DATE Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Nunc sed cursus metus, quis facilisis nunc. Nunc in nunc facilisis, posuere risus non, feugiat magna. Praesent sed metus dolor. Curabitur id rhoncus ipsum, in ornare tellus. Suspendisse potenti.
DATE Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Nunc sed cursus metus, quis facilisis nunc. Nunc in nunc facilisis, posuere risus non, feugiat magna. Praesent sed metus dolor. Curabitur id rhoncus ipsum, in ornare tellus. Suspendisse potenti.
Post by Alastor James de Marco on Jan 12, 2019 22:15:01 GMT
Nezapomněl každou druhou kasičku obdarovat několika librami, to byl jeden z důvodů, proč nedokázal vydržet na jednom místě nijak dlouho, tedy zejména se držel venku a obdivoval hvězdy, zároveň se ale snažil v davu najít známé tváře, což se mu bohužel nějakou chvíli moc nedařilo. A to se mimochodem vážně snažil, občas si tak chvíli postával a naslouchal, zda mu alespoň ten hlas není povědomý. No, možná chtěl i vědět, zda se v okolí neděje zase něco divnýho, ale na tohle raději nemyslel. Pak se začalo shromažďovat kolem pódia a on se musel jít podívat. Vlastně tam byla i Peggy. Stačilo mu ji jen vidět, aby ihned poskočil. Potřeboval s ní mluvit. Nebo si ji alespoň odchytit. Tak se tedy s úsměvem na tváři rozhodl, že si obejde dav a postaví ke schůdkům. No, možná to skončilo tím, že si ho někdo spletl. Protože se najednou ocitl vedle Peggy a těch dalších. No, a bohužel zjistil, že tu asi moc být nechce. Prodávali se.
Post by Adrian Brennan on Jan 12, 2019 22:17:16 GMT
Když došli ke stolu, jednohubky došly. Adrian si trochu zklamaně povzdechl. Peggy ale pohotově jednala. Hned se začala ptát nějakého pána, kde jsou další jednohubky. Ten pán musel nýt číšník. Pak ale přišel jiný pán a Peggy někam odešla. Adrian zůstal stát vedle prvního číšníka, jak mu maminka řekla a chvíli za ní koukal. Na pódiu se dělo něco, čemu úplně nerozuměl. Vzhlédl tedy k onomu číšníkovi, který na něj právě promluvil. Nepřišlo mu, že by byl úplně nadšený. Už se ale nehodlal nikde ztrácet. ,,Dobrý den" usmál se. ,,Pane číšníku, mohl bych se vás zeptat, co se tam děje?" Snažil se mluvit co nejslušněji, když mluvil s cizím člověkem. Přitom ukázal na pódium vepředu. Né že by to nechápal, jen měl pocit, že to musel špatně pochopit. Proč by se v normální společnosti prodávali lidi, že ano.
Post by Cadance Queen Sykes on Jan 12, 2019 22:28:00 GMT
Len tak sa tam motala. Samozrejme, že nezabudla taktiež prispieť do jednej z drevených bedničiek, alebo kasičiek alebo čo to vlastne bolo. No nič iné tu moc nerobila, až dokým sa nezjavil Lucian, ak si teda jeho meno pamätala správne. Tentokrát však pri stretnutí s ním už nebola... dobre... stále bola mierne očarená, no zároveň tam boli isté pochybnosti založené na tom, čo sa stalo pri ich prvom stretnutí. Už v tú noc a ešte nejaký čas potom rozmýšľala nad tým, čo to malo znamenať a skonštruovala snáď milión rôznych scenárov, avšak väčšina z nich bola aj tak zrejme nemožná... a ona chcela odpovede. Nebola si však istá, či by jej ich Lucian, alebo ten druhý, ktorého meno ani nepoznala, poskytol... a ak áno, tak či by boli pravdivé. Nič to však nemenilo na jej milej povahe a síce sa najprv pri jeho dotyku na jej ramene mierne zľakla, lebo to nečakala, usmiala sa a jednoducho sa rozhodla predsa len sa s ním pustiť do reči. ,,Dobrý večer, Lucian" povedala milo a s jeho menom sa tak... pohrala. Bolo to zvláštne ho tak osloviť. ,,Niečo také. Šteniatká sú predsa roztomilé stvorenia" povedala s úsmevom. Kto by nepodporil šteniatka? Zrejme by bola slušnosť, opýtať sa ho na niečo podobné, alebo aspoň povedať nejakú zdvorilostnú otázku, no Cadance je Cadance a rozhodla sa pokračovať v rozhovore inak. ,,Viete... chcela som sa vás na niečo opýtať... od našeho posledného stretnutia som rozmýšľala, čo sa tam vtedy vlastne stalo... Nevedeli by ste mi s touto dilemou pomôcť?" opýtala sa čo najslušnejšie to šlo... teda asi.
Post by Pandora Benton on Jan 12, 2019 22:39:37 GMT
Čtyřista... byla poměrně ráda, že ji od toho všeho osvobodila Honey, protože kdyby ne, zřejmě by skončila s nějakým čuníkem a i když měla čuníky ráda, ty lidské zase tak v oblibě neměla. Hned jak se dostala dolů z pódia, koukla na Honey a měla sto chutí ji obejmout a poděkovat jí za to, že ji vydražila. Místo toho jí jenom věnovala široký úsměv a rozhodla se dík nechat na následující odpoledne. Jemně tedy přikývla na náznak souhlasu a s rozloučením se vydala za svým spolubydlícím. Ninem. Sotva za ním přišla, rozesmála se. "Viděls to? Taky sis představoval, že jsem váza?" a jakkoli stupidní ta otázka byla, pronesla ji skoro vážně. Měla pocit, že tenhle večer už vtipnější být nemůže. Překonala všechnu tu nejistotu a trému, která ji polila na pódiu. Místo toho provlékla mezerou mezi Ninovou rukou a tělem svou ruku a táhla ho trochu bokem s tím, že má žízeň. Což opravdu měla.
Zarazil se. Jak ho to právě nazval? Číšník? Cože? No tak to ne. Tak proto za ním ta dáma došla a tázala se jej na jednohubky. ,,Chlapče ale já nejsem číšník." snažil se mu to vysvětlit. Docela ho však dostala ta otázka. Co by mu měl tak asi říct? Ej prodají ti mámu někomu kdo ji pak..Ne.. To mu říct rozhodně nemůže. To neexistuje nějaký návod jak se chovat a komunikovat s dětmi? Docela by ho teď potřeboval. ,,No víš za tvoji maminku někdo zaplatí penízky které pak půjdou na charitu." něco ze sebe vyházel. Ani si nebyl jistý, jestli vůbec kluk bude znát slovo charita. Když se tak podíval na to pódium, byl vlastně rád, že ho zaměnili za číšníka. Na tom pódiu rozhodně stát nechce, takže kdyby si jej i ostatní číšníci zaměnili za někoho z personálu, byla by to celkem výhoda.
A tak začal dnešní, zatím nejvíc adrenalinový zážitek. O Connora se totiž hádala žena z pódia s Ninem, který stál pod pódiem. Docela zajímavá hádka, o chudáka veterináře. Jenže skončila tak, že se semkli dva proti jedné - a pro tentokrát vyhrál Nino. A ta, se kterou se hádal? Ta byla postrčena, aby zabrala místo Connora. Dostala mikrofón a že se má tedy představit. A tak tu stála Peggy, zdejší květinářka a líce jí lehce zčervenaly. Jistě, pár mužů se ozvalo, přihazovali. Jak by taky ne? Žádná ženská pro ně nebyla špatná! A tak jely příhazy nanovo. ,,Dvacet! Třicet! Čtyřicet!" skandovali někteří mladíci.
Post by Nino Whitehorn on Jan 12, 2019 22:57:10 GMT
Viděl tak z dálky, že se tam něco děje, ale moc se nechtěl přibližovat. Byl právě u stolku – samozřejmě sám – a popíjel ze své skleničky šampaňské. Samozřejmě to muži jako jemu nechutnalo, protože dokázal vypít tak čistou vodu, pivo a kávu, ale potřeboval do sebe strčit něco, aby nevypadal jak ztracené štěně. No, teď připomínal ztracené štěně, které to vzdalo. Pak tam viděl Pandu. A se svou skleničkou se s radostí přiblížil, aby viděl, že se tam draží. Počkat. Co? Draží? Viděl, jak se čísla pomalu zvětšují. Musel ihned zakřičet vážně nesmyslné číslo, tedy tři stovky, to si až po chvíli uvědomil, že z něj spíše už mluvila ta sklenička. A byl rád, že si ji ta holka, tedy furt nevěděl, co s ní má v plánu, ale oproti těm mužům vypadala méně nebezpečně. A tím nechci naznačit, že se staral, koho si právě vybere. Tak tedy počkal, věděl, že se k němu bude muset jednou doplazit, a to právě potřeboval. Když tedy opět přicházela, stále držel ten svůj neutrální výraz. Když se ho ptala, jenom si ji opět prohlédl. „Moje váza,“ odkašlal si. Pak už se jen nechal tahat, zatímco obsah sklenice pomalu vytékal, jak tak chodil.
Post by Peggy Brennan on Jan 12, 2019 23:12:09 GMT
Peggy se podívala po Alastorovi a usmála se na něj. Nemluvili spolu už nějakou dobu, měla ale z toho, že za ní přišel, docela špatný pocit. Nakonec, Alastor jí nepřišel jako někdo, kdo něco dělá bezdůvodně. V tom byl nejspíš jako ona. Byla to jedna z mála věcí, co měli spolu společnou - ale byla ráda i za to něco. Přišlo jí, že by si mohli být víc podobní. Když už... jenže to už měla mikrofon v ruce a byla vystrčena před všechny ostatní. ,,Dobrý večer," usmála se druidka opatrně a pohledem česala všechna ta místa, odkud by mohl vyskočit někdo, kdo by si na ni přihodil. Nepřišlo jí to tak zlé, vypadala naopak poměrně klidně. Ani se nemusela představovat, protože rvačka o ni vznikla v podstatě hned. Tedy, ne rvačka jako taková, ale překřikování... ji trochu pošimralo na egu. Nebylo to špatné být chtěný, nebo ne? Počkala, než to skončí, aby poklidně odcupitala pryč, jako všichni ti před ní.
Post by Adrian Brennan on Jan 12, 2019 23:14:59 GMT
Adrian se na toho pána, co není číšník podíval docela zděšeně. Někdo zaplatí za jeho maminku? Nebyl zase tak malý, aby nechápal vůbec nic. Takže se tady lidi vážně prodávali. Ale oni mu přece nemohli prodat maminku! Co by sám dělal. Absolutně zbledl a trochu se rozklepal. Začal vrtět hlavičkou a to už se Peggy měla představovat. A kdosi přihazoval. Čísla lítala a on měl srdce až v krku. Co na tom, že měl zůstat s mužem. Rychle se rozběhl davem a procpal se až dopředu k pódiu kde vyhrkl částku. Nemohli mu koupit maminku. Jak se však zdálo, nikdo ho už nepřehodil. Úleva ale nepřišla. Tolik peněz tu neměl. Se slzičkama v očích přišel za onou dívkou, která vypadala, že to tam všechno organizuje a ubrečeně ji začal prosit, aby mu maminku neprodávali. Že jim to všechno zaplatí. Že prodá všechny svoje hračky a pak jim peníze dá. Nechápal to. Nevěděl, že se jedná o jeden strávený den. Tuhle věc mu nikdo neřekl. A on se teď chudák hrozně bál.
A u Peggy opět vyhrál někdo s 400 librami. Tak se stala druidka na jedno odpoledne majetkem malého druidíka. Zajímavá souhra náhod. Nebo to snad nebyla náhoda? Vlastně se jednalo o strach syna. Dál byl předhozen všem dívenkám playboy, filantrop a miliardář... dobře, možná jen ten playboy. Alastor, kterého znala většina dívek ve městě a kterého chtěla většina dívek ve městě. Nebylo tedy divu, že se o něj přehazovaly dívky jako šílené. Když jste bohatí, většinou jste i chtění. Chudák Alastor. Honey pod pódiem vypadala dost pobaveně. Vlastně ji možná i napadlo, že by si tu katastrofu koupila... ,,Šedesát!" ,,Šedesát pět!" pištěly slečny ve vidině získání srdce toho bohatého, modrookého muže. No a nakonec proč ne? ,,Sedmdesát," přisadila si Hun tak tiše, že to slyšel jen organizátor. Přesto to však vzal v potaz. Doufajíc, že vyženě nabídky nahoru, možná trochu, že vyhraje.
Connor byl pořád trochu vyvedený z míry. Slezl z pódia a trochu si protřel spánky. Netušil co čekat. Tohle bylo tak.. zvláštní. Po něm šla na řadu nějaká dívka. Vlastně ji nikdy neviděl, najednou se ale strhnul rozruch. Byl to malý chlapec, který se protlačil dopředu, když ostatní přihazovali a všechny celkem vysoce přebil. Connor nadzvedl obočí. Docela rychle mu ale došlo, o co jde. Asi to špatně pochopil, dle jeho dalšího chování. Musel se pousmát. Přišlo mu to hezké. Vydal se za ním a za Honey, kterou Adrian tak přemlouval. ,,Já to zaplatím" pousmál se a trochu chlapci pročísl účes.
Post by Honey Wintercry on Jan 12, 2019 23:37:58 GMT
Honey se začala tiše smát, když přiběhl chlapec a začal prosit, aby mu maminku neprodávali. Dřepla si k němu a podívala se mu zpříma do očí. ,,Neboj se!" pronesla s úsměvem na rtech. ,,Jde jenom o jedno odpoledne. Ale zdá se, že sis maminku na odpoledne vyhrál," musela se zasmát. Byl roztomilí, jak ji nechtěl dát. ,,Je to na charitu, víš? Půjde to na pejsky," natáhla se, aby mu rozcuchala vlásky. Byl to takový malý bráška. Když dorazil zachránce, který slíbil peníze zaplatit, zvedla k němu oči a usmála se na něj. To už ale zvedla ruku a houkla si o příhoz na Alastora. Chlapec jí přišel roztomilý. ,,Dívej, už jde. Dobrý?" optala se Honey ještě Adriana, jakoby se musela ujistit, že tam nezačne brečet. To by asi nebyla nejlepší reklama, no ne? ,,Díky," pronesla pak tiše ke Connorovi. Ani nevěděla, za co mu to vlastně děkuje. Ale poděkovala.
Post by Pandora Benton on Jan 12, 2019 23:51:17 GMT
Nad Ninovou poznámkou se zasmála. "Tvoje váza." znovu ten smích. Přišlo jí to z nějkého důvodu vtipné. Bylo pro ni zvyklé slýchat, že je něco jeho. Třeba "ale tohle je můj pokoj!" ne, že by na to brala ohled, občas to byl i její pokoj, nicméně v souvilosti s ní nikdy 'moje' nepoužíval. "To zní skoro žárlivě!" pronesla s pobaveným úsměvem. Ale to nebylo možné, Nino nikdy nežárlil, především ne na někoho, kdo by se mohl motat okolo Pandory. Vlastně jí přišlo, že by mu na ničem takovém nesešlo. Jako...nikdy. Na jednu stranu to bylo dobré, na druhou možná trochu-nah, ne. Zastavila se kousek dál od toho hluku kolem aukce. Už si přece vydražili Connora. Teda Nino. Ale ona taky. Dohromady. Pandoře jí ho totiž bylo trochu líto, dokázala se vžít do jeho kůže! Naprosto přesně. S úsměvem vzala Ninovi z ruky šampaňské, nebo to, co z něj za cestu zbylo, a obsah skleničky do sebe vyklopila, jako by to nic nebylo. Potom už se jen rozhlédla, jestli někde nezahlédne toho chlapíka, který šampňské roznášel. "Pořád mám raději whisky." prohodila tiše k Ninovi a zazubila se.
Post by Alastor James de Marco on Jan 12, 2019 23:54:56 GMT
Nakonec se mikrofon dostal i k němu. Co měl dělat? Představování, no, řekněme, že nijak se představovat nemusel, protože většina návštěvníků ho buď znala, nebo právě poznávala – to zjistil dle toho šuškání, které se ozývalo z řad. Alespoň tedy zamával a nasadil mírný úsměv. Proč sem lozil? Dle toho, jak se většina dívek dala ihned do boje o jeho, co se to vlastně dražilo? Jeho přítomnost, asi. No, podle toho jednoduše poznal, že většina si s ním asi nebude jen chtít sednout u skleničky a prohodit pár slov o sportu. Ne, jen už ta představa toho, že by ze sebe měl dělat před někým náhodným gentlemana, mu naháněla hrůzu. Teď už jen prosil neexistující bohy, aby mu vyslali na pomoc nejlépe nějakého dalšího gentlemana, který by v plánu neměl takové šílenosti. Kdo všechno měl zájem? Byl tam vůbec někdo známý? Ihned se snažil najít Peggy, ta by ho určitě nenechala takhle na holičkách. Nechala. Cítil se jako nějaký starožitný kus mahagonového nábytku, zatímco ty holky byly vážně přepychové miliardářky, kterým by se to hodilo mít doma v obýváku. Bylo na nich, komu by se tam vystavoval.
Lucian mlčky poslouchal, dokud mu Cadance nevyložila všechno, co měla na srdci. Pobavila jej. Nakonec nebyla jen tichý pozorovatel, uměla se i ozvat. To se mu na ženám líbilo. Na druhou stranu, kdyby si ji plánoval nechat, asi by ho brzy její otázky omrzely. Musel proto zaváhat. Chtěl jí odpovědět? Ale, proč by ne. Chtěl. ,,William se vás snažil ochránit," odpověděl jednoduše. ,,Alespoň to si myslel. Zjevně se mu zdálo, že jsem velký zlý vlk, který chce ublížit nevinné dívce," v pobavení se mu zacukal koutek. ,,Nebo ve mě jednoduše vidí zvráceného démona, který chce jednoduše zničit každou nevinnou duši. Ani tomu bych se nedivil. Nedávno jsme se poznali trochu víc. Řekl bych, že se mě bojí," mluvil celou dobu upřímně. No a taky nelhal. ,,Ale nemáte se čeho bát. Neplánuji vám ublížit, nebo udělat cokoliv, co by jste nechtěla. Pro začátek se s vámi vlastně jen plánuji seznámit. Jsme si nakonec zatím cizí," po vzoru svého bratra z dřívějška, zvedl ruku Cadance a políbil ji na klouby její něžné ručky. ,,Moje plány sahají maximálně k pozvání na oběd. Ale s tím by bylo třeba prve souhlasit," usmíval se na dívku, která... neměla ponětí, s kým to tu vlastně celou dobu mluví. A asi to bylo i dobře.