DATE Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Nunc sed cursus metus, quis facilisis nunc. Nunc in nunc facilisis, posuere risus non, feugiat magna. Praesent sed metus dolor. Curabitur id rhoncus ipsum, in ornare tellus. Suspendisse potenti.
DATE Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Nunc sed cursus metus, quis facilisis nunc. Nunc in nunc facilisis, posuere risus non, feugiat magna. Praesent sed metus dolor. Curabitur id rhoncus ipsum, in ornare tellus. Suspendisse potenti.
Úplně se mu nelíbilo to, o čem Cody mluvil ale co s tím mohl dělat. Byl to jeho názor. Jistě že Cara mohla odmítnout.. Trochu nechápal, proč by nemohla, ale bylo to jak to bylo a když chtěla být v jeho společnosti, hádal že byl rád. Určitě byl rád. ,,Marinu jsem viděl. Nevypadala moc dobře." řekl s jistou obavou. ,,Ale našel jsem někoho spolehlivého, kdo na ni dá pozor" Pomyslel si, že je škoda, že neviděl Peggyin výraz. Co se týkalo otázky na alkohol, proč ne. Nebyl žádný abstinent. I umění nezmatlat se byla jistá forma sebekontroly. ,, Nechám to na tobě, jen nás prosím neotrav." ušklíbl se. Pak počkal, až mu něco namíchá. Po očku se podíval po Caře, jestli už nečeká moc dlouho. ,, Ty peníze sis měl nechat, mělo to být za celý večer. Jestli to chceš ale postupně" Vzal si peníze zpět. Pak vzal i to, co mu připravil a vděčně kývl. ,,Díky" řekl, ale to už Cody mířil k jedné dvojici. Podíval se za ním. Ne nechtěl vyzvídat, nebyla to jeho věc. Rád ale poznal tuhle starostlivou Codyho stránku. S tím se otočil zpět k jejich stolu a vydal se ke Caře. Pak si zahrál na samozvaného číšníka a položil před ni campari. ,,Tady to je. Snad nečekáš dlouho" usmál se a posadil se se svým pitím naproti. Trochu skleničku pozvedl směrem k ní. ,,Na zdraví"
Post by Alastor James de Marco on Nov 7, 2018 20:02:19 GMT
Možná se dopustil pár chyb. No, pár tedy ne, ale aby se sám ospravedlnil, možná to všechno vyšlo trochu hůř, než to vyznělo v jeho prázdné kebuli. Což bych vlastně sám ani neospravedlnil. Stalo se to, co vlastně vyloučil, nebo o co se snažil. A hle, tu mu začal chaos, který si sám nedokázal vysvětlil. Jak by mohl? Vlastně byl docela dost tupý a nezkušený, no, zcela ne, ale stále dost na to, aby se toho dopustil. Výmluva? Ta nebyla. Přiznání? To nebylo zrovna těžké. Ne na to, že mu tu tvrdohlavou přehradu právě zbořila jedna dívka a zaplavila hlavu slzami, které právě ronila. Tu si právě možná něco uvědomil, něco, co se zrovna nepodařilo. Ne. Tak tedy zmlkl, úsměv z tváře zmizel stejně rychle jako nastaly slzy, a proklínání sebe sama taktéž. Jeho těžkopádná slova zrovna nepůsobila mile, ba naopak. Vlastně se už ani nemusel dohadovat, zda to, co řekl, bylo vůbec přijatelné. Protože z úhlu, jakým to myslel, to vyšlo zcela jinak. A druhá strana viděla jen část, jeho maličkost se právě zbarvovala do barvy studu. Postavil se. Co jiného? “Ne,” snažil se ji zadržet, blíž se však nenakláněl. Už tak toho mohl udělat dost. Nebo spíš již udělal. “Jen...,” Jen co? Bylo vůbec něco, co by jeho slova omlouvala? “Jen jsem si myslel, že to bude lepší.” Nebylo. Možná bylo jedno, jak to myslel. Možná šlo přeci jen o to, že nemyslel vůbec. A že kamenné tváře ostatních při ztrátě dalších byly až tak obvyklé, že je začínal vidět u všech. Zde byl důkaz, že ne. “Omlouvám se,” sklonil hlavu. Slova byla právě zbytečná, to stejné by rád řekl o Codym, který se náhle ukázal za jeho zády. Horší by to být ani nemohlo.
Trpělivě vyčkávala na příchod Victora. Pohodila očkem na drinky, které on vzal do rukou. Byly tak barevné. No tak snad si ten večer bude ještě pamatovat. Když Victor dorazil ke stolu, položil před ní onu barevnou limonádu a promluvil, byla trochu opilá už jen z jeho přítomnosti. "Hmmmm to vypadá dobře." pousmála se a pár vteřin po Victorovi také pozvedla skleničku. "Tak na zdraví!" pronesla a poté okusila destilát, který dostala. Ona není ten typ co chodí každý den pít. Z jejího výrazu šlo jasně vyčíst, že to mělo říz. Zašklebila se, ale ve výsledku jí to vlastně chutnalo.
Victor se taky napil, nutno dodat, že to do sebe celkem vyklopil. Musel Codymu složit poklonu. Tohle bylo přesně to, co potřeboval. ,,Takže.. " podrbal se za krkem a s hrůzou zjistil, že vlastně netuší, o čem chce mluvit. ,, Co říkáš na oslavu?" usmál se. Hned potom si ale uvědomil, že to vlastně vypadalo, že teprve přišla. V duchu si zanadával ale na venek se jen přiblble usmál. Po očku se podíval ke stolu, kde stál Cody. Nechtěl ho kontrolovat až moc, jenom se chtěl ujistit, že nejde o nic závažného. Pak sjel očima zpět ke Caře, aby to nevypadalo tak blbě
"Oslava?" špitla. Zprva jí nedošlo o čem vlastě mluví, ale v zápětí ji to hned došlo. "Jo jo oslava." kývla. "Moc jsem toho neviděla, ale co jsem tak viděla výzobu, tak ti vypadá dobře." pousmála se a znovu se napila drinku. Moc nepřemýšlela co řekne dál. Protstě to z ní vypadlo. "A co na to říkáš ty?" Zvědavě pronesla a opřela se o opěrátko. Koukala mu do očí, ale nijak ji nevadilo, že se na ni pořád nedíval. Spíš ji fascinovali jeho oči. Přitom ovšem pohla rukou a lehce ťukla do její sklenky. Naštěstí to nebylo moc, takže se vyhla trapasu, ale zlekla se. Zo že by se pravděpodobně polila jí nevadilo, ale škoda pití.
Přišlo mu, jakoby se čas hrozně táhl. Tak úplně netušil, o čem by měli vlastně mluvit. Cara ho vždycky trochu děsila. Znala ho, věděla o něm spoustu věcí. Někdy ho až děsilo, kolik věcí vypadala, že ví. Na druhou stranu on o ní nevěděl absolutně nic. Možná bylo na čase to trochu změnit. Ať už byla jakákoliv, potenciál měla a to bylo to hlavní. ,, Oslava je to hezká, na můj vkus moc přeplácaná ale mám rád, když je vidět, že si s něčím dal někdo práci." pousmál se. ,, Ale není to nic proti Vánocům." Vážně, až přijdou Vánoce, asi ze všech těch blikajících světýlek asi dostane epileptický záchvat. Doufal, že tady to lidé tolik neprožívají. On sám se snažil o Vánocích nic neřešit a jen si užívat klid jeho domova s příjemnou atmosférou. To se ale zase moc zamyslel. ,, No a co práce? " nebo koníčky.. nebo mohl položit jinou přiblblou klišé otázku.
Post by Honey Wintercry on Nov 8, 2018 22:29:20 GMT
Honey zvedla k Alastorovi oči. ,,Spousta lidí si myslí, že dělají to, co je pro mě lepší," odvrátila pohled prakticky už před koncem věty. ,,A to je právě to, co mě ničí." S tím jednoduše zavrtěla hlavou i na Codyho, který přišel. ,,Je to v pořádku, Cody. Stalo se," semklé rty a její obličej ale hovořily jinak. Navlékla se do kabátu, co měla celou dobu na stoličce vedle sebe, ochotná ho vzít, kdyby si někdo chtěl sednout. ,,Teď mě omluvte. Naschledanou," pousmála se na onu dvojici a s tím se vypařila z baru.
„Dobře se dívej, co ten králíček dokáže.“ ~ Alisa, alternativní povídka k Epiphany
Cody mlčky sledoval celou situaci, neřekl dál ani slovo. Jeho výraz se poněkud změnil. ,,Tsk," uteklo mu jenom. ,,Držel ses od lidí moc dlouho, Alastore. Přestáváš jim rozumět." Možná krutá slova, ale momentálně dokázal, že to tak opravdu je. Potřásl hlavou. ,,Vrať se mezi lidi," bylo poslední, co mu řekl, než... šel dál obsluhovat. Nejednalo se však o nic dlouhého. Vztek v něm kypěl, ale možná tu bylo i něco jiného. Úzkost, která se mu svírala v hrudníku. Strach, že se neovládne. Možná i proto se mu chvíli třásly ruce a on musel sevřít víčka. Když je rozlepil, svitla žlutavá barva slunce. Brzy však vybledla zpět do hnědé a Cody se oklepal. Ne. Ne teď, ne tady. Ne, teď to nešlo. Sám sobě nalil panáka a na ex ho do sebe hodil, snad něco jako ujištění, že... to zvládne. Pak zvedl oči k těm dvěma u stolku a připravil pro alfu další drink... a ten samý pro sebe. S tím vyrazil za nimi. Jeden šoupl rovnou Victorovi a druhý postavil před sebe. Přišoupl si židli od vedlejšího stolu. ,,Mám jen chvíli. Tuším, že tu nejsi kvůli mým skvělým, barmanským schopnostem," pronesla lehce a vycenil zuby... jednalo se o pobavení, ale zaostřené špičáky téměř vypovídaly o něčem jiném. Popravdě, pokud doteď nepáchl strachem, tak v momentě, kdy si jazykem po jednom z nich přejel, tak se do jeho pachu dostal. ,,Rychle," zopakoval prosebně. Potřeboval svou rutinu. Potřeboval se uklidnit.
Codyho rozpoložení bylo cítit. Victor ale nijak nereagoval. Povídal si s Carou a vlastně trochu čekal, jestli to taky postřehne. Vyrovnaný vlkodlak by mohl do budoucna smečce pomoct, nejdřív bylo ale nutné, aby se naučila naslouchat. Přímo na Codyho se otočil, až když na sebe upozornil přišoupnutím drinku. ,, Díky" pousmál se a rovnou si skleničku vzal. Pak si to ale rozmyslel. Místo toho, aby se napil ji opět odložil a přejel Codyho pohledem. ,, A proč bych tu měl být kvůli něčemu jinému? Nemyslím, že je tu zase tolik důvodů, proč si zajít na sklenku právě sem. A ten hlavní je skutečně to, že máš skvělé barmanské schopnosti." zaculil se. ,, I když nevím, jak se s tím slučuje pití v pracovní době." kývl ke sklence, co měl Cody před sebou. Pak tu svou znovu pozvedl. ,,Na zdraví" řekl a pořádně si upil. Nechtěl se opít.. vážně ne ale tímhle tempem doufal, že se mu to nakonec přecejen nepodaří. Cařina přítomnost ho stále mírně vyváděla z míry, což se mu zrovna nelíbilo, ale ona toho věděla vážně nějak hodně. Ne že by to moc dávala najevo ale od té doby co tu byl se sem tam zmínila o něčem, co by nikdo vědět neměl a byla pravda, že se ji na to ještě pořádně nezeptal. Teď tu měl však jiný problém, takže jeho osobní život musel stranou. Co teď bylo důležité, bylo Codyho rozpoložení. Nemělo cenu se ho snažit nějak uklidňovat, nedej bože konejšit ho a říkat, že to bude dobré. Vlastně to nijak nekomentoval. Očima sjel dolů z jeho tváře a zastavil se u svého pití. Zaměřil se na led v něm a nahodil mírně nepřitomný výraz. ,, Nechceme tě zdržovat. Měl jsem za to, že si chceš o něčem promluvit ty, když sis přisedl" pousmál se.
Post by Cara O‘Conner on Nov 10, 2018 20:34:43 GMT
Byla ráda, že si může povídat s Vctorem. "Děti byly rozverné jako vždy." odpovídala s úsměvem. Když ke stolu došel Cody, něco nebylo v pořádku. Bylo to něco zvláštního. Nedokázala to popsat. Něco takového pociťovala, když šílela smečka. Dívala se při tom na Victora. Nevypadalo to, jakože na něj nějak reaguje. Zůstala tam tiše sedět. Raději dopila její drink. Bylo to velké sousto, ale to jí nevadilo. Prostě to vypila a pak se zašklebila.
Cody mlčky kývl. Chtěl mu věřit, ale už jen to, že sem šel s Carou prakticky nedobrovolně, v něm vyvolávalo ten pocit, že tu jednoduše je z nějakého jiného důvodu. V jeden moment i přejel pohledem po Caře, což následovalo nehezké škubnutí. Ta holka jej vytáčela už jen tím, jak visela očima na alfovi. S největší pravděpodobností by byla nejraději, kdyby si s ním mohla pořídit nějaký byteček za městem, tam si ho dát do vitríny a hledět na něj od rána do večera. Povzdechl si a stiskl si nos v kořenu. Musel se uklidnit, když se teď bude vztekat, ničemu to nepomůže, že? Potřásl hlavou a snažil se dýchat. ,,Nazdraví," odvětil a prakticky to do sebe kopl. ,,Ne já nic nepotřebuju," protřel si nervózně oči. ,,A když nic nechceš ty... Budu na baru, kdybys chtěl nášup. Jeden ti klidně i dám zdarma, jak tak vidím tvou situaci," pousmál se. Působil teď unaveně. Neskutečně unaveně... ale napil se, zvedl a odešel k pultu.
Do baru vklouzla další osůbka. Následovala větší počty lidí, kteří se tam s přibývajícím počtem hodin ztráceli. Na rtech jí hrálo pobavení, v očích jiskra a mezi rty jí přejel co chvíli jazýček. Ta dívka... hledala. Kdo ví co, kdo ví koho, ale doteď to nenašla. Co se jí ale nedalo upřít, do baru určitě zapadla. Asi víc, než někteří ostatní. A to přes kabát krémové barvy, skládané sukně nad kolena a bílá halenka ve stylu košile k tomu. Silonky hnědé barvy a černé lodičky matného povrchu. Mrkla na Codyho, který už začal obsluhovat a hodila nohu přes nohu, aby ukázala většině baru stehna, která... no, přiznejme si, nejeden by si rád sáhl, nejen na její nohy, v silonkách naprosto krásně vyvedené. V jeden moment jí pohled sjel ke stolku, kde posedávala vlkodlačí dvojice. Tedy... poznala jednoho z nich. Na tváři se jí rozrostl úsměv. Sesunula se na zem z barové židličky, až podpatky cvakly, sebrala co musela a vydala se k nim kočičí chůzí. Zamrkat na alfu dlouhými řasami nebylo nic, než umění kokety. ,,Můžu si přisednout?" na tváři se jí rozrostl úsměv jako rozvinuté poupě. Victor. Poznala ho, jistěže ho poznala. ,,Nestává se, že bych každý den v baru potkala starého známého." Pak se podívala po jeho společnosti, na kterou mrkla. Byla to kost, ta blondýnka.
Post by Victor Murphy on Nov 10, 2018 22:48:51 GMT
Victor si trochu povzdechl. Obával se, že mu na situaci moc nepřidal. Jeho oči se trochu posmutněle zabodly do stolu. Když se rozhodl do baru zamířit, jeho primárním cílem byl opravdu Cody, nebylo to ale tak, že by ho přišel kontrolovat. Po dlouhé době měl možnost trávit čas s někým, jako byl on sám. Ano bylo to tak, viděl v něm sebe. Snad i někoho lepšího. Tím, co měl za sebou, bylo něco, co by položilo většinu prokletých ale on byl pořád tady. S jistými problémy, ale bojoval. To mělo pro Victora obrovskou váhu. Vlastně ho chtěl lépe poznat, aby mohl najít způsob, jak nejlépe mu pomoct. Bylo zvláštní, jít teď cestou těch, kteří učili jeho a on to vážně nechtěl zkazit. Ještě chvíli si mlčky prohlížel svou poloprázdnou skleničku, když si uvědomil, že tu vlastně není sám, a že jeho společnice je, jak se říká, na suchu. Mírně, ač trochu unaveně se pousmál a uštědřil ji pohled přímo do očí. ,,Dáš si ještě?" otázal se, při čemž ignoroval Codyho poznámku, o jeho situaci. Nepřišlo mu, že je nějak špatná. Cara mu přišla jako inteligentní a milá dívka, i když ho občas trochu děsila. Pak si však uvědomil, že k nim někdo míří. Nasvěčovalo tomu, pro něj celkem hlasité klapání podpatků. Když se tím směrem podíval, málem mu spadla brada. To co viděl by si nepředstavil ani v té nejhorší noční můře. Několikrát zamrkal, aby se ujistil, že to, co před sebou vidí, není jen důsledek alkoholu. Jak však brzy zjistil, tolik toho opravdu ještě neměl. Když si onen fakt připustil, s menším podmračením se narovnal. ,,Noro.. Tebe bych tu nečekal" připustil. Když se spolu seznámili, pevně doufal, že přesně takhle nedopadne.
Post by Cara O‘Conner on Nov 11, 2018 10:46:14 GMT
Zadívala se do prázdna. Začala na ni doléhat únava. Ani si nebyla jistá jestli tím alkoholem, nebo tím, že měla nelehký den v práci. Pravděpodobně se na tom podílelo obojí. Zaregistrovala odchod Codyho, ale poté opět pokračovala v zírání do blba. Její chvilku přerušil hlas neznámé dívky. Zjevě znala Victora. Podle jeho reakcí soudila, že to budou nějací staří známí. Že by nějaká milenka? Kráska to je, ne že ne. Raději o tom přestala přemýšlet, aby se to nezvrhlo. Projela ji pohledem."Zdravím?" tázavě pronesla. Nechtěla zůstat jako šedá myška sedící v koutku. Docela jí zajmalo, co je vlastně ona dívka zač.
Noru pobavilo to, co alfa nejspíš ani nechtěl, aby věděla. Tedy, logicky - nejspíš by to bylo urážlivé a pro někoho, kdo byl minimálně o ... kolik, čtyřicet let? ... starší než ona. ,,Takže si nemůžu přisednout?" broukla Nora vesele a alfu si prohlížela. ,,Nebude to na dlouho. Zrovna jsem skončila v práci. Spousta papírování a tak." Victora sjela pohledem, jako tehdy, před třinácti lety. Stejně zkoumavě. Pak i jeho partnerku. ,,Líbí se mi tvůj obličej. Ráda bych s tebou někdy pracovala," mrkla na ni a jednoduše sáhla do kabelky, odkud vytáhla vizitku a Caře ji podala. Jednalo se černobílou kartičku s nápisem 'Nora Riis - Chcete změnu? Je nejlepší ji začít hned!' a pod tím telefoní číslo. ,,Toho sloganu si nevšímej. Je starý. Ale je hrozně těžké najít nějaký, když pracuješ jako stylistka," blýskla na ni zuby a v očích jí hořelo nadšení z nové oběti, kterou by snad mohla převléct, nalíčit a udělat z káčete labuť. Pořád tam stála. Lehce zaklepala podpatkem o zem a podívala se na Victora, který jí stále nedal své svolení.