale Codymu věřil. Nebyl zrovna toho názoru, že by se mělo nalívat i nezletilým. Prvně se otočil na tu zjevně starší, ta začala mluvit jako první. No, překvapivě dostal odpověď na svou druhou otázku, kterou byl již připraven vytasit. “Tak tu se toho bát nemusíme,” ujistil ji, “tady má společnost každý.” Vlastně každý by mohl mít po boku jen jeho, kdyby se mu zachtělo. Ale když už tu chodil, většinou posedával s džusem, nebo pivem někde u Codyho.
“Můžete tu z toho mít druhý domov,” pousmál se na obě, “pokud teda nenaštvete to štěně,” otočil hlavou na Codyho, aby pěkně naznačil, koho myslí. Nakonec došlo i k představování. To také nedělal už nějakou chvíli, tak se tedy musel znovu zapřemýšlet. První, druhé, nebo obě jména? Tak tomu dal aspoň šanci. “Alastor,” pousmál se na obě dívky, uchopil ruku Mariny a potřásl. “Rád vás poznávám, dámy.”
Post by Honey Wintercry on Nov 4, 2018 17:46:38 GMT
Ruku Mariny přijala a usmála se na ni. Lehce s ní potřásla, ačkoliv to nebylo třeba - celkově nebylo třeba podávat si ruce. Nebo... alespoň ona měla ten pocit. Mohla se snad mýlit? S tím, co prohlásil muž, jež se nazval Alastorem, ale moc nesouhlasila. Ona tu doteď společnost neměla. No, pokud si ale chtěl myslet, že tu každý společnost mít bude... kdo byla, aby mu oponovala? ,,Štěně?" optala se Honey poněkud zmateně. ,,Proč zrovna štěně?" stočila pohled očí v barvě chrpy ke Codymu. Ten se zrovna hádal s někým, kdo se hádal s někým, kdo se předtím taky hádal s někým. Zdálo se ale, že Cody z nich má víc chladnou hlavu. ,,Moc mi na štěně nepřijde." Honeyin přístup dával jasně najevo, že nemá zdání, co za rasu je Cody. Navíc, Marině smrděla jistě jako normální člověk, nebyla výjimečná. A když už Alastor potřásl rukou Marině, rozhodla se tedy spolupracovat a natáhla k němu ruku taky. Dlaně měla celkově malé, dlouhé prsty a taky byla její kůže dost chladná. Heboučká kůže, nejspíš nikdy pořádně nepracovala. Možná si toho jeden z nich všiml, možná ne. Tedy, pokud si s ní Alastor potřásl rukou, taky bylo možné si všimnout ruměnce, který hezky vyzdvihl pihy. ,,Taky vás ráda poznávám... oba." Rozhodla se věnovat víc pozornosti Marině, protože i přes alkohol byla z cizího muže, ještě k tomu hezkého, dost nesvá. Rychle si taky upila svého mojita a snažila se zamaskovat zčervenalé tváře.
„Dobře se dívej, co ten králíček dokáže.“ ~ Alisa, alternativní povídka k Epiphany
Jemné ruce dívky, byly v ostrém kontrastu s rukama, které kdysi ošetřovala. Rychle jí došlo, že tohle děvče nepracuje jako dělník v kamenolomu. Ale Marina sama měla jemné ruce. Možná že taky léčí, i lidé mají své způsoby. Napadlo ji. Ovšem jméno toho muže ji zaujalo o něco víc než možnost vzdálené kolegině. Alastor. A pak zmínka o Codym. Štěně. Mohl vědět? Trochu víc se na něj zaměřila. Ne čichem nebo sluchem ale hmatem. Energie kouzelných bytostí uměla jemně vibrovat. Nebylo to tak výrazné jako u toho muže, který ji zaujal prve ale i zde vycítila jistou moc. "To že někdo občas zavrčí z něj ještě nedělá psa, nebo jste ho snad viděl očůrávat patníky?" Zkusila se zeptat. Doufala, že lidské dívce to bude znít jako vtip a že z odpovědi onoho Alastora pozná víc o něm. Všimla si i rozpaků dívky. Moc jim nerozumněla. "Páni, ty jsi červená. Je ti dobře?" Musela se nakonec zeptat i jí, zatím co čekala na odpověď. Roztěkanost ji stále neopouštěla.
Post by Alastor James de Marco on Nov 4, 2018 19:52:54 GMT
Vypadalo to, že se oběma dívkám nezamlouvala jeho přezdívka pro muže. No, zjevně jej obě znaly. Nebo chtěly, to zase nechal na nich, spíše se jen musel chopit a vysvětlit tak nějak, aby nic neprozradil, aby nepůsobil jako blbec, který přirovnává pejsky k lidem a naopak, ačkoliv to již udělala Marina. Jedna po jednom, tak tedy začal u Honey. “No, vždyť to vidíte,” pousmál se, a teď raději zkřížil prsty nad tím, co hodlal říct. Mohl si za to přeci sám. “Je mladej,” což mimochodem ani být nemusel, “ne dvakrát velkej,” on sám byl stěží vyšší, “a občas dokáže zaujmout všelijakou pozornost.” Lhal bych, kdybych nepřiznal, že měl právě chuť se smát a zahrabat se pod podlahu baru někam k jádru Země. Rovnou se tedy obrátil i na druhou dívku. “Možná nemám na mysli psa,” pousmál se nazpátek, neubránil se chichotu. Ach, jak vtipné. Nebo vlastně ne, ale potřeboval se zasmát.
Nakonec se ale raději chopil ruky Honey. Jemně. Ta holčina vypadala křehce, a když se k tomu ještě tak červenala, neměl náladu k tomu nějak přispět. Nebo měl, ale nedával tu svoji škodolibost až tolik najevo, proto jen potřásl a pousmál se nazpátek. “To bude tím alkoholem,” snažil se vysvětlit Marině, ačkoliv sám váhal nad tím, co to způsobuje.
Post by Honey Wintercry on Nov 4, 2018 21:13:59 GMT
Honey docela překvapila slova Mariny. Vlastně její výraz prozrazoval, že ji nejen zmátla, ale taky trochu vyděsila. ,,No... snad to v opilosti nedělá," utrousila rychle a pořádně si upila, protože chtěla tu hrůznou myšlenku zahnat. Pobaveně přejížděla pohledem Alastora, který začal popisovat, jaký Cody je. ,,I želvy jsou mladé..."CO TO SAKRA ŘÍKÁŠ?! A malé želvy byly jak? Želvátka? Byl snad Cody želvátko? Honey byla... maličko mimo. Zmateně sledovala Alastora, jak se dívá na Marinu. Jakoby... si nějak lépe rozuměli. ,,Um... mám vás nechat o samotě, aby jste si popovídali o tom, co přesně myslíte?" Přišla si poněkud mimo a měla pocit, že jí něco uniká, takže... by se raději zdekovala než to řešit dál. Když ale ti dva začlai řešit její zrudnutí, tvrdě ji to koplo do reality. ,,Ne, alkohol ne... ah, ne, neřešte to, prosím..." rudnutí se akorát zhoršilo, takže jako byl Cody štěně, z ní bylo rajče. Akorát neměla zelenou stopku.
„Dobře se dívej, co ten králíček dokáže.“ ~ Alisa, alternativní povídka k Epiphany
Reakce dívky Marinu zmátla. Ani si neuvědomovala, čím by u ní mohla vyvolat obavy. Ale než dostala šanci zeptat se na to, aby změnila téma rozhovoru, najednou se jí zhoupl žaludek. "A sakra." Uteklo jí. Výrazně zbledla a v duchu už si psala novou poznámku. Bylinky a alkohol nemixovat. Ani v tom nejmenším množství. Možná byla jen padavka ale na střevní chřipku nikdy netrpěla a nevolno jí nebylo ani tehdy, když sežrala rozkládající se mršinu, aby nemusela lovit a zabíjet. Jediný důvod viděla v kombinaci bylinek a alkoholu. Žaludek se jí začal svírat a kroutit, jako by chtěl vyskočit z těla. I přes přirozenou bledost zbledla ještě víc, takže málem připomínala ducha. "Omluvte mě, musím okamžitě provést jednu evakuaci. Kde tu máte toalety?" Na odpověď však nečekala. Okamžitě zamířila ven, nebyla si jistá, jestli by to ještě déle vydržela a lepší to hodit na ulici někde do koše, než tady na podlahu, to by jí Cody nikdy nezapomněl. A ani nikdo jiný kdo tu byl.
Post by Alastor James de Marco on Nov 5, 2018 22:16:55 GMT
Želvy. Želvátko. Želvák. Počkat, co? Musel se lehce zamyslet nad slovy Honey. A proč ji právě sakra napadla želva. Lehounce se pousmál, aby si alespoň tak nepřipadala trapně. “Jo, to taky.” Vlastně by řekl, že jsou všechny staré a vrásčité, ale želvičku neměl už od pěti, co ji nechal utéct někde na zahradě. Možná byl za to byl rád, nemusel se aspoň teď strachovat o svoji zvířecí polovičku doma. Ke konci, když však docela začínal chápat pointu Mariny, se stalo nečekané. Dívka zbledla, jednoduše z ničeho nic, což vlastně neznamenalo nic dobrého, protože se sám postavil v naději, že jí pomůže se dostavit někam stranou, no, vypadalo to na to, že se odprovodí sama. Tak takhle zůstal už jen s jedinou společnicí. “Myslím, že už to nebude zapotřebí,” dodal chvíli poté, co se je snažila sama opustit, potlačoval úsměv na tváři. Teď už měl jediný cíl zájmu, ten - už jenom proto, aby jej Cody neodhodil do vesmíru - raději sám neztrácel z očí. “Alkohol ne?” povytáhl překvapeně obočí, to byla tak zaneprázdněna Codym? “Času dost, přeci jen bych si to pro příště rád sám uměl vysvětlit.”
Post by Honey Wintercry on Nov 5, 2018 23:42:30 GMT
Honey měla chuť se vypařit. Jen tak, do vzduchu. Jakoby tam nebyla. Už jen kvůli tomu, jak mluvil o želvách. Jo, blbost. Neskutečná blbost, kterou vypustila ze svých úst dřív, než si to vůbec stačila rozmyslet. Nic ale neřekla, i kdyby snad chtěla, jelikož to už zbledla Marina a letěla pryč. Honey ji velice zmateně pozorovala. To tak mixovala už předtím? Zalitovala, že jí poslala tu skleničku. Asi jí to vážně neudělalo dobře. Když promluvil Alastor znovu, pouze kývla. Ano, teď už by nemělo cenu odcházet, protože dvě kola zdrhla a byla z nich rázem trojkolka - Alastor to totiž podpíral dvěma. Vlastně se jí možná i trochu uvolnilo, v méně lidech byl vzduch... dýchatelnější. Jenže to by se Alastor nesměl začít ptát na tyhle své otázky, že. ,,U-uh... no..." popravdě to, že po ní chtěl vysvětlení, ji dostávalo do kolen snad ještě víc, protože Honey v ten moment netušila co říct. Pořádně si upila... a vida, dostala se na dno. A barman tam řešil nějaké domlouvání se se zákazníkem, aby odešel v klidu a neřval na druhého muže. No... k sakru smůla. Brčkem strkala do ledu, který se ještě ani nestihl rozpustit a dodávala si tím odvahy. ,,Většinou bývám nervózní... v okolí cizích mužů." Nedodala hezkých a doufala, že si to tak ani nevyloží... ale ono se to ani nedalo vyložit jinak, protože to by byla jen nervózní a nečervenala se, že? Jazyk žen byl taaaak prostý!
„Dobře se dívej, co ten králíček dokáže.“ ~ Alisa, alternativní povídka k Epiphany
Post by Alastor James de Marco on Nov 6, 2018 16:59:04 GMT
Měl své tipy v tom, proč se z dívky pomalu stávalo rajčátko. Neměl vlastně potřebu je nějak vyslovovat, přeci jen – jestli to tedy byla pravda - neměl chuť z ní to rajče vskutku udělat. Nebo bych vlastně lhal, část jeho povahy měla chuť ji škádlit, no, na druhou stranu neměl zájem si dívku odehnat. Přikývl přeci na to, že ji pohlídá od toho, aby se někam nezasadila a nevyrostla. Či čeho se to bál - nad tím se ani nezapřemýšlel. Proč ji? Vypadala docela klidně, mile, možná i pěkně. Na další teoretizování ale nálada nebyla, proto se tedy zaměřil na její slova. Vlastně řekl skoro totéž. “Uh,” pousmál se nad její větou, protože jak se naposledy kontroloval, jistě byl ještě muž, takže pěkně spadal do oné kolonky “cizí muži”. Což pravděpodobně nebylo zrovna dobré. “Cizích?” Jo, tím by mohl začít, “tak to můžem napravit.” Upřímně ani nevěděl jak, ale nějak se pokusit musel. “Co příjmení, nějaký máš?” Blbá otázka. Blbá na to, že se o něco vůbec snažil, byl však ale zvyklý na to, že představování pro něj bylo lehce něco jiného. Ne v baru u skleničky, kterou mimochodem ani neměl, ale někde doma. Kde se musel chovat docela jinak.
Post by Honey Wintercry on Nov 6, 2018 19:25:44 GMT
Ten člověk byl prostě neskutečný. Jeden z takových těch, kteří na holky koukaly z plakátků a ony z nich slintaly. Jenže... kdyby to byl plakát, bylo by to asi až moc jednoduchý, že jo! Takže Honey se snažila neslintat, protože seděl přímo před ní a ona chudák se roztýkala z toho veškerýho sexapealu, co z něj lítal jak teplo ze slunce. No a ten stejnej chlap se jí zeptal na příjmení. Krátce na něj zamrkala, zírala na něj, potom rychle odvrátila pohled a jméno ze sebe vydala poněkud roztřesenějc než doteď. ,,Wintercry," prozradila. To se ale zhluboka nadechla, jak se snažila udržet při vědomí - protože ten alkohol s ní asi docela točil, holt nezvyk je nezvyk - a taky úplně v klidu, ačkoliv to vedle tohohle vycházejícího slunka nešlo a ona tak trochu kolabovala. No, každopádně... nebylo by neslušný, kdyby zjistila ona jeho příjmení, když ví on to její, ne? Nebyla nadšená, že její slunko teď tak nějak tuší, k jaké rodině patří, ale meh. Vlastně bylo jasný, že nebude nadšená zítra, až se jí to rozleží v hlavě, pohled bude mít zase jednotnej a přestane se hihňat. Moment... hihňat? No, Honey skutečně vypadala trochu přejetě a jak se snažila tvářit za všech okolností v klidu, v klidu a v klidu, po tváři se jí rozjel naprosto neodůvodněný úsměv a v jeden moment se i zahihňala, když se zeptala Alastora, citujme: Proč vlastně piješ džus? ,,A tvoje příjmení?" zeptala se velice rychle po zmínce po džusu na obličej si připlácla dlaň. Tohle... už nikdy nepiju.
„Dobře se dívej, co ten králíček dokáže.“ ~ Alisa, alternativní povídka k Epiphany
Post by Alastor James de Marco on Nov 6, 2018 21:03:58 GMT
Sám si ani nevšiml, že jí začal tykat. Mluvil tak už dřív? Jestli ano, tak to nebylo zrovna dobré, tedy ano, z jisté stránky ano. Ale z té druhé by se právě měl mít chuť pokárat, což překvapivě neměl. Snad by se to později neprojevilo, a jestliže ano, musel by ve své mysli zase vyhrabat nějakou tu příručku. Vše bylo jednoduše tak automatizované, to tedy do té chvíle, než by se objevil zase ve městě. Po té době. Noviny mu už jednoduše nestačily a tahle příležitost byla osvěžující. Potkat někoho s pravým úsměvem na tváři, chodit po kamenných ulicích a cítit ve svém útulném baru alkohol, to vše si zase uvědomoval. Ten stesk. Vlastně to vypadalo, že nebyl jediný, který si měl co říct. Honey mu uhnula pohledem, jednoduše to vypadalo, že jakékoliv to jméno chce vyslovit, není zrovna pěkné. Protože ani nebylo, vážně ne. Ani ji vlastně nevinil za tón, kterým jej vyslovila. “Oh,” zamrkal, vstřebával informaci. To příjmení mu bylo známé, vlastně určitě muselo být, když informace získával pouze z novin. A ty toho byly plné. “Pěkný příjmení,” pousmál se, “snad jednou potkám rodinu.” A přišlo na řadu ke hře, docela špatné, leč účinné. Přišlo mu to snadnější, kdyby se tomu raději vyhnul, nebo ještě lépe - nevěděl nic. Což člověk, jako je on, který si žije na pokraji města, oddělen od civilizace, se nemusí ani dovědět. Jediné, co jej utěšilo, byl její chichot. To ho vlastně ani neutěšilo, spíše dostalo do stavu přemýšlení nad tím, co to vůbec pila, to mu k tomu padla i ta otázka. “Mám ještě práci,” odvětil, nadzvedl si krabičku a tak nějak ji pozoroval. Cože to vůbec pil? Začínal být víc zabírán něčím jíním. “A taky to někdo pít musí.” Vlastně by i pil, ale představa toho, že by se po svém volnu probudil s kocovinou a tunou lidí na hlavě, jej docela děsila. “De Marco,” odpověděl, dokonce i pokračoval. Menší zajímavost. “Praděda byl z Itálie, tak nějak se k nám vmísil.”
Když vkročil do dveří baru, trochu se mu ulevilo. Žádné namačkané náměstí. Žádná situace on, a tři ženy.. ne.. jen jedna.. i to bohatě stačilo. Podržel Caře dveře a nechal ji projít. Pak se porozhlédl po stolu a k jednomu nakonec zamířil. Vzal dívce kabát, odsunul ji židli a nechal ji se posadit, stará škola. Nakonec se zastavil u své židle. Tam si ale nesedl. ,,Omluv mě prosím na moment" Usmál se na ni a pak se vydal k baru. Opřel se o pultík a pousmál se na barmana. ,,Tak jak jdou kšefty, vypadá to tu celkem živě" poznamenal a vytáhl peněženku. ,, Cody poslyš.. potřebuju pomoc. Jsem tu s Carou a.. no řekněme, že sem si nemyslel, že bude chtít jít se mnou.." Byla to pravda. Ne, nevadilo mu, že tu je. Byl rád, ale pozvání dívky do baru byla spíš zdvořilostní fráze, kterou myslel, že odmítne. Stará škola, co dodat. ,, No a ty se vyznáš mnohem víc než já.. Takže, můžu to vložit do tvých rukou?" vytáhl ne zrovna malé peníze a položil je na pult. Ne že by si hrál na boháče, kterým skutečně nebyl. Cody byl ovšem jako součást jeho rodiny, stejně jako zbytek smečky. To nebylo utrácení, to byla investice.
Post by Honey Wintercry on Nov 7, 2018 0:44:37 GMT
Stačilo jí slyšet jeho 'oh' a poznala, že ví. Vždycky poznáte, že někdo ví, když jde o tohle jméno. Nebyla zrovna fanoušek rodinné historie, ne, rozhodně na ni nebyla hrdá. Když ale Alastor promluvil o tom, že by rád poznal její rodinu, chvíli na něj zírala. Vážně. Jednalo se o tiché zírání, když začaly oči trochu vodnatět, jelikož... si rýpl do rány, která se nestihla zacelit. Vlastně byla ještě dost čerstvá. Celkově. A on to věděl. Věděla, že to ví. Proto na něj jen mlčky zírala, zatímco její výraz byl strnulý, bez hnutí. Na další jeho slova už jednoduše nereagovala, jen upřela pohled na pult. Mlčela. A mrkala. Tedy, snažila se... ale když si slzy našly cestu po tvářích, okamžitě je začala utírat do rukávů. Neřekla Alastorovi ani slovo o tom, jak moc netaktní a jak moc bolestivé to, co řekl, bylo. ,,Musím jít," pronesla jednoduše když domluvil. S tím se taky zvedla. ,,Díky za..." potřásla hlavou. Za co mu měla poděkovat? ,,...za chvilku příjemného rozhovoru."
„Dobře se dívej, co ten králíček dokáže.“ ~ Alisa, alternativní povídka k Epiphany
Cody konečně dořešil to, co se dělo vzadu, ale byl mírně podrážděný. Jeho podráždění se ale akorát zvedlo, když si všiml, kdo to vešel dovnitř. Převrátil oči už jen z alfovy společnosti a toho, co z ní cítil. Nebyl zrovna totální přívrženec téhle změny, vlastně se mu nelíbilo, že někdo, koho nezná, jednoduše převzal kontrolu. A Cara? Ta nikdy jeho respekt neměla. Pokud nějaký byl, tak vynucený. Jenže vynucený respekt... to nikdy není ono. Alfa se vydal k baru, takže mu Cody věnoval plnou pozornost, kterou chtěl původně směřovat na Alastora a Honey - no, nevadí. Však si pro ni dojde potom. Musel se zaculit, když začal Victor vysvětlovat. ,,Jakoby tě ona byla schopná odmítnout, hm?" zakřenil se pobaveně nad nechtěnou společností pana alfy. ,,No, něco s tím udělám. Před chvílí tu byla Marina. Potkali jste se?" dodal jen tak mimochodem, ale hlas mu poměrně zhrubl. Byl rád, že odešla, ačkoliv netušil proč. Neměl čas ji hlídat jako malé dítě, nebyl chůva. ,,Alkohol, chceš pro sebe, nebo ne?" optal se vzápětí, jakoby o Marině nepadlo ani slovo. Cody ji rád neměl a dával to najevo, ačkoliv to neměl potřebu všem strkat černé na bílém. Nenápadné narážky, občas i opovržlivé řeči... málo kdo věděl, co mu udělala, ale většina si to domýšlela. A nutno dodat, že správně.
Něco pro alfu připravil, podíval se na peníze a jistou hodnotu mu strčil zpět. ,,Nechci tě oškubat a když tu máš ženskou, stejně nebude stačit jen jedno pití." Pro mladou, zaláskovanou dámu, připravil campari a alfovi... alfovi strčil lemon coke. Zazubil se na něj. ,,Snad bude chutnat... dobrou... jeho pohled sjel do boku. Na Honey s Alastorem. Na Honey, která si utírala slzy do rukávu. ,,...chuť," zavrčel tiše a nechal alfu alfou. Vydal se k oné dvojici. ,,Co se tu děje?" založil si ruce na hrudníku a prakticky vzato vpálil Alastorovi do zad svůj pohled, který by se teď dal přirovnat k 'sežeru tě, ale nejdřív tě vykostím'. Holt Victor nebyl jediná stará škola v baru a Cody? Cody měl Honey rád. Jakože vážně rád. A momentálně s ním cukaly jak ochranitelské pudy, tak nervozita z dvou výše postavených vlkodlaků ve své blízkosti a stejně tak podráždění z pachu Cari. Což nebyla moc dobrá kombinace.
Vstoupila do baru a Victor jí vzal kabát. Počkat on mi sahá na kabát! Lehce se při tom začervenala i když věděla, že je to formalita. Tedy Victor je jasný důkaz, že gentlemani ještě nevymřeli. Následovala Victora ke stolu a posadila se. Než cokoliv řekla, on se omluvil a zamířil k pultu. Cara si přehodila nohu přes nohu a nehtama lehce klepala o stůl. Hlasité to nebylo a Victor u stolu stejně nebyl, tak proč by nemohle že. Trochu jí spadl úsměv když k putlu došel Cody. Věděla, že v baru byl ještě někde další člen smečky, ale úplně zapomněla na to, že on tu vlastně pracuje. Z jejího výrazu šlo jasně vyčíst, že ho moc v lásce nemá. Přestala klepat nehty o stůl a čekala, co se vlastně bide dít dál.