Prosbu o lovení odsouhlasil pokývnutím a dal tak najevo, že ji bere v potaz- Její domek byl hezký, To musel uznat. Bylo zde cítit spousta pachů. Mimoděk i ten kočičí. Oči u mírně zasvítily ale ne tolik, aby si toho někdo všiml. Mňoukání nešlo přeslechnout a alfa se při tom musel ušklíbnout. Jistě že tu musela mít kočku, co jiného taky čekal. Zastavil kousek od dveří a nechal ji prostor tvorečka někam mírně odklidit. Co oceňoval bylo, že kočka neutíkala. Nebyla to taková výzva. Poznámku o psovi ovšem přešel s nesouhlasným zamračením. Snad by i něco namítl, kdyby ho slečna pustila ke slovu. Ta se ale hned vydala po tmě dovnitř. Udělal pár kroků za ní, když se zevnitř ozval hluk a klení. ,, To bude karma za toho psa" pronesl spokojeně. Vydal se dál a zavřel za sebou dveře. Zanalizoval že jeho bunda visí na věšáku, pak se vydal za Peggi do kuchyně. ,, Nevěděl jsem, že dokáže kočka zhasínat" poznamenal udiveně. Při tom se po zakomplexovaném syčícím stvořením otočil. Nakonec zastavil v kuchyni. ,,Koho nemáme budit?" nedala mu zvědavost.

Když ho vybídla, posadil se. Jednou by měl rád kočku. Jsou to zajímavá stvoření. Jenže to by musel najít kočku se smyslem pro humor, a to zase nebylo tak snadné. Při zmínce o synovi mírně nadzvedl obočí. Nevypadala jako typ ženy, co by žila sama s dítětem. Že Chip bude zvíře už tak nějak odtušil. ,, Nechci tě nějak urazit, ale nenapadlo by mě, že máš syna" řekl popravdě. ,,Kávu, děkuji" usmál se a zabil pro tentokrát svou slabost pro sladké. Přišlo mu to v téhle situaci tak nějak divné a chtěl působit aspoň trochu seriozně. Pohledem pak sjel k blížící se kočce. Hrozně se mu líbilo, jak arogantní výraz umí tyhle bytosti nahodit. ,,Fazolka? To je pěkné" usmál se. Pak mírně poklepal na stůl. ,, Jak se tu vlastně žije? Působí to tu poklidně. " Přičemž zdání většinou klame, pomyslel si. ,, Rád bych si tu našel nějakou práci, ať nezakrním" pronesl ještě trochu zamyšleně a zabodl pohled do stolu.

,, Dětsky bych neřekl" oponoval a přemýšlel, jak by to vlastně popsal. ,,Mléko, děkuji" Usmál se. Pak se ohlédl po syčící kočce a škádlivě na ni mrkl. Mezitím naslouchal, o čem Peggy mluví. Při zmíňce o ohlížení přes rameno se po ni skutečně ohlédl, byla to spíš ale jen dobře načasovaná shoda náhod. Opřel se do židle a vzal si šálek s kafem. Trochu usrkl a zůstal ho držet v rukou. ,, No, dalo by se říct." Zahleděl se do kafe, jakoby z něj hodlal věštit. Pak šálek odložil. ,, Jsem něco jako trvalý zástupce alfy, ano" Zaculil se. ,,A mládí je jen úhel pohledu, i když abych pravdu řekl, papírově nejsem nejmladší" přiznal.

,,Přijdeš mi jako inteligentní žena, která má za sebou víc, než to vypadá. Proto je to celkem neobvyklé, aby někdo takový žil sám, se synem." pokrčil rameny ,, omlouvám se, možná je to jen můj divný úhel pohledu. Jen bych si to netipl." pokrčil rameny. Při jejich poznámkách, ohledně vedení smečky mírně pozvedl obočí, ale nakonec se pousmál. ,, To mě těší" pokývl. Zajímalo by ho, o čem přemýšlí. Co se otázky astromágů týkalo, moc povědomí o nich a tom co dělají neměl. ,,Ne, neviděl jsem ho. Asi bych to měl napravit" zamyslel se. ,,Každopádně, při setkání se mnou pochybuji, že by se mu chtělo" Mírně se usmál. Trochu ho zarazilo její celkové hodnocení jeho osoby. Měla opravdu zvláštní styl vyjadřování. Ostatně, nejspíš, jako všichni druidi. ,, Taky vypadáš, jako zajímavá osoba. Promiň že se tak ptám, ale vážně by mě zajímalo, co na mě někomu může přijít zvláštní" Trochu naklonil hlavu. Přeměřil si ji pohledem.

Mlčky ji poslouchal. Vypadal při tom mírně zaujatě, zároveň však ne natolik, že by hltal každé její slovo. Spíš si tak nějak tvořil obrázek, o celkové situaci. Takže, pokud to dobře pochopit, astromágové, nebo alespoň tenhle Alastor, by se rád zbavil všech příslušníků tenebris. Na jednu stranu ho celkem chápal. Na druhou mu to přišlo jako dost radikální řešení, kterého by se opravdu účastnit nechtěl. Zatím k tomu ale nic moc nepoznamenal. Jen při těch slovech mírně pozvedl obočí. Nechtěl ji přerušovat, a jak mluvila dál, měl z ní zvláštní pocit. Byla pravda, že druidi se příliš nevměšovali, když nemuseli a druid, který se rozhodl jinak by neměl být brán na lehkou váhu. Sám věděl, co všechno dokážou a nebýt limitujících prvku, které sebou jejich učení přinášelo, byli by hrozbou snad komukoli. Dalo by se říct, že druidi mysleli hlavně na blaho svého lesa, bylo tedy zajímavé vidět jednoho, který má stejně pevný vztah k osobě, ne-li silnější. Dokonce pocítil mírnou obavu z toho, čeho by pro svého syna byla schopna, jako snad každá matka. Byl to další důvod jeho obdivu k ženám. Byly tak.. starostlivé. ,,Neomlouvej se, jsem poctěn." pousmál se. Na chvíli vypadal, že se nad něčím zamyslel. ,,Stát bokem bývá nejjednodušší, ale ne vždy správné rozhodnutí, alespoň to je můj názor. Myslím, že tvůj syn bude mít skvělý vzor. " řekl zcela upřímně. ,,Plánuješ i další učedníky?" Ze zkušenosti věděl, že mívají jednoho, maximálně dva naráz. Teď si ale nebyl jistý, jestli si u Peggy může být jistý vůbec něčím, co je obvyklé. Mírně mu zasvítily oči. Byl opravdu zaujatý.

Trpělivost byla něco, co spoustě lidem chybělo. A nejen lidem. Podle Victora by ale to čekání stálo za to. Když mu nabídla přespání, trochu se zarazil. Přišlo mu nepatřičné přespávat v domě u cizí ženy. Možná byl staromodní, ano. Stále mu to však i v dnešní době přišlo spíš, jako obtěžování. ,, Nepřijde mi správné tu přespat. Tolik se neznáme a tohle je váš dům a já jsem tu host. Správný host by měl vědět, kdy má odejít. Každopádně moc děkuji za nabídku." usmál se. ,, Nechci tvého syna budit, když spí, ale může se kdykoli podívat. Oba jste vítáni" Vzal si už vychladlý šálek kávy a rychle dopil. Vlažná káva nechutnala nejlépe, ale nechtěl po sobě nechávat zbytky. Bylo by to vůči hostiteli neslušné. Šálek poté odložil a pomalu se zvedl k odchodu. ,, Neměl jsem zdržovat tak dlouho, omlouvám se" mírně se pousmál. ,,Snad mi dovolíš, abych příště pozval já tebe" stále mírně zápasil s nutkáním ji vykat.