DATE Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Nunc sed cursus metus, quis facilisis nunc. Nunc in nunc facilisis, posuere risus non, feugiat magna. Praesent sed metus dolor. Curabitur id rhoncus ipsum, in ornare tellus. Suspendisse potenti.
DATE Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Nunc sed cursus metus, quis facilisis nunc. Nunc in nunc facilisis, posuere risus non, feugiat magna. Praesent sed metus dolor. Curabitur id rhoncus ipsum, in ornare tellus. Suspendisse potenti.
Post by Nino Whitehorn on Jan 13, 2019 14:08:51 GMT
„To už se řešit nemusí,“ odvětil s dalším úšklebem. Možná, no, možná by to neudělal. Tedy samozřejmě by ten klid uvítal, mohl by si na chvíli posedět bez toho, aby si netrhal vlasy z toho stresu, ale asi by se rychle začal nudit. A i kdyby se snažila tvářit jakkoliv, svůj názor by nezměnil, jednoduše ji potřeboval a zároveň nechtěl, mohl by to přirovnat k nějakým filosofickým blábolům, kdyby v sobě neměl tu kapku alkoholu. „Ho znáš?“ opět se zeptal, možná zněl lehce žárlivě, ale to už byl jednoduše jeho opilecký tón, když mluvil s jakoukoliv ženskou bytostí. Možná alkohol nebyl zrovna něco, vůči čemu by byl odolný, ba naopak, už teď se cítil jako nějaký blbý nafouklý balón, který se blíží k prasknutí. „Je to jedno, ať se zítra prostě staví uklidit,“ opět si odkašlal, poupravil kabátek a prohlédl si okolí. Co tu chtěl ještě dělat? Pití tak nějak odkládal na dobu neurčitou, možná by se mohli posadit. „Chceš to někam zaparkovat?“
Post by Pandora Benton on Jan 13, 2019 14:28:37 GMT
Sledovala ho s podivně pobaveným výrazem, jako by v tomto rozhovoru našla jakousi zálibu. Zažila Nina už střízlivého, trochu v náladě, v náladě i vcelku dost opilého, měla skoro pocit, že už by ji žádný jeho stav nemohl překvapit, přesto ji neomrzel. Stále ji to bavilo, sledovat ho, být v jeho přítomnosti. A to se často začala ve společnosti lidí nudit. Možná to bylo jeho povahou, byl oproti ní někdo úplně jiný, zkrátka byli hodně rozdílní, a přitom do sebe zapadali jako dva kousky puzzlí, dokázali spolu žít a to už něco značí. Po jeho otázce jen tak nezaujatě pokrčila rameny. "Jednou jsme spolu mluvili, ale pak ho někam zavolali." při vzpomínce na její mizerné seznamovací schopnosti měla chuť propadnout se do země. Bylo to zkrátka hrozné, naštěstí byl Connor milý a přátelský, takže se spolu nakonec mohli bavit. "S tím úklidem to fakt myslíš vážně?" zasmála se při představě, že si ti dva budou sedět na gauči a někdo kolem nich bude uklízet. Přišla by si asi trochu hloupě. Ale co už se dá dělat. Poté pouze přikývla. "Dobrý nápad, jo."
Post by Cadance Queen Sykes on Jan 13, 2019 17:12:52 GMT
Tak tam ešte chvíľu nervózne stála. Obávala sa, že o ňu nikto nebude mať záujem, no tieto myšlienky po chvíli zmizli, keďže ľudia pomaly začali prihadzovať, čomu sa jej až nechcelo veriť. Samozrejme, väčšina, alebo možno aj všetci to boli chlapi a čo bolo "najlepšie", nepoznala ani jedného z nich. No neostávalo jej nič iné, ako počkať na konečnú sumu a usmievať sa tým jej úsmevom. Medzitým sa jej myšlienky opäť zatúlali k prvému stretnutiu s Lucianom a následne k slovám, ktoré jej dneska povedal, alebo skôr teda k tej jeho odpovedi, ktorá jej vôbec nepomohla. Z rozmýšľania ju dostalo až, keď bola 'vydražená'... no to za koľko... to vôbec nečakala. Bolo to príliš za... Cadance. Teda... za čas strávený s ňou. Na jednej strane bola veľmi rada, že získala veľa peňazí na dobrú vec a nevydražil si ju nejaký oplzlý chlap, no na druhej strane ju desil fakt, že dievča, či ženu, ktorá za ňu dala takú sumu, vôbec nepoznala... Potom zišla z pódia, pričom z nej opadla tá hrozná nervozita a bola z toho taká šťastná, ako ešte nikdy. Potom však nevedela, kam ísť. Samozrejme, že ako prvý jej napadol Lucian, no hneď druhá možnosť bol William a nakoniec to uvážila ako lepší nápad. Síce ho teda vôbec nepoznala a už teraz bolo isté, že spolu ešte neskôr trochu času strávia, aj ten čas teraz by sa dal využiť, nie? Tak sa pomaly vydala za ním.
Dítě kterému asi způsobil trauma na celý život kamsi uteklo. Snad to nebude mít až tak velké následky. Než se však za ním stačil vrhnout, stál na pódiu před všema těma tvářema. Prostě tam, kde rozhodně stát nechtěl. Začal přemýšlet nad tím, co mu asi Alisa udělá, když si ho půjčí někdo jiný. A co udělá tomu chudákovi, co koupí. Pak si však všiml odcházejícího Willa. Teď na něj rozhodně zavolat nemohl. To ho snad taky prodávali? Škoda, že to kvůli kluka neviděl, mohl ho zachránit. Docela rád by s ním měl řeč. Ale teď bylo hlavní přežít před lidma.
Charles se mlčky usmíval a kývl. ,,Rád. Ale prvně si budu muset vyřídit povinnosti. A taky... zjistit pár věcí. S tím bys mi mohla pomoct," pronesl opatrně. Byla jasné, že ona ví, kdo je. Mohla by mu to tedy říct, no ne? Zhluboka se nadechl a usmál se. To už k němu ale dorazil číšník a začal jej tahat pryč. ,,Ah, já..." podíval se na Alisu. ,,Najdu si tě, ano?" pronesl prostě k té překrásné dámě a opět ji políbil na klouby prstů. S tím se i tenhle chudák vydal k pódiu. A postavil se hned vedle Felixe. Na toho se podíval... zvláštně. Vědoucně. Nakonec, Felix jej znal. A on? On znal Felixe. Jako je všechny. Momentálně měl na Charlese výhled každý anděl a démon v místnosti. A on? On ho měl na ně. Jistě, okřídlené bytosti moc dobře věděly, kdo drží dnešní auru tak přátelskou. Byl to Charles. Charles, který stál vedle Felixe a mlčky si jej hodnotil, jakoby mu chtěl vynadat, že je démon. Jak by mu ale mohl vynadat, když o tom nevěděl? Dobrá otázka. A nezodpovězená.
Musel být zmatený. Chápala to. A jistě mu mohla pomoct. Mohla mu říct kdo je. A taky si mohla lecos vymyslet. Kupodivu ale měla pocit, jakoby ji v tom snad něco bránilo. Pohrdala anděly.. přesto netušila, jak se zrovna k této situaci postavit. Byl tak ztracený.. Zmatený.Kdo ví, co přesně se mu stalo. Ona jen něco slyšela, jistě to však vědět nemohla. Jeho náklonnost byla něco tak nového.. Chtěla ji víc. Chtěla ho vzít sebou. Strávit s ním nějaký čas. Byla si jistá, že by ho ochránila. Jeho chování pro ni bylo tak jedinečné, že by nenechala ostatní, aby ho změnili. Alespoň tak se teď cítila. Nebylo v tom však nic sentimentálního. Nelitovala svého života. Byla to jen touha poznat nové věci. Nové pohledy. Pak ho ale odvedli. Měl se stát položkou v aukci? To bylo zajímavé. Mohla si ho koupit. Asi to nebyl špatný nápad. Pak si ale všimla, kdo je právě na pódiu. Nebyl to onen nový Luciferův objev? Věděla, jak tyhle románky probíhají. Ostatně nebylo to poprvé. Navíc, byla tak sladká a vypadala tak nevinná.. Jak jinak. Mírně nadzvedla obočí. Gabriela si mohla potom najít. Sám vypadal, že by o to stál. Koupit si možnost času s touhle dívkou teď znělo mnohem zajímavěji. I když, možná by tuhle možnost rád i její pán. Ten si to však zařídí, když bude chtít, navíc, proč by si nemohla přihodit. Dodržovala sice nepsané pravidlo, že hračky svého pána nechá na pokoji. Ona ale nebyla jeho. Zatím ne, tak proč si nepřihodit. Mírně se zacilula a navrhla částku
A tentokrát se utkaly dvě nejvyšší nabídky. Dva démoni, o jednu pěknou, mladou slečnu. Nakonec Cadance získal jen jeden z nich. Nebo spíš... jedna z nich. 1000 liber vyvolalo překvapení u velké spousty lidí i nelidí v sále. Dívka byla opravdu drahá záležitost, to určitě! A další na řadě? K mikrofonu byl postaven mladý korejec, který byl nejspíš narozdíl od ostatních velice exotickým zbožím. Koho zajímal mahagonový nábytek aka Alastor, když mohl mít důvod úmrtí zdejších želv? A dívky? Dívky dnes korejce žerou. Zvlášť tyhle. a tak se stalo, že hromada k-pop fanynek začala křičet a přihazovat. ,,Sto!" ozvalo se dokonce někde ze zádu.
Zatím se vzadu začala formovat menší skupinka, která se chtěla jít projít ven. Patřila k ní i Honey, která měla provést v krátkosti po pozemcích okolo svého domu. Byla tedy vytržena z rozhovoru s Adrianem, Peggy a Connorem. Špitla jen tiché omlouvám se. Ale mrkla na Connora, jestli by teda chtěl jít taky. Tak se stalo, že pár lidí se brzy sešlo u východu a Honey si odkašlala. ,,Můžeme jít?" usmála se na těch pár statečných, co nechtěli dýchat vzduch uvnitř a zajímalo je okolí. Samozřejmě měli baterku a projít se měli pouze po cestách, které byly vysypané - její otec neměl rád bláto, ale lesy se mu naopak líbily. Proto tak hezky udržované cesty.
Will byl rád, že z pódia mohl zmizet. Pak ho ovšem polil studený pot. Viděl ho. Právě ho taky vedli k pódiu. Opravdu to byl on. A přitom vypadal teď tak.. Lidsky. Zmateně.. ztraceně. Ne, za tímhle muselo být něco víc. Nemohl věřit ani špetkou své mysli, že by Gabriel anděly prostě opustil. Něco se stalo.. Pohledem sklouzl k druhému z archandělů. Naznačoval to, když spolu mluvili. Musel o tom vědět. Vždy se mu nelíbily Michaelovi příkazy ale věřil mu, jako jejich sjednotiteli a vůdci. Teď ale.. byl rozpolcený víc než kdy dřív. Nemohl věřit démonovi. Když však Gabriela viděl před sebou, dávaly Luciferovi slova smysl. Kde byla vlastně pravda? Čemu ještě mohl věřit? Zhluboka se nadechl. Chtěl s ním mluvit. Teď už si byl jistý, že se chce s Gabrielem setkat. Teď ale nemohl. Ne, dokud byl na pódiu. Stačilo jen počkat. To už si však všiml dívky, která se k němu rozešla. Byla to ona dívka, kterou na náměstí odvedl pryč od Lucifera. Jeho teď kolem ní neviděl. Možná.. ji opravdu neměl omotanou kolem prstu. Jeho srdce se zaradovalo, což bylo v posledních dnech dost vzácný úkaz.
Post by Cadance Queen Sykes on Jan 13, 2019 18:52:24 GMT
Radšej obišla celý dav, pretože sa nechcela zrovna pretláčať cezeň, hlavne keď tam momentálne šalelo toľko dievčat kvôli ďalšiemu draženiu. William stál tak bokom... čo bolo fajn. Čím bližšie k nemu bola, tým jej nervozita opäť narastala. Nevedela čo presne povie... ale niečo musela. ,,William?" oslovila ho, keď už bola pri ňom. Dúfala, že bude ochotný sa aspoň trocha porozprávať, aj keď vzhľadom na to, že tak celkom neuposlúchla jeho varovanie, netušila, ako bude reagovať a normálne sa toho bála. Už na pódiu však vyzeral, akoby bol duchom niekde inde... teda, trocha. No ona často videla isté veci aj tam kde neboli, takže sa jej to mohlo len zdať. V ľuďoch sa moc nevyznala a vlastne ani nemala moc ako.
Willa překvapilo, že zná jeho jméno. Naposledy odešel dost ve spěchu, takže si nebyl vědom, že by jí ho řekl. Pak ho ale napadl Lucifer. Mluvili o něm? Proč by to dělali? Tohle bylo zajímavé. ,,Ano?" Pokusil se o úsměv. ,,Rád vás zase vidím. Předtím jsem měl výčitky, že jsem neměl čas se ani představit, ale zdá se, že mé jméno již znáte. " Trochu nervózně se podrbal na hlavě ale snažil se působit přátelsky. Konec konců, tahle dívka vypadala opravdu mile a z osobních důvodů byl vlastně rád, že sama přišla. Nechtěl by se ji totiž znovu tak,,násilně" montovat do života. Přece jen, jemu to ani nepříslušelo. Nebyla jeho svěřenkyní. I když.. možná by mohla být. Napřed ho to nenapadlo ale teď, když ji koukal do očí. Jenže, to by s ní už nesměl promluvit. Už by ho nikdy neviděla. Navíc.. mohl teď mít vůbec svěřence? Jeho kontakt s bílým městem byl pryč.
Connor se začínal už celkem nudit. Vlastně tak trochu přemýšlel, že by se vydal domů. Pak ho ale slečna organizátorka tak nějak neverbálně přizvala k procházce venku. Což o to, dům byl hezký a pozemky musely být ještě hezčí. A konec konců, kdy zase dostane příležitost se sem podívat. Přidal se tedy k hloučku lidí, kteří se sešli u dveří a plánovali se jít nadýchat trochy toho čerstvého večerního vzduchu. Ještě se ohlédl k probíhajícím dražbám. Ale jo, byl to docela vtipný a zajímavý nápad, i když stále netušil, proč by si jeho přítomnost chtěl na odpoledne někdo kupovat. Cétil v tom nějakou levárnu. Už z toho ale ani nebyl tak vyděšený, jako spíš, že ho to zajímalo.
Post by Cadance Queen Sykes on Jan 13, 2019 19:19:00 GMT
Jeho reakcia bola milá a tak kúsok nervozity z Cadance odpadol. Ale len kúsok. Stále bola napočudovanie dosť nervózna, aj napriek faktu, že sa asi momentálne nemala čoho báť. Asi. ,,Aj ja vás rada znova vidím" povedala s jemným úsmevom. ,,Nemali ste mať prečo výčitky" ubezpečila ho a pri zmienke, že jeho meno už pozná, sa jej úsmev opäť len trochu rozšíril. ,,Vlastne... aj ja som sa zabudla predstaviť. Som Cadance" predstavila sa. Mala v hlave toľko otázok, na ktoré by najradšej hneď v momente poznala odpovede, no nechcela ich na Williama hneď vysypať a hlavne ju momentálne skôr zaujímala otázka, či je v pohode, pretože pred jej príchodom sa pozeral po pár ľuďoch v miestnosti a hej... niečo sa jej nezdalo. ,,Zdá sa mi to, alebo vás niečo trápi?" opýtala sa so záujmom.
Post by Ryley Campbell on Jan 13, 2019 19:21:43 GMT
Ryley by si nikdy neřekl, že se objeví na nějakém snobském večírku. Vlastně by si neřekl dost věcí, možná to byl jeden z mnoha důvodů, proč se na takové společenské akci mohl objevit, byl samozřejmě jeden z těch méně podstatných, zejména zde šel už jenom proto, aby se mohl na chvíli odreagovat. Aby vyšel z toho domu, který mu za těch pouhých pár dnů dokázal přijít tak staře a špinavě. Jako kdyby zde nikdo nebydlel. To taky, že už ne, brzo už ne. Tak nějak potřeboval zpět mezi lidi, nasadit ten starý dobrý úsměv na tvář, najít svůj slovník všech těch slangů a samozřejmě s něčím pomoct. Všechno to docela podcenil. Když zamykal dveře, mohl si všimnout pošty, která mu tam ležela na prahu. Nebyla určena pro něj, jemu nic samozřejmě nic nechodilo. Zbytek cesty k tomu domu uběhl docela obvykle, přežil ho. Cítil pohledy lidí, těch některých, kteří jej poznali, byl však již zvyklý. A tak se stalo, že ten zamračený výraz hodnotící stav chudáka naproti něj byl oplacen milým, falešným úsměvem, který pěkně ladil se světlým oblekem, který na sobě měl. Vždy říkala, že se to k sobě hodilo. Pak dorazil a jeho tvář nabrala na bělosti. Tolik lidí, tolik pohledů. A on? Nevěděl, co má dělat. Vešel, hodil pár drobných do kasičky a pokračoval, hledal v davu někoho známého, o kom věděl, že by se dokázal pobavit. Nebo se alespoň o to pokusit. Skončil u pódia tím, že sledoval dražbu lidí, možná se i sám zúčastnil. Jeho peněženka přeci jen měla nějaký ten dolar navíc. Dům se prodával, místo něj by bylo brzo nějaké menší apartmá.
Alisa se spokojeně usmála. Asi to nebyl nejlepší nápad, přihazovat proti Luciferovi. Cadance však nebyla jeho. Neměl na ni žádný nárok. I když předpokládala, že se to mohlo vcelku rychle změnit. No co, chtěla si taky užít trochu té zábavy. Kdo se však neukázal na pódiu potom? Musela mírně nadzvednou obočí. Její milý malý asijský pejsek. Založila si ruce na hrudi a ušklíbla se. Netušila že je tady. Vlastně přes Gabriela a Lucifera nikoho dalšího necítila. Měla problém, aby se nezačala smát. Ten jeho hloupý výraz, a fanatické fanynky. Protočila oči. Nesnášela asiaty a to všechno kolem nich. Lezlo ji to na nervy. Pomalu se vydala trochu blíž k pódiu. Pak si to ale rozmyslela a zastavila u stolu s občerstvením. Vlastně si obstarala skleničku vína. Že by na Felixe přihazovala? Ani ji nehlo. Vlastně byla zvědavá, který zoufalec ho nakonec koupí.
Post by Peggy Brennan on Jan 13, 2019 19:26:30 GMT
Peggy poslouchala, co z chudáka vyklepaného Adriana padá a jen se usmála. Něco málo pochopila, něco málo ne... ale to už teď bylo vedlejší. ,,Kdyby ses nedíval na horory, možná by sis teď nemyslel, že mi tě prodají, víš?" pronesla jemně Peggy ke svému synovi. O tom, že sleduje horory, neslyšela ráda a teď mu za to mohla alespoň takhle vyčinit. Nebyla zas tak přísná, ale Adrian byl vždy slušný, tak snad ani neměla důvod. Usmála se na Connora, který dal peníze Adrianovi. ,,Děkujeme," pronesla prostě. ,,A s největší pravděpodobností vás... i pozveme k sobě, když už za nás platíte," pohladila syna po vlasech. ,,Jste zdejší veterinář, že? Myslím, že znám váš obličej. Stavím se za vámi," usmála se a pak se podívala na Adriana. ,,Měli bychom jít. Dáš si ještě nějaké ty jednohubky, co?"