DATE Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Nunc sed cursus metus, quis facilisis nunc. Nunc in nunc facilisis, posuere risus non, feugiat magna. Praesent sed metus dolor. Curabitur id rhoncus ipsum, in ornare tellus. Suspendisse potenti.
DATE Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Nunc sed cursus metus, quis facilisis nunc. Nunc in nunc facilisis, posuere risus non, feugiat magna. Praesent sed metus dolor. Curabitur id rhoncus ipsum, in ornare tellus. Suspendisse potenti.
Post by Armia Wetherbee on Feb 27, 2019 19:33:28 GMT
Docela jí překvapovalo s jakou lehkostí a radostí svou práci Cody odváděl. Ona sama by asi trochu nestíhala, avšak on už měl zcela jistě několikaleté zkušenosti. Šlo vidět, že ho jeho práce baví, taky Armiu její práce bavila, jenže teď se jen poflakovala poslední dobou. No, bude to muset co nejdříve napravit a zajít si opravit utopený foťák, tedy jestli ho bude vůbec možné dát zpátky do provozu. S díky přijala další sklenku, kterou už pila s větší jistotou. Přitom se kolem sebe letmo rozhlížela, bylo tady vážně plno a vlkodlačice se tady cítila.. Trochu nesvá. Avšak její pocit že tady nepatří se pomalu s dalšími skleničkami začínal vytrácet a po chvíli do její hlavy vplul Codyho hlas a zmateně zamrkala, jakoby až teď zjistila, že je stále zde. ''Eh.. Jo.. Uhm, myslím, že půjdu.'' Zasmála se a zatřepala hlavou. ''Promiň, nějak jsem se zapomněla.'' Uchechtla se a pomalu se začala zvedat, přičemž hned došla ke konci pultu o který se bokem opřela a otočila hlavu směrem ke Codymu. ''Tak kam máme teď namířeno?'' Věnovala mu mírný úsměv a zkontrolovala si, jestli tady nic nenechala, vlastně tady neměla co nechat, ale jistota byla jistota.
Zakřenil se na ni. ,,Ke mě domů. Nemáš se čeho bát, ani na tebe nesáhnu, pokud se bojíš. Jsem... No, řekněme stará škola," zasmál se nad tím a zachumlal se do bundy. Pak kývl k východu. ,,Je to docela daleko, ale když to vezmeme autobusem, budeme tam za chvíli. Zní ti to fajn?" optal se jí a pobkýval jí. ,,No, minimálně mě můžeš doprovodit na zastávku a při tom se ptát," zvesela na ni mrkl. Na zastávku, tedy tu hlavní, tu bylo docela daleko, na okraji náměstí jedna taky stála a ta by určitě stejně tak dokázala vlkodlaka dopravit kam by potřeboval. ,,Jen detail, pokud se rozhodneš jet se mnou... Mám doma Světlanu a ta je na cizí drzá a nepříjemná. Jakože fakt nepříjemná."
Post by Armia Wetherbee on Mar 5, 2019 16:54:43 GMT
''Takže kdybych se nebála, tak bys sáhl?'' Zasmála se po jeho příkladu a sama se oblékla do bundy, kterou doteď měla jen ledabyle přehozenou přes ramena. ''Jo, zní to v pohodě a rozhodnu se pak.'' Zazubila se a pomalými kroky šla k východu, přičemž se jen pobaveně ohlédla a nakrčila nos. ''Ále prosím tě. Zase tak hrozná zase být nemůže. A.. Kdo že to je ta Světlana? Docela zajímavé jméno..'' Tázavě nadzvedla obočí a hlavu obrátila zase dopředu, aby náhodou do těch dveří nenarazila, to by byl kolosální trapas. Světlana.. No lidské jméno to asi nebude, nebo snad ano? Armia to tipovala na nějaké malé zvíře.
Stačil jeden krátký pohled na hodinky, aby mladého vlkodlaka zachvátila panika. Tedy... Mladého? No, aspoň mladě vypadal, o když takový s největší pravděpodobností nebyl. Nakonec to jí dnes přiznal. ,,Tři minuty! Tři minuty! Omlouvám se, musím to chytit. Tři minuty, pak už mi nic nejede a musel bych celou tu cestu jít pěšky. Fakt se omlouvám... Snad jindy!" zahalekal a vyletěl ze dveří. No, na druhou stranu města se mu vážně chodit nechtělo po svých. Jistě, rád běhal, ale byl rozdíl mezi chozením v lidské a vlčí podobě. A ten rozdíl... Byl dost zásadní. Autobus stihl, naštěstí.